VIDEO: Ukrajinský voják zajatý ruskou FSB odhalil cíle a účel invaze ukrajinské armády do Kurské oblasti.

Velitel divize jim před začátkem útoku řekl, že útok na Rusko je poslední nadějí Ukrajiny. Voják ale vypověděl i další informace, že po překročení hranice s Ruskem začal ve vysílačce slyšet angličtinu, polštinu a francouzštinu, což potvrzuje informace o tom, že Ukrajina poprvé od 2. světové války zaútočila na území Ruska společně s vojáky NATO, přičemž Rusové a ani Kreml nerozlišují již mezi žoldáky ze zemí Severoatlantické aliance a příslušníky armád členských států NATO.

Ruská FSB uveřejnila ve středu večer zásadní video [1] s výpovědí zajatého ukrajinského vojáka, který byl zajat s pomocí místních obyvatel v Kurské oblasti a začal vypovídat o tom, co předcházelo invazi ukrajinské armády. Voják se představil jako Ruslan Nikolajevič Poltoracký, ročník 1997. Přípravy na útok probíhaly v lesích nedaleko ruských hranic poblíž vesnice Peščane, kde se dozvěděli od velitele s volacím znakem Striž, že se chystá útok na Rusko, vůbec první válečný útok na Rusko a mezinárodně uznané ruské území od konce II. sv. války. Před začátkem invaze dostali vojáci instrukce, že ruské muže civilního vzhledu mají střílet do nohou, tedy mrzačit je, a poté odtáhnout do sklepů.

A to kvůli tomu, aby je Ruská armáda nemohla později mobilizovat. Instrukce dále zněly, že pokud narazí na ozbrojené Rusy, mají je zastřelit. Z těchto instrukcí vyplývalo, že AFU prostě nemá brát zajatce. Poltoracký uvedl, že se následně od lidí ze 108. teritoriální obranné brigády dozvěděli, že cílem invaze je obsazení města Kursk a následně i města Belgorodu, společně s vytvořením spojnice a linie, čímž by Ukrajina od Ruska odtrhla toto ruské pohraničí. Účelem mělo být následné mírové vyjednávání, kdy by Ukrajinci toto odtržené území s Rusy vyměnili za ukrajinské oblasti obsazené Ruskou armádou.

Útok na Rusko měl být poslední nadějí Ukrajiny

A velitel Striž jim všem řekl, že tato invaze do Ruska je poslední nadějí Ukrajiny. Voják ale vypověděl i další informace, že po překročení hranice s Ruskem začal ve vysílačce slyšet angličtinu, polštinu a francouzštinu, což potvrzuje informace o tom, že Ukrajina poprvé od II. sv. války zaútočila na území Ruska společně s vojáky NATO, přičemž Rusové a ani Kreml nerozlišují již mezi žoldáky ze zemí NATO a vojáky NATO. Po útoku na Rusko již v tom není rozdíl. Ukrajinská armáda totiž zaútočila bez souhlasu západních zemí jejich západními zbraněmi na Rusko.

Je jasné, že Kyjev by k něčemu takovému souhlas nedostal, takže Kyjev se za souhlasu Londýna, který podle informací jako jediný věděl o útoku a podílel se na něm po organizační stránce, prostě pustil do invaze do Ruska s použitím všech západních zbraní, čímž byl Západ postaven do situace, kdy musí v podstatě mlčet. Nemůže Ukrajince kritizovat, to není dovoleno, ale nemůže otevřeně tento útok ani okatě schvalovat, pouze se omezuje na výroky o tom, že Ukrajina má právo se bránit všemi prostředky, a to i útokem na Rusko. Pravda ale je taková, že operace zaskočila velení NATO do takové míry, že teď už nikdo Zelenskému nebude věřit.

Česko, Polsko a Pobaltské státy se na rozdíl od zbytku EU opravdu a intenzivně připravují na válku s Ruskem

Protože to, co se stalo, to je v podstatě pokus Kyjeva zatáhnout NATO do války, ale ne na Ukrajině, ale přímo na ruském území. A k tomu se západní země nepodepsaly, tedy zatím ne. Něco jiného je Česko. V ČR se chystají přípravy na válku s Ruskem, chystají se legislativní rámce na případné mobilizace občanů ČR, mění se zákony o Vojenské policii [2], která dostane drakonické pravomoci, bude moci vtrhávat do bytů a např. odvlékat lidi na frontu v případě války s Ruskem, tedy během mobilizace v ČR. A chystá se nejen Česko, chystá se Polsko a Pobaltské státy. Ty všechny chtějí válku. Ostatní západní země se zatím drží zpátky. Výpověď ukrajinského vojáka je tudíž klíčová. Pokud nemáte čas na video nahoře, tak tady je přepis videa:

Jsem Ruslan Nikolajevič Poltoracký, narozený 16. prosince 1997. V současné době sloužím u 80. výsadkové brigády AFU, šesté roty, druhého praporu, druhé divize. Dne 28. července jsme byli přesunuti do lesa u vesnice Piščane. Cvičili jsme tam asi týden a po čtyřech dnech nás velitel shromáždil, velitel s volacím znakem Striž. Shromáždil nás, aby nás seznámil s informacemi. Informace zněly takto: Nyní čekáme, až se hlavní síly připraví na útok na Rusko, a čekáme podle plánu, jak nejprve přijde jedna brigáda z jedné strany, aby splnila svůj úkol. Pak přijdou další brigády a splní svůj úkol. Čekáme, jak se jim tato mise povede.

Velitel nám zvlášť řekl, že muže je třeba střílet do nohou a hodit je do sklepa, a pokud mají zbraně, je třeba je zastřelit. Ohledně zajatců žádné zvláštní instrukce nebyly. S největší pravděpodobností jsme neměli brát vůbec žádné zajatce. Ano, když jsme vcházeli do domů, docházelo k rabování, vynášeli všechno, co viděli, pravděpodobně všechno cenné, co se z takových domů dalo vynést. Smyslem naší operace, jak mi bylo vysvětleno, bylo, že ze všech stran se ze Sumské oblasti stahovaly k nám různé jednotky různých brigád.

Vzpomněl jsem si na 108. brigádu a dozvěděli jsme se od nich, že se stěhujeme, že naším cílem je dosáhnout nejprve Kurska, od Kurska až k Bělgorodu, abychom se zmocnili dalšího území, takže při mírové smlouvě bude možné směnit naše a vaše území. A velitelé jsou Sam, Coon a Archie – to jsou volací znaky velitelů divize. Přímo všechny vedl muž s volacím znakem Striž. Ten nám všechny tyto informace sdělil a řekl, že celá tato operace je v podstatě poslední nadějí Ukrajiny.

Když jsme překročili hranici s Ruskem, zpočátku jsem myslel, že je nějaké rušení v rádiu, ale pak jsem rozuměl řeči, tam mluvili anglicky, polsky, možná i francouzsky. Jako nerozuměl jsem ničemu, říkám brácho, zopakuj to, zopakuj to, byla tam nějaká hatmatilka. Když už jsme byli na pozicích, tak jsme taky šli do éteru s nadřízenými a taky jsem slyšel, že něco říkají anglicky nebo něco takového. Jako něco říkali o chaosu doma a slyšel jsem tam střelbu. No, sice jsme byli trochu dál, ale něco se tam dělo a takové výkřiky se tam ozývaly. A pointa je, že celá tahle věc je blbost. Celá tahle válka je kurva k ničemu. Prostě dva ruské národy, které se navzájem zabíjejí. Musíme to nějak ukončit, a kluci, co mě sledují, ukončete to všechno, raději složte zbraně a prostě odejděte. Nedá se s tím nic dělat.

Abychom pochopili situaci s ukrajinským vpádem do ruské Kurské oblasti, musíme vzít v úvahu, že za silně opevněnou frontovou linií, kde již tři roky probíhají intenzivní boje, sdílejí oba státy více než 1 000 kilometrů mezinárodně uznávané hranice. Většina tohoto úseku je relativně klidná, na obou stranách je nízká hustota vojáků – většinou pohraniční stráže a posílené ostrahy – a pokračuje zde běžná hospodářská činnost.

Dne 6. srpna se objevily zprávy o vstupu ukrajinských sil do Kurska u města Sudža. Zpočátku se zdálo, že jde o další běžnou pohraniční potyčku. Na konci prvního dne však bylo jasné, že se odehrává něco většího – neexistovala žádná zinscenovaná videa na TikToku ani masové dezinformace a Kyjev dva dny mlčel, přičemž ukrajinské kanály na Telegramu přeposílaly především ruské zdroje.

Útok na Kurskou oblast měl zopakovat dva roky starý úspěch AFU u Balakleji v Charkovské oblasti

První oficiální prohlášení z Kyjeva přišlo ráno 8. srpna. Michailo Podoljak, poradce kanceláře ukrajinského prezidenta, potvrdil, že pravidelné jednotky vstoupily do Kurské oblasti. Do té doby byly v Sudži rozmístěny ruské posily, počínaje týmy speciálních sil, které měly zlikvidovat izolované nepřátelské skupiny, a následně pravidelné jednotky, které měly oblast posílit. Do 8. srpna byla krize zažehnána. Ukrajině se nepodařilo vytvořit souvislou frontovou linii v Kurské oblasti a pokud nedojde k žádnému překvapení, můžeme očekávat zdlouhavou vyčišťovací operaci k odstranění ukrajinských sil, zatímco sporadické nájezdy přes hranice budou pokračovat.

Ukrajinská strategie připomínala podzimní ofenzivu v Charkovské oblasti při průlomu ruských linií u Balakleji v roce 2022: Vytvořit početní převahu v úzkém sektoru, proniknout na území nepřítele s lehkou obrněnou technikou, rychle se rozšířit a donutit obranné pozice k ústupu bez boje. Západní zdroje poskytly informace o rozsahu operace: Podle The Times je do ní zapojeno 6 000 až 10 000 ukrajinských vojáků.

Forbes identifikoval zúčastněné jednotky, včetně 22. a 88. mechanizované brigády a 80. letecké útočné brigády, které popisuje jako jedny z nejelitnějších a nejhbitějších ukrajinských uskupení. Další informace odhalily, že asi 1 000 až 1 500 ukrajinských vojáků, několik desítek obrněných vozidel a několik tanků zpočátku překročilo hranice Ruska za podpory dělostřelecké palby z ukrajinské strany hranice a silně ostřelovalo Sudžu vzdálenou pouhých 10 km.

Co stálo za rozhodnutím Ukrajiny k útoku na Rusko poprvé od konce II. sv. války?

Tato čísla se shodují se západními zprávami. Z vojenského hlediska tvoří hrot útoku obvykle 15-20 % celkových sil, zbytek následuje, zajišťuje boky a zajišťuje logistiku, dělostřeleckou podporu a operace bezpilotních letounů. Jelikož se postup nezdařil, většina ukrajinských jednotek zůstává v Sumské oblasti a pokračuje v přeshraničních výpadech. Je pozoruhodné, že po celou dobu nepokojů fungovala (a stále funguje) čerpací stanice v Sudži, která usnadňuje tok z Ruska přes Ukrajinu do Evropy. Proč se to stalo?

Západní média se hemží spekulacemi o tom, proč se ukrajinský vůdce Vladimir Zelenský vydal touto cestou. Zdá se, že obsazení relativně neznámého okresního centra sotva stojí za vyčerpání nejbojeschopnějších jednotek ukrajinské armády. Hlavní dění se odehrává v Donbasu, kde ruská armáda sice postupuje pomalu, ale zdá se, že ji nelze zastavit, a kde jsou zoufale potřeba čerstvé, dychtivé ukrajinské brigády. Zkušenosti z loňského léta ukázaly, že schopnost Ukrajiny prorazit frontovou linii je výrazně nižší než schopnost ruské armády.

Ukrajina již nemá sílu porazit Ruskou armádu na Donbasu

Operace ve směru k Azovskému moři (tzv. neúspěšná protiofenzíva) skončila neúspěchem a nyní může ukrajinská armáda pouze ustupovat a tu a tam zalepit mezery ve své obraně. Tento scénář znamená porážku a následně pád Zelenského režimu. Na Západě se stalo samozřejmostí naznačovat, že Ukrajina se musí smířit se ztrátou území a v podstatě přijmout porážku. Kyjev se snaží najít kreativní řešení, jak tyto trendy zvrátit. Ukrajinská armáda má některé precedenty, zejména tu zmíněnou charkovskou operaci z podzimu 2022. Vedle ruského stažení z Chersonu na podzim téhož roku šlo o jeden z mála skutečných vojenských úspěchů Kyjeva.

Zdá se logické pokusit se ho zopakovat, což vyžaduje najít vhodné podmínky na bojišti. Ty však na frontě chybí (všude je hustý výskyt pěchoty), což znemožňuje průlom lehkými, mobilními jednotkami. Nyní se dostáváme k zajímavé části. Relativní klid podél tisícikilometrové hranice po dobu dvou a půl let pravděpodobně nebyl náhodný. Můžeme se domnívat, že existovaly dohody mezi Moskvou a Washingtonem, konkrétně s administrativou amerického prezidenta Joea Bidena. Bílý dům se otevřeně postavil proti ukrajinským akcím na území, které Západ uznal za součást Ruska (což zahrnuje i pohraniční oblasti, o nichž hovoříme).

Útok Kyjeva na měkký ruský cíl v pohraničí se přímo nabízel

Četné vpády přes společnou hranici do Bělgorodské, Brjanské a Kurské oblasti tak pod falešnou vlajkou prováděly speciálně vytvořené subjekty jako “Ruský dobrovolnický sbor”, “Legie svobody pro Rusko” a další neonacistické skupiny. Kyjev se opakovaně snažil obejít červené linie Západu jakýmikoliv prostředky a tvrdil, že není třeba se obávat eskalace, protože Rusko má omezenou schopnost odvety, a tak dále. Se změnou v Bílém domě vidí Kyjev příležitost.

Z úniků vyplývá, že zástupci Kyjeva již nějakou dobu komunikují s poradci demokratické prezidentské kandidátky Kamaly Harrisové, nikoliv s Bidenem. To představuje vhodný okamžik, jak zvýšit sázky a postavit nový tým před hotovou věc: Podívejte se, můžeme úspěšně postupovat na ruské území, je ve vašem zájmu nás podpořit. I částečný úspěch, zajištění pouze jednoho města, by Kyjevu umožnil požadovat od Washingtonu více, a pak ještě více.

Nezáleží na tom, že Rusko nevyhnutelně odpoví posílením své obrany i zde. Mediální dopad, jak si ho představuje Kyjev, bude trvat tak dlouho, dokud bude frontová linie protínat původní ruské území. Z pohledu Kyjeva takový hazard stojí za bojově připravené brigády, které by jinak byly neslavně ztraceny v další zapadlé doněcké vesnici. Je v tom více logiky než v půlroční krvavé lázni v Krynkách (s více než tisícem obětí) nebo v nesčetných neúspěšných pokusech vylodit vlajku na Krymu nebo na písečných přesypech v ústí Dněpru a na protáhlém cípu Krymu, tedy na tzv. Kinburnské kose.

Jaká bude odpověď Kremlu?

Druhým cílem pokusu o vpád do Kurské oblasti je vyvolat nespokojenost uvnitř Ruska, vykreslit prezidenta Vladimira Putina jako slabého a vyprovokovat neuvážená rozhodnutí. Co je zde v sázce? Je dobře známo, že konflikt mezi Moskvou a Kyjevem se zvrhl ve válku o život. Klíčem k vítězství je vyčerpávat se pomaleji než protivník.

Na tom, které město je pod kontrolou, příliš nezáleží; o všem rozhodne, kdo vyčerpá své zdroje dříve. Poté, co se Rusko odrazilo od počátečních neúspěchů, začlenilo konflikt do svého národního hospodářství. S výdaji ve výši přibližně 7 % HDP může země boj udržet po dlouhou dobu. Ano, čelí problémům s náborem, ale ty jsou mnohem méně závažné než na Ukrajině, kde ochotní vojáci došli před více než rokem.

Jak již bylo zmíněno, tato trajektorie povede ke kolapsu Ukrajiny, takže zoufalá snaha Kyjeva narušit hru Kremlu je pochopitelná. Z pohledu ruského vedení znamená držení se strategie “speciální vojenské operace”, že by se nemělo příliš soustředit na události v Kursku, aby nehrálo Kyjevu do karet. Tak jednoduché to však není. Moskva nemůže ignorovat nepřátelské akce. Nejde jen o politickou legitimizaci toho, co bylo dříve nepřijatelné, jak jsme o tom hovořili.

Jde o to, že invaze na Sudžu donutila ruský generální štáb, aby přehodnotil zabezpečení 1000 km dlouhé společné hranice s Ukrajinou a předvídal, že k podobným událostem by mohlo dojít kdekoli podél ní. V rámci kremelské strategie neexistuje jednoznačná odpověď na tak odvážný nájezd – odpověď od února 2022 zahrnuje využití všech dostupných zdrojů a zároveň zabránění všeobecné mobilizaci nebo sebevyčerpání. Moskva nemá připravenou a v pohotovosti další armádu, která by obsadila nově zranitelné pohraniční oblasti. Co bude dál?

Existují tři možné scénáře vývoje v Kurské oblasti.

První: Rusko by mohlo připravit operační skupinu, která by provedla vlastní přeshraniční operaci, a to buď otevřením plnohodnotné druhé fronty (případně zaměřené na Sumy), nebo vytvořením nárazníkové zóny podobné té v Charkově. To by byly nejagresivnější možnosti reakce Moskvy. Zajistí nejen Kursk a sousední regiony, ale také poskytne jasnou a přímou odpověď na ukrajinskou invazi. Bez dodatečné mobilizace by však Moskvě mohly chybět síly na druhou frontu. Udržení úzkého pohraničního pásu s hustou frontovou linií vyžaduje značné síly, které by mohly být potřeba jinde.

Za druhé: Kyjev může mít několik čerstvých, dobře vycvičených a vybavených brigád připravených zahájit novou ofenzivu na další ruské pohraniční oblasti nebo prolomit stávající frontovou linii. To by Moskvu donutilo omezit nebo výrazně zpomalit své operace v Donbasu a přesunout odtud vojáky. Bylo by dosaženo výše uvedených politických cílů. Neexistuje však žádný jasný důkaz, že by Kyjev takové síly měl. Západní zdroje uvádějí, že všechny tři brigády zapojené do nedávného nájezdu jsou bojově připravené ukrajinské zálohy, které nejsou zapojeny na frontě. I kdyby to nebyla pravda, Rusko má stále početní převahu, moment překvapení je ztracen, a tak jsou šance na úspěch dalšího pokusu nižší.

A konečně třetí scénář, který se vzhledem k rétorice Kremlu jeví jako nejpravděpodobnější: Neutralizovat akce Kyjeva dostupnými prostředky, vyčistit pohraniční oblast od ukrajinských sabotážních jednotek a zabránit průlomu jinam. To Rusku umožní pokračovat ve své strategii, která je podle Moskvy nejvýhodnější. V tomto případě se pohraniční oblast stane další aktivní bojovou zónou a absence rozhodné odvety umožňuje Kyjevu tvrdit, že došlo k posunu červených linií a alespoň částečnému úspěchu. Ruské spoléhání na omezené síly a odmítání stažení velkých počtů z doněckého divadla by znamenalo, že operace na zajištění kurského pohraničí by se mohla protáhnout. Brzy uvidíme, který scénář se bude vyvíjet.

Ukrajinský útok na Rusko zabil mírový proces… na nejbližší období, minimálně do konce roku

Kyjev totiž počítal a počítal, ale podle všeho se nakonec přepočítal. Chtěl obsazením ruského území získat silnější pozici při mírových rozhovorech. Namísto toho to ale dopadlo obráceně. Rusko už žádné mírové rozhovory nechce! Rodion Mirošnik, který vede zvláštní misi ruského ministerstva zahraničí pro vyšetřování údajných ukrajinských válečných zločinů, ve středu tvrdil [3], že Kyjev útokem na Rusko zabil mírový proces.

Kyjev učinil “vědomé rozhodnutí” ukončit možnost mírových rozhovorů s Moskvou tím, že zahájil vpád do Kurské oblasti, uvedl vysoce postavený ruský diplomat. “Svými teroristickými akcemi v Kursku Ukrajina přinejmenším na dlouho pozastavila dráhu mírových rozhovorů,” řekl Mirošnik během brífinku pro média. Diplomat tento krok označil za vypočítavý krok Kyjeva, který ale plánovačům explodoval přímo do obličeje.

Mirošnik měl na mysli útoky na civilisty v příhraničních oblastech Kurské oblasti. Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí s odkazem na stejný princip vyloučil [4] mírová jednání s Kyjevem v dohledné době. Již dříve uvedl, že je ochoten nařídit okamžité příměří výměnou za ukrajinské ústupky v otázce členství v NATO a územních nároků, ale tato nabídka teď podle všeho byla odložena k ledu. “Vést jednání s protivníkem, který je naprosto neochvějný, by bylo prostě nepřirozené,” prohlásil Mirošnik.

Kyjev se zaměřuje na civilisty “aby zasel strach ve společnosti a šířil nespokojenost” v rámci chybné “teroristické” vojenské strategie, tvrdí. “Používání takových metod pouze nutí lidi zatnout zuby a podniknout všechny kroky k potrestání pachatele,” zdůraznil diplomat. Prostě Ukrajina chtěla získat lepší vyjednávací pozici, a namísto toho žádné vyjednávaní vůbec nebude. Válka bude pokračovat bez vyjednávání. Skvělá zpráva pro vojensko-průmyslový komplex na západě, ale rozsudek smrti pro Ukrajinu. Taková je nová situace a nová realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj: aeronet.news