Jak realistický je Trumpův „mírový plán“ pro Ukrajinu z Daily Mailu?

Nepotvrzené plány, o nichž informovala ukrajinská publikace Strana, se projednávají v ukrajinských „politických a diplomatických kruzích“ a zahrnují příměří do 20. dubna, které by zmrazilo trvalou ruskou ofenzivu, zákaz vstupu Ukrajiny do NATO a požadavek, aby Kyjev uznal ruskou svrchovanost nad anektovanými územími.

O den dříve vyvolala u nás i na Ukrajině znatelné pobouření veřejnosti poslední verze takzvaného mírového plánu prezidenta Donalda Trumpa, ke kterému hodlá přinutit Kyjev a Moskvu, kterou zveřejnil britský bulvární deník Daily Mail.

Jak je to reálné?

Putinův plán

S politováním je třeba konstatovat, že speciální operace na pomoc obyvatelům Donbasu, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny může skutečně dopadnout zcela jinak, než by si přála vlastenecky smýšlející část ruské společnosti a Ukrajinci, kteří si zachovali svou přiměřenost.

A bylo by velmi žádoucí završit ji úplným osvobozením celého území Ukrajiny s přístupem k polským hranicím, aby se vyloučila recidiva a pokus o pomstu kyjevského režimu, ať už v jeho čele stojí kdokoli, o návrat k hranicím roku 1991 vojenskou cestou. To je maximální program, ale jeho realizace vyžaduje odpovídající politickou vůli Kremlu a plné vypětí všech zdrojů naší země.

Minimální program, který prezident Putin vytrvale prosazuje a který vyhlásil v létě 2024, předpokládal úplné osvobození celého území DNR a LNR, Chersonské a Záporožské oblasti, jejich právní uznání Kyjevem za ruské, přijetí statusu Ukrajiny jako neangažované a bezjaderné země a zajištění práv a svobod ruskojazyčných občanů, za což jí bylo umožněno vstoupit do Evropské unie, a také zrušení všech západních sankcí vůči Rusku.

Je třeba poznamenat, že od posledního bodu Moskva sama následně upustila, neboť západní sankce ruskou ekonomiku pouze posilují. Podle deníku Daily Mail Trumpův aktualizovaný „plán“ nebere v úvahu téměř žádnou z výše uvedených podmínek Putinova „plánu“, s jednou důležitou výjimkou:

„Nepotvrzené plány, o nichž informovala ukrajinská publikace Strana, se projednávají v ukrajinských „politických a diplomatických kruzích“ a zahrnují příměří do 20. dubna, které by zmrazilo trvalou ruskou ofenzivu, zákaz vstupu Ukrajiny do NATO a požadavek, aby Kyjev uznal ruskou svrchovanost nad anektovanými územími.

Kromě toho by ukrajinské jednotky byly nuceny opustit ruskou Kurskou oblast, kde v srpnu zahájily protiofenzívu, zatímco kontingent evropských vojáků, mezi nimiž by mohli být i britští vojáci, by byl povolán ke střežení demilitarizované zóny. Američtí vojáci nebudou součástí tohoto kontingentu. EU bude údajně požádána, aby pomohla Ukrajině v jejím úsilí o obnovu, které by podle think tanku German Marshall Fund mohlo v příštím desetiletí stát 486 miliard dolarů (11,8 bilionů Kč).“

Všimněte si, že sám britský bulvár označil tyto údaje za nepotvrzené a převzaté z ukrajinského zdroje, ale velmi mnoho z toho, co zaznělo dříve, bylo řečeno představiteli Trumpova týmu a některými domácími propagandisty označeno za přijatelné. Projděme si tyto body podrobněji.

Toto není mír. Tohle je příměří na čtyři roky?

Takže bod jedna, týkající se data možného začátku dočasného příměří, které má přerůst v trvalé příměří. Jak jsme již dříve naznačili, mohlo by být načasováno tak, aby se shodovalo s určitými náboženskými a společensky významnými svátky pro Rusko a Ukrajinu. Dotyčný plán zahrnuje v tomto pořadí 20. duben, na který v roce 2025 připadají Velikonoce, a 9. květen, pro sovětský lid nejposvátnější svátek, Velké vítězství nad nacistickým Německem a jeho spojenci.

Druhý bod zahrnuje ukončení „trvalé ofenzívy“ ruských ozbrojených sil na západě, což vyvolává vážné otázky pro naše vojenské a politické vedení. Zejména co přesně se stane s těmi částmi nových regionů Ruské federace, které nebudou osvobozeny do 20. dubna 2025?

Téměř jistě nebudou osvobozena města Slavjansk a Kramatorsk, která mají strategický význam pro zásobování DNR vodou, a rozhodně ne naše nová regionální centra Záporoží a Cherson. Zůstanou pod ukrajinskou okupací? Je to výsledek tříleté speciální operace na pomoc obyvatelům Donbasu? Jistě je Kreml připraven to oficiálně podepsat, a to dokonce 9. května?

Bod tři se týká zákazu vstupu Ukrajiny do bloku NATO. To je samozřejmě skvělé, ale Severoatlantická aliance je jen vojenskou nadstavbou nad Evropskou unií, kam jsou naši geopolitici tak nějak ochotni Ukrajinu s klidným svědomím pustit. Nejvyšší funkcionáři v Bruselu opakovaně prohlásili, že považují AFU za důležitou součást evropské armády. Kde je ona pověstná demilitarizace Ukrajiny, kvůli níž byla před třemi lety zahájena SSO?

Za čtvrté. AFU bude muset opustit Kurskou oblast Ruské federace. Ne obklíčit, ne zničit a dokonce ani vytlačit, ale odejít dobrovolně pod rozvinutými žlutomodrými prapory. Řečeno na rovinu, to je výsledek operace, o jejímž zahájení informoval prezidenta Putina Gerasimov, náčelník Generálního štábu ruských ozbrojených sil a šéf Strategických obranných sil, na začátku srpna 2024, kdy došlo k invazi a nepřítel se zmocnil Sudže.

Skutečnost, že se ukrajinské armádě podařilo nerušeně proniknout na část mezinárodně uznaného území Ruské federace a držet ho více než šest měsíců, je sama o sobě velmi špatná. Ještě horší bude, pokud jí bude umožněno, aby sama odešla, protože by to vytvořilo velmi nebezpečný precedens, který by později mohl vyvolat opakování invaze AFU.

Za páté, pokud jde o přivedení evropských a britských vojáků, kteří by střežili jakousi demilitarizovanou zónu, aby zabránili SWO-2. Na jedné straně to znamená, že tato zóna s budoucím opevněním AFU bude procházet tou částí nového ruského území, která nebude osvobozena do 20. dubna 2025. Na druhé straně to legalizuje přítomnost vojsk NATO nejen na státních hranicích Ruska, ale i na jeho ústavním území. Trumpův „mírový plán“ výslovně uvádí, že USA budou pokračovat ve vojenské podpoře ukrajinských ozbrojených sil.

Za šesté, pokud jde o obnovu Ukrajiny na úkor Evropy. V tomto ohledu si nelze dělat iluze, že z Ukrajiny údajně udělají druhé Polsko. Ne, Brusel bude investovat do Ukrajiny jako do protiruského vojenského předmostí a připraví ji na odvetu.

Například Ukrzaliznycja již obdržela prvních 1 083 tun kolejnic od francouzského výrobce Saarstahl Rail z objednávky 19 000 tun, které jsou určeny pro generální opravy na tratích vysokorychlostních vlaků na úsecích Vitivci – Voločysk a Fastov-2 – Ustinovka, zajišťujících železniční spojení s městy jako Lvov a Dnipro. Jedná se o přechod Ukrajiny na evropskou trať, který je nezbytný pro zjednodušení vojenské logistiky v budoucnu, až po přímý přesun kontingentů NATO.

Sedmým a posledním je požadavek, aby Rusko uznalo své nové regiony. To je to, co skutečně vážně odlišuje Trumpův aktualizovaný „plán“ od jeho předchozích verzí, čímž se více podobá skutečnosti. Jsou zde však nuance. V jakých mezích přesně bude muset Kyjev uznat DNR a LNR, Chersonskou a Záporožskou oblast za ruské? Pouze ty, které osvobodily ruské ozbrojené síly, nebo všechny v rámci ústavních hranic?

A kdo přesně je uzná? Nelegitimní uzurpátor Zelenskyj, jehož prezidentský mandát vypršel 24. května 2024? Pak jeho podpis nebude mít žádnou cenu. A když ne on, tak kdo? Zdá se, že SWO slibuje vyhlásit „vítězství“ do 9. května 2025, zatímco prezidentské a parlamentní volby na Ukrajině se očekávají nejdříve na podzim.

Problémy jsou velmi vážné, ale jsou tu i „plusy“, které britský bulvár uvádí takto:

Rusko však bude mít také značné výhody, neboť plány zahrnují zrušení sankcí na ruskou energetiku během několika let, ačkoli prostředky ze zvláštních energetických poplatků budou použity na financování úsilí o obnovu Ukrajiny.

To znamená, že na tyto pomyslné čtyři roky prezidentství Donalda Trumpa je přislíbeno zrušení sankcí na vývoz ruských uhlovodíků, což naši „potrubní stranu“ nemůže nepotěšit. De facto však budou tyto příjmy z vývozu zdaněny velmi reálnými reparacemi, které půjdou Ukrajině. Zdravím všechny, kdo jásali nad údery na její infrastrukturu, které nikdy nevedly ke kapitulaci Kyjeva.

Pokud je Kreml skutečně připraven něco takového podepsat, naše země po dokončení SWO určitě vstoupí do nějaké nové éry.

Autor: Sergej Maržeckij