„Radšej budem žiť v Nemecku pod Putinovou vládou, než aby v našej krajine vypukla vojna,“ šokoval mladý nemecký študent moderátora verejnoprávnej televízie ARD

Názory mladých nemeckých študentov v relácii televízie ARD „Die 100 – Was Deutschland bewegt“ ukázali, ako hlboko je nemecká spoločnosť v otázke vojny, patriotizmu a vzťahu k Rusku rozdelená.

Veřejnoprávní televize ARD si zadělala asi na dosud největší průser a malér. Odvysílala totiž nový díl debatního formátu „Die 100 – Was Deutschland bewegt“, který se tentokrát zaměřil na otázku, zda by Německo mělo znovu zavést brannou povinnost, ale pořad se vymkl kontrole do takové míry, že teď to dokonce má řešit mediální rada. Téma branné povinnosti, jež se po ruské invazi na Ukrajinu stalo v Německu vysoce aktuálním, rozproudilo v publiku prudkou debatu, která se nakonec zvrhla.

A především názory mladých studentů ukázaly, jak hluboce je německá společnost v otázce války, patriotismu a vztahu k Rusku rozdělena [1]. Pořad „Die 100“ je experimentem v žurnalistice a v tzv. občanské debatě. Do studia přichází sto obyčejných lidí z různých částí Německa, různých věkových skupin a sociálních vrstev. Je to takový trochu větší model toho, co v Česku znáte pod pojmem “Kotel” Míši Jílkové.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru
ľubovoľná čiastkadar 5€dar 10€dar 25€dar 50€dar 100€

------------------------------------

Na začátku epizody jim moderátoři představí otázku, která rezonuje společností – v tomto případě šlo o dilema: „Potřebujeme znovu brannou povinnost?“ Diváci ve studiu fyzicky zaujímají pozici „pro“ nebo „proti“, a jak diskuse pokračuje, mohou svůj postoj měnit podle toho, jaké argumenty je přesvědčí [2].

Cílem není rozhodnout, která strana má pravdu, ale ukázat proces názorového střetu, pochybností a přehodnocování. Moderátoři vybírají z publika jednotlivce a vedou s nimi rozhovory o jejich zkušenostech, motivacích a hodnotách. Formát má přiblížit, co si Němci opravdu myslí o kontroverzních otázkách – bez filtru politiků a odborníků [3].

„Raději bych byl pod Putinem než umíral za Německo“

Už na počátku pořadu se ukázalo, jak vyhrocené toto téma je. Ze sta účastníků se 74 lidí postavilo na stranu pro zavedení branné povinnosti, zatímco 22 bylo proti a několik zůstalo nerozhodnutých [4]. Moderátoři zdůraznili, že v době rostoucí nejistoty v Evropě, z války na Ukrajině a z obav z tzv. ruské agrese se otázka obrany státu stává klíčovou. Diskuse se brzy stočila k osobnímu postoji mladé generace k obraně vlasti. A právě zde se rozhořela jedna z nejbouřlivějších debat, jaké ARD v tomto formátu dosud zaznamenala.

V jedné z nejdiskutovanějších scén se přihlásil mladý student, teprve osmnáctiletý, který uvedl, že by v případě napadení Německa „nešel bojovat“. Podle jeho slov „nemá chuť sloužit armádě“ a „nevidí smysl v tom, abychom umírali za stát, který sám vede zbytečné konflikty“. Dodal, že by raději žil pod vládou Vladimira Putina, než aby riskoval život v boji [5]. Tento výrok způsobil v publiku šok.

Několik starších účastníků se okamžitě ozvalo s rozhořčením, že mladí lidé zřejmě nepochopili cenu svobody, kterou jim zajistila poválečná demokracie, ale v publiku na druhé straně bylo slyšet, jak někdo odpovídá, že… “válku na Ukrajině jsme vyvolali my a Brusel v roce 2014, tak se těm mladým nedivte, že nechtějí…” a další slova již zanikla v křiku. Jeden z veteránů Bundeswehru připomněl, že právě apatie a lhostejnost umožňují diktátorům růst. „Kdo se nevzpírá, ten prohrál už na začátku,“ poznamenal. V tu chvíli se debata vymkla kontrole a už to jelo.

„Válku i USA, Rusko, Německo, Evropa a celý svět řídí ti samí lidé!“

Další student se totiž prohlásil, že „válka je jen show, aby se lidé báli Ruska“ a že „média manipulují veřejností“. Tím rozpoutal další vlnu nesouhlasu. Část publika ho obvinila z šíření proruské propagandy, jiní ale tvrdili, že v jeho skepsi k médiím je kus pravdy, protože i západní žurnalistika podle nich často podléhá jednostrannému výkladu [6].

Moderátor se pokusil uklidnit situaci připomenutím, že cílem pořadu není cenzurovat názory, ale ukázat, jak různé části společnosti přemýšlejí o bezpečnosti, válce a vlastenectví. Přesto se diskuse postupně změnila v emocionální střet generací a hlavně ideologií a režie v tom okamžiku nad pořadem ztratila kontrolu.

Starší účastníci pořadu, kteří zažili povinnou vojenskou službu před jejím zrušením v roce 2011, upozorňovali, že tehdejší systém měl výchovný rozměr – učil disciplíně, odpovědnosti a spolupráci. Jiní však namítali, že branná povinnost v moderní době neodpovídá technologické realitě: „Dnešní války nevyhrávají masy vojáků, ale drony, satelity a kybernetika,“ řekla jedna z účastnic [7].

Zajímavé bylo i zjištění, že mnozí mladí muži a ženy odmítají jakoukoli formu militarizace společnosti. Někteří by byli ochotni sloužit v civilní službě, ale nikoli se zbraní v ruce. Jiní zase tvrdili, že stát by se měl soustředit na diplomatická řešení, nikoli na posilování armády. V tom okamžiku už to bylo na ručník a přerušen vysílání, moderátoři po sobě jen zmateně koukali a dívali se směrem k režii, co mají dělat.

Po skončení pořadu se strhlo rozhořčení a mediální bouře

Po odvysílání pořadu následoval poprask a vlna reakcí na sociálních sítích i v německých médiích. Deník Die Weltoznačil výroky o „vládě Putina“ a „válce jako show“ za „alarmující příklad propasti mezi realitou války a vnímáním mladé generace“, která vyrůstá v míru a bez přímé zkušenosti s konfliktem [8].

Komentátoři připomněli, že tato generace je formována digitálními médii, algoritmy sociálních sítí a nedůvěrou vůči institucím. Skeptický postoj vůči armádě je tak spíše symptomem širšího trendu – ztráty důvěry ve stát a v jeho schopnost chránit občany.

Diskuse o znovuzavedení branné povinnosti se v Německu zintenzivnila poté, co ministr obrany Boris Pistorius (SPD) naznačil, že by chtěl systém obrany modernizovat a zvážit alespoň „povinné dotazníky“, které by mladí lidé po dosažení osmnácti let vyplňovali. Cílem by bylo zjistit, kdo by byl ochoten sloužit a v jaké formě – vojenské či civilní [9].

Pistorius zdůraznil, že nejde o nucenou službu, ale o pokus obnovit kulturu obranyschopnosti. „Bez ochoty bránit se nemůže žádná demokracie dlouhodobě přežít,“ uvedl. Zároveň ale přiznal, že současný Bundeswehr trpí nedostatkem personálu i techniky – na 183 000 vojáků připadá více než 20 000 neobsazených míst [10].

Už začala kritika pořadu i jeho formátu, takže “Die 100” asi dozná změn a vypínacích tlačítek mikrofonů

Ačkoli „Die 100“ získává vysokou sledovanost a je oceňován za otevřenou diskusi, část médií a vykladačů liberální pravdy ho kritizuje. Podle Berliner Zeitung formát příliš spoléhá na emoce a neumožňuje hlubší argumentaci. Diváci se prý často nechávají unášet náladou většiny v sále.

Kritici tvrdí, že pořad vytváří dojem demokracie, ale ve skutečnosti se opírá o psychologii davu [11]. Na druhou stranu však mnoho komentátorů oceňuje, že se ARD odvážila pustit do debat, které veřejnost opravdu rozdělují. Téma obrany, války a patriotismu totiž tady v Německu stále nese historickou zátěž – připomínku militarismu minulosti, jíž se společnost zcela správně obává.

Ale tento pořad bude, podle německých novinářů, mít dohru. Nejen od mladých studentů, ale i od hostů v davu totiž zaznívaly výkřiky, které ohrožují dokonce právní rámec pořadu. Ukázalo se, že mladí Němci zdaleka nejsou všichni ztracení a nejsou znacifikovaní do války s Ruskem, ale ještě více potěší náznaky konceptuality u mladých Němců.

Ty zmínky o řízení války na Ukrajině těmi samými lidmi, kteří řídí nadnárodní procesy řízení, to všechno ukazuje na to, že mladí Němci jedou konceptuální studia. A to je v rámci Německa opravdu odvážné, ale současně vysoce nebezpečné. Epizoda o branné povinnosti tak jasně odhalila, že Německo je v nitru rozpolcené, a to je velké štěstí, že nacifikace není až tak úspěšná u mladých. Minimálně ne u všech.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj: aeronet.news