Význam stromů a sadů pro člověka

Pro člověka na Zemi je život bez stromů, lesů a sadů nemožný, neboť stromy vyrábějí kyslík, který člověk dýchá. Ale stromy mají také kosmickou energii: Mohou člověka vyléčit od různých neduhů, mohou člověku dát průbojnost.

Les má energetický komplex, který se nazývá mysl – ale není to ta mysl, kterou má člověk, nýbrž je to mysl, kterou je třeba chápat v kosmickém smyslu. Existují v něm (v lese) všechny nuance a jemnosti života Vesmíru a vědění, která dovolují udržet harmonii jak na Zemi, tak i ve vesmíru.

Například dub – má rodovou paměť (to znamená genetický kód člověka – moudrost lidstva, jež začíná v prvopočátcích a končí dnešním dnem). Dnešní člověk může jen stěží uvěřit tomu, že takový strom, který se rozřeže na polena, může rozumně uvažovat.

To je předpokládáno Stvořitelem: Všechno, co Bůh vytvořil, má menší nebo větší stupeň inteligence. Dubové háje posilují u člověka rodovou paměť (probouzí se lidský genetický kód). A to je právě to, proč Vedrusové (později se nazývali Rusiči) v dubovém háji organizovali oslavy, pořádali chorovody, zpívali písně, radovali se z pozemského života a tím zároveň obšťastňovali celý Vesmír.

Říká se, že Rusiči měli posvěcené háje. Ale konkrétně, co znamená „posvěcený“ – to nikdo nikdy nevysvětlil. Ten, kdo ukládá a připisuje Rusičům přítomnost takových hájů, projevuje svoji hlubokou nevědomost, neboť to všechno je zčista jasna okultizmus. Připisování Slovanům rituály s přinášením obětí – to všechno pochází od temných démonů. To jsou všechno nízké a zákeřné lži, nic víc.

V předkřesťanské době Slované před národem nic neskrývali. Doubravy, které rostly samovolně, byly napájené silou prostoru, silou Vesmíru, ničím se neohraničovaly, ani je nikdo nenazýval posvěcenými, neboť samotný lidský život a člověk sám je vytvořený Bohem, stejně jako každá bylinka, potůček, kamínek, ptáček, kvítek a nakonec i samotná Matička Země – všechno je to, dohromady vzato, možno říci posvěcené, ale jen žertem, nikoli však vážně.

Harmonický člověk z Rodu Védů (Vedrusů), jež zná pravdu prvotního zdroje a zároveň vlastní jeho energii, je projevená láska, má otevřené srdce, čisté úmysly, ani nic netají. Neboť v jednoduchosti, v laskavých vztazích i v upřímnosti jeho pronesených slov byla vždycky pravda.

Z knihy Bělovodí – Bílé Védy

Autor: Alexandr Savrasov

Z edice knih Vědění Prvopočátků