Vojenský analytik Jaroslav Štefec: EVROPSKÁ UNIE A EVROPSKÉ NATO NA POKRAJI KRACHU? TO JE FAKT!

Že je Evropská unie (a s ní celá evropská část NATO) na pokraji politického, ekonomického a bezpečnostního kolapsu, to je prostý a neoddiskutovatelný fakt, píše na facebooku Jaroslav Štefec.

Stejně jako je fakt, že formálně nedokážeme ani odhadnout, kam půjde budoucí vývoj situace v Afghánistánu. Což je sice možná přitažlivé pro média, ale naprosto nepodstatné pro osud nejen ČR, ale celé Evropy. 

„Kauza Afghánistán“ je aktuálně „středobodem“ pozornosti médií, politiků i různých analytiků a expertů na cokoliv. Jenže je jen problémem zástupným. Primární je totiž otázka, kam se bude „ubírat“ vývoj ekonomické, vnitropolitické a bezpečnostní situace v USA. Protože osud EU (a tím i náš) je s tímto vývojem přímo bytostně spjat.To, co se stalo v Afghánistánu, hodně napovídá. Ještě více však odkrývá nejnovější, nahonem sfouknutý „pakt“ mezi USA, Británií a Austrálií, který má údajně těmto zemím umožnit „sdílet pokročilé technologie k výrobě ponorek na jaderný pohon“. Prý kvůli posílení bezpečnosti v indo-pacifickém regionu… . No, nevím. Nejspíš je zde namístě citát z půvabné knihy Václava Čtvrtka „O loupežníku Rumcajsovi“, kde se doslova praví: „Ho ho hóóó!“, zasmál se pan Kotrč z velkého domu.

Možná se ony tři nově „propaktované“ země chystají na válku s Čínou. Nejspíš aby zachránili „demokracii“ na Tchaj-wanu (a my „do toho“ budeme muset s nimi, protože šéfem českého Senátu je Tchajwanec). Spíše ale tohle americké vyšachování Francie z kšeftu s jadernými ponorkami pro Austrálii (no, budiž to Frantíkům přáno, oni se s Mistraly pro Rusko také nepárali) jasně ukazuje nový trend vztahů USA k takzvaným „spojencům“ v Evropě. Absolutní pohrdání, arogance a nezájem. V téměř krystalické podobě se tento trend projevil právě při stahování Američanů z Afghánistánu.

Jak se zdá, vztahy USA s těmi, kteří jsou jim ochotni lízat boty, se pro budoucno ponesou v sentencích „využít na maximum, vyždímat, a když jde do tuhého, hodit přes palubu. Aby nepřekáželi.“ Evropa se má bezesporu na co těšit. Americké jaderné ponorky pro formálně „nejadernou“ Austrálii, doslova „nadiktované“ vrtulníky pro ČR, F-16 pro Slovensko, F-35 a tanky Abramsy pro Polsko, to vše na úkor evropských zbrojařských firem včetně těch našich … Spolu s dříve uvedeným by to mělo naše politiky důrazně varovat před přílišnou podřízeností a podlézavostí. Stejně jako de facto zákaz dovozů životně důležitých komodit z Číny, RF a dalších pro USA „nemilých“ zemí.

Jak se však zdá, až na výjimky to nikoho z českých ani evropských politiků příliš nepálí. Myslím, že toho brzy budeme litovat. Všichni. Nastupující ekonomická a bezpečnostní krize v Evropě bude už jen takovou třešničkou na dortu všeobecného průšvihu, doprovázejícího útěk krys z potápějící se lodi. Pardon, Američanů z do krize se propadající Evropy. A ten symbolický poslední vrtulník? Tentokrát bude nejspíš startovat ze střechy Bundestagu.

PRVNIZPRAVY