VIDEO: Fiala versus Fico (glosa Ivana Hoffmana)

Když se na konflikt Fiala versus Fico podíváme optikou rozdělených společností, nejedná se konflikt Čechů a Slováků. Český premiér, proslulý vysíláním signálů, se zuby nehty drží protiruské karty, aniž by chápal, že mu v rukou zůstává Černý Petr,“ glosuje pre Rádio Universum autor “hymny” Nežnej revolúcie „Sľúbili sme si lásku“, novinár a nositeľ Ceny Ferdinanda Peroutky Ivan Hoffman v reakcii na vyhlásenie českého premiéra Petra Fialu

odložiť česko-slovenské medzivládne konzultácie kvôli tomu, že sa šéf slovenskej diplomacie Juraj Blanár stretol so svojím ruským náprotivkom Sergejom Lavrovom, ako aj preto, že Slovensko pod vedením ministerského predsedu Roberta Fica vedie mierovú a suverénnu zahraničnú politiku orientovanú na všetky štyri svetové strany.

Viac vo videu:

Prepis videa:

Že se Fialova vláda nechce sejít na společném zasedání s Ficovou vládou, není pro Slovensko žádná tragédie. Je těžké si představit, že by Fiala a jeho tým mohli slovenské vládě poradit něco chytrého. Řeší se bouře ve vládní sklenici vody. Realitu vztahů Čechů a Slováků to nejspíše nijak neovlivní.

Český premiér, proslulý vysíláním signálů, se zuby nehty drží protiruské karty, aniž by chápal, že mu v rukou zůstává Černý Petr. Když před časem Viktor Orbán na Fialovu adresu utrousil, že poklonkováním Bruselu sedlá umírající kobylu, přešlo se to u nás shovívavým mlčením. Ficovo konstatování, že „česká vláda se rozhodla ohrozit česko-slovenské vztahy jenom proto, že má zájem podporovat válku na Ukrajině, zatímco slovenská vláda chce otevřeně jednat o míru“, je postřeh stejného druhu. O Orbánovi a Ficovi se ví, že mají Čechy rádi. Proto jim je líto, když vidí, co s Českou republikou a jejími občany provádí ekonomicky naprosto nekompetentní a politicky naivní Petr Fiala a jeho koaliční partneři.

Když se dělilo Československo, řešila se otázka, co mají Češi a Slováci společného. Nejstručnější odpověď zněla: „Děti.“ Na tom se ani po třiceti letech nic nezměnilo, a právě to je na česko-slovenských vztazích unikátní. Češi ani Slováci nemají děti společné s Němci, s Rusy, anebo s Číňany. Pokud se ve společném státě akcentovaly rozdíly a třecí plochy, pak ve vztahu nezávislých států po rozdělení vynikla jejich vzájemnost. Ta se v politické rovině projevuje už třicet let vstřícností politických špiček, bez ohledu na jejich politickou orientaci. Pan Fiala je v tomto směru pouze politováníhodnou výjimkou z pravidla.

Když se na konflikt Fiala versus Fico podíváme optikou rozdělených společností, nejedná se konflikt Čechů a Slováků. Dělící čára odděluje na jedné straně české a slovenské eurofily a rusofoby, a na druhé straně české a slovenské patrioty, kteří nepotřebují k životu někoho nenávidět a někomu podlézat. Těch druhých je jak v Česku, tak na Slovensku většina. Je to patrné z bídných preferencí Fialova kabinetu, kterému věří nějakých 17 % českých občanů, a z jasně většinové a rostoucí podpory, které se u Slováků těší vláda Roberta Fica.

Podle přísloví „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“ k sobě mají blízko poražení slovenští progresivisté s nepopulárním českým vládním slepencem, stejně jako si rozumí pragmatická slovenská vláda s pragmatickou českou opozicí. Asi lze místo česko-slovenské roztržky hovořit o dvojí česko-slovenské vzájemnosti. Jediné, co takovému obecnému optimistickému konstatování překáží, jsou slovenská protivládní a česká provládní média, která si notují ve svých deviantních narativech. Čteme-li o požáru, jsou za ním děti, kterým se dostaly do rukou zápalky. Je to trapné čtení, ale žádná větší škoda pro vztahy Čechů, Slováků a jejich dětí nehrozí.

Zdroj: radiouniversum.cz / InfoVojna