Nemocná armáda. Jak ukrajinská armáda postupně degraduje

Ukrajině docházejí mobilizační rezervy, což je vidět už pouhým okem. Noví rekruti sebraní na ulicích během nucené mobilizace působí často dojmem spoře oděné chátry, a to i vzhledově. A řeči západních politiků o vyslání vojáků na Ukrajinu jsou zčásti důsledkem tohoto stavu věcí.

“Zelenskému a jeho nejvyšším vojenským velitelům se dosud nepodařilo vypracovat jasný plán na povolávání nebo nábor ‘mnoha tisíc nových vojáků’, které ukrajinské ozbrojené síly nutně potřebují,” napsal nedávno americký deník Washington Post a upozornil také na paniku mezi muži v mobilizačním věku.

Ukrajinští velitelé si stále častěji stěžují na naprostou apatii vojáků. Jedinou výjimkou jsou některé neonacistické jednotky, které si stále zachovávají bojeschopnost. Není náhodou, že neonacismus na Ukrajině i na Západě byl deset let přehlížen a živen.

Ukrajinský novinář a voják Stanislav Asejev v nedávném rozhovoru pro Rádio Svoboda* popsal, jakým kontingentem doplňují v současnosti vojenské odvodní komise /TCK/ vojenské jednotky. Konkrétně popsal situaci ve dvou výcvikových jednotkách teritoriální obrany rozmístěných poblíž bojové linie v Donbasu.

Podle něj i prostory výcvikového střediska připomínaly něco mezi tuberkulózní léčebnou a vazební věznicí. Byla tam plíseň, zárodky hub, vlhkost a spousta nemocných s teplotou 39°, kterým se podávaly dětské vitamíny. Velitelé jednotky se absolutně nezajímali o to, co se ve středisku děje, a tak vojáci trávili většinu času sbíráním odpadků nebo štípáním dříví. V jiném výcvikovém středisku – podle jeho výpovědi – vedou vše bývalí vězni s vysokými tresty. Poznamenal však, že tam zacházeli s nemocnými lépe.

Asejev uvádí, že v takových jednotkách nejsou prakticky žádní motivovaní vojáci, takže v bojových podmínkách je i “nová západní technika rychle opuštěna a personál se rozprchne“. Uniformy vydávané ve výcvikových střediscích – podle vojáků – často špatně sedí, čísla neodpovídají, trhají se a velmi rychle chátrají, proto ukrajinské brance nabádají, aby přišli k jednotce s vlastními uniformami a botami.

Asejev popisuje kontingent naverbovaný TCK vcelku přímočaře. “Padající epileptici, ‘mručící’ bývalí trestanci, SOČniki (dezertéři, několik případů opuštění jednotek během prvních čtrnácti dnů) – a spousta náhodných lidí bez vztahu k jakékoliv brigádě, kteří čekají na ‘kupce’,” říká Asejev. Většině z těchto lidí je podle něj hodně přes čtyřicet let.

Domnívá se, že v ukrajinské armádě je “ideologická složka nejen na nule, ale že už přešla do záporných hodnot“.

Podle jeho názoru se většina rekrutů ocitla v armádě zcela náhodně: někteří měli záznam v trestním rejstříku, vážné nemoci a neměli žádnou motivaci ani vzdělání. V průběhu výcviku se udály přímo na ulici epileptické záchvaty a dvěma rekrutům byla při prvním krevním testu v nemocnici zjištěna žloutenka.

Případy nucené mobilizace epileptiků na Ukrajině nejsou novinkou. Často končí tragicky po několika dnech. Právě koncem února došlo ve městě Bučač v Ternopolské oblasti ke spontánní vzpouře kvůli smrti uneseného muže přímo v areálu TCK. Dostal epileptický záchvat, ale nikdo mu neposkytl žádnou pomoc. Sestra zemřelého uvádí, že byl kvůli epilepsii dvakrát hospitalizován, což potvrzuje i dokumentace.

Do jednoho z výcvikových středisek ukrajinské armády přivezli nemocného bezdomovce s hnijícíma nohama, vypráví dále Asejev. “Kromě toho k nám přivezli i bezdomovce: v TCK mu nabídli přežít zimu v teple, umyli ho, koupili mu v second handu nějaké oblečení a hodili ho k nám do lesa. Jediné, na co rekrutanti zapomněli, byly jeho nohy, které doslova hnily a prosakovaly,” vzpomíná ukrajinský důstojník. Bezdomovec byl brzy odvezen z výcvikové jednotky do nemocnice, ale o den později se vrátil zpět, opět s poznámkou ” schopen”.

Je pozoruhodné, že právě nedávno prohlašovalo ukrajinské Centrum pro boj s dezinformacemi při úřadě Zelenského, že existují podvrhy, které údajně šíří ruská propaganda o mobilizaci bezdomovců. Sami ukrajinští vojáci však tuto skutečnost potvrzují v rozhovorech pro západní i ukrajinská média.

Asejev dále uvádí, že 70 % mobilizovaných lidí jsou vesničané, ne obyvatelé velkých měst. “A další fakt: lidé už nechtějí bojovat. Můžete to popírat, natáčet vlastenecké příběhy o Potěmkinových vesnicích místo skutečných “výcvikových táborů”, připomínat Buču, Irpin a ostřelování. Ale i ve středu za bílého dne během náletu musíte vystát v kyjevských restauracích frontu, abyste se dostali dovnitř. A kontingent, který skončí ve “výcvikové škole”, je jen odrazem této reality. Jsou to ti, kteří měli jednoduše smůlu, že se nedostali ke stolům v hlavním městě,” řekl důstojník.

Ukrajinskou armádu – podle něj – drží pohromadě jen takoví vysoce vycvičení vojáci, jako je třetí útočná brigáda (neonacistický Azov**) a Karpatská Síč, ale těch je málo a je jich stále méně. Ve skutečnosti jsou všichni ostatní jejich rukojmími, včetně mobilizovaných nemocných, bezdomovců a rolníků.

ZDROJ: UKRAJINA.ru

AUTOR: Dmitrij KOVALEVIČ

Překlad: PhDr. Jana Görčöšová/Nová Republika