REFORMA SKONČILA, AŤ ŽIJE REFORMA! O ČEM SNÍ LEJNOVÁ? NOVÁ INICIATIVA NOVODOBÉHO EU ŽALÁŘE NÁRODŮ, ZE KTERÉ POKRYTECTVÍ VYLOŽENĚ ČIŠÍ A JEŽ MÁ PŘEDEM DANÝ VÝSLEDEK

Nová iniciativa novodobého žaláře národů, ze které pokrytectví vyloženě čiší a jež má předem daný výsledek

Pompézně deklarovaná averze vůči tabuizování jakýchkoliv témat v Evropské unii může vyvolat úsměv na rtech nejednoho euroobčana. Unie, která se ve světě stala přímo synonymem politické korektnosti, regulace nevyhovujících názorů, šikany svých obyvatel už i za stopové prvky konzervativního verbálního projevu, synonymem nesmyslných byrokratických nařízení a sociálního inženýrství, se rozhodla hrát svou dávno odloženou propagandistickou roli liberální a benevolentní duté vrby. Chce prý nyní opět naslouchat „hlasu svého lidu“.

Legitimní otázka, při všem jejím pokrytectví a ideových přehmatech od 50. let však je: proč to dělá a co vlastně zamýšlí?

Reforma skončila, ať žije reforma!

Ani Covid-19 a následné státní omezování občanských svobod neodradily představitele EU od neustálého generování nových bombastických evropských vizí, zabalených do obvyklých frází a krkolomného newspeaku. Vypadá to spíše tak, že celoplošně zaváděný výjimečný stav na ně působí jako konzumace energetických nápojů. Přímo překypují nápady. David Sassoli, předseda europarlamentu radostně volá: „Přinášíme novou éru reforem.“ Po šedesátiletém neustálém reformování předchozích reforem…

Tentokrát přicházejí naši bruselští vládci s Konferencí o budoucnosti Evropy, jejíž plán podepsali 10. března představitelé evropských institucí v Bruselu. O co vlastně jde? Podle oficiálních informací leží představitelům EU na srdci budoucnost unie natolik, že se rozhodli poradit s evropským obecným lidem o tom, jakým směrem by se měla v budoucnu EU vydat, jaké reformy uskutečnit a k jakým změnám přistoupit. Toto otevření celoevropské diskusní agory by mělo vypuknout 9. května, na tzv. Den Evropy.

Samozřejmě, zvláštní je už to, že evropští představitelé mluví o nějaké diskusi v útvaru, který neustále potlačuje partikulární ideologické a politické rozdíly a jehož přímo hmatatelným cílem je sekulárně-ideologická glajchšaltace všech zúčastněných provincií. Dosud se byť jen náznak kulturně-ideologického odporu (viz Maďarsko nebo Polsko) hodnotil v Bruselu jako vážná ideologická hereze. Je pravděpodobné, že by se najednou celé směrování EU stalo předmětem nějaké volné diskuse? Co pod tímto pojmem vlastně představitelé unie chápou?

Deklaraci o konferenci podepsala samotná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, i předseda Evropského parlamentu David Sassoli a nechyběl ani momentální předseda Rady Evropské unie, portugalský premiér António Costa. Osoby, které si nepotrpí právě na politicky nekorektní debatu a netolerantní humor. Pokud tvrdí právě oni, že debata nebude mít žádné tabu, tak by evropští občané měli zpozornět. Totiž, mezi tím, co si představují jako tabu občané, a tím, co si představují jako tabu unijní vládci, může být někdy zásadní rozdíl.

Chtějí skutečně znát naše názory?

Diskuse by se podle schváleného dokumentu měly odehrávat na celoevropské, státní i regionální úrovni. Podle oficiálních dokumentů je cílem diskusí zjistit, co od EU občané do budoucna očekávají.

Jak však chtějí tuto diskusi vůbec vést? Kdo se jí zúčastní? Všichni obyvatelé zajisté ne, to není po technické stránce možné. Už Aristoteles ve své Politice chápal, že tzv. demokracie je možná v polis s maximálně několika desítkami tisíc obyvatel. Každý zkrátka nebude moci diskutovat.

A kdo tedy bude diskutovat o budoucnosti EU? Například u nás.

Přesně to říct neumíme, ale zajisté víme, kdo se této diskuse určitě nebude moci zúčastnit – extremisté, nacionalisté, tzv. hejtři, hoaxeři, konspirátoři a podobná netolerantní havěť – prostě všichni s jiným než oficiálně povoleným názorem. Nebo si umí někdo představit, že k diskusi například v Německu, budou připuštěni skutečně všichni? Všechny části názorového spektra? Takto to s tou diskusí v Bruselu zajisté nemysleli. Pokud ano, tak by to bylo popření všeho, co dosud EU na tomto poli předvedla. Spíše to však vypadá na to, že se vše odehraje nejen přesně tak jako dosud, ale že se výběr názorů, které budou přípustné, ještě víc zredukuje.

Krásné sny

O tom, že nepůjde o prezentování názorů, které by narušovaly dosavadní koncepci elit EU svědčí i skutečnost, že představitelé dopředu deklarovali, čeho vlastně mohou občané diskusí dosáhnout: mohou odsouhlasit výrazné změny a dát unii nové kompetence.

Takže teď to už začíná být jasné a je konec zmatkům a nedorozuměním. Nejde tedy o to, že by naši vládci snad nevěděli, co dál, ale o to, že to vědí až příliš dobře a jen chtějí dát své unifikační mánii zdání lidové legitimity. Chtějí více moci pro Brusel, více kompetencí pro centrální byrokracii a sociální environmentální inženýry. Diskuse pak bude o tom, zda to projde nebo ne, a ne o tom, co vlastně chtějí občané. Lídři to nakonec přiznávají zcela otevřeně, navzdory diskusní fasádě:

„Je nutné dát Evropě nástroje, které potřebuje. Potřebujeme legislativní změny a změny základních smluv,“ oznamuje předseda europarlamentu David Sassoli. Jeho snem jsou například nové kompetence v oblasti společné zdravotnické politiky.

A o čem sní Ursula? Poslouchejme: „Mým snem je Evropa, která je lídrem v zelené a digitální transformaci.“ Krásné sny … Pro někoho možná strašidelné. Po podepsání dokumentu však dodala: “ Ale teď chceme slyšet, o čem sní Evropané.“

Chce to skutečně slyšet? Můžeme o tom s úspěchem pochybovat. Protože to, co by mohla slyšet, by ji totiž vůbec nemuselo potěšit. Co když Evropané náhodou sní o Evropě bez migrantů, bez mešit ve svých městech, bez LGBT výchovy na školách, bez politické korektnosti v médiích, bez ospravedlňování se za své dějiny? Co když sní o takové Paříži, jaká byla v roce 1950, Římě alespoň jako v roce 1960 nebo Madridu jako v roce 1970? Co když jsou to popírači klimatické nouze nebo korona-opatření? Jak by pak mohla ona s takovými spoluobčany snít o „zelené a digitální transformaci “ a předseda parlamentu o „společné zdravotnické politice“?

Ale přetvářka pokračuje, protože euro-lídři oznamují, že „jakákoli reforma bude vycházet přímo od občanů.“

Skutečně? A která reforma v EU kdy vyšla přímo od občanů? Ať zkusí jmenovat alespoň jednu.

Portugalský premiér Costa uvedl, že si uvědomují nejednotnost vizí pro budoucnost Evropy, což by však měla vyřešit nastávající všelidová debata a konference.

A jako dobrou anekdotu dodává: „Bez jakýchkoli tabu.“

Autor: BRANISLAV MICHALKA

Zdroj: https://www.protiproud.cz