CBDC propojené s ID zavedou nejtotalitnější kontrolní systém v historii lidstva

Globalisté se již nijak netají tím, že CBDC je hlavní cestou do bezhotovostní společnosti. Už za dva týdny začne ECB testovat digitální euro a mezitím musí země eurozóny připravit příslušnou legislativu, která bude nutná k zavedení CBDC v roce 2027.

Dlouhodobě zde před tímto chystaným systémem varuji, protože z něj již nikdy nebude cesty ven. CBDC zavádí většina zemí světa, některé již dokonce CBDC aktivně využívají.

Země jako Čína či Brazílie dokonce zašly až tak daleko, že je testovaly včetně systémů sociálních kreditů.  Země, které CBDC zavádí, se někdy netají tím, že cílem je zrušení hotovosti.

V této souvislosti mne velmi zaráží, že toto navýsost důležité téma nezvedá ani jeden politický subjekt ve volební kampani. Chápu, že to drtivou většinu naší politicky negramotné populace nezajímá, ale třeba právě díky politikům by se o CBDC mohli lidé dozvědět víc.

Právě fakt, že ECB zavádí digitální euro a tlačí na země eurozóny, aby přijaly příslušnou legislativu, ukazuje, jak moc je pro nás euro nebezpečné.

Vždy se vyplatí pečlivě prozkoumat komentáře finančních elit, protože ty jsou jen zřídka upřímné ohledně svých záměrů.

Příkladem jsou komentáře Christine Lagardeové, šéfky Evropské centrální banky (ECB), která uvedla, že příští měsíc se v Evropském parlamentu bude hlasovat o dalším kroku k vytvoření digitálního eura, které by bylo digitální měnou centrální banky (CBDC).

Lagardeová předpokládá, že digitální euro, které by mělo být prozatím ve vývoji, spustí přibližně za 18 měsíců. Cílem je mít tento systém plně zaveden do roku 2030, aby se EU plně zapojila do postkapitalistického systému Organizace spojených národů, který je popsán v Agendě 2030.

Lži Lagardeové ohledně toho, co digitální euro představuje, neobstojí při bližším zkoumání. Uznala, že hlavní obavou populace jsou dopady na soukromí, a tvrdila, že ECB hledá technologii, která nabídne ochranu.

„Soukromé banky budou uplatňovat pravidla kontroly, která již mají přístup k transakcím. Data nás nezajímají. Soukromé banky nemají o data zájem,“ řekla.

Lagardeová také uvedla, že přechod na digitální euro „chtěli lidé.“ To vypadá pochybně. Ani Evropská komise, ani ECB nejsou demokraticky voleny.

A pokud je hlavním zájmem lidí u CBDC soukromí, proč by mu lidé dávali přednost před hotovostí, která je imunní vůči kontrole?

Není to tak, že by digitální euro uspokojilo neuspokojenou potřebu. Digitální peníze – kreditní a online transakce – jsou již volně dostupné v bankovním systému.

Šéfka ECB si také protiřečí, když na jedné straně říká, že digitální euro bude pouze doplňovat hotovost a na druhé straně, že hotovost bude eliminována.

Jistě je vám jasné, který z těchto výroků je pravdivý.

Lagardeová dala jasně najevo, že cílem je úplně vyřadit hotovost. Agenda 2030, tvrdí, „cíle Agendy můžou být vynucovány pouze v bezhotovostní ekonomice.“

Proč? Co je na penězích, že znemožňují implementaci této politiky? Odpověď je jistě taková, že digitální euro je potřebné ke kontrole chování lidí a k tomu, aby byli nuceni dodržovat klimatická pravidla.

Předchozí komentáře centrálních bankéřů naznačují, že existuje dobrý důvod, abychom byli extrémně podezřívaví. V roce 2021 generální ředitel Banky pro mezinárodní platby Agustín Carstens řekl:

„Nevíme, kdo dnes používá 100 dolarovou bankovku, a nevíme, kdo dnes používá banku o hodnotě 1 000 pesos.

Klíčovým rozdílem oproti CBDC je, že centrální banka bude mít absolutní kontrolu nad pravidly a předpisy, které budou určovat použití tohoto výrazu odpovědnosti centrální banky, a také budeme mít technologii, která to bude vynucovat.“

Záminkou pro finanční mocenskou hru je změna klimatu a tlak na čistou nulu. Digitální euro není, jak naznačuje Lagardeová, vytvořením nového digitálního měnového mechanismu.

Jak upozorňuje ekonom Richard Werner, ten už existuje – jde například o kreditní a debetní karty. Význam digitálního eura spočívá v tom, že ohrožuje bankovní systém.

CBDC, stejně jako hotovost, nemá žádnou úrokovou sazbu. Tak proč by lidé měli nadále používat úvěry vytvořené soukromými subjekty, jako jsou banky nebo společnosti vydávající kreditní karty – v současné době více než 95 procent peněžní zásoby – z nichž musí platit úroky?

Jak poznamenala Reserve Bank of New Zealand, CBDC mají potenciál zničit soukromé banky.

Zdá se však, že tento problém ECB neznepokojuje. A skutečně, zásadní změna bankovní soustavy může být tím, o co usilují.

Lagardeová uvedla: „Dodržování klimatických podmínek se stane klíčovým prvkem bankovního dohledu, nikoli samostatnou iniciativou, protože změna klimatu představuje významná, podstatná finanční rizika pro banky a celý finanční systém.“

Dohled ECB bude bankám nařizovat, aby integrovaly řízení klimatických a environmentálních rizik do svých stávajících procesů řízení rizik, zejména prostřednictvím nových požadavků na plánování přechodu v rámci tzv. CRD VI.

Zdá se, že evropské bankovnictví už nebude definováno ziskovostí a fiskálním zdravím, ale ani politikou klimatických změn.

Kluzkost argumentů ECB ukazuje na mnohem temnější ambice. Werner říká, že když jsou CBDC propojeny s digitálními ID, „mluvíme o nejtotalitnějším kontrolním systému v historii lidstva …

Jako kontrolor vám poskytuje úplný přehled o tom, co všichni dělají, o každé transakci.“

„Monitoring je pouze jedním aspektem. Tyto CBDC jsou programovatelné a můžete používat algoritmy velkých dat, které nám prodávají jako umělou inteligenci, abyste měli pravidla o tom, kdo může co koupit a za jakým účelem, v jakém čase a na jakém místě – a tím ovládat veškerý váš pohyb.

V historii diktatur nikdy neexistoval tak mocný kontrolní nástroj.“

V úsilí ECB o změnu evropské finanční architektury je však chyba, která se může ukázat jako fatální pro její ambice. EU a ECB nemají skutečnou centrální kontrolu.

Když bylo v roce 1998 zavedeno euro, jediným způsobem, jak se Německo mohlo připojit, byla podmínka, že nedojde ke konsolidaci vládního dluhu. Takže i když ECB pomyslně stanovuje úrokové sazby pro danou zónu, vládní dluh je držen na národní úrovni a úroková sazba každé země se liší.

ECB je tedy centrální bankou pouze podle jména, na rozdíl od amerického Federálního rezervního systému, nebo v tomto případě většiny centrálních bank zemí, které dohlížejí na svůj národní vládní dluh.

Jakýkoli evropský národ se může rozhodnout vystoupit z EU a každý z nich musí mít svou vlastní měnovou politiku, navzdory tomu, že ECB stanovila jednotný kurz.

Snaha o vytvoření digitálního eura je s největší pravděpodobností pokusem vypořádat se s těmito rozpory, ale v nejlepším případě půjde o provizorní řešení a brzy se rozpadne. Rozpad Evropské unie a společné měny není vyloučen.

Mezitím USA jdou opačným směrem. V červenci schválila Sněmovna reprezentantů USA zákon proti CBDC o dohledu nad státem, který brání Federálnímu rezervnímu systému vydávat maloobchodní CBDC přímo jednotlivcům.

Evropský dluh se stává stále více nejistým, zejména ve Francii, kde se dokonce objevily náznaky, že by mohla být zapotřebí pomoc ze strany Mezinárodního měnového fondu.

Italský dluh, který činí 138 procent HDP, je také problematický. Lagardeová doufá v zavedení digitálního eura v roce 2027 (pro firmy) a jeho plné zavedení – i pro občany – v roce 2030.

Eurozóna a ECB, která na ni dohlíží, však nemusí vydržet tak dlouho…

/ necenzurovanapravda.cz /