Vojenský analytik Štefec: Macron zřejmě chyběl ve škole, když probírali, jak v Rusku dopadl jeho krajan Napoleon

Stále mi vrtá hlavou prohlášení infantilního gerontofila Emanuela Macrona, hrajícího si v roli francouzského prezidenta na státníka světového formátu, že francouzští vojáci možná budou muset jít bojovat na Ukrajinu.

Nemohu se zbavit pocitu, že dnes šestačtyřicetiletý Macron zřejmě zrovna chyběl ve škole, když probírali, jak v Rusku dopadl jeho krajan Napoleon. Dost možná byl právě na tajném výletě se svou tehdejší o 23 let starší učitelkou, jeho současnou ženou Brigitte. Což byla aféra, která počátkem 90. let probublala i našimi médii. Asi by proto bylo dobré připomenout nejen jemu, ale i mnoha dalším evropským politikům, jak to s tou Napoleonovou „Velkou armádou“, v jejímž čele dne 24. května 1812 vpadl do Ruska, vlastně skončilo.

Napoleonova armáda měla pravděpodobně až 675.000 mužů. V rozporu s obecným povědomím, že byla tvořena především Francouzi, bylo v jejích řadách mnoho dalších národností a francouzské jednotky v ní byly v menšině. Její národnostní složení se tedy příliš nelišilo od současných evropských zemí, chystajících se zřejmě zopakovat tehdejší Napoleonovu osudovou chybu, tentokrát ovšem pod hlavičkou NATO, respektive USA. Možná stojí za zmínku, že pod praporem rakouských vojsk sloužilo kromě dalších národů tehdejší rakouské monarchie rovněž pravděpodobně až několik desítek Čechů.

Napoleonova armáda v plné sestavě tehdy zahrnovala:
– 125 000 Francouzů
– 337 700 Němců a Nizozemců
– 95 000 Poláků
– 35 000 Rakušanů
– 30 000 Italů
– 20 000 Prusů
– 15 000 Švýcarů
– 9 800 Dánů a Norů
– 4 000 Portugalců
– 3 500 Chorvatů.
Proti této přesile stálo na ruských hranicích pouhých 200.000 ruských vojáků, roztažených na frontě široké téměř 200 kilometrů. Udržet se s těmito silami bylo vyloučené a ruské jednotky se po dvoudenní bitvě stáhly. Ústup ruské armády pokračoval až k Moskvě. A tam také skončil, stejně jako celé Napoleonovo tažení. Pak už následoval jen stále rychlejší ústup kdysi neporazitelné „Velké armády“, který skončil totální porážkou Napoleona a dobytím Paříže právě ruskou armádou.

Nemá smysl líčit všechny peripetie této války. Pro dokreslení toho, co se tehdy stalo a co se může po 212 letech velmi snadno přihodit i novodobému „Napoléon de Macron“ snad jen pár čísel. Podle odhadů se z Ruska vrátilo necelých 70 000 mužů, z nichž bylo bojeschopných necelých 10 000. Ostatní byly zubožené lidské bytosti, zničené hladem, mrazem a tyfem. Zbytek armády padl, zmrzl nebo zemřel vyčerpáním v zemi, které se měl zmocnit.

Napoleonovo ruské tažení skončilo katastrofou, která stála Francii a její spojence nejlepší vojenské jednotky a fakticky rozhodla o konci nejen napoleonských válek, ale i rozmachu republikánských revolucí v Evropě. Snadno se proto může stát, že podobně skončí i novodobé “tažení”, organizované novým francouzským rádoby Napoleonem. Tentokrát nejspíš definitivním zánikem už dávno „mozkovou smrtí“ (slovy Macrona) postiženého NATO, a možná i faktickým rozpadem toho, čemu se dnes už jen z nostalgie říká „Evropská unie“.

Říká se, že když zapomenete svou historii, musíte si ji zopakovat. Rád bych věřil, že si z ní vezme poučení nejen prezident Macron, ale i naši pseudopolitici. Ku prospěchu nás všech.

ZDROJ: FB Jaroslav Štefec