V poslední době se neustále hovoří o tom, že by měl před mezinárodním tribunálem stanout Putin a další jeho souputníci, kteří jsou zainteresovaní v ukrajinském konfliktu.
Zdůvodňují vše údajně nevyprovokovanou agresí. Úplně stejně se pak vyjádřil i europarlament, který volal po mezinárodním procesu. Něco podobného se ozývá i z mnoha médií a lze předpokládat, že se bude v podobném gardu pokračovat i nadále.
Ovšem opět se nám zde ukazuje ona pokrytecká politika dvojího metru. Jednoho agresora je nutno odsoudit a dalšího budeme oslavovat jako „spojence“ či „mírotvorce.“ Nebo mu dokonce budeme při jeho agresích asistovat.
Jde samozřejmě o USA, tedy zemi, která je dlouhé roky svými agresemi pověstná. Asi nemá cenu zacházet až někam do dob Vietnamu, ale v relativně nedávné minulosti máme také několik příkladů nevyprovokovaných agresí, založených na tzv. „false flagu,“
Asi nejjednoznačnější odsouzeníhodnou americkou agresí byla válka v Iráku. Aby byla nějak zdůvodněna, objevila se zcela vykonstruovaná záminka, na jejímž základě byla země napadena americkým agresorem.
Kolik médií u nás tuto agresi odsoudilo? Samozřejmě žádné. Americké agrese můžete buď adorovat nebo o nich mlčet. Někdo tyto agrese nazývá „dovozem demokracie.“
Je nesporným faktem, že Irák nikdy nezaútočil na Spojené státy americké. Spojené státy byly v tomto konfliktu od začátku agresorem. Bush a jeho stoupenci byli naštvaní, že jeho otec, prezident George W Bush, nedokázal sesadit Saddáma Husajna od moci ve válce v Zálivu na začátku 90. let. Chtěli napravit to, co považovali za vážnou chybu, kterou udělal Bush starší.
Aby ospravedlnili svou nevyprovokovanou invazi do Iráku, Bush a jeho komplicové vykonstruovali lež o údajných Saddámových zbraních hromadného ničení. Když byla jejich lež odhalena tím, že tyto zbraně hromadného ničení neobjevili, Bush se za svou údajnou „chybu“ neomluvil a okamžitě nenařídil stažení amerických sil z Iráku, jak by někdo očekával.
Místo toho Bush nařídil své armádě, aby zůstala v Iráku a zabila každého, kdo se postavil proti novému loutkovému režimu, který on a jeho kumpáni instalovali.
Ale i kdyby Bushovo tvrzení o zbraních hromadného ničení nebylo lží, skutečnost, že národní stát vlastní zbraně hromadného ničení, neospravedlňuje právně ani morálně útočnou válku proti tomuto národnímu státu.
Kromě toho pouze Organizace spojených národů, nikoli vláda USA, má pravomoc prosazovat své vlastní rezoluce o zbraních hromadného ničení a je nesporné, že OSN nepovolila invazi a útočnou válku proti Iráku.
Nebyl to jen Bush mladší, kdo byl naštvaný, že Bush starší nedokázal ve válce v Zálivu změnit režim. Během svého působení v 90. letech Bill Clinton prosadil jeden z nejbrutálnějších sankčních režimů v historii, který přispěl ke smrti stovek tisíc nevinných iráckých dětí.
Ve skutečnosti tehdejší Clintonova velvyslankyně při OSN Madeleine Albrightová, jinak přezdívaná „krvavá Madla“, v roce 1996 prohlásila, že smrt půl milionu iráckých dětí v důsledku sankcí „za to stojí.“ Tím „to“ měla na mysli změnu režimu, která povede k odstavení iráckého diktátora Saddáma Husajna od moci a jeho nahrazení jiným, USA uznávaným diktátorem.
Myšlenka byla taková, že smrt všech těch iráckých dětí uvrhne Saddáma do krize svědomí, která ho přiměje vzdát se moci. Smrtící plán nevyšel. Saddám zůstal u moci a smrtící sankce pokračovaly v zabíjení nevinných iráckých dětí dalších pět let, dokonce i poté, co byl zvolen Bush mladší.
Proč by Clinton, George W. Bush a jejich stoupenci neměli být stíháni za to, že přispěli k nevyprovokované vraždě všech těchto iráckých dětí? Proč by se „agresivní válka“ měla vztahovat pouze na bomby, kulky, rakety, vojáky, tanky, drony a letadla a ne na ekonomické sankce, které vědomě a úmyslně zabíjejí nevinné lidi?
Nyní je pod stejnými sankcemi například Sýrie, která se dostala doslova do stavu humanitární katastrofy. Smrtící sankce ukládané pseudohumanisty z USA a lokajských zemí jsou o to horší, že na ně doplácí ti nejslabší – tedy zejména děti.
Irák nikdy nezaútočil na Spojené státy. Byly to Spojené státy, které zaútočily na Irák. Po celou dobu konfliktu byly USA agresorem a Irák se bránil.
Proč by tedy mělo před mezinárodním tribunálem skončit jen Rusko a ne také USA??
Copak nikdo nevidí tu do očí bijící politiku dvojího metru???
ZDROJ: Youtube
Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda
Slovenské Hnutie Obrody reaguje na podnety niektorých občanov, ktorí sa dožadujú rozpisu dátumov a miest, v…
Skupina vojakov, ktorá prenikla do ruskej Brjanskej oblasti, pozostávala z vojakov NATO. Ukrajinskú sabotážnu a prieskumnú skupinu, ktorá vtrhla do…
Poľsko varuje pred následkami ukoristenia tankov Abrams. Interia: Rusko vyvinie nové metódy boja proti tankom,…
Ani novinárovi, pedagógovi a katolíckemu kňazovi Karolovi Lovašovi neušlo štvrtkové (31. 10.) odsúdenie Andreja Kisku. Krajský…
Na základe Príkazu č. 01, Hrdinu Sovietskeho Zväzu a Predsedu Predstavenstva Štátneho Fondu, Alexandra Vladimiroviča…
Ľudia už podľa nej majú dosť hádok a konfliktov medzi politikmi. Komentovala aj progresivistické prejavy…