Totální válka za zrušení Ruska

Obrovská část NATOstánu se chová jako rusofobní lynčující dav. Žádný nesouhlas není tolerován.

Nyní už je naprosto jasné, že neo-orwellovská rusofobní kampaň „Dvě minuty nenávisti“, kterou Říše lži spustila po zahájení operace Z, je ve skutečnosti „Nenávist 24/7“.

Obrovská část NATOstánu se chová jako rusofobní lynčující dav. Žádný nesouhlas není tolerován. Úplný psyops de facto povýšil Říši lží na Říši nenávisti v totální válce – hybridní i jiné – s cílem úplně zrušit Rusko.

Nenávist má přece jen větší sílu než pouhé lži, které se nyní dostávají až do absurdity, jako když se americké „zpravodajské služby“ uchylují – jak jinak – ke lžím, aby vedly informační válku proti Rusku.

Jestliže propagandistický přehmat byl smrtelně účinný mezi zombifikovanými západními masami – říkejme tomu „vítězství“ v PR válce – na frontě, kde na tom opravdu záleží, uvnitř Ruska, je to velký neúspěch.

Podpora veřejného mínění pro operaci Z i prezidenta Putina je bezprecedentní. Po videozáznamech mučení ruských válečných zajatců, které vyvolaly všeobecné znechucení, se ruská občanská společnost dokonce připravuje na „dlouhou válku“ trvající měsíce, nikoliv týdny, pokud budou splněny cíle ruského vrchního velení – ve skutečnosti vojenské tajemství.

Deklarovaným cílem je „demilitarizace“ a „denacifikace“ budoucí neutrální Ukrajiny – geopoliticky však sahá mnohem dál: cílem je převrátit evropské uspořádání kolektivní bezpečnosti po roce 1945 naruby a donutit NATO, aby pochopilo a vyrovnalo se s konceptem „nedělitelné bezpečnosti“. Jedná se o nesmírně složitý proces, který zasáhne příští desetiletí.

Sféra NATOstánu prostě nemůže veřejně přiznat řadu faktů, které vojenský analytik kalibru Andreje Martynova vysvětluje už léta. A to přispívá k jejich kolektivní bolesti.

Rusko se může postavit NATO a rozbít ho na kusy během 48 hodin. Může použít vyspělé systémy strategického odstrašení, které nemají na Západě obdoby. Jeho jižní osa – od Kavkazu a západní Asie po Střední Asii – je plně stabilizovaná. A pokud půjde opravdu do tuhého, může pan Zircon dodat svou hypersonickou jadernou vizitku a druhá strana ani nebude vědět, co ji zasáhlo.

„Evropa si vybrala svůj osud“

Možná by bylo poučné sledovat, jak tyto složité procesy interpretují Rusové, jejichž úhel pohledu je nyní napříč NATOstanem zcela zablokován.

Podívejme se na dva příklady. Prvním je generálporučík L. P. Rešetnikov, který v analytické poznámce zkoumá fakta pozemní války.

Některé klíčové poznatky:

– „Nad Rumunskem a Polskem létají letouny včasné výstrahy NATO se zkušenými posádkami, na obloze jsou neustále americké zpravodajské satelity. Připomínám, že jen z hlediska rozpočtů jsme pro náš Roskosmos vyčlenili 2,5 miliardy dolarů ročně, civilní rozpočet NASA je 25 miliard dolarů, jen civilní rozpočet SpaceX se rovná Roskosmosu – a to nepočítám desítky miliard dolarů ročně pro celé USA horečně rozvíjející systém řízení celé planety.“

– Válka se odehrává podle „očí a mozků NATO. Ukronacisté nejsou nic jiného než svobodně ovládané zombie. A ukrajinská armáda je dálkově řízený zombie organismus“.

– „Taktika a strategie této války se stane předmětem učebnic pro vojenské akademie po celém světě. Ještě jednou: ruská armáda rozbíjí nacistický zombie organismus, plně integrovaný s očima a mozkem NATO.“

Nyní přejděme k Olegu Makarenkovi, který se zaměřuje na velký obraz:

– „Západ se považuje za „celý svět“ jen proto, že dosud nedostal dostatečně citelnou ránu do nosu. Tak se stalo, že mu nyní tento úder dává Rusko: se zadní podporou Asie, Afriky a Latinské Ameriky. A Západ s námi nemůže udělat vůbec nic, protože za námi zaostává i co do počtu jaderných hlavic.“

– „Evropa si vybrala svůj osud. A zvolila si osud Ruska. To, co nyní vidíte, je smrt Evropy. I když nedojde k jaderným úderům na průmyslová centra, Evropa je odsouzena k zániku. V situaci, kdy evropský průmysl zůstane bez levných ruských energetických zdrojů a surovin – a Čína začne dostávat tytéž energetické nosiče a suroviny se slevou, nemůže být o nějaké skutečné konkurenci s Čínou ze strany Evropy řeč. V důsledku toho se tam zhroutí doslova všechno – po průmyslu se zhroutí zemědělství, zhroutí se sociální zabezpečení a sociální péče, začne hlad, banditismus a chaos.“

Lze se domnívat, že Rešetnikov a Makarenko věrně reprezentují celkové ruské smýšlení, které interpretuje surovou falešnou vlajku Buče jako zástěrku pro zastření mučení ruských válečných zajatců ukrajinskou armádou.

A co je ještě hlubší, Buča umožnil, aby ze západní mediální sféry zmizely informace o laboratořích Pentagonu pro výrobu biologických zbraní i s jejich důsledky: důkazy o koordinované americké snaze nakonec nasadit skutečné zbraně hromadného ničení proti Rusku.

K víceúrovňovému podvodu v Buče muselo patřit i britské předsednictví Rady bezpečnosti OSN, které ve skutečnosti zablokovalo seriózní diskusi, a to den předtím, než se ruské ministerstvo obrany snažilo předložit OSN – předvídatelně bez účasti USA a Velké Británie – všechna fakta o biologických zbraních, které objevilo na Ukrajině. Číňané byli těmito zjištěními zděšeni.

Ruský Vyšetřovací výbor alespoň pokračuje ve své práci a 100 výzkumníků objevuje důkazy o válečných zločinech na celém Donbasu, které budou v blízké budoucnosti předloženy tribunálu, který bude pravděpodobně zřízen v Doněcku.

A to nás přivádí zpět ke skutečnostem na místě. O možném konci operace Z se vedou rozsáhlé analytické diskuse. Spravedlivé hodnocení by zahrnovalo osvobození celé Novorosie a úplnou kontrolu černomořského pobřeží, které je dnes součástí Ukrajiny.

„Ukrajina“ ve skutečnosti nikdy nebyla státem; vždy byla připojena k jinému státu nebo říši, jako bylo Polsko, Rakousko-Uhersko, Turecko a především Rusko.

Přelomovým ruským státem byla Kyjevská Rus. „Ukrajina“ ve staré ruštině znamená „pohraniční oblast“. V minulosti označoval nejzápadnější oblasti Ruské říše. Když se impérium začalo rozšiřovat na jih, byly nové oblasti anektované převážně z turecké nadvlády nazývány Novorossií („Novou Rusí“) a severovýchodní oblasti Malorossií („Malou Rusí“).

Až SSSR na počátku 20. let 20. století vše spojil dohromady a pojmenoval „Ukrajina“ – a přidal Halič na západě, která historicky nebyla ruská.

Klíčovým momentem je však rozpad SSSR v roce 1991. Protože Říše lži de facto ovládala postsovětské Rusko, nikdy by nemohla připustit, aby skutečné ruské regiony SSSR – tedy Novorosie a Malorosie – byly znovu připojeny k Ruské federaci.

Rusko je nyní znovu začleňuje – ve stylu „udělal jsem to já, po svém“.

Vamos a bailar v evropském Portoriku

Každému serióznímu geopolitickému analytikovi je již také jasné, že operace Z otevřela Pandořinu skříňku. A nejvyšší historickou obětí veškeré toxicity, která byla nakonec vypuštěna, bude jistě Evropa.

Nepostradatelný Michael Hudson ve své nové eseji o americkém dolaru, který pohlcuje euro, napůl v žertu tvrdí, že Evropa by se mohla rovnou vzdát své měny a pokračovat jako „trochu větší verze Portorika“.

Koneckonců, Evropa „v podstatě přestala být politicky nezávislým státem, začíná se podobat Panamě a Libérii – offshorovým bankovním centrům, které nejsou skutečnými „státy“, protože nevydávají vlastní měnu, ale používají americký dolar.“

Ve shodě s řadou ruských, čínských a íránských analytiků Hudson soudí, že válka na Ukrajině – ve své „plné verzi jako nová studená válka“ – bude pravděpodobně trvat „nejméně deset let, možná dvě, protože USA rozšíří boj mezi neoliberalismem a socialismem [míněn čínský systém] na celosvětový konflikt“.

Co může být vážně sporné, je to, zda USA po „ekonomickém dobytí Evropy“ budou schopny „uzamknout africké, jihoamerické a asijské země“. Proces euroasijské integrace, který se již deset let rozjíždí v plném proudu, je dirigován rusko-čínským strategickým partnerstvím a rozšiřuje se na většinu zemí globálního Jihu, tomu bez jakýchkoli překážek zabrání.

Není pochyb o tom, že, jak uvádí Hudson, „světová ekonomika se rozhořívá“ – a Spojené státy zbrojí obchodem. Na pravé straně dějin však máme Rublegas, petroyuan, nový měnový/finanční systém, který je navrhován v partnerství mezi Euroasijskou hospodářskou unií (EAEU) a Čínou.

A to je něco, co nemůže vymazat žádná mizerná kulturní válka.

Autor: Pepe Escobar – brazílsky novinár a geopolitický analytik. Pre Asia Times Online píše pravidelný stĺpček „The Roving Eye“, v ktorom pravidelne diskutuje o nadnárodnom „súperení o dominanciu na Blízkom východe a v Strednej Ázii“. Escobar sa od konca 90. rokov zameriava na strednú Áziu, Rusko, Blízky východ a Irán.

Zdroj: strategic-culture.org
Preklad: zvedavec.news