Ministr zdravotnictví není římský diktátor, neudržel se správní soud v rozhodnutí ohledně omezujících korona-opatření

NSS dvěma rozsudky zrušil některé články mimořádného opatření. Jednalo se například o testování, resort totiž řádně nevysvětlil, proč bylo potřeba testovat na koronavirus pracovníky malých firem a živnostníky bez zaměstnanců.

I soudci mají smysl pro humor. Vyplývá to alespoň z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) zrušit již několikáté omezující opatření ministra zdravotnictví kvůli covidové epidemii. A vypadá to, že si z úředníků ministerstva zdravotnictví již vyloženě utahuje.

„Není možné připustit, aby se v demokratickém právním státě stal ministr zdravotnictví (byť s dobrými úmysly) dokonce bez vyhlášení nouzového stavu osobou obdobnou římskému diktátorovi s rozsáhlou možností regulovat lidské chování,“ píše se v posledním rozhodnutí.

NSS dvěma rozsudky zrušil některé články mimořádného opatření. Jednalo se například o testování, resort totiž řádně nevysvětlil, proč bylo potřeba testovat na koronavirus pracovníky malých firem a živnostníky bez zaměstnanců.

Trnem v oku soudu bylo také uzavření středních škol. „Za ohniska nákazy nelze bez dalšího považovat ani všechny školy v České republice,“ píše se v rozhodnutí.

Další část se věnuje také přístupu odborné veřejnosti a vědců k pandemii covidu-19. „Protože naprostá shoda mezi odborníky je ve vědě v podstatě vyloučena, nemohla by, dle argumentace navrhovatelky, existovat žádná skutečnost. Ta však dle běžné skutečnosti existuje a uznávají ji v podstatě i všechny filozofické přístupy, snad kromě radikálního ontologického solipsismu. Na ten však soud odmítá přistoupit, protože pak by na světě existoval jen soudce zpravodaj této věci, který by toto rozhodnutí psal sám pro sebe,“ uvedl NSS.

NSS tak vtipně reagoval na návrh, že nepanuje-li mezi odborníky v konkrétní záležitosti naprostá shoda, nejde o vědecký fakt, nýbrž pouze o vědeckou teorii. Z té se zároveň, podle navrhovatelky, stává politická ideologie, kterou je nutno zavrhnout.

Soud vycházel z podkladů poskytnutých ministerstvem a konstatoval, že z nich nelze zjistit, proč bylo nezbytné rozšířit povinnost testování zaměstnanců na nejmenší pracovní skupiny a jednotlivce. Nemohl tak posoudit poctivě naplnění požadavku pandemického zákona. Soud naopak odmítl návrh, aby ministerstvu do budoucna zakázal přijímání dalších obdobných opatření, protože nemá takovou pravomoc.

Mimořádná opatření o testování zaměstnanců byla dosud jedna z mála, která před soudem obstála. NSS v rozsudcích z 8. a 27. dubna konstatoval, že v situaci, která v Česku panovala na počátku března, bylo nařízení testování zaměstnanců velkých a středních firem zcela obhajitelné.

Zdroj: idnes.cz