Že AIDS byl vytvořen uměle, podobně jako COVID, za účelem vedení tajné války proti určité skupině obyvatel bylo dlouiho považováno rovněž za pouhou konspiraci. Oficiální věda blábolila cosi o mezidruhovém přenosu mezi člověkem a opicí kdesi v Africe, přitom první nakažení HIV/AIDS se objevili již mnohem dříve v USA.
A nikomu nepřišlo divné, že se tento „opičí“ viris, který tak zázračně přeskočil na člověka, šíří výhradně mezi určitou skupinou obyvatel, totiž mezi muži homosexuály. Mě to tenkrát taky nebylo divné, ve své naivitě jsem věřila tomu, že všem vládám světa, a to včetně té zlé imperialistické Americké, jde vždy jen o blaho lidí a prospěch celé společnosti. Tak jak to bylo doopravdy poodhaluje tento článek od (c) Alan Cantwell, MD 2005, který jsem našla na stránkách www.rense.com
Kaposiho sarkom (KS) je v populacii obecně známý jako „gay rakovina“, která je navíc často doprovázela AIDS, a to od chvíle, kdy propukly první případy u gayů na Manhattanu, což bylo již v roce 1979. V roce 1994 byl objeven nový „lidský herpes-8“ virus, který je nyní široce přijímán jako ta prvotní příčina všech forem z KS. Je však nesmírně důležité poznamenat, že nový KS herpes virus (KSHV) je samostatný virus, a že je významně odlišný od viru lidské imunodeficience (HIV), virus, který způsobuje AIDS (syndrom získaného selhání imunity).
Proto je nyní důležité si uvědomit, že tyto dva nové viry byly někým „zavlečeny“ do gayů, mezi nimiž pak produkovaly nejen epidemie HIV/AIDS, ale také nová epidemie KS („gay cancer“). Dvě nové virové epidemie propukajíící výhradně u homosexuálů. tak to je v lékařské vědě skutečně nevídanou událostí. Takové bizarní a nepravděpodobné scénář nám silně naznačuje, že k oběma epidemiím HIV a K KS pravděpodobně došlo spíše v důsledku úmyslného nebo náhodného „zavlečení“ nových virů do gayů“ – a ne že se dva viry se náhle objevily odněkud „z Afriky“.
Všeobecně rozšířená teorie je totiž ta, že HIV pochází z Afriky, údajně z primátů v africké buši. Nějakým v přírodě dosud nevídaným zázrakem pak přeskočil tento opičí nebo šimpanzí virus mezidruhově až“ do černých Afričanů, aby mezi nimi zahájili epidemii, která když propukla, tak zabila 20 milionů lidí a nakazila ještě asi dalších 40 milionů. Jak se stalo to, že sexuálně přenositelný virus přišel z černé Afriky daleko na západ, aby v USA zpočátku infikoval pouze mladé bílé gaye na Manhattanu, nebylo toitž ještě nikdy jakkoliv uspokojivě vysvětleno. Kromě toho, epidemie v Americe propukla již na konci 70. let, tedy v době, kdy AIDS v Africe byl ještě zcela neznámáý Epidemie AIDS v Africe se totiž objevila nejdříve až na podzim roku 1982.
Teorie o člověkem vytvořeném AIDS je stále ještě všeobecně odmítána jako pouhá „konspirační teorie“. Přesto různí výzkumníci AIDS a spisovatelé jako já, Dr. Leonard G Horowitz, Dr. Robert Strecker, Profesor Robert Lee a další minimálně již po dvě desetiletí navrhují teoriii, že HIV byl nasazen gayům, když se dobrovolně přihlásili k experimentální vakcíně proti hepatitidě B v experimentu, který se konal na Manhattanu od listopadu 1978. Další podobné experimenty s hepatitidou B s použitím gayů jako pokusných králíků pokračovaly i v dalších amerických městech a to až do roku 1981 – tedy přesně do roku, kdy se epidemie AIDS stala již oficiální.
Vybraná města zahrnovala i Los Angeles a San Francisco které se spolu s New Yorkem stalo třemi velkými epidemickými epicentry Moje dvě knihy o umělém původu této nemoci: AIDS a o lékaři smrti [1988] a Queer Blood: The Secret AIDS Genocide Plot [1993], poskytují zdokumentované důkazy na podporu této teorie. Internetové vyhledávání Google pomocí klíčových slov – člověkem vyrobený původ AIDS – má dnes již na 246 000 odkazů na různé webové stránky, které se touto problematikou podrobně zabývají. Navzdory tomu všemu zůstává teorie vytvořeného AIDS člověkem zcela ignorována vědeckým establishmentem a hlavními médii.
Stejně jako HIV byl v roce 1994 objeven nový KS herpes virus-8, který je považován za další virus od primátů z Afriky s podezřelým primátím „virovým předkem“ skrývajícím se kdesi v africké džungli. Skutečně se očekává, že uvěřme tomu, že dva viry od primátů (retrovirus a herpes virus) přeskočii zázračněl mezi dvěma živočišnými druhy, z nichž jeden byl člověk, kdesi v Africe a v naprosto stejnou dobu – aby pak v roce 1979 oba skončiil výhradně v krvi bílých gay amerických mužů, aby u nich vyvolali zcela novou imunodeficiientní onemocnění , nyní nazývanou AIDS? Tento navrhovaný scénář mi naznačuje, že taková nepravděpodobná africká událost má znaky vědecké pohádky Tisíce a jedné noci a zůstávám ohromen, že takový nesmysl může být považován za „vědu“ ještě dokonce i dnes, ve dvacátém prvním století.
KS má dlouhou historii sahající až do roku 1872 do Vídně, Rakousko, kdy dermatolog Moriz Kaposi poprvé popsal pět pacientů s červenofialovými kožnímií nádory. Před vypuknutím AIDS byl KS velmi vzácným onemocněním hlavně u starších židovskýchí a italských mužů. Nikdy to rozhodně nebylo považováno ani za nakažlivou ani za pohlavně přenosnou nemoc.
V 60. letech 20. století se zjistilo, že KS byl obyčejný nádor rakoviny kůže u černochů ve střední Africe, ale tato nemoc u nich nikdy nebyla spojené s tak těžkou imunodeficiencí charakteristickou pro AIDS, ani neexistoval nějaký důkaz, že by KS v Africe byl nějak sexuálně přenosný. KS byl u Afroameričanů vidět jen zřídka, pokud vůbec. Jako dermatolog s přes 30 let dlouhou praxí jsem ještě nikdy neviděl ani jediný případ KS u samice; ani KS u mladých mužů.
KS je zkrátka lékařská záhada. Jak se dříve tak vzácná nemoc jako byl dosud KS v Americe stane pohlavně přenosnou nemocí postihující primárně gaye? Jak tento herpes KS virus unikl detekci během prvních 15 let epidemie AIDS? Proč se najednou objevil virus KS a HIV spolu u mladých gayů až v roce 1979?
Tento obrázek nám dále ještě více komplikuje objev malé bakteriální formy známé jako „mykoplazma“ a ještě více nedávný objev extrémně malých virových forem bakterií, ttzv „nanobakterií“, stejně jako mé publikované zprávy o „rakovině z bakterie“ jako důležité etiologické agens u AIDS a KS.
(Podrobnosti Google: „alan cantwell“ + rakovinové bakterie.)
Všechny tyto novější bakteriální agents jsou obecně ignorováni výzkumníky AIDS, kteří se zaměřují výhradně na viry. Věřím, že některé z odpovědí na výše uvedené otázky o původu HIV/AIDS lze nalézt ve výročních zprávách o pokroku ve výzkumu Virus Cancer Program a ve vztahu tohoto programu ke zvířatům. Dále ve zprávách o výzkumu rakoviny, genetického inženýrství virů, výzkumu vakcín proti rakovině, a v tajných výzkumech biologické války. Tyto těžko dohledatelné výroční zprávy byly nakonec zveřejněny Státním zdravotním ústavem, Státní zdravotní službou, Ministerstvem zdravotnictví, školství a sociální péče USA, Bethesda, Maryland.
Virus Cancer Program měl své kořeny v roce 1964, kdy Kongres poskytl finanční prostředky Národnímu institutu zdraví (NIH) na intenzivní výzkum možné role virů v leukémii. V roce 1968 program, poté nazvaný Special Virus-Cancer Program, byl rozšířen tak, aby zahrnoval dokonce všechny druhy rakoviny.
1. července 1973 byl vyhlášen speciální program proti rakovině virů přejmenován na The Virus-Cancer Program (VCP) „za účelem integrace programu výzkumné činnosti do rámce nového Národního onkologického plánu.“ Program spojil talenty mnoha národů. Ti vůbec nejlepší virologové, biochemici, imunologové, molekulární biologové, epidemiologové, a lékaři se spojili ve snaze odhalit virovou příčinu rakoviny. Dvě třídy virů způsobujících rakovinu byly rozsáhle studovány: typ RNA nádorové „retroviry“ (jako HIV) a DNA viry herpes typu (jako virus KS). Hlavním cílem bylo shromáždit různé formy rakovinové tkáně a testovat je na zvířatech; k identifikaci virů u zvířat a lidí způsobujících rakovinu ; vypěstovat velké množství „kandidátských lidských virů“ pro testovací účely; a nakonec vyvinout vakcíny proti těmto rakovinným virům.
V podstatě se vědci jen chtěli naučit, jak používat viry k výrobě rakoviny – a jak přimět „normální“ buňky, aby se staly rakovinnými tím, že se podrobí virům. Prostudoval jsem výroční zprávy o virové rakovině (VCP) zahrnující roky 1971-1974 a 1976-1978. Každá zpráva má 300–400 stran, a kumulativní objemy těchto zpráv se týkají tisíců virů rakoviny u zvířat a experimentů genetického inženýrství.
Výroční zprávy VCP je třeba studovat s vědomím že tento program se spojil s tajným výzkumem vojenského využití biologického boje z počátku 70. let 20. století. 18. října 1971 v rámci boje Richarda Nixona proti rakovině, armádní výzkumné laboratoře pro bioválku ve Fort Detrick, Maryland, byly trvale spojeny s Národním onkologickým ústavem; a byly přejmenovány na Frederick Cancer Research Center.
Litton Bionetics byl jmenován hlavnmí dodavateleml armády. Prvořadým úkolem nového centra bylo zajištění „velké produkce onkogenních (rakovinných) virů a podezření na onkogenní viry, aby se neustále naplňovaly potřeby výzkumu.“ Zvláštní pozornost byla dána virům primátů (údajný africký zdroj HIV a nového KS viru)- a úspěšnému množení významných množství „lidských kandidátských virů“.
Později byly definovány kandidátní viry jako takové zvířecí nebo lidské viry, které mohou časem způsobit rakovinu u lidí. , Cílem bylo zjistit, zda takové viry mohou skutečně vyvolat (buď samotné nebo s jinými kokarcinogeny) lidské rakoviny (1977;58). Vědci zabývající se bioválkou také měl velký zájem o roli lidských virů a virů primátů jako „pomocných virů“ při produkci rakoviny (1978;54). Stálý přísun výzkumných zvířat (opice, šimpanzi, myši, kočky atd.) byl nutný; a bylo dokonce založeno několik chovných kolonií jen pro potřeby VCP. Například celkem 2 274 primátů z Afriky a Asie bylo odesláno do Litton pro vojenské použití v roce 1971.
Aby přiměli primáty a další výzkumná zvířata k získání rakoviny, tak jejich imunitní systém byl záměrně potlačován léky, byli ozáření, popř. vystaveni účinkům rakovinotvorných chemikálií nebo látek. Brzlík a nebo slezina jim byly odstraněny a rakovinná tkáň a rakovinné viry byly injekčně aplikovány novorozeným zvířatům nebo rovnou do dělohy březích zvířat. Nějaká zvířata byla úmyslně infikována malárií, aby se udržela chronicky nemocná a imunodeprimovaná.
USA jsou ještě stále předním světovým spotřebitelem primátů, a 55 000 se ročně používá v lékařském výzkumu. Primáti (zejména novorozenci a mláďata šimpanzů) jsou pak těmi vůbec nejoblíbenějšími laboratorními zvířaty, protože jsou biochemicky a imunologicky nejpodobnější lidským bytostem. Lidé sdílejí 98,4 % své DNA se šimpanzi. Šimpanzi byli široce používáni VCP, protože neexistovalo žádné oficiální testování rakovinných virů na lidech.
Robert Gallo, objevitel HIV v roce 1984, byl projektovým důstojníkem studie primátů smluvně s Litton Bionetics, která pumpovala rakovinná lidská tkáň, stejně jako řada primátů a jiných virů, do novorozených makaků (malý druh opice používaný jako zvířecí model pro lidskou rakovinu). Skutečný počet a identita všech virů primátů vytvořené a přizpůsobené lidské tkáni během 14 let existence SVCP není znám. Někteří primáti byli navíc vypuštěni zpět do volné přírody nesouce si s sebou laboratorní viry. Tento fakt ještě stále ignorují biologové hledající „virové předky“ v africké buši,
Na začátku 70. let experimentátoři přenesli rakovinotvorné látky a viry do několika druhů opic. Herpesvirus saimiri, virus opice objevený v roce 1967 u opice veverky, má blízký genetický vztah k novému KS herpes viru. Virus H. saimiri je neškodný veverčí opice, ale když byl virus přinucen v laboratoři „přeskočit mezi druhy“ do různých jiných živočišných druhů, jako je sova, kosman a králík, tak u nich způsobuje rakovinu ve formě smrtelného maligního lymfomu.
V roce 1971 Dharam V Ablashi z NCI uspěl v převodu H. saimiri, do různých buněčných linií lidského původu. (1971; 35). Způsobující rakovinu kočičí a křeččí viry byly také upraveny do makaků a jiných opic druh. Počátkem 70. let bylo zjištěno, že formy lidská leukémie a lymfom byly spojeny s viry herpes typu. Experimentálním modelem se stal Herpes saimiri, virus typu DNA studium lidské leukémie a lymfomu. „Zatím jediné DNA viry spojené s přirozenou rakovinou zvířat a člověka jsou herpetické viry“ (1973; 15).
Luis Melendez z Harvardu studoval další herpes na primátech viry (H. ateles, H. aotus a H. saguinus) a určili jejich schopnost k vyvolání rakoviny (1973; 247). Byly učiněny pokusy „najít vhodný metoda pro velkovýrobu Herpesvirus saimiri s vysokým titrem“ (1973; 264). Vědci věděli: „Klinický a imunologický obraz lidského lymfomu a leukémie je úzce spojena s maligním onemocnění vyvolané u vnímavých subhumánních primátů H. saimiri.“ (1973; 265).
V roce 1976 se také zjistilo, že se H.saimiri může šířit „kontaktním přenosem“ mezi veverčími opicemi a sovami v laboratoři. Opičí virus byl vpravený do lidí prostřednictvím vakcín proti obrně v 50. letech 20. století Ve výrobě vakcíny jsou vždy pro ní vlastní nebezpečí. Mnoho vakcín se vyrábí na živých buňkách; a náhodné kontaminaci bakteriemi, mykoplazmou, viry a nově rozpoznanými „nanobakteriemi“ z čehož vznikají neustálé problémy během výrobního procesu. Laboratorní přísady (jako je fetální hovězí [kravské] sérum) může být také zdrojem kontaminace. Polovina zásob vakcíny proti chřipce pro rok 2004 muselo být zničeno kvůli kontaminaci bakteriemi způsobujícími onemocnění.
Někteří vědci se domnívají, že injekční aplikace živých virů do těla mohou vést ke kombinaci těchto virů s jinými viry běžně přítomnými v těle, což povede k tvorbě nových „rekombinancí“ způsobující virové onemocnění. Nebezpečí vakcín jsou bagatelizovány, aby se veřejnost ujistila, že vakcíny jsou bezpečné.
Možnost, že by mohly viry způsobující rakovinu u primátů byly „přeneseeny“ mezi gaye prostřednictvím experimentální vakcíny na hepatitidy B , nemůže být odmítnuta jen jako nějaká paranoidní fantazie. V tomto ohledu nám bylo řečeno, že HIV je prvním virem primátů, který „přeskočí mezi druhy“ a dokázal způsobit epidemii u milionů lidí. Ale ve skutečnosti epidemie AIDS je již druhým případem přenosu opičího viru na lidskou populaci
40″ (SV40) přeskočil mezi druhy před půl stoletím, když byly virem kontaminováné vakcíny proti obrně aplikovány milionům lidí, včetně poloviny Americké populace té doby. (Podrobnosti viz: http://www.sv40cancer.com)
Vláda i zdravotníci přesto stále trvají na tom, že neexistuje žádný důkaz, že SV40 způsobuje lidskou rakovinu. Nezávislý výzkum za poslední desetiletí však jasně ukazuje, že SV40 je spojené s rychle smrtelnými rakovinami plic (mezoteliom), rakovinami kostní dřeně (mnohočetný myelom), s nádory mozku u dětí a s dalšími formami rakoviny.
Zpráva Washington Times (z 21. září 2003) uvádí, „Některé z vakcín proti dětské obrně, kterou dostaly miliony amerických dětí od roku 1962 do roku 2000 mohli být kontaminovány opičím virem, který podle dokumentů a svědectví, které mají být dodány do sněmovního výboru ve středu, u některých druhů skutečně způsobuje rakoviny .“ Příběh SV40 je podrobně popsán v nedávno zveřejněné knize The Virus and the Vaccine: The True Story of a Cancer-causing
VCP a napojení na biologické válčení a tajné experimenty prováděné na lidech jsou znepokojující Každá výroční zpráva VCP jasně ukazuje, že lidské experimentování s těmito nově vytvořenými a geneticky upravenými viry by nemělo být vůbec prováděno.
Zpráva z roku 1972 (str. 262) však také uvádí: „Jelikož člověk nebude nikdy využíván jako experimentální příjemce, je proto nutné získat důkaz onkogenity jinými prostředky.“ Ve vědě je dobře známo, že lékaři budou ne zcela ochotni přijmout laboratorní nálezy u zvířat jako absolutní důkaz. A experimentální nález na zvířatech musí být vždy jednoznačně prokázán i u lidí. Takže nelze předpokládat, že skryté testování na lidech s podezřením na rakovinotvorné viry neproběhlo v tisících experimentů prováděných tajně pod pod záštitou VCP, zejména s jejími silnými vazbami na skrytý výzkum biologické války. Americká armáda má za sebou dlouhou historii tajných experimentů na lidech.
Společnost Merck and Co, Inc. vyrobila většinu experimentální vakcíny na hepatitidy B, která byla bezprostředně následována případy vzniku AIDS. Některé z experimentálních vakcín byly vyrobeny v NIH. George Merck, který založil tuto společnost, byl v průběhu roku hlavním poradcem prezidenta Roosevelta pro biologickou válku již za druhé světové války WW2. Byl ústřední postavou při vytváření armádní bioválečné laboratoře ve Ft. Detrick, ve státě Maryland, která se později stala nedílnou součástí NCI.
Rolí společnosti Merck ve VCP bylo „provádět vyšetřování navrženy pro vývoj vakcín nebo jiných činidel účinných pro profylaxi a terapie lidské neoplazie (rakoviny) suspektní virové etiologie“ (1972; 139). Velký zájem byl o vývoj vakcín proti herpes viru. Výzkum zahrnoval nový typ očkovací látky proti herpesu pomocí „čištěného viru proteinové vakcíny“ a „podjednotkové vakcíny“ využívající pouze kousek herpetického viru (1977;135).
Společnost Merck prohlásila: „Od živého útlumu nebo usmrcené virové vakcíny pro potenciálně onkogenní viry by nebyly přijatelné pro humánní použití kvůli nebezpečí přenosu funkční genetiky Tento projekt byl zahájen s cílem zjistit, zda se vakcíny mají čistit od virových antigenů přijatelných pro použití u lidí což mělo praktickou hodnotu.“ (1977; 160) (Tato navrhovaná „purifikovaná“ herpetická vakcína byla podobného typu jako byla experimentální „purifikovaná“ vakcína proti hepatitidě B injekčně podaná gayům v následujícím roce.)
Je mým tvrzením, že zavedení HIV a virusu KS do gayů, nejnenáviděnější menšiny v Americe, nebylo přírodní nehodou kvůli opicím v džungli. Vědciže by záměrně nakazili gaye AIDS? Aby konečně dokázali, že zvířecí rakovinné viry způsobují rakovinu? V lednu 1987 do vydání časopisu MD, oklahomský internista napsal: „Homosexualita je hřích, zasluhující si trest smrti.“
S takovou mentalitou, tak odpověď na otázku není v lékařském a vědeckém světě nijak vzácná, a je bezpochyby že ano.
VCP byla biologická katastrofa, která čekala, až se to stane. Co by se stalo, kdyby jedna nebo více z těchto nebezpečných rakovin a imunosupresiv viry unikly z laboratoře a způsobily celosvětový biologický holocaust?
Zpráva Úřadu pro bezpečnost biologického nebezpečí z roku 1978 VCP uvádí: „Neadekvátní péče a zacházení se zvířaty během posledních několik let vytvořilo potenciál pro výskyt infekce u lidí s opičími (primátními) mikroorganismy a křížovou infekcí mezi nimi.
Takový mezidruhový přenos onemocnění může vážně ohrozit integritu experimentu, ale i zdraví experimentátora. Vzhledem k rozsahu biomedicínského výzkumu využívajícího tkáňové kultury. je velmi důležité časté vyhodnocování křížové kontaminace tkáňových kultur.“
Koncem sedmdesátých let míšení zvířecích rakovinných virů s lidskými buňkami k produkci nových „xenotropních“ virů bylo samozřejmostí. Dotyčné lidské buňky byly buňky placenty („po porodu“) buňky od pacientů s imunitním onemocněním a buněk z leukémie (1978, str. 192). Xenotropní viry jsou viry odebrané z jednoho druhu a transplantované do jiného jiného druhu.
Všechny tyto experimenty představují „druh přeskoku“ prováděném v laboratoři. V roce 1977 program vyráběl „přibližně 60 000 litrů (15 840 galonů) virů pěstovaných v tkáňové kultuře, množených ve více než 40 různých buněčných liniích a distribuováných ve více než 1250 zásilkách do více než 250 zúčastněných laboratoří po celém světě.“
Také v roce 1977 Electro-Nucleonics Laboratories zpracovaly 8 044 litrů (2 024 galonů) tekutin obsahujících virus odebraný z několika systémů tkáňových kultur. Asi polovina tohoto objemu byly koncentrované xenotropní viry. Ve stejném roce vyrobila farmaceutická společnost Pfizer 28 000 litrů (7 392 galonů) tekutin pro sběr virů.
Naprostá většina zahrnoval viry primátů, jako je opičí virus Mason-Pfizer, virus opičího sarkomu a endogenní virus paviána. (Tento paviánový virus byl kontaminován v Gallově laboratoř v NCI). Litton vyrobil 37 438 litrů (9 984 galonů) retrovirového materiálu sestávajícího v podstatě ze čtyř činidel: myší mléčné žlázy nádorových virusů, a Raucherova virusu (krysí) leukémie, Grossvirus myší leukémie a virus leukémie paviána. VCP dal jasně najevo, že: „Probíhají pokusy chronicky infikovat buněčné kultury lidského epitelu a fibroblastů buňky a podobné buněčné kultury z primátů (kosmanů) virusem opičího sarkomu, virusem leukemie gibonů a endogennmií virusy paviána“ (1977; 183).
O několik let později budou obviňováni primáti v africké buši za zahájení epidemie AIDS a epidemií KS.
V roce 1969 to předpověděli vojenští experti na bioválku, že během deseti let by mohlo být vyvinuto biologické činidlo, které bude mít devastující vliv na imunitní systém a pro které nebude existovat bezpečný způsob zacházení. (Podrobnosti o tomto kongresovém svědectví najdete na Google: Donald M MacArthur + biologická válka.)
VCP měl velký zájem na získávání „informací a materiály od pečlivě vybraných pacientů trpících imunodeficientním onemocněním“ (1972;318). To je jasně uvedeno ve zprávě o pokroku ve výzkumu z roku 1973 (str. 249) z University of Minnesota s názvem „Hledání informace související s nádorovým virem u pacientů s lidskou imunodeficiencí a rakovinou“
Vědci navrhli „pokračování studií spojujících imunodeficienci, rakoviny a onkogenní viry.“ Jak předpověděl expert na bioválku MacArthur, nová rakovina způsobenáí monster viry (jako HIV) byly vytvořeny VCP, což mělo smrtící účinek na lidský imunitní systém. V jednom experimentu zaznamenaném ve zprávě z roku 1973 (na str. 169), později publikované v Cancer Research v roce 1974 byly odebrány novorozená šimpanzí mláďata od svých matek hned při narození a odstaveny od mléka infikovaném rakovinovým virem krávy. Někteří ze šimpanzů skutečně onemocněli a pak zemřeli na dvě nemoci, které ještě nikdy nebyly pozorovány u šimpanzů. První byla Pneumocystis carinii zápal plic (později známý jako „gay pneumonie“ u AIDS); a druhá byla leukémie, rakovina krve.
Na začátku 70. let bylo jasné, že některé viry způsobující rakovinu nemohly způsobit rakovinu, pokud nebyl „pomocný“ virus zaveden současně. Byly zjištěny určité viry kuřecího, kočičího a myšího sarkomu jako „defektní“ a neschopné vyvolat rakovinné změny. Avšak, když byl do směsi přidán ještě „pomocný“ virus leukémie, tak sarkom virus byl najednou schopen vyvolat rakovinu. Míchání viru myšího sarkomu s virem kočičí leukémie vyprodukoval „hybridní virus“, který mohl nepřetržitě růst v buňkách kočky .
Takový „hybridní virus“ byl přizpůsoben lidským embryonálním (fetálním) buňkám (1971, str. 22). Je tedy zřejmé, že „skákání mezi druhy“ v experimentech byly během let u VCP samozřejmostí. Koncem sedmdesátých let bylo známo, že „RNA viry typu C “ (retroviry spojené se sarkomy a lymfomy a leukémie) normálně existovaly v buňkách jako „endogenní viry“ v buněčných genomech u mnoha druhů savců.
Do roku 1977, roku výroby experimentální vakcíny proti hepatitidě B tak vědci tvrdili, že jejich cílem bylo pouze „určit onkogenní potenciál domnělého lidského viru“ a „zahájit výrobu protivirové vakcíny (konvenční nebo jiné) a testovací a imunizační programy“ (1977;32). Přesná metoda podle které se to mělo uskutečnit, nebyla uvedena
Možnost, že zvířecí rakovinné viry mohou způsobit rakovinu i u člověka byla akceptována i přes riziko kontaminace virových laboratoří a virový výzkum byl riziko pro VCP. Problémy s kontaminací virem primátů sužovaly laboratoře těch nejslavnějších světových výzkumníků AIDS, hodně jich to přivedlo do rozpaků. Deset let předtím, než Gallo objevil HIV, ohlásil „nový“ a „lidský“ a s rakovinou spojený „virus HL-23“, který byl nakonec určen ne jako jen jeden, ale jako tři viry kontaminující primáty (vir gibon-opice, virus opičího sarkomu a endogenní paviánský virus).
Virus paviána byl objeven na počátku 70. let 20. století jihozápadní nadací pro výzkum a vzdělávání v San Antoniu v Texasu, která hostila chovnou kolonii šimpanzů a produkovala opičí viry pro výzkum. Virus paviána se nějak zíáhadně a nešťastně dostal až do krevních buněk texaské ženy s leukémií. Když se infikované buňky dostaly do Gallovy laboratoře bylii již zřejmě spojeni s dalším opičím virem a lidoopským virusem. Jak tyto tři viry kontaminovaly Gallovu laboratoř, není známo.
Však, George Todaro, neméně slavný virolog, řekl: „že to může snadno dostat tři viry do virového preparátu třeba jen tím, že je někdo trochu nedbalý, a Gallo měl spoustu nedbalých lidí.“ (Viz John Crewdson’s Science Fikce: Vědecká záhada, Masivní zakrývání a Temné dědictví Roberta Galla, str. 20).
Teprve až v roce 1986 „objevil“ Max Essex z Harvardu nový lidský retrovirus AIDS, který našel v krvi zdravých Afričanů. Nakonec se tento virus ale také ukázal jako opičí virus, který vznikl v blízké kolonii primátů. Zvířecí virus se nějak propracoval až do essexské laboratoře a do vzorků krve.
Zajímavé je, že jak Gallo, tak Essex, dva především Američtí výzkumníci AIDS byli předními zastánci africké zelené opičí teorie AIDS. Nyní je více široce přijímaná teorie, navržená Beatrice Hahn (která rovněž pracovala v Gallově laboratoři, když navrhl teorii se zelenou opici ), která tvrdí, že virus se vrací k šimpanzům v africké divočině.
Hahn nikdy nekomentoval problémy s kontaminací primátů v Gallo’s laboratoř. Mohli by primáti „předchůdci“ typu RNA retrovirus HIV a herpes virus KS podobný DNA typu herpes saimiri náhodně – nebo záměrně – se dostali do experimentální vakcíny hepatitidy B? Extrémně vysoký výskyt obou těchto „nových“ viry u gayů, kteří se dobrovolně přihlásili k experimentům s hepatitidou, by určitě mohl poskytnout dostatek dalších nepřímých důkazů k tomu, aby byly vytvořeny teorie o člověkem vytvořeném AIDS a byly by stejně věrohodné jako teorie o opici z Afriky.
Gay experimenty s hepatitidou B (1978-1981)
Experimentální vakcína proti hepatitidě B byla aplikována pouze gayům byla na rozdíl od jiných dříve vyrobených vakcín. Byla vyvinuta u šimpanzů a vyrábí se v ročním procesu sterilizace a čištění ze smíšené krve 30 gayů, kteří byli přenašeči viru hepatitidy B. Během prvního gay experimentu (listopad 1978-říjen 1979) v New York Blood Center, panovaly velké obavy, že by vakcína mohla být kontaminována.
Podle June Goodfield’s Quest for the Killers, str. 86, „To nebyl žádný teoretický strach, podezření na kontaminaci bylo u jedné vyrobené šarže Národním institutem zdraví, i když to nikdy v Merck’s. nebylo potvrzeno“ přesto homosexuální muži dostali tři přeočkování vakcínou v průběhu krátkého času.
Vakcína byla úspěšná, u 96 % mužů se vytvořily ochranné protilátky proti virové hepatitidě B. Někteří se domnívali, že tito muži byli imunosuprimovaní kvůli jejich promiskuitě a anamnéze pohlavních chorob. Ačkoli mladí muži ve studii byli skutečně „promiskuitní“ (toto byl totiž přímo požadavek pro přijetí do studia), tak byli ve výborném zdravotním stavu. Navzdory mnoha předchozím sexuálním partnerům se tito dobrovolníci nikdy nenakazili infekční hepatitidou B.
Dále lidé s oslabenou imunitou často nereagují na vakcínu. Muži v experimentu na Manhattanu měli nejvyšší míru HIV virů zaznamenaných za toto časové období (více než 20 % mužů bylo HIV pozitivních v roce 1981 a více než 40 % v roce 1984). Proto je třeba předpokládat, že mnozí, ne-li většina, z těchto mužů nakonec stejně zemřeli na AIDS.
Skutečný počet úmrtí na AIDS mezi muži v experimentu nebylo nikdy odhaleno a nebyly prostudovány jejich lékařské záznamy. Pokusy o získání těchto informací byly odmítnuty kvůli „důvěrné“ povaze experimentu.
V roce 1980 VCP skončil neslavně s neschopností dokázat, že viry se podílely na lidské rakovině. Více než kterýkoli jiný program vybudoval oblast zvířecí retrovirologie, což vedlo k více úplnému pochopení toho, jak rakovina a imunosupresivní retroviry způsobují onemocnění u lidí. VCP bylo kolébkou genetického inženýrství, molekulární biologie a projektu úpravy lidského genomu. Jsem přesvědčen že právě VCP (a nikoli Afrika) je také rodištěm HIV/AIDS.
Když VCP koncem 70. let klesala ke dnu, tak gay experimenty začaly v New Yorku a pokračovaly v dalších městech, např jako San Francisco a Los Angeles. Tato města by se rychle stala tři primární epicentra nového a bezprecedentního „souvisejícího s gayi syndrom imunitní nedostatečnosti“, později známého jako AIDS. Zavlečení HIV a KS herpes viru do gayů (spolu s některými „novými“ a nyní patentovanými mykoplazmaty objevenými v Armádním ústavu patologie) zázračně oživilo kariéru Roberta Galla a udělalo to z něj nejslavnějšího virologa na světě.
A samozřejmě že proměnil „selhání“ VCP v triumf. Když byl Gallův krevní test na HIV k dispozici v v polovině 80. let byly uložené vzorky krve homosexuálů v New York Blood Center přezkoumaný. Nejvíce ohromující je skutečnost, že u 20% gayů, kteří se dobrovolně přihlásili pro experiment s hepatitidou B na Manhattanu bylo zjištěno, že jsou HIV pozitivní již v roce 1980 (rok předtím, než se epidemie AIDS stala „oficiální“ což bylo v roce 1981).
To znamená, že manhattanští gayové měli v roce 1980 nejvyšší výskyt HIV než kdekoli jinde na světě, včetně Afriky, údajného místa narození HIV a AIDS. Navíc v roce 1982 v testu AIDS v New Yorku jeden z pěti gayů (20 %) byl pozitivně testován na nový KS herpes-8 virus když skladované vzorky krve znovu zkoumali epidemiologové v NCI v roce 1999.
Historici u AIDS zřídka zmiňují skutečnost, že New York Blood Center založilo šimpanzí virovou laboratoř pro výzkum vakcín v západní Africe v roce 1974. Jedním z cílů VILAB II, v Robertsfieldu v Libérii bylo vyvinout vakcínu proti hepatitidě B u šimpanzů. Laboratoř se také pyšní tím, že vydává „rehabilitované“ (ale virem infikované) šimpanze zpět do volné přírody. Také pohodlně zapomenuté v historii AIDS je LEMSIP (The Laboratory for Experimental Medicine and Surgery), primář kolonie nacházející se mimo New York City.
Po mnoho let, dokud nebyl rozpuštěn v roce 1997 tak LEMSIP dodával vědcům primáty a části primátů (a neznámé viry primátů) pro transplantace a výzkum virů. Viry z těchto primátů) byly experimentálně transplantovány do lidských bytostí již v 60. letech 20. století. LEMSIP byl také spojen s New York University Medical Centrum, kde byly první případy výskytu Kaposiho sarkomu spojeného s AIDS objeveny již v roce 1979.
Výzkumníci z NYU se také významně podíleli na výzkumu a vývoji experimentální vakcíny proti hepatitidě B používané u gayů. Podle Leonardu Horowitzovi, autorovi knihy Emerging Viruses: AIDS and Ebola, NYU Medical Centrum obdrželo státní dotace a zakázky spojené s biologickým válečným výzkumem který začal již v roce 1969.
Zde shromážděné důkazy jsou jen nepatrným zlomkem nepřímých důkazů podporující teorii o uměle vytvořeném AIDS. Vědci mají dlouhou a osvědčenou historii skrytého experimentování na lidéch „ve jménu vědy“. Každý, kdo si udělá čas na to studovat zprávy VCP uzná, že experimentování na lidech s rakovinovými viry bylo nepochybně zvažováno a nakonec uznáno za žádoucí. Skutečnost, že HIV/AIDS se objevil během deseti let od této nebezpečné rakoviny experimentování s virem je jen náhoda? Pokud je AIDS obviňován z lidské sexuality, mohou za to snad gayové, černoši a opice?
Myslím, že ne. Není nic špatného, nevlasteneckého nebo „spikleneckého“ na předkládání obrovského množství důkazů, které spojují mimo kontrolu veřejnosti experimentování s rakovinou zvířat a výzkum biologické války se vznikem AIDS. Co je však špatně, je neochota vědeckého establishmentu a médií a veřejnosti se na to podívat.
AUTOR: MUDr. Alan Cantwell
Překlad: Myšpule/myspulesvet.wordpress.com
Bývalá dánska kráľovná Margaréta II. svojich zosnulých rodičov obraňuje. Peter Kramer vo svojej 380-stranovej knihe…
Koncepcia „prvotného antigénového hriechu“ bola prvý raz navrhnutá pred šesťdesiatimi rokmi. Tento fenomén má potenciál…
„Na ich vyradenie z prevádzky boli použité oveľa silnejšie výbušné nálože a oveľa väčšie plavidlo,“…
Hlavné mestá krajín Západu zrazu zabudli na princípy, ako je spravodlivá súťaž, nedotknuteľnosť vlastníctva, prezumpcia…
Nemecko vysvetľuje včerajšiu náhlu návštevu ministerky zahraničných vecí Annaleny Baerbockovej na Ukrajine túžbou oficiálneho Berlína…
Ruské veľvyslanectvo ostro odsúdilo slová britského veľvyslanca Edwarda Fergusona, ktorý sa v článku pre srbské…