Žadatelé o azyl v Rakousku a Německu: 70 % negramotných, 2/3 nezaměstnaných

Pamatujete si na rok 2015, kdy nám média tvrdila, že do Evropy přichází samí doktoři a inženýři? Postupně se ukázalo o jaké „doktory a inženýry“ šlo.

Jistě, nějaké to zanedbatelné promile vzdělaných se mezi nimi zřejmě našlo, ale podle všeho se jednalo skutečně o značnou menšinu, protože celých 70% nově příchozích je zcela negramotných.

Takové obohacení se ovšem díky nedávno odhlasovanému migračnímu paktu a kvótám dřív či později začne stěhovat i k nám. A nebudou mít na výběr: buď půjdou tam, kam je EU pošle nebo nedostanou dávky.

Každopádně nové statistiky jen opět potvrzují, že cílem výměny obyvatel je nahrazení původních Evropanů tupou masou. Proč by jinak docházelo k tak masivnímu přijímání negramotných jedinců, jejichž uplatnění na trhu práce je extrémně omezené?

Německo a Rakousko – tedy sousední země – již došly do bodu, kdy musí přistupovat k výstavbám nových azylových zařízení, vyhánění lidí z obecních bytů či domovů důchodců a k výstavbě stanových městeček, aby bylo kde obohacovače ubytovat.

Situace je tristní a opakuje se tak rok 2015, ale v ještě horší podobě, protože ti, kdo přicházejí nyní, jsou jen zátěží k těm, kteří přišli dříve. Obě země tak přetékají a je jen otázkou času než začnou – třeba právě na základě nových kvót – toto obohacení odkládat u sousedů.

Připomínám, že ve výčtu níže nejsou zahrnuti Ukrajinci, kteří nepotřebují po příchodu do jakékoli země EU žádat o azyl. Jde tedy jen o Araby, Afghánce, černochy, Pákistánce a další – většinou muslimy…

Sedm let po vítačské hysterii zapustila v sociální realitě v Rakousku i Německu kořeny multikulturní dystopie.

V Rakousku velká část žadatelů o azyl neumí číst ani psát: Podle aktuálních údajů „Rakouského integračního fondu“ (ÖIF) bylo v roce 2022 sedm z deseti imigrantů negramotných, to se týká zejména Syřanů a Afghánců.

To neúměrně zatěžuje sociální stát a tím téměř znemožňuje schopnost ho dlouhodobě udržet.

A integrační projekty mezi ÖIF a několika velkými společnostmi (jako je SPAR, Austrian Post, Mediaprint, Foodora a ISS Facility Management) jsou ve skutečnosti pouze appeasementovým aktivismem: například to, že společnosti informují migranty přímo na místě o konkrétních pracovních nabídkách pro lidi s malou znalostí němčiny.

A Německo, migrační destinace číslo jedna v EU, je také uprostřed největší migrační krize od roku 2015. V loňském roce 2022 bylo podáno 217 000 žádostí o azyl. V prvním čtvrtletí roku 2023 bylo podáno již 80 978 žádostí.

Nyní renomovaný výzkumník v oblasti migrace Ruud Koopmans (62) bije na poplach: profesor sociologie a výzkumu migrace na Humboldtově univerzitě v Berlíně neúnavně bilancuje evropský azylový systém ve své nové knize „Azylová loterie.“

Hovoří o falešných sociálních pobídkách ze strany německé „vlády semaforu“ Mnoho migrantů přichází pouze pro sociální dávky. Statistiky Spolkového úřadu práce také ukazují, že žadatelé o azyl z 8 nejčastějších azylových zemí původu zůstávají stále častěji dlouhodobě nezaměstnaní.

Například dávky v nezaměstnanosti jsou na syrské nebo afghánské poměry velmi vysoké. Kromě toho je zde finanční podpora rodiny, kterou lze těžko získat nekvalifikovanou prací.

Statistiky jsou katastrofální:

Z těch, kteří do Německa přišli od roku 2015, má jen necelá třetina práci, která jim umožňuje uživit sebe a své rodiny.

A vyhlídky do budoucna také připomínají začarovaný kruh:

„Migrace vždy zvyšuje tendenci k ještě větší migraci. Vzhledem k tomu, že migranti mířili do konkrétní cílové země, další migranti tam jdou stejnou cestou. Ať už legální nebo nelegální. Migrace vede k ještě většímu migračnímu tlaku,“ uvádí Koopmans…

ZDROJ

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda