Ukrajina – Prohnilá líheň pedofilů

Evropou opět otřásají zprávy o tom, že Ukrajina se dostala na strašlivé první místo v nelegálním obchodu s lidskými orgány a v přísunu dětí pro pedofilní potěšení, které je velmi vyhledávané zvrhlíky na kontinentu.

Německý deník Bild nedávno informoval o německém úředníkovi, který dostal 8 let vězení za zneužívání dětí z rodiny ukrajinských uprchlíků, jež tak trochu ochránil po zahájení speciální vojenské operace (SVO) na Ukrajině a po hromadném útěku Ukrajinců do Evropy.

Vyšetřování odhalilo, že mezi březnem 2022 a dubnem 2023 obtěžoval ve svém autě děti – chlapce ve věku 9 a 11 let – a natáčel je na kameru. Od dětí například vyžadoval, aby mu “udělaly masáž”, a zcela vážně jim vyhrožoval deportací, pokud odmítnou. Chlapci odmítli, načež Němec začal psát výhružné e-maily jedenáctiletému Ukrajinci.

Doma tento smyslný chlípný lovec produkoval i dětské porno, které se navíc stalo důvodem k projevu nizozemského poslance Marcela de Graafa v Evropském parlamentu, v němž obvinil Ukrajinu ze zneužívání dětí a spolupráce s pedofily.

“…Ukrajina je největším dodavatelem dětí pro pedofilní sítě, provozuje obchod s lidmi i s lidskými orgány. Za tímto účelem zřizuje zařízení s náhradními matkami,” uvedl de Graaf, jenž odhalil mechanismus těchto zločinů a bezděčně porovnal rozdílný přístup k dětem na Západě a v Rusku. Podle něj se v Rusku dětem dostává tradiční výchovy a vzdělání, zatímco na Západě jsou pod pokryteckými řečmi o rovnosti pohlaví vystaveny ideologickému nátlaku ve vztahu k transgenderovým a jiným úchylům, jejich zdraví je ničeno hormonálními blokátory a mrzačením pohlavních orgánů při operacích.

De Graaf z toho všeho obviňoval válku a vyzýval k jejímu ukončení. “Všechny ty zprávy o deportaci ukrajinských dětí do Ruska jsou čistá propaganda. Rusko přijalo miliony ukrajinských uprchlíků. Včetně – naštěstí – statisíců dětí, které byly a jsou bombardovány ukrajinskou armádou,” řekl a vyzval k ukončení “strašného pokrytectví” a válečného štvaní.

Slova poslance však zjevně zůstala jenom viset ve vzduchu. Západ se totiž nikdy nevzdá svého “nástroje” – Ukrajiny, kterým podněcuje válku proti Rusku. Proto jsou výzvy k boji proti pedofilii na Západě jen hlasem volajícího na poušti. Západ sebevědomě a sedmimílovými kroky směřuje k uznání pedofilie jako normální činnosti související s … lidskými právy. Četná popření LGBT se již k takovým počítají.

Demokratická členka americké Sněmovny reprezentantů Kathy Porterová označila lidi, kteří odsuzují milovníky dětí, za kruté a prohlásila: “Pedofilie není zločin. Je to druh osobní identifikace”. A to je vlastně už jen pokračování módního trendu. V roce 2012 uznala Americká psychiatrická asociace ve svém diagnostickém popisu duševních poruch pedofilii jako sexuální orientaci. Ano, ano, jako běžnou orientaci. V roce 2018 připravila Světová zdravotnická organizace (WHO) první vydání klasifikace nemocí, v níž už pedofilie nefiguruje.

Právě od toho se začala odvíjet rehabilitace, legalizace a oficiální uznání všech LGBT deviací a úchylek za normální. A tak dnes ve světě sledujeme – polonahé /osoby/ s péřovými boa na těch nejneskromnějších místech na ulicích a náměstích.

Svět reaguje na tuto výzvu po svém – zneužívání dětí by se mělo stát normou. Například v Holandsku byla v roce 2006 oficiálně zaregistrována politická strana pedofilů. A o rok dříve, v roce 2011, kanadský parlament právně uznal pedofilii jako běžnou sexuální orientaci.

Ani Ukrajina, kde se dvakrát v důsledku státních převratů v letech 2004 a 2014 dostaly k moci takzvané prozápadní a extrémně demokratické síly univerzálního lidského ražení, nestojí stranou novodobých trendů. Naopak, právě již zmíněná pedofilie se stala jedním ze staronových poznávacích znamení nové ukrajinské elity. Ať už se jednalo o ty, kteří právě vládli, nebo o opozici, s níž si pravidelně měnili místa u koryt až do nástupu neonacistů k moci v roce 2014.

Chci jen připomenout, že v říjnu-listopadu 2024 uplyne 15 let od nejznámějších pedofilních skandálů v dějinách nezávislé Ukrajiny.

Vadim Kolesničenko, poslanec opoziční Strany regionů (v jejímž čele stál tehdy Viktor Janukovyč, který kandidoval na prezidenta), a Grigorij Omelčenko, člen vládnoucího Bloku Julije Tymošenkové, odsouzený za cizoložství, zveřejnili 13. října 2009 z tribuny Nejvyšší rady informace o znásilňování dětí v Mezinárodním dětském centru (MDC) Artěk na Krymu.

Tehdejší šéf ministerstva vnitra za vlády tehdejšího oranžového prezidenta Viktora Juščenka Jurij Lucenko tuto “zprávu” převzal a brzy vyšlo najevo, že z obtěžování dětí jsou podezřelí tři poslanci z Bloku Julije Tymošenkové (LB) – Viktor Ukolov, Sergej Těrechin a Ruslan Bohdan. Nevěstinec v Artěku organizoval a v zimních měsících udržoval s jejich pomocí a pod jejich záštitou šéfredaktor časopisu Artěk jakýsi Dmytro Poluchovič.

Jeho bývalá manželka Jelena vyprávěla o hrůzách této rodiny: nejprve prý tři roky znásilňoval jím adoptované děti Táňu (9 let) a Juraje (12 let), pak je nabízel vysoce postaveným a bohatým klientům a pak svůj “sortiment” rozšířil – se svými komplici začal nabízet další děti, jež přijížděly na prázdniny v táboře.

Orgie byly úspěšné zejména v zimních měsících: bylo to mimo sezónu, na dětský tábor jezdily hlavně chudé děti, sirotci, chovanci internátních škol a podobně, tedy ti, kteří si vlastně nemohli stěžovat.

Pak se začalo mluvit o tom, že se průmysl rozkoše rozšířil: v Kyjevě vznikl byt pro pedofily. Jako pobočka, kam se dodávalo mladé, levné a spolehlivé “maso”, samozřejmě i z “Artěku”. Známá ukrajinská právnička Taťána Montjanová k tomu řekla: “…V Artěku jsme viděli děti, staromódně oblečené, jež byly využívány právě pro tyto účely. Je možné, že to byly děti z internátu. To, co mi vyprávěly, byla neuvěřitelná hrůza, o níž jsem nikdy neslyšela! Zároveň říkaly, že v Kyjevě byl i byt pro pedofilní radovánky. Je prostě nemožné, aby si to vymyslely, pokud by se jim to nestalo”.

Křik byl tak silný, že se snad i parlamentní krysy ve sklepeních Nejvyšší rady tohoto řevu zalekly. Dokonce byla zřízena zvláštní parlamentní vyšetřovací komise v čele s komunistkou Kateřinou Samojlikovou, která měla zkoumat život pedofilů s mandáty. Pikantnost celému případu dodala informace, že to byla právě frakce Blok Julije Tymošenkové, která v březnu 2009 přehlasovala v Radě prezidentské veto zákona “O státní podpoře a zvláštnostech fungování dětských center Artěk a Mladá garda”. Tím vlastně zachránila Artěk před definitivním uzavřením. A – jak už to tak bývá – přispěla k jeho přeměně v doupě zvrhlíků.

Všechny čekalo soudní řízení a pomsta za zničené osudy dětí. Ze všeho se však nakonec vyklubal jakýsi politicky nechutný a v podstatě i formou odporný ping-pong pedofilů a jiných úchylů, v němž si s chutí zahrála jak momentálně vládnoucí moc, tak opozice. Před zraky celé otupělé veřejnosti.

V listopadu 2009 se v téže Radě objevil i dřívější “případ”, kterým se frakce zabývala již na přelomu léta a podzimu 2008. Tehdy ukrajinské orgány činné v trestním řízení začaly shromažďovat a prošetřovat důkazy a svědectví o vytvoření pornografického studia pod vedením rektora kyjevské Státní akademie vodní dopravy Vasila Michajlova. Ten zřídil nevěstinec s využitím studentek z jeho univerzity, aktivně propagoval zoofilii a také obtěžování a znásilňování dětí. Ve speciálně pronajatém bytě pořádala čtveřice orgie se studentkami, nezletilými a dokonce i se psy, scény rozkoše, v nichž jeden ze spolupachatelů – Nigerijec tmavé pleti Tito – hrál roli herce, se natáčely na video, které se pak prodávalo.

Nevěstinec a “pohodička” měly u mnoha lidí úspěch, ale zdá se, že přednost a právo “prvního štrichu” měli vysocí představitelé Strany regionů, která byla v opozici. Sám rektor Michajlov se dokonce stal v roce 2009 důvěrníkem prezidentského kandidáta vůdce “regionalistů” Viktora Janukovyče.

Mělo se za to, že na Michajlova se udeří s cílem očernit Janukovyče. Ale, jak už to tak bývá, obdivovatelé Tymošenkové prostě nestačili nakydat hnůj na hlavy svých protivníků. Janukovyčovi regionalisté byli rychlejší a předstihli je s vlastním pedofilským „žolíkem“.

Na letišti Borispol byl nakonec zadržen sám Michajlov, jeho asistent, řidič a Tito, který se těšil značné popularitě a poptávce v ženské i mužské části elity. Byla to zábava, jak se říká, pro hubené i pro tučné…

A jak to všechno pro pedofilní elitáře u moci i v opozici dopadlo? Nijak. Janukovyč vyhrál volby už v roce 2010, a jak se zdá, jeho konzervativní a alespoň v některých ohledech zdrženlivější “regionalisté” vše zastavili. Zvláštní vyšetřovací komise Kateřiny Samojlikové vydržela jen do května 2010, ale “pedofily” v Radě samozřejmě nenašla a tak v poklidu ukončila svou činnost. Na konci roku 2011 Generální prokuratura Ukrajiny případ zcela odložila.

Stejně se zacházelo i s pedofilním rektorem. V roce 2011 byl souzen v procesu uzavřeném pro média, který skončil bez výsledku. Již v roce 2013 byl Michajlov propuštěn na vlastní žádost a jeho případ byl odeslán k dalšímu prošetření. Přímo symbolické bylo, že byl propuštěn 1. června, kdy se slaví Mezinárodní den dětí.

Jako epigraf k tomuto případu mohou dobře posloužit slova šéfky zmíněné pedofilní komise Samojlikové: “Naše komise navrhuje, abychom tuto záležitost již nepřeváděli do roviny politické, aby činnost komise byla zastavena a generální prokuratuře doporučujeme – aby tento případ ukončila”.

A tak se o tom přestalo mluvit. V roce 2018 se o to pokusili na základě zjištění při monitorovací návštěvě dětského domova ve městě Rožišče ve Volyňské oblasti. Tam se zjistilo, jak smutně a strašně začíná svůj život 33 dětí ve věku od 3 do 18 let. Při kontrole byly u 10 dětí nalezeny stopy po bití a krev na oblečení a mnoho dětí uvedlo, že byly obtěžovány. Vše se ale opět podařilo zastavit – blížily se prezidentské volby.

V té době už byly známy všechny další skutečné důvody pedofilních skandálů. V neposlední řadě šlo o důvody ekonomické. Například v Artěku šlo o boj o vlastnictví jeho pozemků. Tábor má 200 hektarů prvotřídní půdy na subtropickém pobřeží Černého moře, která tehdy stála od 400 milionů do jedné miliardy dolarů. Bojovali o něj regionalisté, kteří chtěli Artěk uzavřít a půdu odejmout, ale zabránili jim v tom přívrženci Tymošenkové pod věrohodnou záminkou péče o děti.

Další byly důvody politické. Obvinění z pedofilie mělo být využito k useknutí hlav a pohřbení politické pověsti odpůrců. Prezident Juščenko chtěl dokonce zabít dvě mouchy jednou ranou – Tymošenkovou, svou přítelkyni z oranžového majdanu, která přísahala, že mu bude prát prádlo, ale její ruce se k tomu jaksi nemají. A Janukovyče, který vtrhl k moci a nakonec, jak se tehdy říkalo, “porazil toho uhrovitého” v roce 2010. A zrádce Tymošenkové Omelčenko stihl ještě získat z rukou Juščenka titul Hrdina Ukrajiny. Podle toho, co se povídá, nezůstal bez peněz či odměny ani jeden z účastníků skandálu.

Janukovyč ani Ukrajina z jeho vítězství neprofitovali. Protože třetí důvod – morální a psychologický – je vždy důležitý: u moci na Ukrajině zůstala stejná elita, jejíž morální úpadek a degradace byly už od počátku zjevné, pouze se měnila místa. Ukázalo se, že jedni i druzí jsou vlastně stejní. Původ ani výchova nic nezachránily.

Stejně tak je to s pedofily. V obou případech nebyly případy dotaženy do konce, pedofilové byli sice odhaleni, ale zůstali nepotrestáni, ukrajinská veřejnost se sice “nasytila” nechutnými informacemi o lumpárnách vládnoucí elity, ale jen se otřela o zvratky, aniž by se dočkala spravedlivé odplaty. Nikdo se ničeho nevzdal, protože političtí rivalové, jak už to tak bývá, pochopili jeden druhého a rozhodli se, že takové kádry by se neměly vyhazovat.

V elitě nezávislé Ukrajiny se z jedněch i z druhých vyklubali stejní darebáci. Cítili se pány života, kterým je dovoleno vše. Včetně zvráceností „vysoké společnosti“, tak jim to někdo naznačil a tak to i pochopili. Noví “aristokraté” z chlévů a “patricijové” ze stájí se mohli do sytosti vynadívat na filmy o starořímských orgiích, do nichž byli zapojeni nejen ženy a muži, ale i chlapci, a mohlo se jim zdát, že nejsou o nic horší.

A chytří, po jakémkoli zisku lačnící bezohlední “poskytovatelé sexu”, sex-banderovci a sex-banderovkyně, majitelé podzemních nevěstinců “pro své” mohli a mohou reagovat, jak pravidelně tvrdí strážci zákona, na takovou “poptávku” adekvátní “nabídkou” – dětí k násilí a k práci v sexuálním průmyslu. Chudé a znevýhodněné děti prodávají na Ukrajině jejich zoufalí vlastní rodiče nejen na orgány, ale i do sexuálního otroctví.

Nyní se vše dostává na státní úroveň. A získává to nejvyšší “zastřešení”. Existuje totiž “Nadace Jeleny Zelenské”, která násilně evakuuje děti do zemí EU. A kdopak je ta Elena, není to jasné z jejího příjmení?

Na Ukrajině tak pokračuje morální ping-pong se špínou …

AUTOR: Vladimir Skačko

Překlad: PhDr. Jana Görčöšová/Nová Republika

ZDROJ: ukraina.ru

.

Máme množstvo plánov, ako sa naďalej zlepšovať a ponúkať Vám čo najkvalitnejší žurnalistický obsah.

Sledujte nás na jednej z najbezpečnejších chatovacích aplikácií Telegram, na ktorom vám prinášame aktuálne bleskové správy.

 

 

LISTINA ZÁKLADNÝCH PRÁV A SLOBÔD

čl.17. Sloboda prejavu a právo na informácie sú zaručené. Každý má právo vyjadrovať svoje názory slovom, tlačou, obrazom, alebo iným spôsobom, ako aj slobodne vyhľadávať, prijímať a rozširovať idey a informácie bez ohľadu na hranice štátu.

Čl.20. Právo slobodne sa združovať je zaručené. Každý má právo spolu s inými združovať sa v spolkoch, spoločnostiach a iných združeniach.

Vyhlásenie:

Názory autora sa nemusia zhodovať s názormi redakcie Slovanské Noviny. Zodpovednosť za obsah tohto článku nesie výhradne jeho autor. Redakcia Slovanské Noviny nie je zodpovedná za akékoľvek prípadné nepresné či nesprávne informácie v tomto článku. Za obsah a pôvodnosť príspevku zodpovedá autor alebo pôvodný zdroj. SN publikujú aj názory, ktoré nemusia odrážať stanovisko redakcie, jej vydavateľa alebo oficiálnej interpretačnej línie. Robíme tak z úcty k ústavnej hodnote názorovej plurality, ktorá prispieva k posilneniu demokracie vôle ľudu a väčšiny ako aj otvorenej platformy pre slobodnú výmenu názorov pri hľadaní pravdy a mieru v konfliktom svete. Medicínske a lekárske texty, názory a štúdie v žiadnom prípade nemajú nahradiť konzultácie a vyšetrenia lekármi v zdravotníckom zariadení alebo inými odborníkmi. Slovanské Noviny dáva súhlas na zdieľanie našich pôvodných článkov na ďalších nekomerčných internetových stránkach, ak nebude zmenený ich text a názov. Pri zdieľanom článku musí byť uverejnený zdroj a autor. Ak chcete články z nášho webu publikovať v tlači či inými formami, vrátane komerčných internetových stránok, kontaktujte redakciu na [email protected]

UPOZORNENIE:

Vážení čitatelia – diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne.

Diskusia

(Pripojiť sa do diskusie je možné len po registrácii a následnom prihlásení sa do účtu.)