Nová chronologie dějin

15. ledna 2013 ruský prezident Vladimír Putin v Ruské geografické společnosti slavnostně otevřel nový archív, kde jsou veřejnosti zpřístupněny mapy Tartárie. Asi se ptáte, co je na tom tak zajímavého. Je a hodně.

Tímto aktem dal světu na srozuměnou, že Rusko se vydává na cestu odhalování své skutečné, nezfalšované historie, protože si je vědomo toho, že NÁROD, který nezná svoji historii, nemůže mít ani budoucnost. Současná oficiální ruská historie, jak je učena ve školách, byla vytvořena v průběhu 18. – 19. století a byla sepsána v souladu s biblickou židokřesťanskou koncepcí historie na zakázku Romanovců. Už jen přechodem z původního kalendáře (počítaného od podepsání míru ve Hvězdném chrámu) na kalendář juliánský se historie této říše zkrátila o více jak pět a půl tisíce let! V Ruské federaci proto už pracují na zcela nové koncepci vzdělávání a jsou přepisovány učebnice dějepisu, které pro tuto většinově slovanskou zemi v posledních dvaceti letech vytvářely ze zcela „nezištných“ důvodů západní „vzdělávací instituce“ a „neziskové organizace“.

Mnozí lidé zřejmě nikdy neslyšeli o největším státním útvaru na Zemi za dobu nám známé historie. Sice jsme se učili o slavném Egyptu, Perské říši, Osmanské či Římské říši, ale to všechno byly drobečky proti obrovské slovanské říši, která v průběhu věků nesla názvy Rassénie, Skýtie a nakonec Tartárie. Tím spíš je překvapující, že tato země nenalezla jediné zmínky v oficiální světové historii! Tuto mezeru nyní trochu zaplňují některé informace historiků Jeleny Ljubimové a Dmitrije Mylnikova, ale i jiné dostupné zdroje.

Po nesmírně dlouhou dobu existoval na Zemi obrovský státní útvar, který se rozkládal na několika kontinentech. Miliony jeho obyvatel vytvořily svébytnou kulturu založenou na duchovních a mravních kvalitách člověka, na úctě k Předkům a spravedlnosti, úctě k rodině a lásce ke své vlasti. Tato země je zobrazena na mnoha starých mapách a hovoří se o ní v encyklopediích. Velkou Tartárii obývali původně převážně Tartaři. Vysocí, rusovlasí, lidé bílé pleti s očima modré, zelené nebo šedé barvy, Slované-Árjové a Rusové. Přátelští a laskaví v dobách míru, stateční a nemilosrdní v bitvách. Spravedliví a soucitní ve dnech vítězství a vytrvalí během protivenství. A to, že bojovali za tu nejposvátnější věc, za svůj Rod, svou Vlast a morální čistotu a víru svých Předků, je dělalo takřka neporazitelnými.

Encyklopedie Britannica, první vydání, díl 3. Edinburgh, 1771, s. 887 nám sděluje: „Od Uralu po Aljašku. Od Nové Země k Tibetu. Tartárie byla ohromná země v severní části Asie ohraničená Sibiří na severu a i na západě se nazývala Velká Tartárie. Tartaři žijící jižně od Moskovie a Sibiře se nazývali Astracháni, Čerkezové; Dagestánci žili na severozápad od Kaspického moře, Kalmyckými Tartary jmenovali ty, co obývali území mezi Sibiří a Kaspickým mořem; Uzbečtí Tartaři a Mogulové obývali zemi severně od Persie a Indie a nakonec Tibetští Tartaři žili na severozápad od Číny.“

Přirozenými hranicemi říše, kterou dnes známe jako Tartárii a která v dávných dobách zabírala téměř celou severní polokouli, byly břehy oceánů. Přitom tři z nich – Ledový, Tichý a Atlantský – byly ve skutečnosti jejími vnitrozemskými vodami.

Toto všechno platilo až do 18. století. Najednou, jakoby mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje, Tartárie zmizela. Ještě na prahu novověku byla zobrazována největší říše na světě na mapě z Encyklopedie Britannica, rok vydání 1771. Proč toto velké impérium po sobě nezanechalo několik méně významných států, jak je to obvykle v případě rozpadu jiných impérií? A kam se poděly miliony jeho obyvatel? Proč v učebnicích dějepisu nenajdeme o tomto úžasném územním celku ani zmínku?

Tartárie najednou zmizela z map, knih i vzpomínek. Zmizela i z dalších vydání Encyclopedie Britannica. Prostě najednou není…

Ota Veselý 

Slovanské Noviny