Jak chtějí WEF, EU a BlackRock vydělat na vodě (video)

Vzduch, který dýcháte, už dávno platíte, jen si to možná vůbec neuvědomujete. Tedy – přesně řečeno – jde o CO2, který vydechujete. Společnosti už roky platí uhlíkové daně, které se odráží v cenách zboží, které kupujete.

Osobní uhlíkové daně jsou už téměř realitou a brzy zřejmě přijde i větší zpeněžení vody.

Na Světovém ekonomickém fóru (WEF) v Davosu hovořila o vodě Mariana Mazzucatová, ekonomka a poradkyně Organizace spojených národů. Její slova však zněla spíše jako mistrovský ekonomický plán.

„Musíme dělat kapitalismus jinak. Naše správa a řízení společnosti se musí změnit. Namísto nápravy tržních selhání musíme formovat ekonomiku tak, aby byla prospěšná pro lidi i planetu,“ řekla Mazzucato na pódiu WEF.

To zní vznešeně, ale důsledek je hluboký: s vodou by se už nemělo zacházet jako s univerzálním základním právem, ale jako s hospodářským statkem.

Voda bude brzy komodita, kterou lze ocenit, spravovat a – v další fázi vývoje – tokenizovat.

🌍 Wasser wird zum Finanzprodukt – WEF & BlackRock zeigen, wie es läuft

Beim Weltwirtschaftsforum sprach Mariana Mazzucato offen darüber, dass Wasser kein „Krisenthema“, sondern ein *„Markt“* sei, der neu gestaltet werden müsse.
➡️ Übersetzt: Lebensgrundlagen sollen… pic.twitter.com/XRad7B3Xuv

— Don (@Donuncutschweiz) October 31, 2025

Za slovy Mazzucatové se skrývá širší trend: financializace přírody.

O plánu WEF na monetizaci všeho v přírodě jste si velmi detailně mohli přečíst zde. A součástí přírody je také voda.

Voda je v globálních strategiích stále více vnímána jako tržní objekt, podobně jako CO₂ certifikáty nebo energie.

• Od roku 2020 došlo k prvním futures na vodu na Chicago Mercantile Exchange (CME).
  Investoři mohou vsadit na cenu kalifornských vodních práv.
• V Austrálii se provádějí experimenty s projekty, jako je Water Ledger, kdy se s právy na vodu obchoduje jako s digitálními tokeny na blockchainu, včetně chytrých kontraktů, které automaticky řídí přídělový systém vody.
• Současně se vyvíjejí digitální měřicí a distribuční systémy (smart metering), které zaznamenávají spotřebu vody v reálném čase.

Myšlenka: Voda se stává digitálně spravovaným aktivem, „tokenem,“ který mapuje vlastnictví, použití a dostupnost.

Co v praxi znamená moderní efektivita:
Pokud nebudete mít účet, ID nebo přístup k této infrastruktuře, jste doslova ponecháni na holičkách.

Larry Fink, šéf největšího světového správce aktiv BlackRock (a odnedávna také spolupředseda WEF), již popsal vodu jako „novou ropu.“

BlackRock globálně investuje do infrastruktury, veřejných služeb a vodních fondů, které jsou navrženy tak, aby těžily z budoucího nedostatku.

V souladu s konceptem „nového podnikového managementu“ Mazzucatové vzniká ekonomicko-digitální architektura:

• Státy vytvářejí politický rámec prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru.
• Finanční skupiny dodávají kapitálové a technické systémy.
• Monitorování, alokace a cenotvorba jsou digitalizovány; často prostřednictvím centralizovaných center, která pracují s technologií blockchain.

Finkovo poselství je jasné: nedostatek se stává zdrojem výnosů. Když se investoři v budoucnu rozhodnou pro tokenizovaná vodní práva, cenové indexy a investice do infrastruktury, otázka se posune z „Jak zajistíme dodávky?“ na „Jak zajistíme výnosy?“

To znamená, že voda již nebude jen společným statkem, ale součástí globálního investičního portfolia  spravovaného stejnými hráči, kteří kdysi privatizovali trh s energií.

WEF hovoří o vládnutí s více zúčastněnými stranami: partnerství mezi státy, společnostmi a neziskovkami. V praxi to znamená, že politická odpovědnost je outsourcována.

Programy jako 2030 Water Resources Group (WRG), založená WEF, přesouvají rozhodovací pravomoc nad vodními zdroji na  konsorcia,  v nichž hrají vedoucí roli soukromé společnosti.

To, o čem se rozhoduje, je jen stěží demokraticky legitimizováno: kdo je zvolil?

Ve světle těchto struktur zní věta Mazzucatové – „Musíme provozovat kapitalismus jinak“ – jako přátelský eufemismus pro:
Privatizujeme veřejnost, ale nazýváme to transformací.

V roce 2010 uznala Organizace spojených národů přístup k čisté pitné vodě a hygienickým zařízením za lidské právo.
Tento princip je však v rozporu s myšlenkou chápat vodu jako obchodovatelný statek.

Když jsou napájecí sítě, údaje o spotřebě a přístupová práva digitalizovány a stanoveny ceny, voda již není sdílena, ale distribuována  podle solventnosti, stavu dat nebo „skóre udržitelnosti.“

Je to další krok ve vývoji, v němž se základní práva stávají trhy a občané se stávají zákazníky. To, co je prezentováno jako ekologická inovace, by se mohlo stát kontrolním nástrojem 21. století.

Je dobré také připomenout, že ani EU nezůstává s regulacemi vody stranou. V letošním roce představila chystanou  legislativu, ve které by se mimo jiné počítalo s příděly vody a samozřejmě i s jejím zdražením.

Všechny globalistické organizace tak směřují k tomu, aby již voda nebyla lidským právem, ale po uhlíku dalším hospodářským statkem, jehož přísun bude regulován a ještě více zpoplatněn.

Voda není aktivum. Voda je život. A život nesmí být tokenizován…

/ necenzurovanapravda.cz /