UHLÍKOVÉ CLO Z BRUSELU. IVAN DAVID UŽ VIDĚL NÁVRH A JE TO HRŮZA. OČEKÁVEJME STÁTNÍ BANKROTY

Můžeme se těšit na další „zelené opatření“ z Bruselu? Europoslanec za SPD Ivan David na svém facebooku informoval, že spíš bychom měli očekávat novou evropskou daň. Útěk firem z Evropy do Číny nebo obrovské ztráty pracovních míst Bruselu, zdá se, tak moc nevadí. Vše má prý vyřešit „uhlíkové clo“. Jenže i to má háček. Doslova hák. Může to vést až k bankrotu EU a jejích členských států.

Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu (ENVI) podle Davida tento týden předložil v Evropském parlamentu iniciativní zprávu, v níž údajně navrhuje zavést novou platbu za vypouštění uhlíku a jeho sloučenin do atmosféry.

„Tuto daň z uhlíku by měli platit všichni výrobci. V praxi by provedení návrhů z dílny ENVI znamenalo zdražení všech výrobků a služeb. Novou daň z uhlíku, kterou by odváděli výrobci nejen všech průmyslových výrobků, ale i elektřiny, plynu, uhlí a pohonných hmot, by firmy samozřejmě promítly do cen. K dosavadním cenám by musely připočítat výši uhlíkové daně. Fungovalo by to podobně jako spotřební daň u cigaret nebo u pohonných hmot. Jen by ji platily i holičky a poskytovatelé dalších služeb, kteří ke vé činnosti potřebují elektřinu,“ píše David.

Výnos z této uhlíkové daně by měl být novým výlučným příjmem Evropské unie a pomoci zaplatit její dluhy. „Daň by vybíraly finanční úřady členských států, ale celý výnos by měl být odesílán do Bruselu. Z výnosů této daně by měl být splácen dluh EU ve výši 750 miliard eur, které si Komise půjčila na projekty z Fondu obnovy. Z něj mají být financovány další granty v rámci Zeleného údělu – a to nad rámec již chváleného Víceletého fiskálního rámce pro léta 2021 až 2027 neboli sedmiletého rozpočtu EU.“

Už i rakouský kancléř Sebastian Kurz vyjádřil obavy z toho, že zelená opatření EU mohou ve výsledku vést k obrovským ztrátám pracovních míst a odsunu evropského průmyslu do cenově přívětivější Číny. Europoslanec David k těmto vyjádřením napsal: „Obávám se, že předseda vlády našeho jižního souseda má pravdu, a že výsledkem zavedení uhlíkové daně nebude ani tak naplněný unijní rozpočet, jako snížení příjmů státních rozpočtů členských států EU. Pokud firmy přestěhují výrobu do Asie, státní rozpočty členských států přijdou o daně z příjmů a pojistné na zdravotní a sociální zabezpečení od zaměstnanců, kteří ztratí práci.“

Europoslanci z výboru pro životní prostředí si dle Davida myslí, že celou věc vyřeší uvalením nových „uhlíkových kvazicel“ na dovoz ze třetích zemí do EU. „Členové ENVI ve zprávě tvrdí, že jednostranné zavedení uhlíkové daně v EU a souběžné zavedení uhlíkového kvazicla je v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Odvolávají se přitom na jediné ustanovení Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), které vyžaduje uplatnění zásady rovného zacházení s domácími výrobci i s dovozci ze třetích zemí. Jaksi se přitom nenamáhali pročíst si celou GATT a všechny přílohy k ní ani Smlouvu o WTO,“ píše europoslanec.

A dodává: „Kdyby si kolegové z ENVI celý ten mohutný balík papíru přečetli, zjistili by, že k bezkonfliktnímu zavedení uhlíkové kvazidaně by s jejím zavedením museli souhlasit všichni ministři členských států WTO odpovědní za oblast mezinárodního obchodu na ministerské konferenci WTO. Pouze tento nejvyšší orgán WTO je oprávněn sjednat změnu smluv řady GATT, nebo Smlouvy o WTO, či případně vypracovat dodatek k některé z těchto smluv. Podle pravidel WTO lze zavést novou překážku dovozu, která má charakter cla, pouze formou smlouvy podepsané na ministerské konferenci WTO zástupci všech členských států. Tato smlouva by následně musela být ratifikována parlamenty smluvních stran. Podle Smlouvy o WTO má každý členský stát při sjednávání nové smlouvy na půdě této organizace právo veta. Jedná se tak dlouho, až všichni souhlasí.“

Představa, že třeba čínský ministr zahraničního obchodu bude ve světové obchodní organizaci souhlasit s dohodou, která by čínské vývozy do EU zatížila uhlíkovým clem, je podle Davida „sci-fi“. „Čína nepodepsala ani Kjótský protokol ani Pařížskou dohodu. Se souhlasem s takovou smlouvou nelze počítat u mnoha desítek dalších států světa.“

V případě, že by se Brusel pokusil takto jednostranně zavést uhlíková kvazicla na dovoz výrobků ze třetích zemí, musí podle europoslance počítat s tím, že EU může být v arbitrážním řízení potrestána obrovskými pokutami. „Sazba odškodného se počítá nikoli z výše nelegálně zavedeného cla, ale z objemu zmařených obchodů. Takový rozsudek by mohl zruinovat nejen celou EU, jejíž rozpočet je ubohým zlomečkem ročního objemu obchodu s Čínou, a na krytí pokut by nestačil ani v řádech jednotek procent. Za dluhy EU ručí členské státy. Uhlíkové kvaziclo by tedy mohlo vést ke státním bankrotům všech členských států EU.“

Zdroj: MUDr. Ivan David CSc.

Zdroj: http://www.novarepublika.cz/