Energetická krize: Jak Ursula von der Leyenová zničila náš průmysl

„Evropská komise vždy dbala na to, abychom měli dostatek levné energie, což bylo heslo, které vedlo k vytvoření Evropské unie. Jak chcete, abychom se ekonomicky rozvíjeli, když nemáme energii, které je dostatek a je levná? A tak to bylo, dokud nepřišla paní von der Leyenová a nerozhodla, že to není dobré a že musíme dekarbonizovat,“ tvrdí Samuel Furfari.

Energie se ve velmi krátké době stala drahou a vzácnou. Inženýr Samuel Furfari, který pracoval 36 let na ředitelství pro energetiku Evropské komise, ukazuje, že tato krize je přímým důsledkem iracionálních politických rozhodnutí evropských představitelů. „Vnucování zelené ideologie občanům povede k tomu, že už nebudou moci spotřebovávat tak, jak byli zvyklí,“ míní Furfari.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru

------------------------------------

Evropská unie se zrodila z energie, Smlouvy o ESUO a Smlouvy o Euratomu. Již 60 let je cílem „dostatek levné“ energie, jak bylo rozhodnuto na zasedání v Messině v červnu 1955. Od Lisabonské smlouvy je energetika ve sdílené pravomoci členských států a Unie, a členské státy si mohou svobodně vybrat, jaké energie budou používat. Politika snižování emisí CO₂ tuto základní výsadu vyplývající ze Smluv vyvrátila. Je překvapivé, že žádný členský stát nezpochybňuje vzdání se energetické suverenity, přestože je v Lisabonské smlouvě stanovena. Je zřejmé, že díky ekologům na všech stranách v Bruselu-Štrasburku je boj proti změně klimatu důležitější než národní suverenita a bezpečnost dodávek energie, které jsou základními prvky Lisabonské smlouvy.

Rozhodující roli při neuplatňování evropských smluv hrálo v posledních letech Německo, které je vlajkovou lodí EU, ale dělo se tak za spoluúčasti členských států. Je snadné kritizovat ty či ony, ale v konečném důsledku je za to odpovědná Evropská rada, protože všechny země podlehly německé ideologii. Je zřejmé, že evropská energetická politika je dnes ideologická, neboť opustila racionalitu, kterou měla v prvních 60 letech své existence, uvádí se v interview s Furfarim pro portál jesuisfrancais. Zmínil kromě jiného dopady pro Německo.

Německý průmysl, zejména chemický, několik let těžil z relativně nízkých cen energií díky ruskému plynu dodávanému společností Gazprom. Nezapomínejme, že uhlovodíky jsou nejen zdrojem energie, ale také surovinou pro chemický průmysl, který je v Německu tak důležitý. Vysoké mzdy v Německu byly kompenzovány nízkou cenou plynu. Nyní, když plyn již není k dispozici, se tato výhoda ztratila. Výsledkem je velká hospodářská krize. Nejvíce byl zasažen německý chemický průmysl, který se organizoval a přesouval. Německá vláda se nakonec rozhodla reagovat a podepsala s Norskem dohodu o dodávkách plynu v hodnotě 50 miliard eur. Zakázku získala německá státní společnost SEFE (dříve znárodněný Gazprom Německo), protože Německo potřebuje stabilitu. Němci tedy začínají chápat, že země ke svému fungování potřebuje plyn a uhlí a že plně obnovitelná energie, kterou štědře financují, je utopickým snem. Lhali jim, že všechno je obnovitelné, čisté a levné, ale teď vláda shání plyn, kde se dá, za jakoukoli cenu. Němci to pochopili.

Pokud se podniky začnou kvůli cenám energií stěhovat, míra nezaměstnanosti prudce vzroste a nespokojenost ještě více zesílí. Jak už to v ekonomice bývá, všechno se sčítá, upozorňuje Furfari.

AUTOR: Samuel Furfari

Zpracoval: Časopis Argument

ZDROJ