Další tvrdá rána klimalarmistům: Antarktida má asi tolik ledu jako v roce 1966

Je až neuvěřitelné, jak se i nadále daří klimatickým manipulátorům držet při životě jejich lži a oblbovat lidi neexistující „klimatickou krizí.“

Ohledně alarmisty tak často zmiňované Antarktidy se objevilo již mnoho informací, které jejich katastrofické scénáře zcela popírají.

V dnešním článku se dozvíte, kde klimaalarmisté berou antarktickou „zbraň“ pro svoji propagandu a také co na západní části kontinentu způsobuje odtávání ledovců. A věřte, že CO2 produkovaný lidmi či prdícím dobytkem to rozhodně není…

Karavana klimatické katastrofy je opět v pohybu, když alarmisté rozdmýchávají obavy z údajného nízkého množství zimního mořského ledu v Antarktidě.

Ve Financial Times vědecký redaktor Clive Cookson uvádí, že Antarktida „čelí katastrofické kaskádě extrémních environmentálních událostí… To ovlivní klima po celém světě.“

Netřeba dodávat, že není žádná zmínka o tom, že antarktický mořský led byl v roce 2014 na rekordní úrovni, ale kupodivu chybí ve vší hysterii skutečnost, že reanalyzovaná data z prvních satelitů ukazují podobné úrovně zimního ledu v roce 1966.

Ještě kurióznější je, že k odhalení těchto informací je zapotřebí minimálního novinářského pátrání, protože je poskytuje často konzultované Národní datové centrum pro sníh a led (NSIDC).

NSIDC se sídlem v Coloradu citoval důkazy, že časná satelitní data Nimbus odhalila rozsah zimního mořského ledu asi 15 milionů čtverečních kilometrů, což je podobná úroveň jako v roce 1966.

Existují určité nejistoty při reanalýze takových raných satelitních dat, ale NSIDC říká, že zjištění jsou v souladu s pozorováním, že rozsah mořského ledu v Antarktidě je „vysoce variabilní.“

V loňském roce skupina amerických geografů a statistiků zkoumala historická pozorování rozsahu mořského ledu v Antarktidě a našla „statisticky významné“ pozitivní trendy od roku 1979.

Navíc tyto trendy ve všech čtyřech ročních obdobích byly porovnávány se „statisticky významnými poklesy“ po většinu počátku a poloviny 20. století.

Některé bludy o Antarktidě pocházejí ze zprávy zadané britskou vládou podporující politiku nulového uhlíku. Vedoucí autor studie profesor Martin Siegert z univerzity v Exeteru říká, že je „ohromen množstvím změn, které jsme již v posledních několika letech viděli.“

Ve skutečnosti máme kompletní záznamy o antarktickém mořském ledu pouze od roku 1979, ale je více než pravděpodobné, že stejně jako led v Arktidě přibývá a ubývá na přirozeném cyklickém základě.

Antarktida byla také ve zprávách minulý měsíc kvůli své vedoucí roli v propagaci „nejteplejšího dne za 125 000 let.“ Globální tvrzení o 17 ° C jako průměrné červencové teplotě na Zemi bylo odhadovaným produktem počítačového modelu z Climate Reanalyzer.

To bylo silně zkreslené „vlnou tepla“ v Antarktidě v 3.-4. července, kdy zažila teploty stoupající v částech kontinentu od -56,6 ° C do přibližně – 34,4 ° C.

Bez satelitů by tento lokalizovaný vzestup nebyl nikdy v minulosti detekován, což zpochybňuje tvrzení o „nejteplejším dni“. Steve Milloy zkoumá taková tvrzení každý měsíc. Tvrdil, že bez této odchylky u Antarktidy by globální teplota byla kolem 14,16 ° C, podobně jako dlouhodobá hodnota.

Antarktida je obtížným místem pro vytvoření klimatického poplachu. Během posledních sedmi desetiletí došlo k malému nebo žádnému oteplování ve velkých oblastech kontinentu.

Podle nedávné studie (Singh a Polvani) se antarktický mořský led „mírně rozšířil“ a oteplování v tomto období „téměř neexistovalo“. Podle údajů NASA je ztráta ledu 0,0005% ročně. Další nedávná studie zjistila, že šelfové ledovce obklopující kontinent vzrostly v letech 2009 – 2019 o 0,4 %.

Mapa nahoře od Singha a Polvaniho ukazuje, že veškeré oteplování v Antarktidě se nachází na západě. Právě do této oblasti se ekologičtí bojovníci vracejí s příběhy o kolabujících šelfových ledovcích.

Vždy však bylo známo, že západní strana je oblastí se značnou sopečnou činností. Plný rozsah toho nedávno ukázali vědci pracující v německém výzkumném centru GFZ pro geovědy.

Poskytují vědecké důkazy, které ukazují „přímou souvislost“ mezi nedávným úbytkem západního ledu a geotermálním tepelným tokem. Dále uvádějí, že je běžné připisovat změny v dynamice a úbytku ledu atmosférickým a oceánským vlivům.

„Nedávné studie však naznačují přímou souvislost mezi původem ledových proudů a zónami zvýšeného tepelného toku,“ uvádí se ve zprávě.

Tato mapa sestavená německými vědci zakresluje známé sopky (černé trojúhelníky) pod ledem v Antarktidě a zdůrazňuje geotermální tepelné toky, které z nich vznikají. Jak je jasně vidět, oteplování zobrazené v prvním grafu koreluje s tepelnými toky pod ledem.

Vědci tvrdí, že jejich práce naznačuje „přímé spojení“ hlubokých litosférických a povrchových procesů. To je údajně v souladu se zvýšeným geotermálním teplem nacházejícím se pod ledovci Thwaites a Pope.

Jde o Thwaitesův ledovec, jinak známý v populárních alarmistických materiálech jako ledovec „soudného dne.“

ZDROJ

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda