Pochopte, oni nás o….li

V situaci, kdy se mnohé vtípky výroky, foto a videomontáže nakonec ukáží být nikoli narážkou, ale krycí operací. Nicméně objem mlhavosti v souvislosti s katastrofou vrtulníku iránského prezidenta zmenšuje pole pro vysvětlení skutečných příčin této katastrofy.

Chci se vrátit k mlčení světa k ničení lidí na Donbasu a připomenout, že zhruba tou dobou – před deseti lety v oněch květnových dnech kolem dvacátého začaly skutečné boje na Donbasu. A skutečně, už s ohledem na zpětné poznání, bylo zřejmé, že se zažehuje velmi velká událost, a že se zažíhá v mnohém přirozeně, ale v mnohém i uměle. To ale nikoho zvlášť nezajímalo. Všechny zajímalo jen dělení mocenského koláče na Ukrajině. V Kyjevě tehdy tehdejší fráze Victorie Nouland „Fuck the EU“ Evropany urazila a skutečně to vnímali velmi bolestivě. Jakože: „Jak to, my jsme tu všecky podrazili a vy nám najednou říkáte, že nám do toho nic není?“.
 
Řeknu vám, že právě tenkrát, právě ve dnech kolem dvacátého května před deseti lety, se rodil tento svět totálního odlidštění ve vztahu k Rusům, k těm, kteří se za Rusy považují a těm, kteří nechtějí proti Rusům bojovat. Zvláštností dnešního světa není, že zabíjejí nebo chtějí zabíjet proruské politické činitele, ale to, že se pokouší odstranit z politické arény lidi, kteří nechtějí jít do války se Si a Rusy. Je to strašné. Neříkám, že je to jen v posledních dnech, ale předposlední určitě. Další moment: – podívejte se, jak s Evropou cvičí touha poválčit s Ruskem. Oni ale přece vědí, že nemohou a nestačí jim síly, ale pořád to s nimi šije a nemohou se zastavit.
Takoví Američané se pokouší zabrzdit před sklouzáváním do války s Ruskem a vymýšlejí všelijaké formy, aby do toho nemuseli. Ale Evropané se nad tím odmítají i zamyslet.
 
A my musíme pochopit, že evropská lokomotiva dříve či později, ale v historicky krátké době (jak řekl jeden politický činitel) vletí do velké války proti Rusku. A k této velké válce s eurofašizmem se musíme připravovat už nyní. To se týká i otázky konfiskace našich peněz.
 
Proč by nezkonfiskovali peníze lidem, kteří se ani nepokoušejí ubránit? Vzpomeňme si, že jsme všichni prošli ulicí. Někdo moskevskou, někdo leningradskou, sverdlovskou, jiný zase v jiných městech, takže chápeme, že otloukánek existuje jen proto, aby byl okraden – to pravidlo platí všude. Tak proč se chováme v roli otloukánka, kterému lze beztrestně sebrat šrajtofli a on si jen utře soply. To my je provokujeme svou stabilní neschopností zastavit je silou. My jim kolikátý rok vysvětlujeme že jim nic odvetou neuděláme, takže proč se na ně vlastně rozčilujeme?  Takže nás opět oje.ali a ještě ojebou… ale jak my jim odpovídáme? Nonono, my vás..! Oni ale vědí, že my je …nic, že nic neuděláme. Oni už přece prohlásili, že dokonce až skončí se sankcemi, tak nám nic nevrátí. Hop! – a dál už je možno vykládát o mírovém urovnání, ochotě k jednáním apod. Nic podobného! Vám už sebrali šrajtofli, anebo přesněji jste vy ji vzali a odevzdali jim. Takže je to teď jejich portmonka a ne vaše.
 
Ještě řeknu přece jen něco k Iránu. Podíval jsem se na Blinkena: – vyvolal ve mně dvě reakce – vlastně tři. On je přece jen idiot – to je takový nepodmíněný reflex. Přece jen je třeba umět v jistých chvílích pomlčet. Kdyby pomlčel, kdyby nepřišel, koupil by si potvrzení v poliklinice, ale nevylézal by nyní na interpelace v Senátu… Nicméně řeknu ještě dvě věci. Oni přece tito lidé s prezidentem Raisím i s ním později zahynuvším ministrem zahraničí Iránu před necelým měsícem vedli jednání o obnovení jaderného kontraktu, nebo jednání o deeskalaci. Tito lidé přece ta jednání vedli – jen jsou jedni mrtvi a druzí zatím živí.
 
Jak to chápat? Tak, že Blinken a jeho kolegové ze Státního departamentu vedli jednání s člověkem, jehož záměrně označovali za „řezníka“?  Hodně zajímavé, že?! Ale všichni chápeme, včetně těch, kteří jsou přívrženci toho, že nyní je třeba přejít k jednáním o zmrazení konfliktu na Ukrajině, že s námi vyjednávají úplně stejně jako se „řezníky“, které se při první příležitosti chystají zabít, anebo poslat do Haagu? 
 
Chápe to někdo? A kdo to nechápe, ať se ještě jednou podívá na Blinkena. Napadla mě ještě jiná věc. Sleduji to, co se u nich děje a vidím, že jejich „deepstate“ se štěpí a že Blinken není tak úplně sám, kdo tak trucuje, část onoho „deepstate“ si velkou blízkovýchodní válku velmi nepřeje, ale druhá část si tu válku naopak velmi přeje. Obě části onoho „deepstate“ – chápou jednoduchou věc – a sice, že hegemonie Ameriky potichu skončila a ta síla tu už není a to co ve světě fungovalo, už nefunguje. Dokonce ani nové sankce nelze uvalit, už nelze udělat nic jiného. Aby něčeho dosáhli, musí použít velkou sílu. A nyní k otázce, kde ji použít…
 
Tento rozkol v hloubi hlubinného státu je ve skutečnosti pro nás hozenou rukavicí. Protože perspektiva naprosto nepředvídatelného chování USA se stává realitou a my nemůžeme předpokládat s vysokou mírou pravděpodobnosti, s čím dalším vylezou…

Preklad: St. Hroch

/ belobog.sk /