Známá česká právnička: Pořád doufám, že se probudím …

 …a to, co se děje kolem nás, se ukáže zlým snem. Ne kvůli covidu. My procházíme úplně jiným testem. Totiž zda si necháme od těch nahoře všechno líbit. Covid, o kterém ještě není jasno ani to, odkud a jak se tu vzal, k tomu jen slouží. Zato až ad absurdum.

Můžete se stokrát ptát zástupu ministrů zdravotnictví a odborníků kolem nich, jak mají podloženo to, co tvrdí, a na základě čeho nám diktují ty až neuvěřitelné věci, a jaké k tomu mají motivy. Mimo frází se nedozvíte nic. Jednomu ještě teče mlíko po bradě, ale ministrem se stal už dokonce dvakrát, jeden miluje tajné noční schůzky, dokonce v uzavřených hospodách, další se sice hezky usmíval, ale své nemovitosti spočítat neuměl (spletl se hned o stovku), zkrátka přijímáme opatření dávno za hranou právního státu od lidí diskutabilních osobních hodnot tak samozřejmě, až se tatíček Masaryk musí v hrobě obracet.

Tito lidé nerespektují dokonce ani rozsudky soudu. A to do té míry, že i soudci musí vystoupit ze své obvyklé anonymity, a vyjádřit se. Ne proto, že by svou nezávislost opustili, ale aby jasně pojmenovali, co se v tomto státě děje. Znásilňování práva v přímém přenosu. Zaplať jim to Bůh. Napřed to byl elitní soudce a bývalý předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa, který nazval ministry vždy pro jejich krátké působení spotřebním zbožím, a zcela jasně prohlásil, že vládě právo překáží, dnes to byl JUDr. Petr Mikeš, který vyslovil jasně, že ministerstvo soudy opakovaně ignoruje a podrývá právní stát. Nepamatuji v minulosti nic podobného. Ale bohužel mají pravdu. Míříme opět k nesvobodné zemi.

Pořád nic? Vše ok? Pak vás mohu ujistit, že pokud už toto vyslovují soudci před televizními kamerami, situace je stokrát horší a vážnější. Protože za uvedenými výroky jsou obavy, kam se řítíme.

Všem nám je například jasné, že řadu měsíců, tedy dávno, tu už není žádná pandemická pohotovost, pokud kdy vůbec byla, protože vnější projevy se neodlišovaly od epidemií chřipek – a i na tu se umíralo. Jakoby se teď zkrátka nehodilo, že jsme zdraví, a je snaha dokázat, že tomu tak není. Ale ono nic – jsme skutečně většinově fit. A to přes veškeré úsilí a přikazování testování málem třikrát denně. Přikázalo se testování samé ono oficiální, zaměstnavatel už nepostačuje, a ono zase nic! Lidé jsou jak na potvoru zase zdraví. Nezakopáváme o žádné rakve v ulicích, jak jeden vědátor s kocourem děsil lid. A pokud se u někoho zachytí vir, pak to navíc vůbec neznamená, že je nemocný. A i těchto “pouhých” nositelů, je zcela mizivé procento, a hospitalizovaných ještě mizivější „kousky“. Nahoře je tedy panika, že nám tu pandemii nemají čím vnutit. Tak přišli s hrozbou delty. Na kterou už prasklo, že žádnou hrozbou není.

Jenže stav, kdy se nám pandemie vnucuje, se někomu setsakra hodí, takže to jede dál.

Farmaceutický průmysl sice extrémně vzkvétá, naše ekonomika a psychika však hyne, a politikové si (ale jen před kamerami – viz Brusel) nasazují ty náhubky, protože, jak řekl dnes ministr zdravotnictví Vojtěch, si to už bez nich neumí představit. Tak ono děti rychle podlehnou hloupým zvykům a fóbiím. Nebo že by se nám bál podívat zpříma do očí?

Razí se zkrátka jen jedna ideologie, a jiné nejsou připuštěny. Jenže tentokrát nejde jen o vylepení do oken, aby byl klid. Naopak Zdeněk Svěrák – Louka – do nás hustí, jak máme očkováním zachraňovat divadla. Ať si přijme honorář, vylepí praporky a nám dá svatý pokoj.

Také jsem zachytila, mezi řádky, že se neočkují ti hloupí. To naznačoval ministr Vojtěch. Mohu ho ujistit, že ve svém okolí mám stovku lidí, kteří se neočkují, a kteří by ho při jiném testu, třeba přirozené inteligence, ve studiu rozdrtili. Nakonec je mezi nimi i řada lékařů, kteří jasně říkají – vakcíny se teprve zkouší, někomu mohou prospět, někomu uškodit, chce to roky zkoumání, zkoušení, a hlavně před každým očkováním důkladný rozbor krve, zda tu nejsou protilátky, které jsou tzv. kontraindikací. Tedy že by se očkovat nemělo. Tento „luxus“ je však dopřán jen těm, kteří si ho vydupou, a premiérově dceři. Ostatní se ženou do fronty na nádraží a obchodních center, kde se stává z očkování „levné zboží“. Taková vakcína prostitutka, která (se) dá každému. Jak je to nebezpečné, darmo mluvit. Ale ta následná úmrtí a komplikace s tím samozřejmě nesouvisí.

A léky na covid? Ano, ty, o kterých primář Motola prohlásil, že byly lidem odepřeny a uzamčeny ve skladu? Povšimněte si, že o léčbě covidu se nehovoří. Lze tedy usuzovat, že se na ní moc nevydělá. A kam zamkli investigativní novináře, to je taky záhadou. Ale třeba budeme po prázdninách překvapeni.

Na druhou stranu mám kolem sebe řadu očkovaných přátel, kteří rovněž ví, proč to udělali a já jejich důvody plně chápu – mají často chřipky, jsou k tomuto druhu nemoci náchylní, nepříjemným covidem prošli, a ani tak neměli po čase protilátky, což si nechali prověřit. A představte si, obě skupiny se objímáme a máme se rádi. Proč nás chtějí rozeštvat?

A proč nám lžou?

Ten, kdo prodělal covid, a ani si nevšiml, že ho má, přece očkování nepotřebuje vůbec. Jednak má většinou protilátky, jednak, když si nemoci ani nevšiml, z čeho usuzují, že příště bude nějaký těžký průběh?
Pokud byl těžký průběh, a mám ve svém přímém okolí hned tři, tak ten byl jen proto, že lékaři zanedbali zápal plic. Tak dlouho drželi mé přátele doma na telefonu (hlavně sem nechoďte!), až se z toho vyklubal zápal plic jako Brno. (Brnu se tímto omlouvám).

Pokud nás všechny důkladně prověří, samozřejmě zjistí, jaké nemoci v sobě nosíme. Vyčlení nás proto ze společnosti? Budou si na nás ukazovat prstem? Zavřeli se na zámek nositelé AIDS, což je na rozdíl od covidu nemoc vždy smrtelná? Odkdy neplatí, že k nemocným je třeba být ohleduplný a chápavý? Po roce covidu, který jsme ještě v únoru minulého roku považovali za chřipku, víme, že někdo má průběh horší, někdo si nemoci naopak ani nevšimne. Skutečně jako chřipka, jen v jiném hávu. Že to možná hůř snáší třeba starší lidé, ostatně jako všechny nemoci – ale také ne vždy. Moje maminka byla v kontaktu s více nemocnými covidem, a sama zůstala nemocí netknutá. Klepu na dřevo. A naopak – po očkování náhle v pár měsících odešel někdo, u koho se to nečekalo….Ale prý to s tím nesouvisí… Já s mými blízkými jsem se s covid nemocnými rovněž objímala. Doslova. Lékař mi to vysvětlil – holka, vždyť ty jsi neměla nikdy pořádně ani chřipku, tvoje tělo se ubrání samo. A je to tak. Tak proč ten plošný tlak, jako bychom byli všichni stejní?

Nejsme. A oni to ví. Tak proč nás nutí být nemocní, když my, jak na potvoru, chceme být zdraví? Proč tu nemoc pořád testují, aby pak mohli jásat – máme ji, musíme očkovat? Jenže ono nic. Tak se nově zaútočilo na děti – dokonce tak, že mohou bez rodičů, a dokonce už od 12 let. To považuji u experimentálních vakcín za zločin, když je jasné, že děti jsou rovněž až na obrovské výjimky, kdy „něco v sobě mají“, jako dříve mívaly bacil chřipky, zdravé. O tom, že jsme je dusili v těch náhubcích, ani nemluvím. Proto jsem také odpor proti tomu i osobně podporovala a podporuji. Jsem také máma, a dokonce už babička. Víte, mne to přijde, jakoby ti “naši” někde něco slíbili, a museli to udat. Myslím ony vakcíny. Tak moc nervozní ze svého zdravého národa jsou.

Z dnešní situace mohou mít radost jen někteří – farmaceutické firmy a na ně napojení zdravotníci, protože ti mají historické žně. Politikové, protože mohou být důležití a odvádět pozornost od různých jiných průšvihů. Velcí hráči, kteří rádi hrají s lidstvem velké hry.

A kdo trpí?Statisíce slušných lidí, kterým se likviduje často jejich celoživotní dílo. Senioři, kterým se zničil a ničí podzim života. Tisíce lidí, kteří vidí za oponu, a jsou zoufalí, že jim nikdo nenaslouchá. Třeba i lékaři. Děti, kterým se ukradl rok školy a zájmového života. Psychiatři, kteří nestíhají. Příroda, do které zamíří ty statisíce tun odpadu z testů a roušek. Pacienti, jejichž vážné nemoci byly odsunuty do pozadí. Všichni lidé, protože jim stále někdo nutí, jak se mají vzájemně nenávidět kvůli nějakému podivnému viru. A tak dále. 

A to vše pro aktuálně dvacet třicet lidí v nemocnici, a setiny procenta nositelů viru – což tady bude prostě vždy. Jiných virů by možná našli více, klidně to může být chřipka.

Co chci těmito řádky říct. Nenechme si gumovat mozek. Nenechme si brát důstojnost. Nenechme si ničit právní stát. Ještě ho budeme sakra potřebovat.

Osobně si myslím, že se přibližuje pozvolna doba na generální stávku za zrušení pandemické pohotovosti, když to už několik měsíců neudělali politikové. Po zrušení pandemické pohotovosti se nesmí vydávat ona opatření, z velké části nezákonná. Může se aplikovat pouze klasický zákon. A to už není tak snadné. Proto stojí za to o to bojovat.

Očekávám to ještě od této sněmovny. A pokud ne, pak nezbude skutečně nic jiného, než do té Sněmovní jeden den zajít. Namísto do práce. Říct poslancům, co mají dělat. Když to sami nevědí. Nikdo přece nechce být nemocný. Nikdo by se nikdy nebránil karanténě. Kdyby k tomu byl opravdu důvod. Nikdo nepodceňuje covid, ani jiné nemoci. Ale to, co tu probíhá, je skrytá selekce lidí, a tlak na to, aby sami otestovali na vlastní riziko nové vakcíny. A děje se to způsobem, který je v civilizované společnosti prostě nepřijatelný. Ostatně některé výroky předsedy lékařské komory a ministra by mohly být i žalovatelné.

Žádný starosta, a to ani té nejmenší obce, by si nedovolil setinu toho, co předvádí dnes tamti nahoře. Aby nechal jezdit zimní pluhy i v létě, když sníh už dávno roztál. Jen aby demonstroval, že to může nařídit. A nebylo by to ani tak osobní, jako cizí látka do těla u deklarovaného dobrovolného (!!!) očkování.

Měl by to zkrátka už někdo panu ministru Vojtěchovi (a kterémukoli z nich) říct – pane ministře, už řadu měsíců, přes veškerou vaši testovací snahu, jsou lidé zdraví, není tu už dávno pandemická situace, ale její vámi vytvářená karikatura. Navrhněte už konečně zrušení pa29ndemické pohotovosti. Nebo my navrhneme zrušit vás.

Autor: Jana Zwyrtek Hamplová

pravý prostor