Izrael hraje už desítky let dvojí hru. Podepsal s Palestinci dohodu, která má být realizována postupně. První fáze dává Izraeli to, co chce – v tomto případě propuštění izraelských rukojmích v Gaze -, ale Izrael obvykle neprovádí další fáze, které by vedly ke spravedlivému a rovnocennému míru. Nakonec provokuje Palestince nevybíravými ozbrojenými útoky k odvetě, definuje palestinskou odpověď jako provokaci a ruší dohodu o příměří, aby znovu rozpoutal masakr.

Pokud bude tato poslední třífázová dohoda o příměří ratifikována – a není jisté, že se tak stane ze strany Izraele – bude to, jak očekávám, jen o málo víc než prezidentská inaugurační bombardovací pauza. Izrael nemá v úmyslu zastavit svůj kolotoč smrti.
Izraelský kabinet odložil hlasování o návrhu příměří, zatímco pokračuje v bombardování Gazy. Za posledních 24 hodin bylo zabito nejméně 81 Palestinců.
Ráno po oznámení dohody o příměří obvinil izraelský premiér Benjamin Netanjahu Hamás z nedodržení části dohody „ve snaze vynutit si ústupky na poslední chvíli“. Varoval, že jeho kabinet se nesejde, „dokud zprostředkovatelé neoznámí Izraeli, že Hamás přijal všechny prvky dohody“.
Hamás Netanjahuova tvrzení odmítl a zopakoval svůj závazek dodržovat příměří, jak bylo dohodnuto se zprostředkovateli.
Dohoda zahrnuje tři fáze. V první fázi, která potrvá 42 dní, dojde k zastavení nepřátelských akcí. Hamás propustí část izraelských rukojmích – 33 Izraelců, kteří byli zajati 7. října 2023, včetně všech zbývajících pěti žen, osob starších 50 let a nemocných – výměnou za až 1 000 Palestinců vězněných Izraelem.
Izraelská armáda se v první den příměří stáhne z obydlených oblastí pásma Gazy. Sedmý den bude vysídleným Palestincům povolen návrat do severní části Gazy. Izrael denně povolí vjezd 600 nákladních automobilů s potravinovou a zdravotnickou pomocí do Gazy.
Ve druhé fázi, která začne 16. den příměří, budou propuštěni zbývající izraelští rukojmí. Během druhé fáze Izrael dokončí své stažení z Gazy a zachová si přítomnost v některých částech filadelfského koridoru, který se táhne podél osmikilometrové hranice mezi Gazou a Egyptem. Vzdá se kontroly nad hraničním přechodem Rafáh do Egypta.
Ve třetí fázi budou probíhat jednání o trvalém ukončení války.
Zdá se však, že právě Netanjahuův úřad již od dohody odstoupil. Vydala prohlášení, ve kterém odmítá stažení izraelských vojsk z filadelfského koridoru během první 42denní fáze příměří. „Z praktického hlediska zůstane Izrael ve filadelfském koridoru až do odvolání,“ přičemž tvrdí, že Palestinci se snaží dohodu porušit. Palestinci po celou dobu četných jednání o příměří požadovali stažení izraelských jednotek z Gazy. Egypt odsoudil obsazení svých hraničních přechodů Izraelem.
Hluboké rozpory mezi Izraelem a Hamásem, i kdyby Izraelci dohodu nakonec přijali, hrozí její implozí. Hamás usiluje o trvalé příměří. Izraelská politika však jednoznačně hovoří o svém „právu“ znovu vojensky zasáhnout. O tom, kdo bude v Gaze vládnout, nepanuje shoda. Izrael dal jasně najevo, že setrvání Hamásu u moci je nepřijatelné. Neexistuje žádná zmínka o statusu Agentury OSN pro pomoc a práci s palestinskými uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA), agentury OSN, kterou Izrael postavil mimo zákon a která poskytuje většinu humanitární pomoci poskytované Palestincům, z nichž 95 % bylo vysídleno. Neexistuje žádná dohoda o obnově Gazy, která leží v sutinách. A samozřejmě v dohodě není žádná cesta k nezávislému a suverénnímu palestinskému státu.
Izraelská lživost a manipulace je žalostně předvídatelná.
Dohoda z Camp Davidu, kterou v roce 1979 podepsali egyptský prezident Anvar Sadat a izraelský premiér Menachem Begin bez účasti Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), normalizovala diplomatické vztahy mezi Izraelem a Egyptem. Následné fáze, které zahrnovaly slib Izraele vyřešit palestinskou otázku společně s Jordánskem a Egyptem, umožnit do pěti let palestinskou samosprávu na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy a ukončit výstavbu izraelských kolonií na Západním břehu Jordánu včetně východního Jeruzaléma, však nebyly nikdy dodrženy.
Nebo si vezměme dohody z Osla z roku 1993. Dohoda podepsaná v roce 1993, podle níž OOP uznala právo Izraele na existenci a Izrael uznal OOP za legitimní zástupce palestinského lidu, a Oslo II podepsané v roce 1995, které podrobně popisovalo proces směřující k míru a palestinskému státu, se zrodily mrtvé. Bylo v něm stanoveno, že jakákoli diskuse o nelegálních židovských „osadách“ má být odložena až do jednání o „konečném“ statusu, do kterého mělo být dokončeno stažení izraelské armády z okupovaného Západního břehu Jordánu. Správní pravomoc měla být převedena z Izraele na údajně dočasnou Palestinskou samosprávu. Západní břeh byl rozdělen na oblasti A, B a C. Palestinská samospráva má omezené pravomoci v oblastech A a B. Izrael kontroluje celou oblast C, tedy více než 60 % Západního břehu.
Práva palestinských uprchlíků na návrat na historická území, která jim byla zabavena v roce 1948 při vzniku Izraele – práva zakotveného v mezinárodním právu – se vzdal vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafat, čímž si okamžitě znepřátelil mnoho Palestinců, zejména v Gaze, kde 75 procent z nich jsou uprchlíci nebo potomci uprchlíků. Edward Said nazval dohodu z Osla „nástrojem palestinské kapitulace, palestinským Versailles“ a Arafata označil za „Pétaina Palestinců“.
Plánované stažení izraelské armády podle Osla se nikdy neuskutečnilo. V prozatímní dohodě nebylo žádné ustanovení o ukončení židovské kolonizace, pouze zákaz „jednostranných kroků“. V době uzavření dohody z Osla žilo na Západním břehu přibližně 250 000 židovských kolonistů. Jejich počet se zvýšil na nejméně 700 000. Žádná konečná smlouva nebyla nikdy uzavřena.
Novinář Robert Fisk označil Oslo za „podvod, lež, trik, který měl Arafata a OOP zaplést do toho, aby se vzdali všeho, o co usilovali a o co bojovali více než čtvrt století, za metodu vytváření falešných nadějí s cílem vykastrovat snahu o státnost“.
Izraelský premiér Jicchak Rabin, který dohodu z Osla podepsal, byl 4. listopadu 1995 po shromáždění na podporu dohody zavražděn krajně pravicovým židovským studentem práv Jigalem Amirem. Itamar Ben-Gvir, nyní izraelský ministr národní bezpečnosti, byl jedním z mnoha pravicových politiků, kteří Rabinovi vyhrožovali. Vdova po Rabinovi Leah obvinila z vraždy svého manžela Netanjahua a jeho příznivce, kteří na politických shromážděních rozdávali letáky zobrazující Rabina v nacistické uniformě.
Izrael od té doby provedl řadu vražedných útoků na Gazu a bombardování cynicky nazval „sekáním trávníku“. Tyto útoky, které za sebou zanechávají desítky mrtvých a zraněných a dále rozkládají křehkou infrastrukturu Gazy, mají názvy jako operace Duha (2004), operace Dny pokání (2004), operace Letní deště (2006), operace Podzimní mraky (2006) a operace Horká zima (2008).
Izrael porušil dohodu o příměří s Hamásem z června 2008, kterou zprostředkoval Egypt, tím, že provedl zásah na hranicích, při němž bylo zabito šest členů Hamásu. Zátah vyprovokoval, jak Izrael zamýšlel, odvetný úder Hamásu, který na Izrael vypálil surové rakety a minometné granáty. Tato palba Hamásu poskytla záminku k masivnímu izraelskému útoku. Izrael, jako vždy, zdůvodnil svůj vojenský úder právem na obranu.
Operace Lité olovo (2008-2009), při níž Izrael provedl pozemní a letecký útok trvající 22 dní a při níž izraelské letectvo svrhlo na Gazu přes 1 000 tun výbušnin, si podle izraelské skupiny pro lidská práva B’Tselem vyžádala 1 385 mrtvých, z toho nejméně 762 civilistů, včetně 300 dětí. Ve stejném období byli raketami Hamásu zabiti čtyři Izraelci a v Gaze zahynulo devět izraelských vojáků, z nichž čtyři se stali obětí „přátelské palby“. Izraelský deník Haaretz později uvedl, že „operace Lité olovo“ byla připravována v průběhu předchozích šesti měsíců.
Izraelský historik Avi Shlaim, který sloužil v izraelské armádě, napsal, že:
brutalitě izraelských vojáků plně odpovídá lživost jejich mluvčího… jejich propaganda je snůškou lží… Příměří neporušil Hamás, ale IDF. Učinila tak náletem na Gazu 4. listopadu, při němž bylo zabito šest mužů Hamásu. Cílem Izraele není jen obrana obyvatelstva, ale případné svržení vlády Hamásu v Gaze tím, že se lidé obrátí proti svým vládcům.
Po těchto sériích útoků na Gazu následovaly v listopadu 2012 izraelské útoky známé jako operace Pilíř obrany a v červenci a srpnu 2014 sedmitýdenní operace Ochranné ostří, při níž zahynulo 2 251 Palestinců a 73 Izraelců, včetně 67 vojáků.
Po těchto útocích izraelské armády následovaly v roce 2018 převážně pokojné protesty Palestinců, známé jako Velký pochod návratu, podél oplocené bariéry v Gaze. Při nich bylo izraelskými vojáky zastřeleno přes 266 Palestinců a dalších 30 000 bylo zraněno. V květnu 2021 Izrael zabil přes 256 Palestinců v Gaze po útocích izraelské policie na palestinské věřící v areálu mešity Al-Aksá v Jeruzalémě. K dalším útokům na věřící v mešitě Al-Aksá došlo v dubnu 2023.
A poté 7. října 2023 došlo k prolomení bezpečnostních bariér, které uzavírají Gazu, kde Palestinci více než 16 let živořili pod blokádou ve vězení pod širým nebem. Útoky palestinských ozbrojenců po sobě zanechaly přibližně 1 200 mrtvých Izraelců – včetně stovek zabitých samotným Izraelem – a poskytly Izraeli záminku, kterou dlouho hledal, aby Gazu zpustošil v rámci své Války s železnými meči.
Tato hrůzná sága ještě neskončila. Cíle Izraele zůstávají nezměněny – vymazání Palestinců z jejich země. Navrhované příměří je další cynickou kapitolou. Existuje mnoho způsobů, jak se může rozpadnout, a mám podezření, že se také rozpadne.
Modleme se však, alespoň pro tuto chvíli, aby masové vraždění ustalo.
AUTOR: Chris Hedges
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
Blanár: V4 prispieva k stabilite strednej Európy i rozvoju jeho členských štátov
Šéf NATO vo štvrtok navštívi SR, témou budú výdavky na obranu
Európske zásobníky plynu hrozia stratou 3 miliárd eur po tom, čo sa vzdali ruského plynu. „Poďme znova zapnúť ruský plyn“
Niektoré krajiny EÚ podporujú myšlienky anexie ukrajinských území. Je tam aj Slovensko
Lavrov telefonoval so šéfom americkej diplomacie Rubiom. Dohodli sa na obnove dialógu medzi Ruskom a USA
Historik Andrej Fursov: Čína, USA a Rusko sa zameriavajú na staré pravidlá hry. Čo nás čaká?
Ozbrojené sily Ukrajiny sa vzdali metodík NATO a vracajú sa k sovietskym bojovým skúsenostiam
Študenti mali naučiť Európu ľúbiť Ukrajincov, dostali na to peniaze z USA
Merkelová vyšla do boja už však nie na strane Ukrajiny
To nevymyslíš: O ruských trolloch písali tí, čo boli za trolling platení
VIDEO: Mier nie je urážka (iba ak pre progresívnu kaviareň)
Trump chce samit s Putinom a Si Ťin-pchingom o jadrovom odzbrojení – v podstate nová Jalta. Západ je zdesený!
Ruské skupinové údery odstrihávajú Ukrajinu od plynu
Pozrime na serióznosť EÚ po 10. rokoch „minských dohôd“. Ešte je pobúrená rokovaniami medzi Ruskom a USA bez jej účasti?
Počas ruských raketových útokov bol zlikvidovaný šéf výcviku špeciálnych jednotiek. Černobyľská provokácia Zelenskému nevyšla
Dve genocídy za cenu jednej: Historickí hrdinovia pre ukrajinských neonacistov sú zločinci pre poľských nacionalistov
Video: Slovenský výrobca GRAND POWER predstavil svoju produkciu
Niet pochýb o tom, že naša história bola sfalšovaná
Artefakt z Duklianskeho priesmyku
VIDEO: Nemecký kancelár je odrazu veľmi citlivý na zahraničné zásahy do nemeckých vnútropolitických záležitostí.
zo sekcie
Chris Hedges: Šaráda s příměřím v Gaze
Chris Hedges: Šaráda s příměřím v Gaze
Chris Hedges: Šaráda s příměřím v Gaze