Americký LNG stojí EU třikrát více než ruský plyn dodávaný plynovodem

Ne všechny členské státy EU podporují radikální odklon od ruského plynu. Maďarsko a Slovensko již oznámily, že plánovaná opatření zablokují, protože obě země jsou strukturálně silně závislé na levných dodávkách ruského plynu. Jejich geografická poloha z nich činí přirozené odběratele ruského plynu dodávaného plynovodem přes Černé moře. 

Zkapalněný zemní plyn ze Spojených států je drahý. Opravdu drahý. Z ideologických důvodů se však upouští od levného plynu z ruského plynovodu. Tím se poškozují spotřebitelé a průmysl v Evropě. Jak dlouho to ještě může dobře fungovat?

-------> PODPORTE CHOD PORTÁLU DAROM. Len vďaka vašej podpore môžeme tvoriť. Nikto okrem Vás nefinancuje Slovanské Noviny. Patria národu, nie oligarchom. Zatiaľ sa vyhýbame reklamným bannerom aby sme udržali vizuálnu čistotu no náklady na chod máme každý mesiac. Spojme sily a tvorme spolu. Ďakujeme

5.00

vyberte výšku daru
ľubovoľná čiastkadar 5€dar 10€dar 25€dar 50€dar 100€

------------------------------------

Účet za zpackanou energetickou transformaci Evropy se pomalu začíná rýsovat – a je vyšší, než mnozí očekávali. Zatímco Evropská unie stále více sází na zcela nespolehlivé „obnovitelné zdroje“, jako je větrná a solární energie, a chce do roku 2027 zcela upustit od dovozu ruského plynu, aktuální údaje Eurostatu ukazují složitou realitu: Americký zkapalněný zemní plyn již dnes stojí evropské spotřebitele dvakrát více než ruský LNG.

Údaje zveřejněné deníkem „Berliner Zeitung“ hovoří jasně. V prvním čtvrtletí roku 2025 platily země EU v průměru 1,08 eura za kubický metr amerického LNG, zatímco ruský zkapalněný zemní plyn stál 0,51 eura. Rozdíl v ceně přesahuje 100 procent. Pozoruhodné je, že navzdory všem politickým signálům EU nadále dováží značné množství ruského plynu – což je jasným důkazem toho, jak obtížné je v praxi ideologicky motivované odklonění od tohoto zdroje.

Objem dovozu odhaluje přetrvávající závislost

Statistiky dovozu za první čtvrtletí roku 2025 vykreslují komplexní obraz evropských dodávek energie. S 13,4 miliardami kubických metrů dominoval dovoz amerického LNG a tvořil 48 procent všech dodávek LNG do EU. Za toto množství investovala Evropská unie 14,7 miliardy eur – značnou částku, která ilustruje cenu diverzifikace. Zároveň EU nakoupila 5,3 miliardy kubických metrů ruského LNG za 2,7 miliardy eur, což odpovídá podílu 19 procent.

Zvláště poučné je srovnání s ruským zemním plynem dodávaným plynovodem: s cenou 0,32 eura za kubický metr stojí pouze asi třetinu amerického LNG. Dalších 5,3 miliardy kubických metrů v celkové hodnotě 1,75 miliardy eur proudilo přes plynovod v Černém moři především do Maďarska a na Slovensko. Tyto údaje ukazují, že i přes politickou reorientaci je Evropa stále podstatně závislá na dodávkách energie z Ruska.

Stojí za to podívat se na tento vývoj v historickém kontextu: Systém levných plynovodních spojení, budovaný po desetiletí, poskytoval Německu a dalším zemím EU dlouhou dobu konkurenční výhody. Německý průmysl se mohl opřít o spolehlivé a levné dodávky energie – základ, který je nyní třeba znovu vybudovat, avšak za výrazně vyšší náklady.

Norsko jako nejlevnější alternativa

Norské dodávky plynu vykazují zajímavou cenovou dynamiku. Plynovodní plyn z Norska stál EU pouze 0,24 eura za metr krychlový, a byl tak dokonce levnější než ruský plynovodní plyn. Tento cenový rozdíl lze vysvětlit především přímými transportními cestami přes zavedené plynovody v Severním moři, zatímco ruský plyn musí být kvůli změně geopolitické situace přesměrován přes Turecko a další tranzitní země. Takovéto odklony výrazně zvyšují náklady na přepravu. Norsko však nemá dostatečné výrobní kapacity, aby mohlo zásobovat zemním plynem polovinu kontinentu.

V prvním čtvrtletí roku 2025 nakoupila EU plynovodní plyn ze třetích zemí za celkem 10,2 miliardy eur, přičemž hlavní podíl připadl na dodávky z Norska. Tyto údaje jasně ukazují, že alternativní zdroje plynu mohou nabídnout konkurenceschopné ceny – avšak pouze v případě přímých přepravních tras bez geopolitických komplikací. Pro srovnání: v roce 2021 činila průměrná cena dovozu zemního plynu z plynovodu ještě přibližně 0,20 eura za metr krychlový – což je vzhledem k aktuálnímu vývoji cena jako z jiné doby.

Brusel plánuje úplné zastavení dovozu do roku 2027

Evropská komise v květnu 2025 představila dalekosáhlé plány, které mají do konce roku 2027 ukončit veškeré dovozy ruského plynu. Brusel chce již do konce roku 2025 zakázat nové smlouvy a stávající spotové smlouvy. Aby podnikům usnadnila vystoupení z dlouhodobých smluv, zvažuje Komise právní nástroje, jako jsou vyšší cla nebo nulové kvóty. Tyto opatření mají evropským energetickým společnostem umožnit odvolat se na „vyšší moc“ a vypovědět dlouhodobé smlouvy bez sankčních plateb.

Harmonogram je však zatížen velkou nejistotou a praktické výzvy jsou značné. Evropské energetické společnosti musí nejen najít alternativní zdroje dodávek, ale také se vypořádat s výrazně vyššími náklady, které se nakonec promítnou do cen pro spotřebitele a průmysl. Rozdíl v cenách amerického a ruského plynu jasně ukazuje, jaké finanční zátěže čekají domácnosti a podniky. Pro energeticky náročná odvětví by to mohlo vést k nevýhodám v lokalitě, které bude možné plně posoudit až v dlouhodobém horizontu.

Maďarsko a Slovensko kladou odpor

Ne všechny členské státy EU podporují radikální odklon od ruského plynu. Maďarsko a Slovensko již oznámily, že plánovaná opatření zablokují, protože obě země jsou strukturálně silně závislé na levných dodávkách ruského plynu. Jejich geografická poloha z nich činí přirozené odběratele ruského plynu dodávaného plynovodem přes Černé moře. Úplné zastavení dovozu by tyto země postavilo před značné problémy s dodávkami a drastickým zvýšením nákladů.

Evropská komise přesto plánuje prosadit svá opatření kvalifikovanou většinou a obejít tak veto jednotlivých členských států, zejména Maďarska a Slovenska. Tento přístup je však politicky výbušný a mohl by dále narušit jednotu Evropské unie v otázkách energetiky. Zůstává oprávněná otázka, zda je tak nákladná energetická strategie z dlouhodobého hlediska politicky a ekonomicky udržitelná, pokud se zátěž pro spotřebitele a průmysl neustále zvyšuje. V sázce nejsou jen rozpočty, ale také mezinárodní konkurenceschopnost evropských podniků – aspekt, který je v politické diskusi někdy opomíjen.

Zdroj: report24.news
Preklad: zvedavec.news