VIDEO: „Bruselu nejde o nic jiného než o anti 28. říjen. Pro vlivné síly dnešní Evropské unie je národní stát a jeho existence už jen reliktem minulosti,“ vyhlásil Václav Klaus v prejave pri príležitosti 105. výročia vzniku prvej spoločnej republiky Čechov a Slovákov

Prejav bývalého prezidenta Českej republiky Václava Klausa na pražskom námestí Republiky dňa 28. októbra 2023 pri príležitosti 105. výročia vzniku samostatného Československa.

K příležitosti státního svátku na shromáždění na pražském náměstí Republiky vystoupil před svými příznivci bývalý prezident Václav Klaus. „Bruselu nejde o nic jiného než o anti 28. říjen,“ zkritizoval v projevu Evropskou unii. Podpořit ho přišel i děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík nebo bývalý předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček.

Shromáždění k příležitosti 105. výročí vzniku samostatné Československé republiky uspořádal také bývalý prezident Klaus pod záštitou Institutu Václava Klause. Na akci mimo jiné dorazili politik a bývalý předseda poslanecké sněmovny Vondráček (ANO), ekonom a děkan Národohospodářské fakulty VŠE Ševčík či moderátor Luboš Xaver Veselý.

„Pan prezident mě osobně pozval, vážím si toho. Dopředu mi říkal, že to bude projev, nad kterým hodně přemýšlel, nezapomenutelný, takže jsem byl zvědavý. Lidé s ním mohou souhlasit či nesouhlasit, ale vždy se od něj něco dozví,“ vysvětlil iDNES.cz Vondráček, proč přišel Klause podpořit. Zároveň dodal, že s Klausovy názory čím dál tím více souhlasí.

Klaus ihned na začátku proslovu připomněl incident, kdy byl v době covidu sepsut za veřejné shromažďování. Vyjádřil naději, že letos se setkání odehraje v klidu a „političtí nepřátelé nebudou útočit“. Dále také uvedl, že Mnichov byl logickým důsledkem, nikoliv nečekanou událostí.

„Potřebnou změnu bude těžké prosadit nejen z naší domácí nejednoty, ale bude to těžké i proto, že dnes u nás doma nejsme sami. Už je tu s námi se všemi svými viditelnými i neviditelnými emisary i jejími ochotnými domácími pomocníky i EU. My při jejím rozhodování o nás a za nás taháme za kratší konec provazu,“ pronesl například bývalý prezident a za svoji kritiku Evropské unie sklidil hlasitý potlesk.

„Bruselu o nic jiného než o anti 28. říjen nejde,“ pokračoval mimo jiné bývalý prezident a jeho poselství davem lidí vzburcovalo potlesk.

Klaus také připomněl, že si na svůj projev vybral Obecní dům, protože právě zde byla před 105 lety vyhlášena samostatná Československá republika.

„Tato akce je důstojným připomenutím ustavení naší státnosti,“ zdůvodnila svoji účast na akci paní Věra, která Václava Klause považuje za nejlepšího z porevolučních českých prezidentů. Někteří příznivci na akci dorazili i s vlajkami České republiky či plakáty s hesly „Do naší lodi ČR voda neteče“ nebo „Budu volit takové politiky, kteří mě nebudou chtít neustále hlídat a chránit“.

Shromáždění bývalého prezidenta a jeho příznivců se snažil narušit muž s megafonem. „Jsme stále Československo, rozdělení byl podvod a fikce,“ hlásal. „Běž to pouštět do Bratislavy,“ vyzývali ho účastníci akce. Zastavit výtržníka se snažil i mluvčí Institutu Václava Klause Petr Macinka, který nakonec o pomoc požádal místní policisty.

Po proslovu Klaus položil květiny k památeční desce a fotil se se svými příznivci.

Viac vo videu:

Václav Klaus: Nedopusťme popření smyslu 28. října (prepis prejavu)

Dámy a pánové,

s některými z Vás jsme se na stejném místě, ve stejnou dobu a ve stejný den, už jednou setkali. Bylo to před třemi lety, v okamžiku nesmyslných covidových zákazů. Jakékoli shromažďování lidí (a navíc bez roušek) bylo zakázáno a já jsem se pak o svém tehdejším provinění musel dlouho soudit. Teď nečekám atak úřadů, spíše politických odpůrců, lidí, kteří nesnesou jiný názor než ten vlastní.

28. říjen je vážné datum, k vážnému datu se mají pronášet vážné projevy a vážný projev je projev připravený, tedy psaný. A psaný text je nutné číst.

Scházíme se v den státního svátku před historickou budovou, v níž byla před 105 lety vyhlášena Československá republika. Od tohoto okamžiku se datují dějiny naší moderní státnosti. Scházíme se zde právě my, kterým o naši republiku skutečně jde, a právě zde, protože tuto zásadní událost našich dějin, o níž bude dnes na jiných fórech pronesena spousta převážně prázdných slov, chceme vzpomenout vážně. Optikou této události se chceme dívat na nepříliš radostný dnešek a na akutní hrozbu, kterou je vzdání se myšlenky 28. října.

Pro naše rodiče a prarodiče, pro generace, které přežily útrapy první světové války, byly události 28. října 1918 zásadním zlomem. Po třech stoletích habsburské nadvlády a po čtyřech letech válečných hrůz nastal konec války, spolu s ním se rozpadla habsburská monarchie a zrodila se nová republika.

Nesla v sobě mnohé rysy této přelomové chvíle – nejenom velké vlastenecké nadšení, ale i zděděné i nově vzniklé národnostní problémy. Ekonomika byla válkou zcela vyčerpána. Ještě, že jsme měli Rašína a vyhnuli se poválečné inflaci, která proběhla v nebývalé výši všude kolem nás. Naši předkové si také začínali brzy uvědomovat naši závislost na měnících se velmocenských poměrech. Radost a naděje však tehdy mimo veškerou pochybnost převládaly. Vznik samostatné a svobodné Československé republiky byl vyvrcholením společenské, ekonomické a kulturní emancipace, kterou si Češi dlouhou dobu přáli a ke které v průběhu 19. a počátkem 20. století směřovali.

Nadšení a euforie však nejsou na věky. A hlavně nestačí. Již po dvou desetiletích se ukázalo, na jak vratkých základech naše státnost a suverenita stály. Hitlerovi stačila krátká doba a z Československé republiky zbyly trosky. Pro české Němce byl sám koncept republiky od samého počátku nepřijatelný a bez válečné porážky Německa v roce 1918 vznik naší republiky by nikdy neakceptovali. Při první příležitosti usilovali o její rozbití. Iluzí se ukázalo být zahraničně-politické opření se o západní velmoci.

Nechceme to slyšet, ale Mnichov byl logickým důsledkem tehdejšího evropského vývoje, nebyl nečekanou katastrofou. I skutečnost, že jsme se po druhé světové válce dostali do Stalinova područí, s tím vším souvisela.

Teprve listopad roku 1989 znovu oživil naděje 28. října 1918. Na události, které po 17. listopadu v naší zemi bezprostředně následovaly, můžeme vzpomínat s hrdostí. Bohužel už jen vzpomínat. Dnešní vláda se od idejí svobody z počátku 90. let stále více vzdaluje, což vyvolává frustraci stále se zvětšující části naší společnosti. Frustrace ale nestačí. Frustrace není politickým programem. Nemá-li zůstat neproduktivní pasivitou, musí být rychle nahrazena pozitivní politickou aktivitou. A té se musí zúčastnit každý z nás.

Nebude to snadné. Potřebnou změnu je a bude těžké prosadit nejen z důvodů naší domácí nejednoty a jisté ochablosti a změklosti. Bude to těžké i z toho důvodu, že doma už dnes nejsme sami. Už je tu s námi – se všemi svými viditelnými i neviditelnými emisary a jejich ochotnými domácími pomocníky – i Evropská unie a my při jejím rozhodování o nás a za nás taháme za kratší konec provazu, neboť pro vlivné síly dnešní Evropské unie je národní stát a jeho existence už jen reliktem minulosti.

Zrušením hranic a otevřením stavidel pro masovou migraci jsou v Evropě připravovány podmínky k vytvoření nové multikulturní společnosti, což lidé nejen u nás doma nechtějí. Důsledkem je fatální odcizení evropských elit od občanů evropských zemí. Jsme svědky nové etatizace a socializace Evropy. Jsme svědky násilného prosazování zelené ideologie, která staví člověka a přírodu do nesmiřitelného protikladu.

Snaží se nás přesvědčit, že česká státnost, národní hrdost, vlastenectví a obhajoba národních zájmů jsou jen přežitky minulosti. Že je to pouhé staromilství. Vidíme to zcela jinak. Právě dnes, 28. října, bychom měli říci jasně a nahlas, že to, co před 105 lety vytvořili Masaryk, Rašín, Beneš a další, pro nás zůstává závazkem i dnes.

Uchovat a ubránit naši státnost a suverenitu a předat je následujícím generacím musíme i my cítit jako svůj závazek. Víme, že byly vybojovány za velkých obětí a v mimořádných okamžicích historie. V Bruselu však – s jistou nadsázkou řečeno – o nic jiného než o anti-dvacátýosmý říjen už dávno nejde.

Kéž by to měli na mysli ti, kteří se v demokratické volbě dostali a dostanou do čela dnešní České republiky. Abychom k tolik potřebné změně přispěli, musíme rychle začít hledat takové politiky, kteří by byli schopni nás k obratu a k novému zítřku dovést. Jsme tu dnes proto, abychom tyto své obavy řekli veřejně, s plnou vážností a naléhavostí.

Václav Klaus, 28. 10. 2023

Prvá Československá republika vznikla pred 105 rokmi. Správa o jej vzniku bola nečakaná

Prvá spoločná republika Čechov a Slovákov dala v roku 1918 definitívnu bodku za rakúsko-uhorskou monarchiou. Slovákov emancipovala, stali sa štátotvorným národom, Česi o nej s nostalgiou hovoria ako o zlatom veku spoločnej štátnosti. Dátum jej vzniku, ktorý pripadá na dnes (sobota 28. 10.), je pre nich najvýznamnejším štátnym sviatkom.

Správa o vzniku republiky bola nečakaná. Prišla dva týždne pred koncom prvej svetovej vojny. O jej podobe vtedy rokoval Edvard Beneš vo Švajčiarsku, Milan Rastislav Štefánik vo Francúzsku a budúci prezident Tomáš Garrigue Masaryk v USA.

„Tomáš Garrigue Masaryk, keď odchádzal do exilu po vypuknutí prvej svetovej vojny, už takmer odchádzal s tým, že je nutné rozbiť Rakúsko-Uhorsko a musí sa založiť Československo,“ priblížil riaditeľ Historického múzea ČR Marek Junek.

Štefánik ako jediný slovenským minister exilovej vlády – minister vojny – chodil na jednotlivé fronty, kde pomáhal zakladať légie. Práve ich úspechy boli pádnym argumentom na vznik samotnej republiky. Spojenci ich uznali ako spojeneckú armádu.

Medzi základné atribúty novovzniknutej republiky, patrili cestovný pas, bankovka, známka či vlajka. Modrý klin reprezentujúci Slovensko siahal spočiatku len do tretiny vlajky, až neskôr do jednej polovice.

Pre Slovákov vznik republiky vychádzal z práva na sebaurčenie. Časom ale pre niektorých z nich prestával byť 100-percentným odrazom túžby, aspoň po čiastočnej forme autonómie.

„Československo malo ešte stále väčšinu katolíckeho obyvateľstva, týkalo sa to aj českých území. Ale v skutočnosti veľká časť nových politických elít si vyložila vznik štátu inak, než sa očakávalo na Slovensku. Vyzdvihovali napríklad husitstvo,“ dodal historik Múzea pamäti XX. storočia Peter Blažek.

Dokumentuje to i moment povalenia Mariánskeho stĺpu na Staromestskom námestí. Dav strhol symbol ochrany Prahy pred Švédmi na konci 30-ročnej vojny, ako symbol katolicizmu z odporu voči habsburskej monarchii.

Slovensko sa zrieklo uhorskej nadvlády martinskou deklaráciou z 30. októbra 1918. Tým Uhorsko stratilo nárok vyjednávať v mene slovenského národa.

O pozoruhodnom význame Mariánskeho stĺpu na Staromestskom námestí v Prahe sa dozviete v nasledujúcom dokumente TU.

Zdroj: Institut Václava Klause / idnes.cz / spravy.rtvs.sk / InfoVojna