Operace Paperclip: Program, který umožnil pohodlný život mnoha nacistům

I když byli někteří nacisté v rámci Norimberského procesu odsouzeni k smrti, mnoho jiných se dostalo do zahraničí, kde se v pohodlí – a často i bohatství – dožili poměrně vysokého věku.

Další pak byli vzati „na milost“ a obsadili vysoké funkce ve zcela nových strukturách EU a NATO. Zejména v západní části rozděleného Německa  pak zpravidla zastávali vysoké posty – zejména v rámci CDU – a to jak na federální, tak na zemské úrovní.

Paradoxem je, že muži, kteří odmítli bojovat za Wehrmacht a během války se skrývali, byli oproti tomu odsouzeni jako zločinci a téměř do konce života měli poskvrněný trestní rejstřík, což mnoha aktivním nacistům nehrozilo.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru
ľubovoľná čiastkadar 5€dar 10€dar 25€dar 50€dar 100€

------------------------------------

Rehabilitace se odpůrci nacismu dočkali až na konci 90. let, čehož se mnozí ani nedožili.

Německo také nezaplatilo drtivou většinu válečných reparací zemím, které okupovalo. Tyto země se naopak staly oddanými německými protektoráty s loutkovými vládami.

Nejen výše uvedené je důkazem, že nacisté ve skutečnosti válku nikdy neprohráli.

Takovým důkazem byla i svého času tajná operace Paperclip, která pomohla mnoha vysoce postaveným nacistům dostat se do USA, kde jim byla nabídnuta lukrativní místa a někteří se dokonce dočkali i pocty v podobě vysoce postavených postů (např. šéfa NASA).

Operace Paperclip je jedním z nejznámějších – a nepochopených – tajných programů v historii, přesto mnoho lidí stále neví, že existoval.

Po druhé světové válce USA věděly, že došlo k podstatnému německému vědeckému pokroku, zejména v raketové technice, letectví a chemických zbraních a chtěly tento pokrok na začátku studené války  udržet dál od Sovětů.

Werner Osenberg, šéf Německé asociace pro obranný výzkum, dostal v roce 1943 rozkaz sestavit podrobný seznam nejbrilantnějších vědeckých myslitelů v Německu.

Tito jedinci měli být přeřazeni z frontových linií do výzkumných zařízení v rámci nacistického režimu, aby se zlepšil vývoj zbraní. Spojenečtí vojáci spatřili profesory, kteří se snažili zničit dokumenty během vyšetřování na univerzitě v Bonnu.

Na základě tipu od polského laboranta nalezly spojenecké síly dokumenty na toaletě. Záznamy obsahovaly jména vědců a seznam se stal známým jako Osenbergův seznam.

Když našli Osenbergovu kancelář, objevili množství informací o vědcích a jejich projektech. Bylo zřejmé, jak cenná se tato informace může ukázat.

Zpočátku měly USA v úmyslu zatknout a vyslechnout vědce z Osenbergova seznamu pouze jako součást operace Overcast.

Poté, co si USA uvědomily, jak pokročilá byla nacistická technologie, plán se změnil a objevila se operace Paperclip.

Kancelářské sponky byly používány k identifikaci nacistických vědců, což byl důvod, proč byl operaci udělen právě tento název (paperclip = kancelářská sponka). Bylo to tajné znamení, že tyto spisy mají být utajeny před nadřízenými.

Vědci byli vybráni do Spojených států na základě svých odborných znalostí a potenciálu přispět k americkému vojenskému a vědeckému pokroku.

Byli identifikováni americkou zpravodajskou službou jako cenná aktiva během spojenecké okupace Německa.

V letech 1945 až 1959 došlo k náboru více než 1 600 německých vědců, inženýrů a techniků a byli mezi nimi i někteří s pochybnou válečnou minulostí, protože mnozí z nich byli bývalí členové nacistické strany a dokonce i váleční zločinci.

Tito muži dostali nová jména a identity.

Jejich odborné znalosti zahrnovaly spektrum oborů, včetně raketové techniky, letectví, chemie, medicíny a fyziky, a jejich kolektivní přítomnost formovala americký vojenský a civilní technologický pokrok po celá desetiletí.

Přizpůsobení se americkému životu se pro tyto německé vědce a jejich rodiny ukázalo jako náročné. Často se usazovali na vojenských základnách nebo v izolovaných vědeckých komunitách, kde čelili podezřívavosti a fascinaci ze strany amerických sousedů.

Jejich děti navštěvovaly místní školy a rodiny se staly aktivními účastníky komunitního života. V programu vznikly etické kontroverze kvůli pochybnému zázemí vědců.

Jejich minulost se účelově změnila nebo ignorovala, údajně v zájmu národní bezpečnosti a technologického pokroku. Jejich historie byla skrytá, příležitostně zahrnovala vymyšlené nebo vyčištěné záznamy.

Mezi stovkami německých vědců, kteří byli přivezeni do Spojených států v rámci operace Paperclip, vyniká několik svými kontroverzními zkušenostmi a významnými úspěchy.

Wernher von Braun, bývalý člen SS a hlavní architekt raketového programu V-2, se později stal klíčovou postavou ve vývoji rakety Saturn V a misí Apollo v NASA.

Hubertus Strughold, známý jako „otec kosmické medicíny“, přispěl zásadním výzkumem k letecké medicíně, i když jeho válečné experimenty vyvolaly vážné etické otázky.

Mezi další významné postavy patří Kurt Debus, první ředitel Kennedyho vesmírného střediska, a Arthur Rudolph, který řídil program raket Saturn V (viz obrázek níže).

Nejviditelnější úspěch programu byl v oblasti raketové techniky.

Tým Wernhera von Brauna byl nápomocen při vytváření raket Redstone a Jupiter, které se staly základními kameny amerického programu balistických raket.

Jejich inovace vyvrcholily raketou Saturn V, která vynesla astronauty Apolla na Měsíc.

Strugholdovy příspěvky položily základy pro bezpečné lety lidí do vesmíru, zatímco jiní pokročili v tryskovém pohonu, řízených raketových systémech a výzkumu nervových látek.

Operace Paperclip byla zorganizována vládními agenturami, počínaje Úřadem strategických služeb (OSS), předchůdcem CIA.

Joint Intelligence Objectives Agency (JIOA) koordinovala většinu náboru a přesídlování, často s pomocí americké armády a později letectva.

Tyto agentury někdy pozměnily nebo zatajily záznamy vědců, aby jim usnadnily vstup do země, zejména když čelili potenciálním právním nebo etickým překážkám.

Kontroverzní povaha programu vyvolala intenzivní debatu ve vládních kruzích a mezi veřejností.

Úředníci na ministerstvu zahraničí a v Úřadu vojenské vlády Spojených států (OMGUS) protestovali proti připuštění jednotlivců zapletených do válečných zločinů nebo aktivit nacistické strany, zatímco obhájci poukazovali na strategický imperativ předběhnout sovětské vědecké úsilí.

Kongresová slyšení se příležitostně zabývala těmito etickými otázkami, ale požadavky studené války často převážily nad morálními námitkami.

Veřejná odhalení o minulosti vědců v následujících desetiletích tyto debaty znovu rozdmýchala a vyvolala značnou kritiku ze strany přeživších holokaustu a obhájců lidských práv.

Vědci z operace Paperclip jen zřídka zažili právní postihy za svou minulost. Arthur Rudolph byl však shledán vinným z využívání otrocké práce v koncentračním táboře Dora-Nordhausen.

Uzavřel dohodu s ministerstvem spravedlnosti: výměnou za imunitu před trestním stíháním opustí zemi a vzdá se svého občanství. Na jaře 1984 mu vyhověli.

Odkaz operace Paperclip je hluboký. Vědecký a technologický pokrok poháněný těmito emigranty byl životně důležitý pro založení NASA, vývoj mezikontinentálních balistických raket a pokrok v letectví a medicíně.

Operace také ovlivnila americkou imigrační politiku, což vedlo ke zvláštním úlevám pro jednotlivce považované za „nezbytné“ pro národní bezpečnost a vytvořilo precedenty pro pozdější utajení ve vládních náborových iniciativách během studené války.

Operace čelila kritice za upřednostňování strategických výhod před etickými ohledy. Američtí historikové a etikové o takových akcích nadále diskutují z hlediska jejich důsledků, včetně morálního břemene zapojení bývalých nacistů do národních snah.

Operací Paerclip byl vytvořen precedens pro budoucí operace zahrnující vědce s kontroverzní minulostí a vyvolala otázky týkající se morálky, vědecké etiky a důsledků ignorování minulých válečných zločinů pro současné výhody.

Rostoucí povědomí veřejnosti o operaci Paperclip vedlo k odtajnění dokumentů. Na jejich základě vznikly knihy, dokumenty a vědecké články.

Zveřejnění těchto záznamů změnilo chápání historiků o rozsahu programu, povaze minulosti vědců a rozsahu oficiálního utajování.

/ necenzurovanapravda.cz /