Dokumenty o Norimberském procesu s nacistickými válečnými zločinci jsou online

Stanfordova univerzita je digitalizovala a umožnila v nich vyhledávat. 

Dokumenty Norimberského procesu s nacistickými válečnými zločinci, který skončil před 75 lety, lze od dnešního dne prohlížet po celém světě: Stanfordova univerzita je digitalizovala a umožnila v nich vyhledávat.

„Nikdy jsem nezaložil židovský vyhlazovací tábor ani nepropagoval jeho existenci.“ lze vyslechnout z úst Hanse Franka, kterého jeho oběti nazývaly také nacistickým řezníkem, jako zvukovou nahrávku. U Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku mu jeho lži a mlžení nepomohly: v roce 1946 byl shledán vinným odsouzen k trestu smrti a popraven.

Frank byl Hitlerem jmenován generálním guvernérem Polska. Sám u soudu řekl: „Jestliže Adolf Hitler osobně svalil tuto strašnou odpovědnost na svůj národ, pak to dopadá i na mě.“ Zvukové záznamy z té doby – ve vynikající zvukové kvalitě, protože byly restaurovány – patří do online archivu Stanfordovy univerzity, stejně jako soudní záznamy, které je nyní možno prohlédnout.

Trvalo více než 20 let, než se norimberské spisy konečně dostaly na internet, říká David Cohen, profesor a ředitel katedry lidských práv a mezinárodní spravedlnosti na Stanfordu. Je přesvědčen, že „tyto dokumenty by neměly zůstat jen v nějakém archivu, který je k dispozici pouze historikům a odborníkům. Musíme využít dnešní technologické možnosti, abychom oslovili mnohem širší a globální publikum.“

Vědec přišel s nápadem otevřít archiv, který má velikost dobrých 50 terabytů, v roce 1998 společně s profesorem Dieterem Simonem. V té době působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde vedl Centrum pro válečné zločiny. Simon byl ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro evropské právní dějiny ve Frankfurtu nad Mohanem. Zvláštností 5215 spisů Norimberského procesu je, že poprvé v historii seděla na lavici obžalovaných vláda – za vraždy milionů lidí.

Prokurátorům vítězných mocností se tehdy podařilo odsoudit německou vládu na základě jejích vlastních spisů. „Vojenští velitelé, političtí představitelé, kteří se zabývali médii a propagandou, a lidé, kteří měli na starosti státní finance – ti všichni byli v Norimberku, souzeni“ říká Cohen.

Dokumenty norimberského procesu původně pocházely od Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Muzeum památníku holocaustu Spojených států amerických ve Washingtonu má k dispozici tyto dokumenty, které byly následně rozsáhle digitalizovány. Stanfordova univerzita převzala k rozpoznávání textu přibližně 270 000 jednotlivých stránek.

Všechny tyto dokumenty lze studovat, říká Tom Cramer, vedoucí technologického oddělení knihovny Stanfordské univerzity:„Aby se v nich člověk snáze orientoval, formulovala katedra lidských práv vysvětlující texty, které vytvářejí souvislosti. Jednotlivé dokumenty jsou rozděleny do různých skupin, například „obvinění“, „závěrečné řeči“ nebo „jednotlivé trestné činy“.“

Kromě toho bude příští léto přidáno dalších tisíce hodin zvukového materiálu. Jedná se o záznamy soudních jednání proti 24 obviněným. Kromě toho archiváři shromáždili více než šest hodin filmového materiálu, který by měl být rovněž k dispozici v polovině roku 2022.

Online archiv z Kalifornie by měl být užitečný zejména pro uživatele, kteří hovoří německy protože 64 procent všech dokumentů je v tomto jazyce. Tým Davida Cohena na ministerstvu pro lidská práva chce v příštích měsících připravit online výstavy, které budou sloužit nejen k poskytnutí pouhých dokumentů, ale také ke klasifikaci a vysvětlení řízení také pro lidi v jiných zemích, nejen v Německu nebo Evropě. Na celém světě žijí lidé, kteří se zabývají genocidou proto měl by být srozumitelný pro všechny v různých jazycích.

Autor: Richard Seemann – narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Zdroj: vasevec.parlamentnilisty.cz / exhibits.stanford.edu/virtual-tribunals/