Je až neuvěřitelné, jak se i nadále daří klimatickým manipulátorům držet při životě jejich lži a oblbovat lidi neexistující „klimatickou krizí.“
Ohledně alarmisty tak často zmiňované Antarktidy se objevilo již mnoho informací, které jejich katastrofické scénáře zcela popírají.
V dnešním článku se dozvíte, kde klimaalarmisté berou antarktickou „zbraň“ pro svoji propagandu a také co na západní části kontinentu způsobuje odtávání ledovců. A věřte, že CO2 produkovaný lidmi či prdícím dobytkem to rozhodně není…
Karavana klimatické katastrofy je opět v pohybu, když alarmisté rozdmýchávají obavy z údajného nízkého množství zimního mořského ledu v Antarktidě.
Ve Financial Times vědecký redaktor Clive Cookson uvádí, že Antarktida „čelí katastrofické kaskádě extrémních environmentálních událostí… To ovlivní klima po celém světě.“
Netřeba dodávat, že není žádná zmínka o tom, že antarktický mořský led byl v roce 2014 na rekordní úrovni, ale kupodivu chybí ve vší hysterii skutečnost, že reanalyzovaná data z prvních satelitů ukazují podobné úrovně zimního ledu v roce 1966.
Ještě kurióznější je, že k odhalení těchto informací je zapotřebí minimálního novinářského pátrání, protože je poskytuje často konzultované Národní datové centrum pro sníh a led (NSIDC).
NSIDC se sídlem v Coloradu citoval důkazy, že časná satelitní data Nimbus odhalila rozsah zimního mořského ledu asi 15 milionů čtverečních kilometrů, což je podobná úroveň jako v roce 1966.
Existují určité nejistoty při reanalýze takových raných satelitních dat, ale NSIDC říká, že zjištění jsou v souladu s pozorováním, že rozsah mořského ledu v Antarktidě je „vysoce variabilní.“
V loňském roce skupina amerických geografů a statistiků zkoumala historická pozorování rozsahu mořského ledu v Antarktidě a našla „statisticky významné“ pozitivní trendy od roku 1979.
Navíc tyto trendy ve všech čtyřech ročních obdobích byly porovnávány se „statisticky významnými poklesy“ po většinu počátku a poloviny 20. století.
Některé bludy o Antarktidě pocházejí ze zprávy zadané britskou vládou podporující politiku nulového uhlíku. Vedoucí autor studie profesor Martin Siegert z univerzity v Exeteru říká, že je „ohromen množstvím změn, které jsme již v posledních několika letech viděli.“
Ve skutečnosti máme kompletní záznamy o antarktickém mořském ledu pouze od roku 1979, ale je více než pravděpodobné, že stejně jako led v Arktidě přibývá a ubývá na přirozeném cyklickém základě.
Antarktida byla také ve zprávách minulý měsíc kvůli své vedoucí roli v propagaci „nejteplejšího dne za 125 000 let.“ Globální tvrzení o 17 ° C jako průměrné červencové teplotě na Zemi bylo odhadovaným produktem počítačového modelu z Climate Reanalyzer.
To bylo silně zkreslené „vlnou tepla“ v Antarktidě v 3.-4. července, kdy zažila teploty stoupající v částech kontinentu od -56,6 ° C do přibližně – 34,4 ° C.
Bez satelitů by tento lokalizovaný vzestup nebyl nikdy v minulosti detekován, což zpochybňuje tvrzení o „nejteplejším dni“. Steve Milloy zkoumá taková tvrzení každý měsíc. Tvrdil, že bez této odchylky u Antarktidy by globální teplota byla kolem 14,16 ° C, podobně jako dlouhodobá hodnota.
Antarktida je obtížným místem pro vytvoření klimatického poplachu. Během posledních sedmi desetiletí došlo k malému nebo žádnému oteplování ve velkých oblastech kontinentu.
Podle nedávné studie (Singh a Polvani) se antarktický mořský led „mírně rozšířil“ a oteplování v tomto období „téměř neexistovalo“. Podle údajů NASA je ztráta ledu 0,0005% ročně. Další nedávná studie zjistila, že šelfové ledovce obklopující kontinent vzrostly v letech 2009 – 2019 o 0,4 %.
Mapa nahoře od Singha a Polvaniho ukazuje, že veškeré oteplování v Antarktidě se nachází na západě. Právě do této oblasti se ekologičtí bojovníci vracejí s příběhy o kolabujících šelfových ledovcích.
Vždy však bylo známo, že západní strana je oblastí se značnou sopečnou činností. Plný rozsah toho nedávno ukázali vědci pracující v německém výzkumném centru GFZ pro geovědy.
Poskytují vědecké důkazy, které ukazují „přímou souvislost“ mezi nedávným úbytkem západního ledu a geotermálním tepelným tokem. Dále uvádějí, že je běžné připisovat změny v dynamice a úbytku ledu atmosférickým a oceánským vlivům.
„Nedávné studie však naznačují přímou souvislost mezi původem ledových proudů a zónami zvýšeného tepelného toku,“ uvádí se ve zprávě.
Tato mapa sestavená německými vědci zakresluje známé sopky (černé trojúhelníky) pod ledem v Antarktidě a zdůrazňuje geotermální tepelné toky, které z nich vznikají. Jak je jasně vidět, oteplování zobrazené v prvním grafu koreluje s tepelnými toky pod ledem.
Vědci tvrdí, že jejich práce naznačuje „přímé spojení“ hlubokých litosférických a povrchových procesů. To je údajně v souladu se zvýšeným geotermálním teplem nacházejícím se pod ledovci Thwaites a Pope.
Jde o Thwaitesův ledovec, jinak známý v populárních alarmistických materiálech jako ledovec „soudného dne.“
Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda
Koncepcia „prvotného antigénového hriechu“ bola prvý raz navrhnutá pred šesťdesiatimi rokmi. Tento fenomén má potenciál…
„Na ich vyradenie z prevádzky boli použité oveľa silnejšie výbušné nálože a oveľa väčšie plavidlo,“…
Hlavné mestá krajín Západu zrazu zabudli na princípy, ako je spravodlivá súťaž, nedotknuteľnosť vlastníctva, prezumpcia…
Nemecko vysvetľuje včerajšiu náhlu návštevu ministerky zahraničných vecí Annaleny Baerbockovej na Ukrajine túžbou oficiálneho Berlína…
Ruské veľvyslanectvo ostro odsúdilo slová britského veľvyslanca Edwarda Fergusona, ktorý sa v článku pre srbské…
Pentagón posilní zoskupenie OSU v Kurskej oblasti vybavením. Ukrajinské jednotky na svojom úseku v Kurskej…