Oslavy zimního slunovratu

Blíží se zimní slunovrat, kdy Země je nejblíž k Slunci, ale současně je její severní polokoule od Slunce nejvíc odkloněna.

Je to doba největší temnoty a zároveň doba zrození Slunce.

Svátek zimního slunovratu uctívaly a slavily snad všechny kultury a slavili jej i naši dávní slovanští předkové.

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru

------------------------------------

Oslavovali zrození boha Dažboga. Ten se rodí o zimním slunovratu, během jara dospívá, o letním slunovratu je na vrcholu sil, pak postupně stárne a o zimním slunovratu umírá.

V tuto nejtemnější noc celého roku, noc nebezpečnou a tajemnou, je svět bez ochrany životodárného Slunce. Ocitá se v moci temných sil, chladu a smrti. Nastává chaos a mizí hranice mezi světem a podsvětím. Na svět se dostávají nebezpečné bytosti, běsi a podobné. Také přicházejí duše zemřelých předků.

Nejvýznamnějším prvkem oslav zimního slunovratu byl OHEŇ. Symbolizoval život, dával světlo, teplo a ochranu.

Ohně se zapalovaly při západu slunce a musely hořet celou noc. Naši předkové věřili, že do sebe tento oheň vstřebává poslední zbytek Dažbogovy síly a udrží ji po celou noc. Proto se u ohně bdělo až do rána, aby nevyhasl.

Původně se zapalovaly velké vatry, u nichž se scházely celé vesnice. Postupem času se zapalování ohňů přesunulo do domů. Náš zvyk zapalování svíček je zřejmě pozůstatkem těchto dávných obyčejů.

Zvyky okolo ohně se více či méně lišily v různých částech krajiny, mnohdy i v jednotlivých vesnicích. Někde hospodář v den slunovratu ráno usekl poleno z dubového či jiného dřeva. To se doneslo domů a zapalovalo se až za soumraku, mělo hořet celou noc. Jinde poleno „pozvali k večeři“ a rituálně krmili, až po večeři je zapálili. Zbytky z polena měly magickou moc, rozházely se po zahradě, trochu popela se míchalo do krmení dobytku. To vše mělo zajistit hojnost, úrodu, štěstí a zdraví.

Po zapálení ohně rodiny společně zasedaly k jídlu a museli být pozváni i zemřelí předkové. Předek mohl přijít i v lidské podobě, jako pocestný či tulák, nebo i ve zvířecí podobě.

Každý pocestný byl pozván ke stolu a pohoštěn.

Na stůl se snesla hojnost nejrůznějších jídel. Nesměla chybět jablka – symbol zdraví, ořechy – symbol hojnosti a česnek – symbol ochrany. Důležitou roli mělo pečivo, kulatý koláč nebo chléb symbolizující sluneční kotouč. Koláč se dělil na díly podle počtu členů rodiny a jeden díl pro předky. Někde se jeden díl rozdělil i dobytku a stromům, jinde jim dali drobečky z koláče.

V tuto magickou noc se dalo nahlédnout i do budoucnosti, proto se při večeři i po ní věštilo. Rozkrajovala se jablka, louskaly ořechy,….

Domy byly uvnitř vyzdobeny větvemi jedlí, borovic, břečťanem a jmelím. Tyto stálezelené rostliny jako by unikly smrti a odolávaly zlým silám. Proto se jim přisuzovala magická a ochranná síla.

O zimním slunovratu se zdobíval i strom, ale živý, rodící strom se ozdobil plody – jablíčka, ořechy apod. a kousky barevných látek.

K nejstarším zvykům patřila i koleda. Původně to byly obchůzky mladých mužů v maskách nebo v přestrojení za různá zvířata. Významem bylo zastrašit běsy a ochránit ostatní lidi.

U ohně se bdělo celou noc až do rána, kdy první sluneční paprsky oznámily znovuzrození Dažboga, životodárného Slunce. Prvním pokrmem nového dne bylo opět pečivo, které se obřadně lámalo a rozdělovalo mezi členy rodiny.

K obědu se pak peklo starobylé posvátné zvíře – prase. I k obědu musely být pozvány duše předků.

Den po slunovratu oslavy pokračovaly, nastalo dvanáct velkých dnů a nocí. Po celou dobu chodili koledníci a lidé se museli chránit před zlými silami. Novorozené Slunce ještě nemělo dost sil, aby plně ochránilo svět.

V tyto dny naši předkové sledovali různá znamení, počasí a události, všemu přikládali význam. Každý den odpovídal jednomu dni v měsíci a podle znamení se usuzovalo, jaké budou.

Až po uplynutí těchto dní se do světa vrátil řád.

S nástupem křesťanství se křesťané snažili vymýtit původní zvyky. To se jim nepodařilo. Začali je tedy nahrazovat a nutit naše předky slavit křesťanské svátky právě ve dnech oslav zimního slunovratu.

renata

prameny:
rodnavira.cz; slovane.cz; e-stredovek.cz; internet