Za plechovou oponou: BRICS+ vs. NATO/G7 (3,2 miliardy ľudí vs. 777 miliónov)

Z pohledu Západu je „plechová opona“, přes všechen svůj zlověstný podtext studené války 2.0, pouhým předkrmem před hlavním chodem: tvrdou konfrontací v celém asijsko-pacifickém regionu – přejmenovaném na „indo-pacifický“ – kopií ukrajinského raketového boje, jehož cílem je zadržet čínsky projekt Jeden pás, jedna cesta (BRI) a Globalní rozvojovou iniciativu (GDI).

Západ se nostalgicky drží zastaralé politiky „zadržování“, tentokrát proti integraci globálního Jihu. Naneštěstí pro ně, zbytek světa jde dál, společně.

Kdysi dávno existovala železná opona, která rozdělovala evropský kontinent. Tento termín vymyslel bývalý britský premiér Winston Churchill a odkazoval na snahu tehdejšího Sovětského svazu vytvořit fyzickou a ideologickou hranici se Západem. Ten ze své strany vedl politiku zadržování šíření a vlivu komunismu.

Přesuneme-li se do současné éry technofeudalismu, existuje něco, co by se dalo nazvat cínovou oponou, kterou vytvořil ustrašený, bezradný a kolektivní Západ prostřednictvím G7 a NATO: tentokrát proto, aby v podstatě zabránil integraci globálního Jihu.

BRICS proti G7

Nejnovějším a nejvýznamnějším příkladem této integrace bylo vystoupení skupiny BRICS+ na online summitu, který minulý týden hostil Peking. Ten daleko přesáhl rámec vytváření „nové skupiny G8“, natož alternativy ke skupině G7.

Stačí se podívat na partnery pěti historických zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika): najdeme zde mikrokosmos globálního Jihu, který zahrnuje jihovýchodní Asii, Střední Asii, Západní Asii, Afriku a Jižní Ameriku, což je skutečné „globální“ v globálním Jihu.

V ostrém kontrastu s propagandou G7 bylo jasné poselství ruského prezidenta Vladimira Putina na summitu v Pekingu adresováno celému globálnímu Jihu:

• Rusko splní své závazky v oblasti dodávek energie a hnojiv.
• Rusko očekává dobrou úrodu obilí – a dodá na světové trhy až 50 milionů tun.
• Rusko zajistí průjezd lodí s obilím do mezinárodních vod, i když Kyjev zaminoval ukrajinské přístavy.
• Negativní situace ohledně ukrajinského obilí je uměle nafouknutá.
• Prudký nárůst inflace ve světě je důsledkem nezodpovědnosti zemí G7, nikoli operace Z na Ukrajině.
• Nerovnováha ve světových vztazích vznikala již dlouho a stala se nevyhnutelným důsledkem eroze mezinárodního práva.

Alternativní systém

Putin se také přímo věnoval jednomu z klíčových témat, o němž BRICS podrobně diskutuje již od roku 2000 – návrhu a zavedení mezinárodní rezervní měny.

„Ruský systém finančních zpráv je otevřen pro spojení s bankami zemí BRICS.“

„Ruský platební systém MIR rozšiřuje svou přítomnost. Zkoumáme možnost vytvoření mezinárodní rezervní měny založené na koši měn BRICS,“ řekl ruský vůdce.

To je nevyhnutelné po hysterických západních sankcích po operaci Z, totální de-dolarizaci uvalené na Moskvu a rostoucím obchodu mezi zeměmi BRICS. Například do roku 2030 bude čtvrtina poptávky po ropě na planetě pocházet z Číny a Indie, přičemž hlavním dodavatelem bude Rusko.

„RIC“ v BRICS prostě nemůže riskovat, že bude vyloučen z finančního systému ovládaného G7. Dokonce i Indie, která balancuje na hraně, začíná chápat, co se děje.

Kdo mluví za „mezinárodní společenství“?

V současné fázi představuje BRICS 40 % světové populace, 25 % světové ekonomiky, 18 % světového obchodu a podílí se více než 50 % na světovém hospodářském růstu. Všechny ukazatele jsou na cestě vzhůru.

Sergej Storčak, generální ředitel ruské banky VEG, to formuloval poměrně diplomaticky: „Pokud hlasy rozvíjejících se trhů nebudou v příštích letech vyslyšeny, musíme velmi vážně uvažovat o vytvoření paralelního regionálního systému, nebo možná globálního systému.“

O „paralelním regionálním systému“ se již aktivně diskutuje mezi Euroasijskou hospodářskou unií (EAEU) a Čínou, koordinovanou ministrem integrace a makroekonomie Sergejem Glazjevem, který nedávno sepsal ohromující manifest, v němž rozšířil své představy o světové hospodářské suverenitě.

Rozvoj „rozvojového světa“

Dění na trans-eurasijské finanční frontě bude probíhat souběžně s dosud málo známou čínskou rozvojovou strategií: Globální rozvojovou iniciativou (GDI), kterou loni na Valném shromáždění OSN oznámil prezident Si Ťin-pching.

GDI lze považovat za podpůrný mechanismus zastřešující strategie, kterou je i nadále iniciativa Belt and Road (BRI), sestávající z ekonomických koridorů propojujících Eurasii až po její západní poloostrov, Evropu.

V rámci dialogu na vysoké úrovni o globálním rozvoji, který byl součástí summitu BRICS, se země globálního Jihu dozvěděly něco více o GDI, organizaci založené v roce 2015.

Stručně řečeno, cílem GDI je posílit mezinárodní rozvojovou spolupráci tím, že doplní financování mnoha subjektů, například Fondu pro spolupráci Jih-Jih, Mezinárodní rozvojové asociace (IDA), Asijského rozvojového fondu (ADF) a Globálního fondu pro životní prostředí (GEF).

Mezi priority patří „snižování chudoby, potravinová bezpečnost, reakce na COVID-19 a vakcíny“, industrializace a digitální infrastruktura. Následně byla na začátku roku 2022 založena skupina Přátelé GDI, která již přilákala více než 50 zemí.

BRI a GDI by měly postupovat společně, i když sám Si dal během summitu BRICS jasně najevo, že „některé země politizují a marginalizují rozvojovou agendu tím, že staví zdi a uvalují na ostatní ochromující sankce“.

Na druhou stranu, udržitelný rozvoj není zrovna šálkem čaje G7, natož NATO.

Sedm proti světu

Proklamovaným hlavním cílem summitu G7 na zámku Elmau v bavorských Alpách je „ukázat jednotu“ – jako když se stálice kolektivního Západu (včetně Japonska) spojí v trvalé a neomezené „podpoře“ nenávratně zkrachovalého ukrajinského státu.

To je součástí „boje proti Putinovu imperialismu“, ale také „boje proti hladu a chudobě, zdravotní krizi a klimatickým změnám“, jak řekl německý kancléř Scholz v Bundestagu.

V Bavorsku Scholz prosazoval Marshallův plán pro Ukrajinu – což je směšný koncept, vzhledem k tomu, že Kyjev a jeho okolí by se do konce roku 2022 mohly proměnit v zanedbatelný stát. Představa, že G7 může pracovat na „zabránění katastrofálnímu hladomoru“, dosahuje podle Scholze paroxyzmu směšnosti, protože hrozící hladomor je přímým důsledkem sankční hysterie, kterou G7 zavedla.

Skutečnost, že Berlín pozval Indii, Indonésii, Jihoafrickou republiku a Senegal jako další členy G7, působila jako další komické odlehčení.

Plechová opona je zvednutá

Bylo by marné očekávat od podivuhodné sbírky mediokritů „sjednocených“ v Bavorsku pod vedením faktické šéfky Evropské komise (EK), vůdkyně Ursuly von der Leyenové, nějakou zásadní analýzu o rozpadu globálních dodavatelských řetězců a důvodech, které donutily Moskvu snížit toky plynu do Evropy. Místo toho obviňovali Putina a Si.

Vítejte na Plechové oponě – v 21. století se znovuobjevuje Mezimoří od Baltu po Černé moře, které je řízeno Říší lži, doplněné o západní Ukrajinu pohlcenou Polskem, Tři baltské trpaslíky: Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Česko a dokonce i Švédsko a Finsko, které se snaží o vstup do NATO a které budou chráněny před „ruskou hrozbou“.

EU se vymkla kontrole

Zvláště poučná je role EU, která v rámci G7 vládne Německu, Francii a Itálii, zejména nyní, kdy se Británie vrátila do pozice bezvýznamného ostrovního státu.

Každý rok je vydáno až 60 evropských směrnic. Ty musí být bezpodmínečně transponovány do vnitřního práva každého členského státu EU. Ve většině případů se o tom vůbec nediskutuje.

Dále existuje více než 10 000 evropských „rozhodnutí“, v nichž „experti“ Evropské komise (EK) v Bruselu vydávají „doporučení“ každé vládě, přímo z neoliberálního kánonu, týkající se jejich výdajů, příjmů a „reforem“ (zdravotnictví, školství, důchodů), které je třeba dodržovat.

Volby ve všech členských státech EU jsou tedy naprosto bezvýznamné. Šéfové národních vlád – Macron, Scholz, Draghi – jsou pouhými vykonavateli. Žádná demokratická diskuse není povolena: „Demokracie“, stejně jako „hodnoty EU“, jsou jen kouřovou clonou.

Skutečnou vládu vykonává banda aparátčíků vybraných kompromisem mezi výkonnými mocemi, kteří jednají mimořádně neprůhledně.

EK je zcela mimo jakoukoli kontrolu. Tak byla taková ohromující průměrnost, jako je Ursula von der Leyenová – dříve nejhorší ministryně obrany moderního Německa – katapultována nahoru a stala se současnou führerkou EK, která jí diktuje zahraniční, energetickou a dokonce i hospodářskou politiku.

Co znamenají?

Z pohledu Západu je „plechová opona“, přes všechen svůj zlověstný podtext studené války 2.0, pouhým předkrmem před hlavním chodem: tvrdou konfrontací v celém asijsko-pacifickém regionu – přejmenovaném na „indo-pacifický“ – kopií ukrajinského raketového boje, jehož cílem je zadržet čínskou BRI a GDI.

Jako protipól je poučné sledovat, jak čínské ministerstvo zahraničí nyní podrobně zdůrazňuje kontrast mezi BRICS – a BRICS+ – a imperiální kombinací AUKUS/Quad/IPEF.

BRICS znamená faktický multilateralismus, zaměření na globální rozvoj, spolupráci na oživení ekonomiky a zlepšení globální správy věcí veřejných.

Na druhou stranu, USA vytvořily raketu, která znamená mentalitu studené války, vykořisťování rozvojových zemí, snahu zadržet Čínu a politiku „Amerika především“, která zakotvuje monopolní „mezinárodní řád založený na pravidlech“.

Bylo by mylné očekávat, že tito velikáni G7, kteří se sešli v Bavorsku, pochopí absurditu uvalení cenového limitu například na vývoz ruské ropy a plynu. Pokud by k tomu skutečně došlo, Moskva by neměla problém zcela omezit dodávky energie do zemí G7. A pokud by byly vyloučeny další země, cena ropy a plynu, které dovážejí, by se drasticky zvýšila.

BRICS dláždí cestu vpřed

Není tedy divu, že budoucnost je zlověstná. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v ohromujícím rozhovoru pro běloruskou státní televizi shrnul, jak se „Západ bojí poctivé konkurence“.

Proto vrchol kultury zrušení a „potlačení všeho, co nějakým způsobem odporuje neoliberálnímu vidění a uspořádání světa“. Lavrov také shrnul plán dalšího postupu ve prospěch celého globálního Jihu:

“Nepotřebujeme novou skupinu G8. Struktury již máme… především v Eurasii. EAEU aktivně podporuje integrační procesy s ČLR a slaďuje čínskou iniciativu Belt and Road s euroasijskými integračními plány. Členové Sdružení národů jihovýchodní Asie se na tyto plány pozorně dívají. Řada z nich podepisuje s EAEU dohody o zónách volného obchodu. Součástí těchto procesů je i Šanghajská organizace pro spolupráci… Za geografickými hranicemi Eurasie je ještě jedna struktura.“

„Je to BRICS. Toto sdružení se stále méně spoléhá na západní styl podnikání a na západní pravidla mezinárodních měnových, finančních a obchodních institucí. Dávají přednost spravedlivějším metodám, které nečiní žádné procesy závislými na dominantní roli dolaru nebo jiné měny. Skupina G20 plně zastupuje BRICS a dalších pět zemí, které sdílejí postoje BRICS, zatímco G7 a její příznivci stojí na druhé straně barikády.“

„Jedná se o vážnou rovnováhu. G20 se může zhoršit, pokud ji Západ využije k rozdmýchávání konfrontace. Struktury, které jsem zmínil (ŠOS, BRICS, ASEAN, EAEU a SNS), se opírají o konsensus, vzájemný respekt a rovnováhu zájmů, nikoli o požadavek akceptovat unipolární světovou realitu.“

Plechová opona? Spíš pěkně děravá opona.

Autor: Pepe Escobar – brazílsky novinár a geopolitický analytik. Pre Asia Times Online píše pravidelný stĺpček „The Roving Eye“, v ktorom pravidelne diskutuje o nadnárodnom „súperení o dominanciu na Blízkom východe a v Strednej Ázii“. Rovnako píše aj pre portál The Cradle. Escobar sa od konca 90. rokov zameriava na strednú Áziu, Rusko, Blízky východ a Irán. Je autorom množstva kníh; jeho poslednou je Raging Twenties.

Zdroj: thecradle.co
Preklad: zvedavec.news