Hlavní díl léčení musí udělat každý sám

Ne-moc

České slovo nemoc vystihuje stav: opak moci.

Pandemie nám ukazuje, že náš svět je ne-mocný. A nemyslím tím teď jen lidi na JIP oddělení přeplněných nemocnic, děti, které nechodí do školy, seniory, kteří mohou jen přihlížet tomu, co se děje. Myslím na naše moci-pány a obecně ty, kteří po moci touží a neváhají k tomu použít jakýchkoli prostředků, aby svého dosáhli.

Neporučíš

Svět žije v bláhové představě, že je člověk natolik chytrý, že všechno vyřeší rozumem, inteligencí a vědeckými výzkumy. Historie vzdálená i blízká však ukázala, že nelze „poručit větru a dešti“ a dostat pod kontrolu bacil, který člověku škodí (bakterie, virus) a dělá si stejně, co chce.
Po objevu penicilinu jsme mysleli, že máme vyhrán boj s bakterií. Jenže ta se dokázala přizpůsobit, a tak přestalo být antibiotikum účinné.

Podmínky

Bakterie není hlavní příčinou zdravotního problému. Člověk sám vytvořil v jeho těle tak ideální podmínky, aby se jí dařilo, aby se mohla rozmnožovat.

• Člověk má perfektní vybavení k obraně.
• Imunitní systém má mechanizmy, pomocí nichž bakterii objeví, identifikuje a zneškodní.

To je ideální situace, problém s bakterií má řešit vlastní imunitní systém. Jenže v dnešní době je hned při první příležitosti nasazeno antibiotikum…

• Ten problém tedy neřeší vlastní imunitní systém, ale za něj to řeší antibiotikum. Imunitní systém je odstrkován do druhé řady.

A co na to bakterie? Pro ni tím vzniká příznivější situace, aby v dalším kole zaútočila znovu, v „boxerském ringu“ tento boj nakonec vyhrává. Tehdy vzniká chronická ne-moc. Imunitní systém je slepý a schytává v „ringu“ ránu za ranou.

Plus virus

A do takové situace přijde virová epidemie.

Virus má připraveny podmínky, imunita dnešní generace je globálně oslabena, je zvyklá, že to za ni řeší léky.

Rámec ne-moci

U moci jsou lidé, kteří se nepoučili, že člověk nemůže brát do své režie přírodní zákony a že je nelze žádným způsobem obcházet. Perou se o moc, chvíli vedou jedni, potom druzí, a vždy je za tím byznys. Jsou to trpaslíci, kteří si nedovedou domyslet následky, myslí si, že člověk může využívat bez limitu všechny možnosti, které nám poskytla technika, že se nemusejí ptát, zda všechno, co mohou (ve smyslu: dokážou), také mohou ve smyslu „smí“, čili zda je to morálně přípustné a zodpovědné.

• Český filozof 20. století Jan Patočka mluvil o mravně nekontrolované moci vědy a techniky, jež vedou do noci tragického ztroskotání.

Domnívám se, že jsme na pokraji takové situace. Spoléháme se, že boj s covidem překonáme pomocí vakcíny jakožto spolehlivého výdobytku vědeckého výzkumu, a přitom virus to nevzdává, mutuje a bude stále mutovat.

Moci-páni se nedokážou dohodnout a velkým firmám to nevadí, protože na epidemii zaručeně zbohatnou.

Známe také statistické poučení, že věda dokáže pacientovi pomoci jistým dílem, ale v drtivé většině musí hlavní díl léčení udělat každý sám.

Závěry

A nyní by se měl tento poznatek přenést z jednotlivce – nemocného člověka – na civilizaci jako celek, která svým počínáním dokazuje, že je dlouhodobě nemocná…

Být pokornější, ukázněnější, zodpovědnější.

Víra, naděje a láska jsou tři základní duchovní i křesťanské ctnosti, které jsou nám dány jako dar. Mnoho lidí je pokřtěno, i ve vládě jsou takoví lidé, mají za úkol tyto ctnosti za všech okolností zachovat a rozvíjet. V sekulárním světě je to nesnadné, ale ne nemožné. Možná se čtenář usměje, že je to pouhá utopie, ale realita lidí bojujících o život na podpůrných dýchacích přístrojích není utopie.

Zdroj: celostnimedicina.cz