EU se loučí se svobodou, rovností a bratrstvím

Neočkovaní lidé nebudou moci cestovat vlakem do jiného města, nebudou si moci koupit letenku, nebudou moci jít do kina, divadla, muzea nebo knihovny, natož do kaváren a restaurací.

„Očkování, nebo sociální smrt“ se již říká novému návrhu zákona, který francouzská vláda předložila parlamentu.

Nejprve se počítalo s tím, že Macron vše vyřídí rychle, během tohoto týdne, protože jeho strana má potřebnou většinu, ale v rozhodující chvíli se poslanci vládní strany vydali na jídlo („pandemie je a bude, ale večeře byla naplánovaná“) a opozice v jejich nepřítomnosti zorganizovala další hlasování a pozměňovací návrhy byly odloženy.

Úřady stále netrpělivě přešlapují na místě – změny, které zákon, bude-li schválen, přinese do každodenního života 67 milionů občanů, se nedají srovnat s žádným obdobím francouzských dějin, ať už monarchistických, nebo republikánských.

Jde o zavedení faktického povinného očkování všech osob starších 12 let proti koronaviru.

Pokud „očkovací pas“ nahradí 15. ledna „zdravotní průkaz“, bude to znamenat, že přibližně sedm milionů neočkovaných Francouzů nebude mít přístup k ničemu jinému než k veřejné dopravě, do obchodů s potravinami, lékáren a kosmetických salonů.

Nikdo nebude akceptovat negativní výsledky jakéhokoli testu PCR.

Návrh zákona to výslovně a jednoznačně zakazuje.

Neočkovaní lidé nebudou moci cestovat vlakem do jiného města, nebudou si moci koupit letenku, nebudou moci jít do kina, divadla, muzea nebo knihovny, natož do kaváren a restaurací.

Tak vypadá dnes budoucnost ve státě, jehož jedním z hesel je rovnost a volnost.

Budou „rovnější“ mezi rovnými, tj. ti, kteří budou chodit na pravidelné očkováni podle schématu navrženého stejnými úřady. Vláda ale zapomněla zaručit právní ochranu (a finanční odškodnění) v případě vedlejších účinků vakcíny. Takže pokračujte, jak jsme vám řekli, ale pokud bude vaše zdraví injekcí poškozeno, nemáme s tím vůbec nic společného. Jinak se samozřejmě můžete pokusit Macrona zažalovat – v rámci demokracie a všeho nejlepšího – ale taková žaloba pravděpodobně nebude přijata.

A Francie není v tomto případě výjimkou, jelikož smlouvu o nákupu vakcín od společností Pfizer/BionTech a Moderna podepsala Evropská komise. A klauzuli o odpovědnosti farmaceutických společností za následky očkování Brusel pod tlakem farmaceutické lobby vyloučil. Jednostranně ji vyloučil a ponechal na vládách členských států EU, aby za to nesly vinu.

Takže kdo za to zaplatí? Neexistují žádné vyčleněné prostředky na případné odškodnění těch, kteří mohou mít po očkování komplikace, ale přesto se musíte nechat očkovat, pokud chcete dál vést normální život.

Sám Macron se před rokem, kdy se ve Francii s očkováním teprve začínalo, zapřísahal, že „nikdy nezavede povinné očkování“. Řekl to v listopadu 2020 a zopakoval to na jaře 2021.

Ale o tři měsíce později, v červenci, zavedl „zdravotní průkaz“ pro všechny dospělé, čímž byla zrušena všechna jejich prohlášení.

Školáci byli „ušetřeni“ do 30. září, poté již museli předkládat očkovací průkaz pro mimoškolní aktivity včetně sportu.

S nástupem páté vlny nákazy kmenem delta, kterou nyní leští vlna šestá – tentokrát omicron – a po celou dobu pandemie se zdá, že například úřady v evropských zemích a ve Francii se jakoby na povel zavázaly k hodnotám, které dříve tak ochotně odsuzovaly.

Vlády velmi rychle omezily téměř všechna práva jednotlivce, jakmile usoudily, že je to nutné pro „veřejné blaho“. Zavřeli Evropany pod zámek, jako to udělali v Rakousku, zavedli stejně přísná opatření jako v Nizozemsku, a kontrolovali QR kódy na každém kroku, jako to nyní dělají a budou dělat ve Francii.

Skromná opozice nevychýlila kyvadlo veřejného mínění na svou stranu, protože společnost dostává facky, a to dost citelně, kdykoliv se odváží něco namítnout.

Stojí za povšimnutí, že práva a svobody, které evropská veřejnost, od médií až po nejvyšší představitele EU, tolik vzývala a byla na ně hrdá, se ukázala být zcela efemérní – tak efemérní, že za několik krátkých měsíců po této rovnosti a celém bratrství nezůstala ani stopa.

Je třeba zdůraznit, že právě média a tito bruselští úředníci dokázali zároveň ukázat prstem na Rusko a tvrdit, že „v této zemi neexistují občanské svobody“.

V situaci, jako je tato, je to však nerozumné.

Z objektivního hlediska je zatím situace, která vzniká v naší zemi (v Rusku), z hlediska zachování práv a svobod občanů mnohem lepší než v páté/šesté a nejspíše i sedmé a osmé (v pořadí) vlně nákazy v Evropě. (To možná není úplně pravda, měli jsme tady článek o situaci v Rusku a nebylo to vůbec optimistické. Poznámka editora)

Lidé jsou očkováni klidně a z vlastní vůle, ve veřejném zájmu, a vakcíny, včetně těch podávaných nosem, jsou bezpečné.

Zatím se v EU již objevují náznaky, že možná imunitní odpověď na injekce Pfizer/BionTech nebo Moderna nemusí být tak komplexní, jak se dříve myslelo, takže běhání na očkování, bude-li současný návrh zákona přijat, se stane pravidlem každé čtvrtletí, ne každý rok.

WHO to nepřímo potvrzuje, protože se nechala slyšet, že hodlá jednat s vývojáři, aby změnili podle ní „složení vakcíny“.

Co znamená záhadné slovní spojení „složení vakcíny“, nebylo dosud vysvětleno.

Jak může (nebo bude) nová sloučenina na rozdíl od té staré ovlivňovat zdraví a pohodu a zda bude stejně účinná jako ruský Sputnik V, také není známo.

Neexistují o tom žádné studie ani vědecké údaje.

Orgány v Evropě a ve Francii dnes vysílají lidem, kteří jim svěřili správu věcí veřejných, včetně svého zdraví a pohody, vzkaz, že se řídí dvěma zásadami vedení.

Ta první byla formulována už dávno a zní takto: „záchrana tonoucího je věcí tonoucího“ neboli zachraň se sám. Jinými slovy jdi si píchnout injekci, když chceš jít do restaurace na večeři nebo sportovat, a ta druhá je, že „černého Petra má on, já nic, já muzikant“. Vždyť jak ve Francii, tak v ostatních členských státech EU v zásadě nevzniká orgánům státní správy žádná právní odpovědnost, pokud učiní nesprávné kroky.

Společenská smlouva (ach, jak na ni byla Evropská unie hrdá!), založená na důvěře, byla narušena omikronovou mutací a jen stěží ji lze obnovit. Inu, dnes můžeme jen soucítit s těmi, kteří se jako ti tři mudrci rozhodli cestovat přes moře v děravé bárce za bouře a samozřejmě nezapomínat, jak taková dobrodružství končí.

Autor: Jelena Karajeva

Zdroj: ria.ru
Preklad: zvedavec.org