Andrew Korybko: Historická výměna vězňů – vzácný příklad úspěšné diplomacie

Tato výměna představuje vzácný příklad úspěšné diplomacie nové studené války. Rusko a Západ si ve čtvrtek vyměnily 24 vězňů v rámci největší podobné výměny od dob staré studené války. Deníky Wall Street Journal (WSJ) a CNN zveřejnily podrobné zprávy o diplomacii, která vedla k této dohodě, v níž se jako nejvýznamnější výměna objevili Evan Gerškovič z WSJ a Vadim Krasikov z Ruska.

Deník The New York Times se rovněž podělil o stručné životopisy dalších vyměněných osob. Zde je pět nejzajímavějších informací z této historické transakce, které většině pozorovatelů mohly uniknout:

1. Německo bylo zodpovědné za to, že se vše zdrželo

Rusko sdělilo, že nebude souhlasit s žádnou výměnou bez propuštění Vadima Krasikova, který byl v Německu vězněn mimo jiné za vraždu čečenského teroristy, o níž prezident Putin řekl Tuckerovi Carlsonovi , že přejela autem hlavy ruských vězňů. Německo sice chvíli váhalo kvůli „morálce“ propuštění odsouzeného vraha, který si odpykává doživotní trest, ale USA ho přesvědčily, aby na to přistoupilo, zejména proto, že Rusko a Bělorusko souhlasily, že v rámci dohody propustí vězněné Němce.

2. Polsko, Slovinsko a Norsko přispěly, ale nedostaly za to nic

Celkem čtyři Rusové, kteří byli vězněni ve výše uvedených zemích, byli rovněž propuštěni, přestože jejich vlády za to nic nedostaly. To naznačuje ústupek ze strany Západu, i když ten umožnil Rusku učinit vlastní takový ústupek, kterého se dotkneme v dalším bodě za to, že se tato dohoda stala největší za poslední desetiletí. Tyto tři západní země to prezentují jako „akt solidarity“, ale ve skutečnosti je to důkaz hegemonické moci USA nad nimi.

3. Ruská „exilová vláda“ se pravděpodobně brzy zformuje

V rámci této dohody bylo na Západ vysláno také osm členů ruské nesystémové „opozice“. Ti podle očekávání brzy vytvoří „exilovou vládu“, která možná vzbudí velkou mediální pozornost, ale nedokáže mít žádný vliv uvnitř Ruska. Jejich zahrnutí do této výměny se v očích Německa jevilo jako „morálnější“, a pomohlo tak přesvědčit Německo, aby souhlasilo. Lze ji také chápat jako reciproční ústupek za propuštění čtyř výše zmíněných Rusů z Polska, Slovinska a Norska.

4. Úloha Turecka při zprostředkování této výměny jej staví do pozice hostitele dalšího kola mírových rozhovorů

Jakkoli je snaha Číny, Indie a Maďarska o zprostředkování řešení ukrajinského konfliktu ušlechtilá, Turecko má mnohem větší šanci, že se mu podaří dosáhnout. Jeho role při zprostředkování této poslední výměny navazuje na předchozí výměny, které zprostředkoval a které ukazují, že Rusko a Západ ji stále považují za neutrálního prostředníka. To naznačuje, že by souhlasily s tím, aby hostilo další kolo mírových rozhovorů po vzoru těch z jara 2022, které byly nakonec sabotovány, jakmile budou všechny strany připraveny, místo aby hledaly jinde.

5. Kamala se pokusí tuto výměnu politizovat, aby Trumpa zdiskreditovala

Trump na jaře tvrdil, že jedině on může zajistit Gerškovičovo propuštění a že Putina přiměje, aby s tím souhlasil jako s laskavostí, aniž by za to cokoli dostal, nicméně historická výměna z tohoto týdne ukázala, že se mýlil. V reakci na to Trump naznačil, že dohoda byla jednostranná, přestože Západ získal dvakrát více lidí než Rusko, a také spekuloval, že za ně byla vyplacena i hotovost. Kamala se jistě pokusí tuto výměnu zpolitizovat, aby Trumpa zdiskreditovala, ale není jasné, zda to voliče bude až tak zajímat.

Celkově vzato, každá strana v této výměně dostala, co chtěla, a představuje vzácný příklad úspěšné diplomacie nové studené války. Když se zamyslíme nad pěti nejdůležitějšími poznatky, poslední dva jsou nejvýznamnější, ale ani jeden z nich nelze považovat za samozřejmý s ohledem na to, že Turecko bude hostit další kolo mírových rozhovorů (natož v dohledné době) a že Kamalova politizace této výměny bude mít nějaký vliv na prezidentské volby. I tak by je ale pozorovatelé měli sledovat, aby zjistili, zda z nich něco významného vzejde.

AUTOR: Andrew Korybko

Překlad: Zvědavec