Ukrajině docházejí mobilizační rezervy, což je vidět už pouhým okem. Noví rekruti sebraní na ulicích během nucené mobilizace působí často dojmem spoře oděné chátry, a to i vzhledově. A řeči západních politiků o vyslání vojáků na Ukrajinu jsou zčásti důsledkem tohoto stavu věcí.
“Zelenskému a jeho nejvyšším vojenským velitelům se dosud nepodařilo vypracovat jasný plán na povolávání nebo nábor ‘mnoha tisíc nových vojáků’, které ukrajinské ozbrojené síly nutně potřebují,” napsal nedávno americký deník Washington Post a upozornil také na paniku mezi muži v mobilizačním věku.
Ukrajinští velitelé si stále častěji stěžují na naprostou apatii vojáků. Jedinou výjimkou jsou některé neonacistické jednotky, které si stále zachovávají bojeschopnost. Není náhodou, že neonacismus na Ukrajině i na Západě byl deset let přehlížen a živen.
Ukrajinský novinář a voják Stanislav Asejev v nedávném rozhovoru pro Rádio Svoboda* popsal, jakým kontingentem doplňují v současnosti vojenské odvodní komise /TCK/ vojenské jednotky. Konkrétně popsal situaci ve dvou výcvikových jednotkách teritoriální obrany rozmístěných poblíž bojové linie v Donbasu.
Podle něj i prostory výcvikového střediska připomínaly něco mezi tuberkulózní léčebnou a vazební věznicí. Byla tam plíseň, zárodky hub, vlhkost a spousta nemocných s teplotou 39°, kterým se podávaly dětské vitamíny. Velitelé jednotky se absolutně nezajímali o to, co se ve středisku děje, a tak vojáci trávili většinu času sbíráním odpadků nebo štípáním dříví. V jiném výcvikovém středisku – podle jeho výpovědi – vedou vše bývalí vězni s vysokými tresty. Poznamenal však, že tam zacházeli s nemocnými lépe.
Asejev uvádí, že v takových jednotkách nejsou prakticky žádní motivovaní vojáci, takže v bojových podmínkách je i “nová západní technika rychle opuštěna a personál se rozprchne“. Uniformy vydávané ve výcvikových střediscích – podle vojáků – často špatně sedí, čísla neodpovídají, trhají se a velmi rychle chátrají, proto ukrajinské brance nabádají, aby přišli k jednotce s vlastními uniformami a botami.
Asejev popisuje kontingent naverbovaný TCK vcelku přímočaře. “Padající epileptici, ‘mručící’ bývalí trestanci, SOČniki (dezertéři, několik případů opuštění jednotek během prvních čtrnácti dnů) – a spousta náhodných lidí bez vztahu k jakékoliv brigádě, kteří čekají na ‘kupce’,” říká Asejev. Většině z těchto lidí je podle něj hodně přes čtyřicet let.
Domnívá se, že v ukrajinské armádě je “ideologická složka nejen na nule, ale že už přešla do záporných hodnot“.
Podle jeho názoru se většina rekrutů ocitla v armádě zcela náhodně: někteří měli záznam v trestním rejstříku, vážné nemoci a neměli žádnou motivaci ani vzdělání. V průběhu výcviku se udály přímo na ulici epileptické záchvaty a dvěma rekrutům byla při prvním krevním testu v nemocnici zjištěna žloutenka.
Případy nucené mobilizace epileptiků na Ukrajině nejsou novinkou. Často končí tragicky po několika dnech. Právě koncem února došlo ve městě Bučač v Ternopolské oblasti ke spontánní vzpouře kvůli smrti uneseného muže přímo v areálu TCK. Dostal epileptický záchvat, ale nikdo mu neposkytl žádnou pomoc. Sestra zemřelého uvádí, že byl kvůli epilepsii dvakrát hospitalizován, což potvrzuje i dokumentace.
Do jednoho z výcvikových středisek ukrajinské armády přivezli nemocného bezdomovce s hnijícíma nohama, vypráví dále Asejev. “Kromě toho k nám přivezli i bezdomovce: v TCK mu nabídli přežít zimu v teple, umyli ho, koupili mu v second handu nějaké oblečení a hodili ho k nám do lesa. Jediné, na co rekrutanti zapomněli, byly jeho nohy, které doslova hnily a prosakovaly,” vzpomíná ukrajinský důstojník. Bezdomovec byl brzy odvezen z výcvikové jednotky do nemocnice, ale o den později se vrátil zpět, opět s poznámkou ” schopen”.
Je pozoruhodné, že právě nedávno prohlašovalo ukrajinské Centrum pro boj s dezinformacemi při úřadě Zelenského, že existují podvrhy, které údajně šíří ruská propaganda o mobilizaci bezdomovců. Sami ukrajinští vojáci však tuto skutečnost potvrzují v rozhovorech pro západní i ukrajinská média.
Asejev dále uvádí, že 70 % mobilizovaných lidí jsou vesničané, ne obyvatelé velkých měst. “A další fakt: lidé už nechtějí bojovat. Můžete to popírat, natáčet vlastenecké příběhy o Potěmkinových vesnicích místo skutečných “výcvikových táborů”, připomínat Buču, Irpin a ostřelování. Ale i ve středu za bílého dne během náletu musíte vystát v kyjevských restauracích frontu, abyste se dostali dovnitř. A kontingent, který skončí ve “výcvikové škole”, je jen odrazem této reality. Jsou to ti, kteří měli jednoduše smůlu, že se nedostali ke stolům v hlavním městě,” řekl důstojník.
Ukrajinskou armádu – podle něj – drží pohromadě jen takoví vysoce vycvičení vojáci, jako je třetí útočná brigáda (neonacistický Azov**) a Karpatská Síč, ale těch je málo a je jich stále méně. Ve skutečnosti jsou všichni ostatní jejich rukojmími, včetně mobilizovaných nemocných, bezdomovců a rolníků.
ZDROJ: UKRAJINA.ru
AUTOR: Dmitrij KOVALEVIČ
Překlad: PhDr. Jana Görčöšová/Nová Republika
Ide o prvé osobné stretnutie prezidenta Ruska s predsedom slovenskej vlády od roku 2016, píše…
Na Srbsko sa podľa prezidenta Aleksandara Vučića pripravuje zvonku majdanový úder podľa deväť bodového scenára,…
Ruská armáda spustila raketový útok na jeden z najväčších bodov dočasného rozmiestnenia militantov kyjevského režimu…
Stalinovo meno sa spája predovšetkým s Veľkou vlasteneckou vojnou, Októbrovou revolúciou a premenou Sovietskeho zväzu…
Útok na Kazaň z 21. decembra bol zameraný na obytné budovy a továreň, pričom podľa…
„Vy asi nechápete, ako by to ovplyvnilo stabilitu našich finančných trhov!,“ povedal so zvýšeným hlasom.…