Vodění za nos

Proč se lidé dají vodit za nos? Pravděpodobně z nevědomosti. Člověku voděnému za nos nepřijde na mysl, že je veden za nos, protože si na špičku nosu nedohlédne. Jiným vysvětlením je naivita. „Přece by nás nelhali? Proč by to dělali?!“

Vodění za nos je běžné i díky lenosti myslet. „Myslet bolí.“ Nebo dokonce kvůli strachu používat vlastní hlavu, která by mohla vyprodukovat cosi kolidující s obecně akceptovaným narativem, píše v komentáři publicicsta Ivan Hoffman.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru

------------------------------------

Vodění za nos je synonymem manipulace a manipulace se dnes ráda maskuje módním termínem „narativ“. Narativem se myslí vyprávění, ve kterém se popis a výklad události nebo skutečnosti podřizuje určitému záměru. Narativ tedy nemusí být, a většinou ani není, pravdou. Je interpretací skutečnosti, závazným výkladem, který nemá ambici dívat se na situaci nestranně, objektivně, z nadhledu, s otevřenou myslí. Narativ je svou povahou nepravda, tvrzení, na kterém se jeho stoupenci shodnou, a které má svou protiváhu v opozičním narativu, který rovněž nemá oporu v pravdě. Ve světě soupeřících narativů není možný kompromis. Je to svět, ve kterém na pravdě nezáleží.

O tom, že se dáme vodit za nos, se rozhoduje ve volbách. Volby jsou soubojem narativů, takže nehrozí, že by o vítězi rozhodoval rozum, nebo to kdo má pravdu. Po volbách se předstírá, že vítězný narativ je hlasem lidu, demokratickou volbou, která zvoleným politikům vystavuje bianko šek držet se svého narativu, čili vodit v příslušném volebním období občany za nos.

Síla narativu je pozoruhodná. Vírou, že zvolili správně, neotřese u stoupenců vítězného narativu nic. Poučným příkladem je podpora třetiny veřejnosti a loajalita médií k české vládě, „které se podařilo za jediný rok snížit průměrné reálné příjmy o osm procent, akceptovat green deal, rozvracející průmysl, zemědělství a sociální jistoty obyvatel, přidat se k militarizaci, směřující k zapojení se do války, a souhlasící s imigrací, jejíž důsledky dnes pozorujeme v západní Evropě. Jde o vládu, která masivně zadlužuje příští generace, souhlasí s předáváním moci EU a vzdává se jménem svých občanů vlastní svrchovanosti“, jak to přehledně sesumíroval opoziční europoslanec Ivan David.

Nic z toho neotřáslo českým mediálním narativem, že společnost je na správné cestě, když se konečně zbavila Babiše a Zemana, vymezila se proti Rusům a Číňanům, spojila se s Američany, pokud jde o válku a s Bruselem, se kterým ruku v ruce zachraňuje planetu, a k tomu máme pochopení pro migranty a sexuální menšiny. Prioritou jsou hodnoty a pokud jde o situaci vlastních občanů, vládní a mediální narativ optimisticky tvrdí, že „spolu to zvládneme“.

Výhodou narativu, při kterém je jedno, jestli je či není pravdivý, je jeho rezistence na oponenturu. Věřící menšina, která je u moci, nemá potřebu něco vysvětlovat, hájit, diskutovat, ale ani něco organizovat nebo dokonce řešit. Žijeme v éře, kdy se vlády drží svých narativů a občany vodí za nos. A div se světě – funguje to!

Ivan Hoffman

ZDROJ