Západ právě překročil červenou linii. Diplomatické tanečky skončily

Petr Hájek zatím jen krátce reaguje na zásadní změnu ve válce Západu proti Rusku a přináší informace o tom, že na jadernou „horkou fázi“ – do níž nás horda válečných štváčů od Washingtonu po Prahu žene – je Rusko, na rozdíl od nás, zcela připraveno.

Vyhlášením částečné mobilizace – a především slovy, jimiž to doprovodil – dal prezident Vladimír Putin najevo několik základních skutečností: 

Především zvedl rukavici hozenou mu Západem na ukrajinském bojišti, tedy na hranicích Ruska. Válka, kterou již zcela otevřeně vedou Spojené státy (jako obvykle pod hlavičkou NATO), se tímto okamžikem mění. Není to kyjevský pučistický režim v čele s mediální loutkou, hercem obsazeným do role prezidenta, proti němuž se Rusko snaží zachránit milióny svých spoluobčanů v Doněcku a Luhansku před genocidou nacifikované Ukrajiny.

Od této chvíle jde primárně o obranu Ruské federace před pokusem Západu dostat „salámovou válkou“ to, co se mu nepodařilo počátkem devadesátých let za Jelcina a tamní Páté kolony: Dobýt Rusko „tichou cestou“. Odstranit z cesty ke světovládě jedinou jadernou velmoc, která má schopnost tomu čelit (Čína vojensky zdaleka ještě ne). A vydrancovat obrovské ruské nerostné zdroje, jež by umožnily vyhladovělému Západu ještě nějaký čas přežít – když bývalé kolonie již dokonale vysál. 

Výrok „Krvavé Madly“ (Albrightové, rozené Marie Körbelové, toho času již nejspíš adresou v pekle), že „není spravedlivé“ aby jedna země měla takové bohatství, je dokonalým „doznáním“. 

Konec marných varování

Při své obraně bude prostě nyní Rusko postupovat mnohem razantněji než dosud. Putinovo nedávné vyjádření „Ještě jsme ani nezačali“, nyní dopověděl druhou částí věty: „Naše jednotky, spolu s vojáky Donbasu, pokračují krok za krokem, očisťují od neonacistů města a vesnice, osvobozují lidi, které kyjevský režim změnil v rukojmí.“ 

A pak ještě na adresu útočícího Západu dodal to podstatné: „Chtěl bych připomenout, že Rusko má k dispozici modernější zbraně než NATO a použije všechny dostupné prostředky. Teď neblafuji. Vítr může zavát i vaším směrem.“ 

Skončily prostě diplomatické tanečky. Rusko navzdory všemu dlouho nechtělo úplně zpřetrhat všechny vazby – zvláště hospodářské – se Západem. Bruselem (Berlínem) ovládanou částí Evropy zvlášť. Avšak poté, co Kreml definitivně pochopil, že v Bílém domě Bidenova loutková vodítka naplno převzali váleční jestřábi, kteří šlápli na krk Německu i Francii a připomněli jim, že jsou jen pouhými vazaly Washingtonu, už není na co čekat. 

Zbytečné spekulace

Jsou zcela zbytečné úvahy, co částečná mobilizace přinese na ukrajinském bojišti. Vyrovnání „lidské síly“ s kyjevskou soldateskou samozřejmě umožní ostřejší postup při osvobozování území – a jeho udržení po celé tisícikilometrové frontě. Může ale také znamenat konec „něžného postupu“ vůči velícím centrům NATO v Kyjevě a dalších městech. A vyřazení především energetické infrastruktury, což bude znamenat, že se celá Západem ovládaná část Ukrajiny propadne do tmy a mrazu. 

Jenže o to ale už primárně rovněž nepůjde. Vše se schyluje ke zcela otevřenému útoku USA a jeho vazalů (což jsme bohužel po převratu 89 také my) na Ruskou federaci. Státy Evropské unie budou (až na malé výjimky) vystaveny v zimě hospodářskému kolapsu a jen o málo menší tmě, chladu a strádání, jež zavládne na ukrajinském bojišti. A Fialové ve většině zemí podřízených Washingtonu doufají, že tím se obrátí nálada veřejnosti konečně proti Rusku. Vést válku bez propagandisticky zmáknuté alespoň nějaké většiny domácích, prakticky nelze. 

Jenže tahle válka – pokud k ní dojde – bude úplně jiná. Putin už další varování vysílat nebude. Pokud začne, většina z nás si to už nebude mít čas ani uvědomit. Tedy pokud necháme u kormidla šílené „Fialové“ hordy, pro něž by byla válka vysvobozením z jejich neschopnosti (respektive záměru) udržet v naší zemi alespoň trochu normální životní podmínky. 
Jak je na „horkou jadernou alternativu“ připraveno Rusko říká dost přesně následující text Johnsona Lance z Natural News:

Kdyby Evropa nebo Spojené státy někdy zaútočily na Rusko jadernými zbraněmi a vystřelily první rakety, ruský systém jaderné obrany je navržen tak, aby samostatně zničil nepřítele, dokonce i poté, co se země změní v nukleární poušť.

Ruský systém jaderné obrany se skládá ze 700 „nosičů“ jaderných zbraní – strategických bombardérů, jaderných ponorek a mezikontinentálních balistických raket. Ty jsou připraveny vypustit stovky autonomních jaderných raket, i když je země zničena jaderným útokem a lidští operátoři již nejsou k dispozici.

Tento autonomní obranný systém se nazývá „Mrtvá ruka“ a byl vytvořen již během studené války, jako bezpečný odvetný systém na odstrašení jaderných hrozeb ze Západu. Ruský systém „mrtvé ruky“ by znamenal úplné zničení světa, pokud byly proti Rusku použity jaderné zbraně

Poté, co Spojené státy v roce 1945 otestovaly dvě jaderné bomby nad japonskými městy, tak sovětské vojenské velení, aby odradilo USA od potenciálního jaderného útoku na sovětskou půdu, potřebovalo systém protiraketové obrany, který by mohl fungovat i v případě, že by byly odstraněni jeho vlastní lidští operátoři.

Ke zničení velitelského stanoviště by totiž stačila jedna nepřátelská jaderná střela, která by zlikvidovala celé operační velení pro jejich jaderná zařízení.

Bez lidské obsluhy

Pokroky v radioelektronickém boji ohrožovaly standardní řídicí kanály podobně elektronicky a potenciálně ohrozily jaderný arzenál celé země. To je důvod, proč sovětská armáda vyvinula odvetný systém jaderné obrany, který dokáže iniciovat odvetný útok ze všech mezikontinentálních raketových sil bez lidské obsluhy.

Vývoj směřoval ke speciální aktivačním raketám. V případě totální jaderné války by byl spuštěn hlavní uzel, který by vypálil aktivační raketu, a ta by následně aktivovala stovky atomových raket napříč územím Ruska.

Hlavní uzel byl zkonstruován v polovině 70. let 20. století a byl navržen tak, aby vydržel přímý jaderný zásah. Aktivační raketa je vybavena letovými souřadnicemi a rádiovým vysílačem, který během letu aktivuje všechny ostatní rakety po celé zemi.

V osmdesátých letech sovětští inženýři ukázali prototyp mezikontinentální rakety UR-100N. Tehdy mohla přeletět 4 500 kilometrů ve výšce 4 000 metrů, přičemž během letu vysílá rádiové signály jiným raketám.

Součástí systému jsou i satelity

Pět let armády po prvním spuštění systému sovětská vojska otestovala celý obranný systém. Úspěšně demonstrovali, že nová zbraň dokáže během letu střely aktivovat ostatní raketová sila a vyslat jaderné hlavice na určený cíl.

Rozkaz aktivoval raketu ICBM R-36M a navedl ji do přesné oblasti na testovacím místě Kura na Kamčatce. Tato mise byla úspěšně zakončena poté, co velitelská raketa přeletěla přes celé sovětské území a dokázala, že dokáže vyslat více různých příkazů s různými raketami po celé zemi. Sovětská armáda zavedla systém „Mrtvé ruky“ do ostrého provozu v roce 1985. V podstatně modernizované verzi se používá dodnes.

Od svého zavedení je nový systém vybaven radary, které monitorují ruské území. Do sofistikovaného monitorovacího systému jsou integrovány i satelity z vesmíru.

V současné době komplexní počítačový systém monitoruje úroveň řízení, seismické aktivity a údaje z raketových varovných systémů po celé zemi. Tento systém radarů třídy Voroněž, který dokáže detekovat odpálení raket až do vzdálenosti 7000 kilometrů, takže v případě potřeby dokáže iniciovat autonomní nouzové protiúdery.

Hypersonické střely jsou nezachytitelné

Dnešní hlavice jsou navíc vybaveny elektronickými bojovými obrannými systémy, které chrání rakety před rádiovým rušením nebo úplným vypnutím.

Ivan Konovalov, ředitel vývoje Nadace pro podporu technologií 21. století, uvedl, že rakety „Mrtvé ruky“ jsou v současnosti vybaveny hypersonickými raketovými bloky, které umožňují letět rychlostí 5 až 7 kilometrů za sekundu.

„Nové rakety budou integrovány do armády spolu s novými interkontinentálními balistickými raketami třídy Sarmat. Poslední jmenované rakety přibyly do armády v polovině roku 2020. Takže vedle současných se objevila í i upravená hypersonická verze raket „Mrtvá ruka,“ říká Konovalov.

Se systémem „Mrtvá ruka“ jsou Rusové připraveni na jadernou válku a mohou snadno vzdorovat i těžkým jaderným úderům Západu. Jejich obranný systém je navržen tak, aby předcházel konci světa, ale zároveň může znamenat i pravý opak v případě že bude napadeno Rusko.

Petr Hájek – spisovatel, publicista, zakladatel a první šéfredaktor časopisu Reflex, v posledních deseti letech – do 28. února 2013 – státní úředník. Vicekancléř prezidenta Václava Klause a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a poradců. V novém Institutu Václava Klause sekci pro humanitní a mediální studia. Vytvořením „kontrarevolučního časopisu Protiproud“  se vrací do mediální praxe. Více ZDE.

Zdroj: protiproud.info