VIDEO: Korupční zemětřesení v Bruselu ve stínu pokusu Evropské komise o loupež ruských aktiv za bílého dne, v jejímž důsledku může Belgii hrozit prohra v mamutí arbitráži a hned poté státní bankrot

Evropská unie se probudila do reality, kterou se léta snažila lakovat na růžovo. Bývalá šéfka unijní diplomacie Federica Mogherini, dlouholetý eurofunkcionář Stefano Sannino a vysoký manažer College of Europe Cesare Zegretti čelí formálním obviněním z podvodu při veřejných zakázkách, korupce, střetu zájmů a porušení profesního tajemství v kauze Evropské diplomatické akademie – projektu v hodnotě zhruba jedné až dvou miliard korun, financovaného z peněz evropských daňových poplatníků.

Plukovnice amerického letectva ve výslužbě a profesorka Karen Kwiatkowski v posledním rozhovoru s Rachel Blevins uvedla, že válka na Ukrajině byla obrovskou investiční sázkou, kterou Evropa prohrála, takže snaha o prodloužení války na Ukrajině je motivována snahou EU dosáhnout některých cílů, které měly by dosaženy vítězstvím ve válce na Ruskem, jinými metodami, i když jejich šance na úspěch jsou mizivé. A s tím spojená korupce ve špičkách EU pouze ukazuje, jak se Ukrajina a její politika překopírovala do Bruselu.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru

------------------------------------

Tohle už není „nešťastné nedorozumění“. Tohle je přímý zásah do nervového centra bruselské elity – a zároveň hořká připomínka, že EU, která roky kázala Ukrajině o boji proti korupci, má dnes vlastní skandál až po uši podobný tomu, který explodoval v Kyjevě kolem Tymura Mindiče a obviněného šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka. Kolik mostů vede mezi korupcí v Kyjevě a korupcí v Bruselu? Čím dál víc to vypadá, že nejde o náhodné podobnosti, ale o sdílený modus operandi mocenských elit v EU i na Ukrajině.

Korupce v Bruselu: formální obvinění, jména, funkce, částky

To, co před pár dny vypadalo „jen“ jako razie a dočasné zadržení, má teď jasnější obrysy. Evropská prokuratura (EPPO) a belgické orgány formálně obvinily trojici vysoce postavených osob z podvodu a korupce kolem tendru na provoz Evropské diplomatické akademie – programu pro výcvik mladých diplomatů EU.

Akademii se občas přezdívá Euro-NAPOLA, tedy v odkazu na prestižní nacistické akademie Napola zřizované ve spolupráci NSDAP a Himmlerových jednotek SS v dobách III. Říše. Tato akademie v Bruggách plodí eurobyrokraty plně oddané bruselskému aparátu. A právě okolo této akademie byla rozkryta obrovská korupce.

Obviněni jsou:

Federica Mogherini – bývalá vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, dnes rektorka College of Europe v Bruggách; podle vyšetřovatelů měla zásadní vliv na to, že její vlastní instituce získala lukrativní kontrakt na provoz akademie.
Stefano Sannino – dlouholetý vysoký úředník EU a klíčová postava unijní diplomacie; spojovaný s přípravou a dohledem nad projekty, v jejichž rámci se tender rodil, a s rozhodovacími procesy uvnitř unijní mašinerie.
Cesare Zegretti – spoluředitel exekutivního vzdělávacího a projektového oddělení College of Europe, zodpovědný za praktickou realizaci projektů, smluv a finančních toků souvisejících s akademií.

Vyšetřovatelé popisují schéma, ve kterém měla být pravidla soutěže a kritéria tendru nastavena a „vykloněna“ tak, aby prakticky předem zajistila vítězství College of Europe – instituce, v jejímž čele stojí právě Mogherini. Zakázka v hodnotě přibližně 1,5 milionu eur byla podle podezření dotažena tak, že konkurence de facto neměla šanci.

Policie provedla koordinované razie v sídle Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) v Bruselu, v kampusu College of Europe i v soukromých rezidencích obviněných. Zabavila dokumenty, elektronickou komunikaci a dopisy, které mají ukazovat na to, že část informací o tendru unikla předem „správným“ lidem.

Všichni tři byli po výslechu propuštěni, ale zůstávají formálně obviněnými a hrozí jim trestní stíhání za podvod s unijními prostředky, korupci, střet zájmů a porušení pravidel profesionální mlčenlivosti. Evropská média už mluví o „největším korupčním skandálu v EU za poslední desetiletí“, který může přerůst v institucionální krizi celé Komise pod vedením Ursuly von der Leyen.

Jak fungovalo schéma: „evropský způsob“ korupce

Na papíře vypadá všechno vzorně. Evropská diplomatická akademie má „budovat společnou evropskou diplomatickou kulturu“, trénovat mladé diplomaty z členských států a posilovat jednotu EU navenek. Kdo by proti tomu mohl něco mít?

Jenže za líbivými slogany se podle vyšetřovatelů skrývala docela obyčejná kšeftařina:

zakázka byla nastavena tak, aby nejlépe „pasovala“ na konkrétní instituci,
část informací o hodnotících kritériích se měla dostat předem k vybraným adresátům,
ti pak připravili nabídku, která přesně odpovídala tomu, co bude komise hledat,
a lidé s přímým nebo nepřímým vlivem na rozhodování seděli zároveň na straně zadavatele i příjemce.

Jinými slovy – něco, co známe z českých předražených IT zakázek, jen v bruselském provedení, s anglickými termíny a excelentním PR.

Evropská prokuratura mluví o „silném podezření na manipulaci s pravidly tendru, porušení rovného přístupu uchazečů a zneužití informací z prostředí EU institucí ve prospěch konkrétního příjemce“. Ať to zní jakkoli technicky, překlad do lidštiny je jednoduchý: někdo měl přístup k informacím a moci, které využil k tomu, aby zajistil, že peníze skončí u „našich“ lidí.

Evropská unie tu naráží na svůj největší paradox: navenek káže o „rule of law“, transparentnosti a boji proti korupci, ale uvnitř jejích vlastních struktur se mezitím odehrává scénář, za který by se nemusela stydět ani kterékoliv postsovětská republika v 90. letech.

Bruselský případ: „elitní diplomacie“ jako krytí pro tunel diplomatické akademie, která vyrábí elitní byrokraty

Projekt Evropské diplomatické akademie má být výkladní skříní unijní diplomacie. Devítiměsíční program pro juniory, stáže, semináře, simulace vyjednávání – všechno placené z rozpočtu EU. Na papíře excelentní kombinace vzdělávání a prestiže. V praxi však podle vyšetřovatelů i médií existuje vážné podezření, že se z akademie stal zároveň sofistikovaný nástroj, jak přesměrovat evropské peníze do jedné konkrétní kapsy.

Tendru se sice formálně mohly účastnit různé instituce, ale podmínky byly nastaveny tak, že College of Europe měla zřetelný náskok. Přitom právě zde sedí v čele osoba, která dříve vedla unijní diplomacii a měla dokonalý přehled o tom, jak se podobné programy připravují, schvalují a financují.

Reakce z Bruselu jsou trapně předvídatelné: všichni „důvěřují ve spravedlivý proces“, všichni „spolupracují s vyšetřovateli“ a všichni připomínají „presumpci neviny“. To vše samozřejmě platí. Ale pro veřejnost je klíčová jiná věc: Evropská diplomacie už nevypadá jako elitní klub profesionálů, ale jako uzavřený systém, kde se zakázky dělí mezi „naše“ – a kde se peníze EU používají jako tiché odměny pro loajální hráče.

A to ve chvíli, kdy šéfka komise Ursula von der Leyen chce ukrást Rusku zmrazená aktiva a Belgie konfiskaci zarytě odporuje, protože ví, že by u arbitrážního soudu, kam by Rusko najisto Belgii pohnalo, by Brusel prostě prohrál, a to by znamenalo pro Belgii státní bankrot. A v tuto chvíli praskne na Evropskou unii korupce.

Ukrajinská paralela: Mindič a Jermak – schéma, které Evropa zná až moc dobře

Zatímco v Bruselu se hádají, kdo co věděl o tendru na diplomatickou akademii, v Kyjevě už týdny běží jiný, ale až bolestně podobný příběh. Oligarcha Tymur Mindič, popisovaný jako vlivný zákulisní hráč a muž s kontakty hluboko ve státním aparátu, je spojován s rozsáhlými korupčními operacemi v energetickém sektoru. Část ukrajinských médií ho líčí jako člověka, který tahal za nitky tam, kde se rozhodovalo o velkých penězích, plynu a elektřině.

Do skandálu je zatažen i šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak – muž, který se na Západě prezentoval jako hlavní architekt ukrajinské diplomacie, klíčový koordinátor pomoci a „nestranný“ správce vlivu kolem prezidenta. Vyšetřovací materiály a úniky z médií naznačují, že kolem Jermakova okruhu mohla fungovat organizovaná struktura využívající státní zakázky, osobní vazby a politický tlak k obohacování „správných“ lidí. A teď přichází to nejdůležitější: Západ – včetně EU – tyto lidi roky legitimizoval jako partnery a tváře „reformní Ukrajiny“. A rezignace Mogheriniové z pozice rektorky univerzity v Bruggách to nespraví.

Ukrajinské elity se v Bruselu tvářily jako horliví bojovníci s korupcí, zatímco doma běžely praktiky, které vypadají jako učebnicový příklad oligarchického státu. A dokonce i vlajky Ukrajiny a EU jsou totožné – kombinace dvou barev, modré a žluté, tedy barvy Domu Rothschild. Jenom abyste věděli, jak se určují barvy vlajek v dnešní nacistické Evropě. A teď, když se začínají rozplétat skandály v Kyjevě i v Bruselu, vyplouvá hořká pointa: strukturální problémy jsou překvapivě podobné.

Ironie dějin: EU chtěla „léčit“ korupci Ukrajiny. Místo toho se jí začala podobat

Evropská komise a Evropský parlament roky kritizovaly Ukrajinu za korupci. Často oprávněně. Ukrajina měla – a stále má – obrovský problém s oligarchy, klientelismem a tunelováním státu. Jenže dnes, po raziích v College of Europe a na EEAS a po formálním obvinění špiček unijního aparátu, vzniká jedovatá paralela:

V Kyjevě – energetické zakázky, provize, oligarchické struktury a zneužívání státu k soukromému obohacení.
V Bruselu – „akademické“ projekty, sofistikované grantové mechanismy a uniklé informace, díky nimž se evropské peníze přesměrovávají do rukou spřízněných institucí a jednotlivců.

Rozdíl je hlavně v estetice. V Kyjevě je to drsné, viditelné a někdy až primitivní. V Bruselu se to děje v perfektních oblecích, v klimatizovaných zasedačkách a za doprovodu květnatých projevů o hodnotách, demokracii a „evropském způsobu života“.

Je to, jako kdyby mezi EU a Ukrajinou existovala neviditelná osová linie:

Na jednom konci – oligarchové, kteří ovládají stát přes prostředníky a „nepostradatelné“ poradce.
Na druhém – eurobyrokrati, kteří ovládají proud peněz přes tendry, granty a projekty šité na míru „správným“ institucím.

Ukrajina bojuje o přežití a nutně potřebuje změnu. EU se roky tvářila, že je „hotová“, „stabilní“ a „morálně nadřazená“. Dnešní skandál tuto iluzi roztrhl.

Mezi Bruselem a Kyjevem se setřely všechny dělící hranice a máme před očima korupční syntézu euronacismu a banderismu

Ukazuje se, že naše tvrzení na Aeronetu o tzv. ukrajinizaci Evropské unie došlo svého potvrzení přímo z Bruselu, kde teď vidíme ty samé korupční kauzy jako v Kyjevě. V ničem se neliší ani procesy řízení. Brusel i Kyjev řvou stejně proti Rusku, obě centra sdílí protiruskou propagandu, obě centra chtějí vzájemné spojení pomoci přistoupení Ukrajiny do EU, a současně obě mocenská centra jsou prostoupena nacifikací a společně s ní i korupcí. To je prostě realita. Lze proto velmi snadno z toho vyvodit celkem 4 postřehy a zjištění:

První zjištění:

Brusel není morálně nadřazený Kyjevu. Obě centra moci podléhají stejné nemoci: klientelismus, pocit nedotknutelnosti elit, tlak zákulisních hráčů a ochota ohýbat pravidla, kdykoli je to pro „dobrou věc“ – nebo spíš pro dobrý vlastní účet. Pro dobrou věc se mají ukrást ruská aktiva, pro dobrou věc se ušijí výběrová řízení na míru vybranému dodavateli.

Druhé zjištění:

Západní podpora Ukrajině se opakovaně opírá o struktury, které nejsou důvěryhodné. Jestliže jsou mezi klíčovými hráči lidé typu Mindiče a Jermaka, je na místě tvrdá otázka: kolik z miliardové pomoci opravdu skončilo tam, kde mělo, a kolik z toho se rozplynulo v sítích politického byznysu?

Třetí zjištění:

EU riskuje, že se stane obětí vlastní pýchy. Tvrdila, že „přetváří Ukrajinu k obrazu svému“ – a mezitím se ukazuje, že se její vlastní instituce začínají nápadně podobat právě Ukrajině a těm problémům, které chtěla na Ukrajině „léčit“. Jak vážně potom mají občané brát morální kázání z Bruselu? Vždyť je to teď jasné i tomu, komu to dosud jasné, z důvodu konceptuální slepoty, nebylo – špičky EU jsou stejně zkorumpované jako špičky ukrajinské junty.

Čtvrté zjištění:

Pro Kreml je tohle dar z nebes. Kreml nemusí nic složitě vymýšlet – stačí ukázat na bruselské a kyjevské skandály a cynicky se ptát: „Tohle jsou ti, kteří nám dávají lekce o korupci a právním státě?“ A je jasné, že teď bude mít Brusel obrovský problém přesvědčit i své vlastní podporovatele, že je Evropská komise tím orgánem, který by měl ukazovat směr a vývoj Evropy ke světlým zítřkům, protože teď to spíš vypadá, že je to směr na východ do Kyjeva. A to rozhodně není směr, který by někdo zaměnil za cílovou destinaci pro světlý zítřek a etalon toho, jak by měla vypadat celá Evropa.

Ve stínu korupčního skandálu se Evropská komise snaží o konfiskaci ruských aktiv a premiér Belgie varuje před hrozbou státního bankrotu

Ukrajina má válku a zároveň největší korupční skandály za poslední roky, sahající až k nejbližšímu okolí dnes již fakticky bývalého prezidenta. Evropská unie má migrační, ekonomickou a geopolitickou krizi – a k tomu čerstvý skandál v samotném srdci své diplomacie. Výsledek?

Reformátoři nejsou reformátoři, „vzorné“ instituce nejsou tak vzorné a EU najednou nemá pevnou morální půdu, ze které by mohla Ukrajině mentorovat boj proti korupci, aniž by riskovala, že se jí někdo vysměje. Kyjev může – a musí – argumentovat: „Ano, máme problém, ale naše protikorupční složky zasahují i během války.“

Brusel naproti tomu vysílá signál, že o vlastních problémech se mluví jen tehdy, když je odhalí novináři, auditoři nebo prokuratura – a i pak se vše balí do uklidňujících frází o „výjimečných selháních“. A snaha o konfiskaci ruských zmrazených aktiv pouze ukazuje, že EU se transformovala na mafiánský spolek. Belgický premiér Bart De Wever v pondělí na konferenci v Bozaru varoval [1], že pokud EU schválí konfiskaci ruských aktiv, může to vést ke státnímu bankrotu Belgie. Wever uvedl toto:

Tlak v této věci je neuvěřitelný. Mám tým, který na tom pracuje dnem i nocí. Byla by to krásná historie: vzít peníze zlému Putinovi a dát je hodné Ukrajině. Ale ukrást zmrazené aktiva jiné země, její státní fondy, to se ještě nikdy nestalo. Jedná se o peníze ruské centrální banky. Ani během druhé světové války nebyly peníze Německa zabaveny.

Během války se státní aktiva zmrazí. A na konci války musí poražený stát odevzdat všechny nebo část těchto aktiv, aby odškodnil vítěze. Ale kdo opravdu věří, že Rusko na Ukrajině prohraje? To je bajka, naprostá iluze. Není ani žádoucí, aby prohrála a aby v zemi, která má jaderné zbraně, nastala nestabilita. A kdo věří, že Putin klidně přijme konfiskaci ruských aktiv? Moskva nám dala vědět, že v případě zabavení to Belgie a já osobně pocítíme „na věky“. To se mi zdá jako dost dlouhá doba.

Rusko by také mohlo zabavit některé západní aktiva: Euroclear má v Rusku 16 miliard. Mohly by být zabaveny také všechny belgické továrny v Rusku. A co kdyby Bělorusko a Čína také zabavily západní aktiva? Přemýšleli jsme o tom všem? Ne, nepřemýšleli. Zeptal jsem se svých evropských kolegů, zda jsou připraveni sdílet rizika, kterým Belgie čelí. Pouze Německo řeklo, že je k tomu připraveno… Bez tohoto sdílení udělám vše pro to, abych tento projekt zablokoval.

–Wever–

Belgický premiér a s ním i ministr zahraničí varují, že Rusko by reálně mohlo v arbitráži přivést Belgii k bankrotu

A belgický ministr zahraničí Maxime Prevot ve středu prohlásil [2], že plán Evropské komise použít ruská zmrazena aktiva jako formu reparační půjčky neřeší obavy Belgie z arbitráží, které by podle něj Belgie prohrála a musela by Rusku nejen vrátit všechna aktiva, ale rovněž i uhradit škody způsobené Rusku. Belgická vláda proto nadále odmítá využití ruských fondů.

Ministr zahraničních věcí Maxime Prévot uvedl, že návrhy Komise „neřeší naše obavy uspokojivým způsobem“, a obvinil Brusel z „bagatelizace“ právních a finančních rizik. Belgie drží největší podíl zmrazených aktiv, přibližně 185 miliard eur, prostřednictvím clearingového centra Euroclear. Níže je zmíněné pondělní vystoupení belgického premiéra Barta De Wevera v Bozaru, kde varoval před konfiskací ruských aktiv. Video je převzato z ukrajinské televize a má proto ukrajinský dabing.

Premiér Bart De Wever varoval, že tento plán by Belgii vystavil riziku soudních sporů a potenciálního finančního kolapsu, pokud by Rusko v budoucnu uspělo se svými právními nároky. „Pokud nás Rusko zažaluje u soudu, bude mít všechny šance na vítězství,“ napsal De Wever v dopise předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové. „My, Belgie, nebudeme schopni splatit těchto 200 miliard eur. To představuje ekvivalent celého ročního federálního rozpočtu. Pro Belgii by to znamenalo bankrot.“

Belgie požaduje záruky a garance po všech 27 státech EU, že v případě rozsudku v arbitráží uhradí Rusku ukradená aktiva celá unie

Nový plán se snaží tyto obavy vyvrátit. Jedním z klíčových návrhů je neutralizovat schopnost Maďarska blokovat obnovení sankcí EU, což Belgie považuje za kritický problém. Komise hodlá přeinterpretovat článek 122 smluv EU tak, aby sankce mohly být prodlouženy kvalifikovanou většinou namísto jednomyslně, čímž se obejde potenciální veto Budapešti.

Evropská komise rovněž zavedla mechanismus označovaný jako „solidární nástroj“, který by zahrnoval závazné záruky ostatních členských států, že se budou podílet na právních a finančních rizicích v případě soudního sporu nebo neočekávaného zrušení sankcí.

Belgie však trvá na dalších zárukách. Mezi ně patří právně vymahatelné závazky partnerů z EU uhradit náklady na odškodnění v případě úspěšných ruských nároků v arbitráži proti Belgii a povinnost ostatních zemí, které drží menší zmrazené ruské aktiva, jako je Francie a Lucembursko, podílet se na nich rovným dílem. Rusko reagovalo výhrůžkami. Andrej Kostin, předseda Vneshtorbank, varoval před „50 lety soudních sporů“ a prohlásil, že tento návrh je rovnocenný krádeži. Kreml prohlásil, že podnikne odvetná opatření proti každé zemi, která povolí použití svých suverénních aktiv.

Celá reparační “půjčka” je založena na tom že Rusko bude poraženo a odsouzeno k platbě reparací

Komise tvrdí, že tento plán nepředstavuje konfiskaci majetku. Finanční prostředky by zůstaly zablokovány a nedotčeny, zatímco Ukrajina by obdržela půjčku zajištěnou úroky z tohoto majetku. Ukrajina by půjčku splatila pouze v případě, že by Rusko neuhradilo budoucí reparace. Jenže Belgie namítá, že právě v tom je kámen úrazu.

Nikdo v Bruselu totiž nemůže Belgii garantovat, že Rusko válku prohraje, aby logicky bylo následně jako poražená strana odsouzena k placení reparací. Belgie proto logicky se bojí, že Rusko zvítězí, reparace nebude platit nikdo, nebo dokonce poražená Ukrajina, takže Rusko by Belgii na arbitráži přivedlo ke státnímu bankrotu.

Kyjev odhaduje, že do roku 2027 bude potřebovat 130 miliard eur na udržení základních vládních a vojenských operací. Alternativní možnost, půjčka z rozpočtu EU, by vyžadovala jednomyslný souhlas všech 27 členských států. Maďarsko se pravděpodobně postaví i proti této možnosti. Premiér Viktor Orbán již dříve využil svého práva veta k zpomalení nebo zablokování opatření týkajících se Ukrajiny.

O této otázce bude rozhodnuto na klíčovém summitu Evropské rady dne 18. prosince. Předseda Evropské rady António Costa vyzval národní lídry, aby se na závěrečné rozhodnutí připravili. „Zasedání neskončí, dokud nebude dohodnuto řešení,“ uvedl jako výhrůžku všem premiérům 27 zemí.

A co dál?

Evropská unie bude muset přistoupit k bolestivému čištění, kterého ale podle všeho není schopna, ani ochotna. Ne jako PR akci, ale jako skutečný proces, ve kterém bude platit, že žádné jméno není příliš velké na to, aby nemohlo skončit před soudem. Ale podívejte se na Uršulu. Kvůli korupci ji vyhodili z čela ministerstva obrany, protože Bundeswehr dovedla pomalu k bankrotu, a aby to zahladili, tak to udělali jako soudruzi před rokem 1989 ve Východním bloku, tedy dostala vyhazov, ale směrem nahoru, do vedení EU komise.

Jestli EPPO tuto kauzu dotáhne do konce, tak to bude zázrak. Jestli ji politika udusí, bude to jen další hřebík do rakve důvěry v EU, která přitom nižší už ani být nemůže. Ukrajina bude muset řešit korupci dřív, než bude mluvit o plnohodnotném členství v EU. Ale otázka je, jestli bude vůbec vůle tu korupci odstraňovat, když je živená z venku. Skandály kolem Mindiče, Jermaka a státních podniků nejsou jen vnitřní epizody. Jsou to signály, jak by vypadalo rozšíření EU, pokud se problém nevyřeší včas.

Korupce není problém „Východu“ nebo „těch druhých“. Korupce je problém moci. Tam, kde se moc hromadí v rukou úzké skupiny všemocných lidí, kde jsou kontrolní mechanismy slabé nebo zkorumpované, tam se dříve či později objeví stejné vzorce: protekce, klientelismus, tunelování, zakázky pro „naše“ a na straně druhé šmírování občanů, jejich umlčování na sociálních sítích a s tím spojené okrádání skrze záplavu směrnic, jejichž cílem není ochrana klimatu.

Ani ochrana zvířátek, kytiček nebo evropských hodnot, ale obyčejné mafiánské vydírání obyvatelstva a inkasování výpalného za “pobyt” v jejich lágru s názvem Evropská unie. Otázka není, zda se to děje ve velkém nebo v malém v EU. Otázka je, kdo má odvahu tyto lidi pojmenovat, vyšetřit a odstavit – i když to znamená pro Brusel přiznat, že „jejich vlastní elity“ nejsou o nic lepší než ty, na které tak rádi ukazují prstem na všechny směry, nejen na Ukrajinu, nejen na Rusko, ale do celého “nezápadního” světa. Taková je prostě realita.

Zdroj: aeronet.news