BIG PHARMA ovládla regulaci vakcín v USA před více než stoletím

Farmaceutický průmysl má značnou moc a vliv na vlády, média a univerzity a formuje regulaci a politiku v oblasti vakcín.

Historie regulace vakcín sahá do 19. století, přičemž klíčovým zlomovým bodem byl zákon Biologics Control Act z roku 1902. Tento zákon ve skutečnosti prosazoval samotný farmaceutický průmysl, aby eliminoval konkurenci a posílil důvěru veřejnosti v biologické přípravky.

Vliv průmyslu na vládu USA byl zpečetěn zákonem National Childhood Vaccine Injury Act z roku 1986, který poskytl výrobcům vakcín ochranu před odpovědností, a zákonem Bayh-Dole Act z roku 1980, jenž umožnil privatizaci patentů.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru

------------------------------------

Jak dlouho má průmysl pod kontrolou regulaci vakcín?

Mezi mnoha neuvěřitelnými odhaleními za posledních pět let patří také míra moci farmaceutických společností. Prostřednictvím reklamy dokázaly formovat mediální obsah. To následně ovlivnilo digitální obsahové společnosti, které od roku 2020 reagovaly mazáním příspěvků zpochybňujících bezpečnost a účinnost vakcín proti covidu.

Získaly si univerzity a lékařské časopisy prostřednictvím darů a jiných forem finanční kontroly. Nakonec jsou při určování agendy vlád mnohem rozhodnější, než jsme kdy tušili. Například jsme v roce 2023 zjistili, že americký Národní institut zdraví („NIH“) sdílel s farmaceutickými firmami tisíce patentů s tržní hodnotou blížící se 1–2 miliardám dolarů. To vše umožnil zákon Bayh-Dole Act z roku 1980, který byl prosazen jako forma privatizace, ale nakonec pouze zakotvil nejhorší korporatistické korupční praktiky.

Vliv na vlády byl zpečetěn zákonem National Childhood Vaccine Injury Act z roku 1986, který poskytl ochranu před odpovědností výrobcům produktů, jež se objeví v dětském očkovacím kalendáři. Poškození jednoduše nemají dovoleno bojovat o svá práva u civilních soudů. Žádné jiné odvětví se netěší tak rozsáhlé zákonné imunitě.

Dnes lze tvrdit, že farma konkuruje zbrojnímu průmyslu ve svém vlivu na moc. Žádné jiné odvětví v dějinách lidstva nedokázalo uzavřít ekonomiky 194 zemí, aby donutilo většinu světové populace čekat na své očkování. Taková moc činí z Východoindické společnosti, proti níž se bouřili američtí otcové zakladatelé, ve srovnání jen jakýsi malý rohový krámek.

Hodně se mluví o tom, jak mnoho farma utrpěla poté, co její vychvalovaný produkt propadl. Nebuďme ale naivní. Její moc je stále všudypřítomně vidět v každém sektoru společnosti. Boj na úrovni jednotlivých států o volně prodejné terapeutické přípravky – a o lékařskou svobodu pro občany – odhaluje rozsah výzev, které nás čekají. Reformátoři, kteří nyní stojí v čele agentur ve Washingtonu, denně bojují skrze houštinu vlivů sahajících mnoho desetiletí do minulosti.

Jak daleko do minulosti tato moc sahá? První federální snaha prosadit očkování – jakkoli primitivní a nebezpečné – pocházela od prezidenta Jamese Madisona. „Act to Encourage Vaccination“ z roku 1813 vyžadoval, aby byly vakcíny proti neštovicím rozdávány zdarma a řádně dodávány každému, kdo o ně požádá. Když se začala hromadit zranění a úmrtí a ozývaly se výkřiky o kořistnictví a korupci, Kongres v roce 1822 rozhodně jednal a zákon zrušil.

Zlomem ve veřejném mínění se stala událost známá jako tragédie v Tarboru (Tarboro Tragedy). Nejuznávanější vakcinolog v zemi a oficiální strážce vakcíny, doktor James Smith, omylem poslal materiál obsahující živý virus pravých neštovic místo vakcíny z kravských neštovic jednomu lékaři v Tarboru v Severní Karolíně. To způsobilo lokální epidemii pravých neštovic, nakazilo přibližně 60 lidí a vedlo zhruba k 10 úmrtím. Tato chyba poškodila důvěru veřejnosti a Kongresu ve schopnost federálního programu bezpečně nakládat s vakcinačním materiálem a distribuovat jej.

Velký příslib očkování, které se zdálo nabízet možnost vědeckého vymýcení smrtelných nemocí pod vedením elitních léčitelů, upadl v nemilost.

Přesto, když v roce 1861 vypukla občanská válka, objevila se snaha naočkovat všechny vojáky, aby se zastavily smrtící epidemie pravých neštovic. S tím však přišla celá řada zranění a úmrtí. Historik Terry Reimer píše:

Nepříznivé výsledky očkování nebo falešná očkování byly až příliš časté. I čistá vakcína, získaná z oficiálních armádních výdejen, někdy způsobovala komplikace. Občas mohlo být viníkem nesprávné uchovávání strupů, což mohlo kompromitovat jejich účinnost. Stejně jako u moderních vakcín dnes se občas stávalo, že vakcína nezabrala a nedošlo k očekávané výrazné reakci v místě vpichu. V jiných případech se místo očkování stalo nadměrně bolestivým a oteklým a vyvinuly se abnormální puchýře, což vedlo chirurgy k pochybnostem, zda taková očkování skutečně byla účinná.

Komplikace spojené s použitím strupu od nedávno očkovaného dospělého byly ještě škodlivější. Protože mnoho očkování probíhalo v nemocnicích, byly občas omylem použity strupy od mužů, kteří byli nemocní jinými chorobami, což vedlo ke šíření nemocí namísto jejich prevence. Často se stávalo, že vojáci v nemocnici nebo v zajateckém táboře nebyli naočkováni, dokud se neštovice v zařízení již neobjevily, čímž se zvýšilo riziko pro ty, kteří by jinak nemuseli být chorobě vystaveni.

Možná nejhorší a bohužel běžnou formou falešného očkování bylo použití strupů syfilitické povahy. K tomu docházelo jak v nemocnicích, tak mezi vojáky, kteří se očkovali sami. Špatná diagnóza strupu nebo sběr krust z paže vojáka, který měl syfilis, šířily tuto nemoc na všechny, kdo byli očkováni z tohoto zdroje. V jednom pozoruhodném případě byly dvě brigády postiženy očkovací infekcí, o níž se mělo za to, že je syfilitické povahy. Muži byli tak nemocní, že brigády nebyly způsobilé k vojenské službě. Epidemie byla vysledována k jedinému vojákovi, který získal vakcinační materiál od ženy, jež pravděpodobně měla syfilis.

Konfederační lékařské oddělení se snažilo zakázat očkování z vojáka na vojáka, aby omezilo tyto škodlivé účinky. Dokonce i civilisté byli odradováni od samoočkování, protože následky falešných vakcín se rozšířily i do obecné populace, což vedlo k nedůvěře v očkovací proces.

V tomto bodě historie jsme měli za sebou sto padesát let zkušeností s vakcínami, a to jistě se smíšenými výsledky kvůli nebezpečným metodám a falešným produktům. Vzdát se ale nepřipadalo v úvahu. Naopak. Lékařské časopisy konce 19. století byly plné optimismu ohledně schopnosti lékařské vědy vyléčit všechny choroby a dokonce darovat věčný život, pokud budou vylepšeny směsi a způsoby podání.

„Zdá se, že neexistuje žádný vrozený důvod, proč by člověk měl zemřít,“ editorializoval časopis American Druggist v roce 1902, „kromě naší nevědomosti o podmínkách, které řídí reakce probíhající v jeho protoplazmě.“ Tento problém může být vyřešen „umělou syntézou živé hmoty“, přičemž očkování stojí v první linii hledání řešení pro samotnou smrtelnost. Ano, v étosu tohoto odvětví byla vždy náboženská dimenze.

Zlom nastal v roce 1902 se zákonem Biologics Control Act, prvním skutečným zásahem federální vlády v éře progresivismu, který připravil půdu pro regulaci veškerých potravin a léků. Tento zákon byl skutečně přijat čtyři roky před románem Uptona Sinclaira „The Jungle“, jenž inspiroval přijetí zákona Federal Meat Inspection Act z roku 1906.

V populárním podání byl zákon o mase přijat Kongresem s cílem zkrotit nebezpečné odvětví a prosadit přísné bezpečnostní standardy způsobem, který chránil veřejné zdraví. Jak ale prokázal Murray Rothbard, skutečnou hnací silou přijetí zákona byl samotný masný kartel, který nejen upřednostňoval kartelizaci drtící menší konkurenty, ale uštědřil smrtící ránu tradiční praxi farmářů porážet a zpracovávat vlastní maso. I dodnes drží masoprůmysl veškerou regulační moc v rukou.

O stejných snahách podniknutých ve vakcinačním a farmakologickém průmyslu o čtyři roky dříve toho nebylo napsáno mnoho. Je však rozumné se domnívat, že i zde působily stejné síly. Trvalo to nějaký čas a umělá inteligence zde vůbec nepomohla, ale nakonec jsme našli jednoznačný článek na toto téma, který sahá k primárním zdrojům, aby přesně zjistil, co se dělo. Jak se ukázalo, zákon Biologics Control Act z roku 1902 byl zcela výtvorem průmyslu, prosazovaným dominantními hráči na trhu, aby rozdrtili konkurenci, a přijatým za účelem posílení veřejného skepticismu.

Dotyčný článek je „Early Developments in the Regulation of Biologics“ od Terryho S. Colemana, který vyšel v časopise Food and Drug Law Journal v roce 2016. Tento mimořádný text ukazuje, že skrytou rukou za zákonem byl samotný průmysl. Zákon neomezoval obchod, nýbrž mu poskytoval tolik potřebný nárůst důvěryhodnosti.

Impulsem k zákonu byla řada dobře medializovaných úmrtí po očkování v roce 1901. V Camdenu v New Jersey došlo k 80 infekcím a 11 úmrtím na tetanus, které byly vysledovány k jediné otrávené vakcíně. Kromě toho došlo k podobným incidentům ve Filadelfii, Atlantic City, Clevelandu a Bristolu v Pensylvánii.

Pověst odvětví se řítila volným pádem. Něco se muselo udělat pro posílení tržního podílu. Průmysl se obrátil na Washington a nasadil všechny páky, aby se dočkal regulace, vystupuje přitom jako byznys, který regulaci nenávidí, ale je ochoten se podrobit.

„Historie zákona z roku 1902 jej obecně popisuje jednoduše jako kongresovou reakci na incidenty v St. Louis a Camdenu, jako by byl zákon výsledkem nějakého rutinního kongresového procesu.“ Ve skutečnosti „zákon z roku 1902 byl iniciativou velkých výrobců biologik a byl přijat s tajnou spoluprací Public Health Service.“

Průmysl biologik usiloval o přijetí zákona z roku 1902 především proto, že se obával, že kontaminační incidenty povedou k tomu, že další státní a místní zdravotnické úřady začnou vyrábět vlastní vakcíny a antitoxiny, čímž by zlikvidovaly komerční obchod s biologiky … Některé lékařské publikace také volaly po vládní inspekci a licencování výrobců biologik. Journal of the American Medical Association editorializoval, že „[p]okud je to nutné, měl by být přijat zákon zakazující prodej nebo použití jakéhokoli antitoxinu, který nebyl … testován a certifikován nějakým kompetentním orgánem.“ The New York Times vyzývaly k intenzivnější inspekci a dohledu nad komerčními výrobci biologik. V říjnu 1902 Konference státních a provinčních zdravotních rad Severní Ameriky doporučila, aby vakcína byla vyráběna buď vládami, nebo soukromými výrobci „pod nejpřísnějším dohledem kvalifikovaných vládních úředníků.“

Early Developments in the Regulation of Biologics od Terryho S. Colemana, Food and Drug Law Journal, sv. 71, 2016, str. 551 a 550

Hlavním výrobcem, který prosazoval zákon, byla společnost Parke-Davis. Tato firma usilovala o „snížení konkurence zavedením přísných vládních standardů, které by menší výrobci obtížně splňovali.“ Krátce po přijetí zákona napsala Parke-Davis Public Health Service s návrhy regulací a uvedla: „Jak možná víte, regulace pro nás nemohou být dostatečně přísné.“

Coleman komentuje: „Není možné oddělit touhu po přísných regulacích k posílení důvěry veřejnosti v biologika od touhy po takových regulacích k eliminaci konkurentů, ale je pozoruhodné, že několik výrobců biologik vyšlo z podnikání, protože nebyli schopni projít inspekcemi PHS.“

Agenturou pověřenou regulací vakcín po roce 1902 byla Hygienic Laboratory v rámci Public Health and Marine Hospital Service. V roce 1930 se z ní stal National Institutes of Health, dnes v čele s Jayem Bhattacharyou, s mandátem rozvázat misi agentury od zajetí průmyslem.

Pokud jde o Parke-Davis, tu v roce 1970 koupila společnost Warner-Lambert. V roce 2000 pak Pfizer získal Warner-Lambert v rámci fúze v hodnotě 90 miliard dolarů, tehdy největší farmaceutické akvizice v historii. Tím se Parke-Davis dostala pod křídla Pfizeru, kde zůstává dodnes.

Poté v roce 1905 získal průmysl největší možný dar od Nejvyššího soudu. V případu Jacobson v. Massachusetts soud posvětil nucené očkování s odůvodněním, že veřejné zdraví musí mít vždy přednost před svobodou svědomí. A tady jsme o 123 let později a důsledky tohoto zákona z roku 1902 jsou stále pociťovány, včetně ohromného vlivu průmyslových kartelů, které řídí federální regulační úsilí.

Události let 2020–2023 znovu vznesly hluboké otázky ohledně moci tohoto odvětví a zároveň vyvolaly obavy ze zranění a úmrtí v důsledku povinného očkování. Na rozdíl od let 1813, 1902, 1905 nebo 1986 má dnes veřejnost přístup k novým informačním zdrojům a bestsellerovým knihám, které podrobně popisují všechny způsoby, jimiž průmysl zachází se vědou a veřejným zdravím lehkovážně, aby posílil své finanční postavení.

Průmysl se všemožně snažil tento tok informací zastavit pomocí brutálních nástrojů cenzury, které veškeré pochyby o vakcínách označovaly za dezinformace, misinformace a malinformace. Tyto snahy byly nějakou dobu úspěšné, dokud spory týkající se Prvního dodatku nepřiměly digitální společnosti k ústupu. Duch je nyní z láhve venku.

Kromě toho veřejnost žije s hlubokými ranami a trvalým traumatem covidového období, dobře si vědoma průmyslových zájmů, které tlačily na šokující politiky dusící lidská práva a rozbíjející fungování společnosti – to vše v zájmu prosazení očkování, které nejen selhalo, ale způsobilo utrpení bez precedentů. Po tak dlouhém boji za svobodu volby se zdá, že konečně přichází určitý stupeň odpovědnosti pro průmysl, který se od svého vzniku opíral o podporu vlády.

AUTOR: Rhoda Wilson

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ