Europaradoxy

Destrukce Západu je v plném proudu. Je třeba si přiznat, že jeho zlatá éra byla ukončena a nastává doba rychlého sešupu. Není to tím, že by především běžní Američané a Evropané  vyloženě zhloupnuli, spíše jde o důsledek neskutečné touhy jejich samozvaných elit po moci a majetku, přičemž nezanedbatelnou úlohu v současném světovém dění mají mocní Židé.

Navíc pokračuje hysterické tažení proti Rusku, které však díky vynikající práci a předvídavosti svého vedení zajistilo velmi rychlou změnu orientace spolupráce se zahraničím a de facto na sebedestrukci EU vydělalo.

Evropu táhne do propasti její neschopnost vyhnat ze svého čela liberály. Ti jsou plně podřízeni americkým zájmům a představují zároveň nebezpečí prosazováním změn znamenajících ožebračovaní původního evropského obyvatelstva a přeléváním jeho majetku do rukou nadnárodních korporací a organizací. Velmi rychlou likvidací kontinentálního průmyslu, poškozováním energetiky a dotačním systémem ovlivňované prostředí trhu, na první pohled nesmyslnými direktivními nařízeními, ve skutečnosti vydávanými s přesným záměrem, a soustavnou migrací se Evropa mění pro starší generaci k nepoznání. Politici se spojují s obchodníky a pseudovizionáři a vytváří se organizace připravující si vlastní personální obsazení ve vedení států i EU. WEF, Aspen Institut a pár dalších podobných prapodivných seskupení postupně ovládlo dění především na našem kontinentu.

Evropskou unií zmítají nepokoje farmářů. Chvilku se zdálo, že se europoslanci obávají tlaku, který především holandští a němečtí zemědělci, k nimž se přidali ti ve Francii, Itálii, Španělsku či Polsku, způsobili chaos v europoslaneckých lavicích a přinutili osazenstvo tamní sněmovny k přehodnocení některých rozhodnutí v oblasti prosazování Green Dealu a v pokračování výhod poskytnutých Ukrajině v dovozu jejích závadných a finančně podhodnocených produktů do EU. Opak je pravdou a Europarlament i přes mohutné protesty prodloužil celní a daňové úlevy ukrajinským potravinám, plodinám a živočišným výrobkům. Zvůle moci je zjevná a předpokládané obavy z výsledku blížících se voleb do Evropského parlamentu a následného přerozdělování vlivu směrem k naprosto nekontrolované Evropské komisi se ukázaly jako nereálné. Rozhodnutí v dalším pokračování drancování národních rozpočtů formou podpory a úlev zkorumpované Ukrajině a prosazováním likvidačního Green Dealu je šokující ukázkou směřování Evropské unie.

Z našich zástupců v přepláceném Bruselu se vymykají pouze poslanci z SPD a Konečná. Naopak ti pirátští, dále ze STAN, Top09 a bohužel i z ODS a ANO patří k tvrdému liberálnímu jádru a jsou důkazem, že Česká republika nadále plně podléhá kolonizaci zemí ještě před třiceti lety patřících k opačnému břehu. Částečně se vzpírají Polsko a Maďarsko, dokážou z částých rebelií těžit a získávat značné ústupky. I kdyby se naše zastoupení v Bruselu přeskupilo a ANO získalo více křesel, je třeba si uvědomit, odkud pochází Jourová, Charanzová a další, kteří vlastenectvím zrovna nepřekypují. České zájmy, respektive zájmy českých občanů, by rozhodně zastupovali mnohem lépe Filip Turek, zástupci Svobodných či ti volení za SPD. Bohužel přesvědčit o tom české voliče je víceméně nemožné a lze očekávat rozšíření řad představitelů ANO. Navíc nás čekají volby ovlivněné korespondenčními lístky, což bude mít daleko k spravedlivému průběhu výběru nových europoslanců.

Vraťme se ještě k našim zemědělcům. Jestliže pondělní demonstrace síly vyzněla směšně, ta ve čtvrtek Výborným a médii označena jako provládní je evropským unikátem. Snaha některých účastníků obhájit akci z 19.2.2024 je smutná. Vysvětlíme proč. Sami jsme ji podpořili, dokonce se zúčastnili. Očekávaní byla bohužel přehnaná. A to i s úctou k těm, kteří vážili cestu do metropole. Organizátoři silácky ohlašovali až čtyřdenní blokádu Prahy, ale nakonec jich přijela třetina, která zaplatila pokuty za parkování či je čeká předvolání na přestupkovou komisi. K Parlamentu se nedostal traktor žádný a k důraznému protestu spojenému například s pohnojením Malostranského náměstí také ne.

Vláda, čelní představitelé z řad Pětikoalice a vedení Prahy včetně nenáviděného Hřiba se mohli umlátit smíchy. K farmářům se nikdo nepřidal, protože fiasko bylo zjevné. A čtvrteční akce, kterou si Výborný skoro přivlastnil a podpořil ji i Babiš, byla skutečnou přehlídkou nepochopení toho, za co bojují hospodáři napříč EU. Ať si Vidlák píše co chce, tentokrát se ledy nepohnuly a český národ opět ukázal, jak je mu všechno jedno. I vlastní pohřeb. Tím nekritizujeme snahu organizátorů, naopak ji vyzdvihujeme, jen velkohubost před spuštěním pondělní akce a dlouhé přípravy vedoucí k sešikování Policie ČR a výsledná nulová podpora ze strany občanů a profesních organizací v zásadě zastupujících řadu těžce zkoušených občanů vytvořily z protestu frašku. Opět se ukázalo, jak rozložená je naše společnost a ani hapenning traktoristů ji nedokázal stmelit. Opakujeme. Jen vyděšený a vystrašený politik ztrácející sebejistotu může být strůjcem změn v systému. Dokud se nemají čeho bát, nic závratného pro nás neudělají. Platí to pro Evropu i celý svět.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ