Covidoví inkvizitoři

Za inkvizitory lze považovat vedle mocných lidí se společenským statusem a vysokým postavením i jejich “patolízaly”, a to jak ty obecně respektované, tak i například neúspěšné a přitom značně ambiciózní vědce. 

V obecném významu je inkvizitorem ten, kdo prosazuje své zdánlivě racionální jednání, kdy rácio je podmíněno vírou v pevně daný axiom nebo účel. Pevná víra způsobuje, že inkvizitor se v extrému stává až fanatikem, který je schopen dopustit se jakéhokoliv zla. 

Fanatik absolutizuje svoji pravdu a své absolutizaci bezpodmínečně věří. Nedává žádný prostor jinému názoru, ani racionální argumentaci, která by mohla vést k závěrům jakkoliv zpochybňujícím jeho víru. Nositele takových názorů se snaží zničit – v minulosti fyzicky, dnes skandalizací a dehonestací. 

Inkvizitor aktivním a zásadním způsobem zasahuje do práv a svobod ostatních lidí, ať už napřímo v minulosti nebo v dnešní době svým významným vlivem na exekutivní složky státu. Za inkvizitory lze považovat vedle mocných lidí se společenským statusem a vysokým postavením i jejich “patolízaly”, a to jak ty obecně respektované, tak i například neúspěšné a přitom značně ambiciózní vědce.

Kdo je Covidový inkvizitor?

Vírou Covidového inkvizitora je účelová funkce „minimalizace úmrtí na Covid“. Tomuto účelu podřizuje vše, s minimální reflexí zásadních důsledků covidových opatření na populaci. Pro strom nevidí les a málo vnímá či odmítá vnímat závažné důsledky omezení na psychické a fyzické zdraví celé populace včetně dětí, které ve výsledku přinášejí obrovské množství traumat a utrpení. Opatření v konečném důsledku zkracují lidské životy a způsobují větší ztrátu života, než samotný virus, jak vysvětluji v blogu Korona matematicky i lidsky. Další zásadní problém jsou samozřejmě i ekonomické dopady, jejichž důsledky teprve poznáme. 

Covidoví inkvizitoři jsou tedy v konečném důsledku silně neracionální. Podařilo se jim však zmást část veřejnosti a vytvořit dojem, že oni jsou jedinými nositeli pravdy. Své oponenty s vervou označují za novodobé kacíře – iracionální dezinformátory. 

Konkrétním příkladem Covidových inkvizitorů jsou podle mého názoru například určití lidé z iniciativy Sníh, kteří minimálně z významné části tyto charakteristiky splňují.

Proč tento název?

V minulosti inkvizitoři rozhodovali i soudili a k tomu museli minimálně předstírat schopnost racionálně myslet. Dnešní Covidoví inkvizitoři mají samozřejmě jiné kulisy než ti historičtí a nemají takovou oficiální moc, nicméně principy racionálního myšlení spojené s neochvějností až fanatičností jsou stejné, se zásadním důrazem na racionalitu.

Inkvizitor minulý i dnešní – výhoda strašení

Pevně a neoblomně je spojuje důraz na racionální myšlení, které, jak již víme, je zde racionální pouze podmíněně na dané víře nebo paradigmatu. V extrémech jsou inkvizitoři přesvědčeni bez jakékoliv pochybnosti o své a absolutní “pravdě”. Podmíněně na nezpochybnitelné platnosti axiomu nebo axiomů jsou jejich vývody a konstrukce skutečně pevně racionální. Tato “úzká” racionalita je však kvůli své absolutizaci pravdy ve skutečnosti neracionální.

Covidový inkvizitor zneužívá jak některé vědecké argumenty z odborných oblastí virologie, epidemiologie nebo medicíny, tak matematické modelování s mnohými zcestnými predikcemi. To vše je zcela evidentně vytvářeno za účelem strašení lidí a prosazování stále dalších opatření, která omezují svobodu a mají zásadní negativní vliv na zdraví a životy nás všech. Pro představu uvádím jako příklad i s komentářem prezentaci od ÚZISu. 

Popularita covidových inkvizitorů je podpořena lidskou psychikou, kdy malá menšina vědců je ta, která je nejvíce hlasitá. Proč je tomu tak? Je totiž mnohem výhodnější strašit a nabádat k uzavírání, než povzbuzovat lidi k odvaze. Ten, kdo straší, neriskuje. Když strašícímu predikce nevyjde, tak jednoduše řekne, že chtěl jen varovat a ještě si z toho udělá zásluhu. Ale naopak vědec, který chce lidi povzbudit k odvaze a veřejnost uklidňuje očekávaným pozitivním vývojem, riskuje ztrátu prestiže, pokud se situace nečekaně zhorší. Tato velká asymetrie ve prospěch strašení je navíc špatná i proto, že strach a stres mají prokázaný nepříznivý vliv na lidské zdraví a významně snižují imunitu. 

Covidoví inkvizitoři naštěstí neupalují čarodějnice, nicméně strašením lidí, dehonestací oponentů a manipulací vlád ve prospěch covidových opatření způsobují ztráty na životech jinak, a to minimálně v kvantitativně horší míře. Obzvláště hrozný je fakt, že Covidoví inkvizitoři čeští jsou ochotni i účelově obětovat vzdělání a budoucnost našich dětí na bázi ničím nepodložených rádoby-matematických predikcí. Dnes již přitom máme k dispozici studie od nás i z jiných zemí, které ukazují, že dítě, když už je nakažené, má viru mnohem méně a uzavření škol nemá zásadní vliv na šíření viru. Je to nesmysl na druhou, protože dlouhodobé uzavření škol je kvůli svým drastickým důsledkům neobhajitelné, i kdyby přenos ve školách byl relativně významný. 

Excesivitu opatření vnímá mnoho opravdových vědců podobně, jen nemusí být tak hlasití.

Jak budeme žít?

Kvůli z celkového pohledu relativně mírnému viru jsme za poslední rok omezili naše svobody mimořádně dramatickým způsobem. Hrozí nám novodobá doba temna, totalita ve jménu (pa)vědy a zdánlivé ochrany lidského zdraví. Tomu musíme zabránit. Naštěstí máme zásadní a principiální výhodu oproti minulosti: 

Nikdy nezapomeneme na Giordana Bruna nebo Jana Husa. Máme informace, historickou zkušenost, nejsme hloupí a nenecháme se zastrašit. Minimálně někteří z nás, v dohledné době snad naprostá většina z nás. Dokážeme se poučit a nedat nikomu absolutní kontrolu nad našimi životy, i kdyby to obhajoval zdánlivě racionálně. A nikdy nepřestaneme hájit svobodnou vědeckou diskuzi, i když se ji mnozí snaží překřičet.

Vidím tři základní scénáře budoucího vývoje. Ten druhý nejhorší je, že naše civilizace brzy zkolabuje a zničíme se. Pro mě a mnoho dalších je však jasně horší případ absolutní ztráty svobody, život možná s materiálními skoro-jistotami, ale v otroctví strachu a diktátu moci. Uděláme maximum pro vizi svobodné společnosti Humanity 21, ve které budeme žít s lidskými hodnotami, v respektu a přátelství, a kde opravdová věda spolu s uměním jsou pilíře civilizace.

Věřím, že má smysl raději vsadit život než přijít o svobodu.

Karel Janeček – autor volebního systému D21 – Janečkova metoda,předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci, Nadačního fondu pomoci a Nadace Karla Janečka, zakladatel Nadačního fondu Neuron a Nadace Science 21.



Zdroj: blog.aktualne.cz