STALIN TŘIKRÁT narušil plány SION-GLOBALISTŮ

DVĚ SKUPINY SOVĚTSKÉ ELITY, KTERÉ HO NENÁVIDĚLY.

Na domácí půdě byl za Stalinova života nenáviděn dvěma částmi sovětského establishmentu. Jednu lze podmíněně nazvat levicovými globalisty: to jsou ti, kteří usilovali o světovou revoluci, to jsou strážci kardinálů světové revoluce Lenina a Trockého. Věřili, že Stalin zradil věc revoluce, když začal rozkládat struktury globalistické levice, Kominterny.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru

------------------------------------

(Kominterna – Komunistická internacionála, zvaná též Třetí internacionála, byla mezinárodní komunistická organizace, založená v Moskvě v březnu roku 1919. Zakládajícími členy byli zástupci 19 komunistických stran, přičemž prakticky od počátku měla hlavní slovo komunistická strana Ruska (bolševici).)

Druhá skupina, která, logicky, nemohla milovat Stalina, – součást nomenklatury orientované na konzum. Jak víte, nomenklatura je vrstva, která se vyznačuje velmi rigidně řazenou hierarchickou spotřebou.

Přirozeně značná část nomenklatury chtěla spotřebovávat mnohem více. A tento konzumní kurz, který vedl k přeměně nomenklatury na kvazitřídu spotřebitelů, a lidé, kteří tento kurz zosobňovali, byli přirozeně neslučitelní se Stalinem. Nemilovali ho, nenáviděli a Stalin jim odpovídal tímtéž.

Když Stalin zjistil, že nomenklaturní pracovníci evakuovaní do Samary chtějí pro své děti zřídit zvláštní školy, nazval je „prokletou kastou“. A když Stalin řekl, že s budováním socialismu poroste třídní boj a odpor vůči tomuto procesu, nemyslel tím tradiční vrstvy jako byli kulaci a tak dále, jak se někteří z nás domnívají, myslel nomenklaturu. A perestrojka to ukázala, jak by řekl Nabokov, s průzračnou jasností.

Paradoxní bylo pouto mezi těmito dvěma skupinami: levicovými globalisty, kteří snili o světové revoluci, a těmi, kteří usilovali o konzum, a vytvořili, relativně vzato, trockisticko-bucharinský pravolevý blok, který se zapsal do dějin.

Tito lidé sovětského establishmentu nenáviděli Stalina.

A transformace ve stěžejní úkol KSSS „uspokojování rostoucích materiálních potřeb sovětských občanů“, zapsaným v roce 1961 do svého programu, byla vítězstvím konzumerismu, konzumní linie nomenklatury.

Paralelně s tím probíhala integrace sovětské nomenklatury do světového trhu, světového systému. Pro mě je toho nejsilnějším vizuálním příkladem fotografie: Kosygin v Kanadě jako předseda Rady ministrů SSSR sedí v čelence amerických Indiánů pod portrétem anglické královny.

To je velmi symbolické, je to vzpomínka na budoucnost nomenklatury.

A kdo nenáviděl a nenávidí Stalina, kdo a co mu nemohl a nemůže odpustit mimo zemi?

Je třeba říci, že Stalin třikrát narušil plány globalistů a roztrhal „cestovní mapy“ globalizace. Stalin jejich plán zmařil třikrát:
1) V letech 1927-29, kdy zemi obrátil od světové revoluce k budování socialismu v jediné zemi.
2) V letech 1943-44, kdy porazil Wehrmacht.
3) V roce 1952, ve kterému byla v podstatě obnovena země.
Ne za 20, jak si západní ekonomové mysleli, ale za pouhých 7-8 let. Stalin navíc ukázal skutečnou alternativu globalismu: je to neoimperiální tvorba, která je ve své podstatě antikapitalistická.

Kromě toho, jak řekl Jakovlev, je bezpochyby Stalin klíčovou postavou postava celé ruské historie. Citace není doslovná: „… nebouráme jen Sovětský svaz, nýbrž celé tisícileté paradigma ruské historie, a klíčovou postavou, skrze kterou se bouralo, byl Stalin.“
Navíc Stalin je samozřejmě klíčovou postavou celých ruských dějin, a když Jakovlev řekl – samozřejmě necituji doslovně – že nerozbíjíme Sovětský svaz, ale celé tisíce let staré paradigma ruských dějin, hlavní postavou, jejímž prostřednictvím byly rozbity, byl Stalin.

Proč? Protože Stalin není prostě jen člověk, je to fenomén.

Mimochodem, Stalin sám to dobře chápal. Jednou řekl svému synovi Vasilijovi, který si stěžoval, že se s ním ve škole špatně zachází a že má špatné známky: Myslíš si, že jsi Stalin? – ne, ty nejsi Stalin; myslíš si, že já jsem Stalin? – ne, ani já nejsem Stalin. Pak ukázal na svůj portrét: tady, to je Stalin.

Stalin tedy spojil linii světového revolučního hnutí a Rusko – a navíc Stalin spojil dohromady revoluční linii uvnitř Ruska a linii imperiálního, ruského samoděržaví, přičemž to dělal velmi důsledně.

Klíčovými daty tohoto procesu, jak jsem už řekl, jsou léta 1927-29, rok 1936, a rok 1943 – rozpuštění Kominterny, ačkoli to de-facto bylo provedeno dříve, plus hymna, nárameníky a tak dále, a nakonec rok 1952 – přejmenování VKS(b) (Všesvazová Komunistická Strana (bolševici)) v KSSS (Komunistická Strana Sovětského Svazu).

Je velmi zajímavé, že i na Západě jsou lidé, kteří tomu velmi dobře rozumí.

Takže, například, nepřítel komunismu, Melnik-Botkina, jenž je vnukem Botkina, lékaře, který, pokud poprava královské rodiny proběhla přesně tam, kde se věří, byl v roce 1918 zastřelen.
(Konstantin Konstantinovič Melnik-Botkin (fr. Constantin Melnik; 24. října 1927, Francie – 14. září 2014) – francouzský zpravodajský důstojník, politolog, memoárista. Člen francouzského odboje. Konstantin Melnik mladší se narodil ve Francii v rodině ruských emigrantů první vlny: bělogvardějský poručík, potomek rodiny bohatých volyňských rolníků Konstantina Semjonoviče Melnika (1893-1977) a Taťány Botkiny, dcery životního lékaře rodiny Nicholase II E.S. Botkina.)

Takže, Melnik-Botkin – šéf francouzských speciálních služeb za de Gaulla. Nedávno poskytl velmi zajímavý rozhovor, ve kterém řekl, že do roku 1917 bylo v Rusku mnoho hrůz a to nejpozitivnější, co v Rusku bylo, byl Josif Vissarionovič Stalin, který zemi vybudoval.

Malý dodatek ohledně linie Kominterny, která měla sloužit k rozpoutání světové revoluce a Stalinově postoji k ní.

Stalin, pochopitelně, na úrovni rétoriky, neboť sám sebe považoval za Leninova žáka, byl nucen respektovat určitá pravidla. Ale celá jeho politika od poloviny 30. let – a možná ještě dříve – byla zaměřena na vytvoření kvaziimperiální, neoimperiální struktury na antikapitalistickém základě.

Jeho politika vůči Kominterně byla velmi tvrdá. Například zpravodajská služba Kominterny byla výborná, ale musela být zdemolována, protože byla hráčem druhé strany. Pravdou je, že Stalin měl také svou osobní rozvědku, nicméně, tento zdroj musel být obětován.

Když se podíváme na to, co se stalo po druhé světové válce: pokud by Stalin usiloval o světovou revoluci, pak by byly komunistické režimy rozesety a nasazen všude. A stal se pravý opak. Stalin preferoval levicové nacionalistické režimy, proto například Vietnamská demokratická republika nebyla několik let uznána, což Vietnamce velmi pohoršovalo. Už ji de-facto uznali, to znamená, že Stalinův kurz nebyl o světové revoluci, ale o jiném světovém řídícím schématu.

Můžeme se jen dohadovat, co bylo podstatou Stalinových dohod s Rooseveltem, ale jedná se o to, že jak kdysi řekl Stalin, „existují záměry, existují okolnosti a logika okolností je silnější než logika záměrů“. Roosevelt představoval státní monopolní kapitalismus, který mohl tolerovat systémový antikapitalismus, kterým byl Sovětský svaz. Ale po druhé světové válce vznikla nová mladá predátorská frakce světové kapitalistické třídy, korporatokracie, jejímž představitelem byl Truman. Nemohli koexistovat se systémovým antikapitalismem. Odtud zjevně násilná Roosevelta smrt a mnoho dalších věcí.

Článek chci zakončit citací Charlese de Gaulla, který doslova řekl následující:

„Stalin neodešel do minulosti, ale rozpustil v budoucnosti.“

AUTOR: Аndrej Fursov

Zpracoval: czechfreepressCz