Češi a Slovinci musí v rámci zemí OECD pracovat nejvíce, aby se vymanili z chudoby

Oficiální průzkum, který zahrnuje všechny země OECD, nám jasně ukazuje, kam nás dovedla vláda Fialova hnusu (a samozřejmě do jisté míry i všechny vlády od 90. let).

Denně jsme vládou spřátelenými korporátními médii ubezpečován o tom, jak jsme na tom dobře, někteří propagandisté se neštítí tvrdit, že žijeme v dosud nejlepší době.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru
ľubovoľná čiastkadar 5€dar 10€dar 25€dar 50€dar 100€

------------------------------------

Ano, chápu, že takový Polívka, Pazderková či jiný aktivistický „umělecký“ odpad, který je zaražen hluboko v pozadí vládních modrých strak, se má mnohem lépe než kdy dřív.

Ostatně, divadlo zmíněného Polívky dostalo z peněz Brňanů 24 milionů, což je slušný úplatek za neutuchající podporu jednoho alkoholika.

Podle nedávného zjištění je u nás nutné pracovat mnohem víc než jinde, pokud se chcete vymanit z chudoby. Jsme na tom výrazně hůř než téměř všechny zkoumané země, hůř než my je na tom pouze Slovinsko.

Důvodem jsou samozřejmě zejména vysoké ceny energií, bydlení a potravin, které jsou ve vztahu ke kupní síle nepřiměřené, ale také vysoké zdanění.

K čemu tedy průzkum zemí OECD došel?

V dané zemi mají reálná mzda, pracovní podmínky a ekonomické příležitosti často vliv na to, jak snadno dokážou lidé překonat chudobu.

Dostat se nad hranici chudoby tedy vyžaduje v některých zemích mnohem více práce než v jiných, a to i mezi zeměmi OECD.

Tato infografika prostřednictvím Niccola Conteho z Visual Capitalist využívá data z OECD k tomu, aby ukázala týdenní pracovní dobu, kterou musí jedna osoba (bezdětná) odpracovat, aby se dostala nad hranici chudoby v 35 zemích OECD, za předpokladu, že vydělává 67 % národní průměrné mzdy.

Hranice chudoby se vypočítá jako 50 % mediánu disponibilního příjmu v zemi. V průměru v zemích OECD musí jeden jedinec s podprůměrným příjmem pracovat 21 hodin týdně, aby překročil práh chudoby.

Mezi zeměmi na horním a dolním konci spektra však existují výrazné rozdíly, jak ukazuje tabulka výše.

Vyniká zejména Slovinsko, které vyžaduje 35 pracovních hodin týdně – téměř ekvivalent práce na plný úvazek – jen aby se pracovník dostal přes hranici chudoby.

V těsném závěsu za nimi jsou Česko, Nový Zéland, Spojené státy a Dánsko, přičemž každá z těchto zemí potřebuje k vymanění se z chudoby 26 až 28 hodin týdně.

Několik rozvinutých zemí se seskupuje kolem průměru OECD 21 hodin, včetně Austrálie, Kanady, Jižní Koreje a evropských zemí, jako je Německo a Portugalsko.

Mnohé země přitom vyžadují méně práce, než je obvyklá hodnota práce na částečný úvazek (20 hodin týdně), aby se nízkopříjmový pracovník pozvedl nad chudobu.

Turek potřebuje pouhých 9 pracovních hodin týdně, aby se dostal nad hranici chudoby. To naznačuje, že medián disponibilního příjmu v zemi je relativně nízký, přičemž několik hodin týdně stačí k překročení hranice chudoby při nižších než průměrných mzdách.

Mezi další země, které vyžadují nízkou pracovní dobu pro vymanění se z chudoby, patří Spojené království se 14 hodinami týdně, následované Belgií, Řeckem a Japonskem s 16 hodinami.

/ necenzurovanapravda.cz /