Žádné globální oteplování, ale naopak: příští zimy mohou být chladnější, potvrdil český expert – klimatolog

Zima byla letos extrémně teplá, ale ty následující mohou být chladnější. Investovat do skiareálů už ale nemá cenu, uvedl v rozhovoru pro Novinky klimatolog z Ústavu globální změny Akademie věd Miroslav Trnka.

Minulý týden bylo lehce nad nulou a nyní se blížíme k letnímu počasí. Jsou letošní teplotní výkyvy signálem klimatické změny?

Na základě dat, která máme od roku 1803, je letošní zima skutečně výjimečná. Samo o sobě nás to ale ještě neopravňuje, abychom ji spojovali s klimatickou změnou. Když ovšem srovnáme průběh zim za posledních 220 let, zjistíme, že nyní jsou skutečně výrazně teplejší. Letos bylo v průměru o 4,6 stupně tepleji než v referenčním období v letech 1961 až 1990. Tato zima je extrémně teplá, druhá taková byla v roce 2007 a třetí v roce 2020. Od 2010 jsou však všechny zimy teplejší než v referenčním období. Čili letošní zima je sice anomálie, ale z pohledu posledních dvaceti let se dramaticky nevymyká. Charakter zimy zásadně odpovídá posunu, který očekáváme od klimatické změny.

Graf průměrných teplot vzduchu v zimních sezonách od šedesátých let ukazuje, že zimy jsou skutečně každým rokem teplejší. Může se tato stoupající křivka zlomit?

Když se podíváme například na brněnskou teplotní řadu, která je podstatně starší než posledních šedesát let, vidíme výrazná kolísání. Může se stát, že současný trend bude modulován proměnlivostí klimatu a lokálně může vést k poklesu teplot. Je velmi nepravděpodobné, že se vrátíme k normálovým hodnotám, ale může se stát, že se zvyšování teplot zpomalí, jako se to stalo mezi lety 1998 a 2008. Rok 1998 byl z hlediska teplot rekordní, ale tento rekord deset let vydržel, výrazné zrychlení přišlo až po roce 2010. Můžeme tedy čekat, že další zimy budou chladnější a rok 2025 letošní rekord nepřekoná.

Letošní zima byla abnormálně mírná. Meteorologové hovoří o tom, že přechodná období, tedy jaro a zima, se postupně zkracují. Může se stát, že budeme v budoucnosti přecházet z mírné zimy rovnou do léta?

Některé roky to tak skutečně bylo, když zima trvala déle než letos. Víme z pozorování, že záleží na průběhu zimy, jak dlouhé bude následující jaro. Když je zima abnormálně teplá, jaro začíná v období chladných nocí a brzdí nástup vysokých teplot. Opticky tak vzniká dojem, že jaro trvá i několik měsíců. Pokud bychom měli normálnější průběh zimy a nízké teploty se udržely až do konce března, pak přechod do horka nastává rychle a jaro se opticky výrazně zkracuje. Nedá se tedy říci, že by se jaro a podzim zkracovaly, vždy to musíme vidět v kontextu s předešlým, respektive následujícím obdobím.

Musíme také říct, že vstupujeme do oblasti hodnot teplot, pro něž nemáme historická měření. Řadu věcí pozorujeme poprvé, neumíme odhadnout, co počasí přinese. Vstupujeme do klimaticky neprobádaného území. Klimatologové dnes musí řešit, nakolik jsou současné modely například o chování rostlin, škůdců nebo chorob, vůbec použitelné.

Dá se říci, jaké bude jaro?

Ve střední Evropě je vždy velmi problematické předpovídat počasí. Nejsme Austrálie ani jižní Amerika, kde je můžeme předvídat měsíce dopředu. Ale víme, že začínáme s poměrně dobrou zásobou vody v půdě. Dá se říct, že alespoň v příštích týdnech nebude dramatické sucho. Což ale nic neříká o konci sezony.

Máme se obávat, že letošní léto bude ještě víc horké než loňské?

Extrémní teploty souvisely s mimořádně teplým oceánem. Podle dostatečně spolehlivých měření by se měla oscilace El Niňo ve druhé polovině roku přesunout do neutrální fáze. Je tedy poměrně velká šance, že léto v roce 2024 nebude o tolik teplejší, jako bylo loňské oproti předloňskému. Stále je pravděpodobné, že rok 2024 bude jeden z nejteplejších roků, ale prozatím to vypadá na částečné ochlazení v Tichém oceánu, který zásadně ovlivňuje globální teplotu. Jak bude ve střední Evropě, těžko říct. Ale v letech 2021 a 2022 byly na evropském území extrémní teploty a mimořádné sucho, což se nám vyhýbalo. Měli jsme štěstí a doufejme, že ho budeme mít i v roce 2024.

Hodně se nyní mluví o pocitové teplotě. Co to vlastně je?

Pocitová teplota je způsob, jak vnímáme teplotu vzduchu jako lidé. Jsme vybaveni termoregulací, ochlazujeme se, když se potíme. Voda se odpařuje a tím odvádí teplo v podobě vodní páry. Tento způsob ochlazování však funguje jen při relativně nízké vlhkosti vzduchu. Dám příklad: v českých zemích máme rekordní teploty kolem pětatřiceti stupňů Celsia. Pokud nejsme přímo vystaveni slunci a máme dobrý pitný režim, náš organismus bez problémů odpařuje vodu z povrchu a pocitovou teplotu umíme udržet ve fyziologických hranicích, nezpůsobuje nám potíže.

Kdežto v tropech dosahuje vlhkost vzduchu pětadevadesáti procent. Potíme se velmi intenzivně, ale pot po nás jen stéká a vůbec se neodpařuje, neodvádí teplo. Tam se náš organismus přehřeje snadno. Pocitová teplota kombinuje teplotu vzduchu a jeho relativní vlhkost. Mimo jiné například indikuje, jak účinná budou klimatizační zařízení, která fungují na velmi podobném principu. Za vlhkého vzduchu některá z nich mají problém.

Letos velmi brzy zmizel sníh. Budou si muset provozovatelé skiareálů do budoucna hledat novou obživu?

Řadu let tvrdím, že sníh je nejviditelnější úkaz klimatické změny. Všichni vidíme, že v nižších a středních polohách se se sněhem setkáváme spíš výjimečně. Vezměte si Vysočina Arenu, kde se pořádá Zlatá lyže či mistrovství v biatlonu a problémy se sněhem jsou tam chronické. Naopak v nadmořské výšce nad dvanáct set metrů je sněhu relativně dost. I tak se všechny skiareály, pokud nepřijde regionální ochlazení, budou potýkat s jeho nedostatkem. Osobně si myslím, že investice do těchto zařízení není za současných klimatických podmínek rozumná.

ZDROJ