Temný původ velkého resetu v Davosu

Předseda Svetového ekonomického fóra (WEF) Klaus Schwab není nic víc než uhlazený PR agent globální technokratické agendy, korporativistické jednoty korporátní moci s vládou, včetně OSN, agendy, jejíž počátky sahají do počátku 70. let 20. století, a dokonce ještě dříve. 

Důležité je si uvědomit, že v takzvaném programu velkého resetu Klause Schwaba pro svět není jediná nová nebo originální myšlenka. Jeho agenda čtvrté průmyslové revoluce ani tvrzení, že vynalezl pojem kapitalismus zainteresovaných stran, nejsou Schwabovým produktem.

Klaus Schwab není nic víc než uhlazený PR agent globální technokratické agendy, korporativistické jednoty korporátní moci s vládou, včetně OSN, agendy, jejíž počátky sahají do počátku 70. let 20. století, a dokonce ještě dříve. Velký reset v Davosu je pouze aktualizovaným plánem globální dystopické diktatury pod kontrolou OSN, která se vyvíjí již desítky let. Hlavními aktéry byli David Rockefeller a jeho chráněnec Maurice Strong.

Na počátku 70. let 20. století neměl ve světové politice pravděpodobně nikdo větší vliv než zesnulý David Rockefeller, tehdy známý především jako předseda Chase Manhattan Bank.

Koncem 60. a počátkem 70. let 20. století zahájily mezinárodní kruhy přímo napojené na Davida Rockefellera činnost oslnivé řady elitních organizací a think-tanků. Patřil k nim Římský klub, organizace 1001: A Nature Trust, propojená se Světovým fondem na ochranu přírody (WWF), stockholmská konference OSN ke Dni Země, studie Limity růstu, jejímž autorem je Massachusettský technologický institut, a Trilaterální komise Davida Rockefellera.

Římský klub

V roce 1968 založil David Rockefeller spolu s Aureliem Pecceiem a Alexandrem Kingem neomalthusiánský think tank Římský klub. Aurelio Peccei byl vysokým manažerem automobilky Fiat, kterou vlastnila mocná italská rodina Agnelliů. Gianni Agnelli z Fiatu byl důvěrným přítelem Davida Rockefellera a členem Mezinárodního poradního výboru Rockefellerovy Chase Manhattan Bank. Agnelli a David Rockefeller byli blízkými přáteli od roku 1957. V roce 1973 se Agnelli stal zakládajícím členem Trilaterální komise Davida Rockefellera. Alexander King, vedoucí vědeckého programu OECD, byl rovněž konzultantem NATO. [i] To byl počátek toho, co se později stalo neomalthusiánským hnutím „lidé znečišťují“.

V roce 1971 vydal Římský klub hluboce chybnou zprávu Limity růstu, která předpovídala konec civilizace, jak jsme ji znali, kvůli rychlému růstu populace v kombinaci s fixními zdroji, jako je ropa. Zpráva došla k závěru, že bez zásadních změn ve spotřebě zdrojů „bude nejpravděpodobnějším výsledkem poměrně náhlý a nekontrolovatelný pokles počtu obyvatel i průmyslové kapacity“.

Byl založen na falešných počítačových simulacích skupiny počítačových vědců z MIT. Obsahovala odvážnou předpověď: „Pokud se současné trendy růstu světové populace, industrializace, znečištění, produkce potravin a vyčerpávání zdrojů nezmění, bude někdy během příštích sta let dosaženo mezí růstu na této planetě.“ To bylo v roce 1971. V roce 1973 Klaus Schwab na svém třetím výročním setkání podnikatelů v Davosu pozval Pecceiho do Davosu, aby shromážděným ředitelům firem představil Limity růstu. [ii]

V roce 1974 Římský klub odvážně prohlásil: „Země má rakovinu a tou rakovinou je člověk.“ Tehdy: „svět čelí bezprecedentnímu souboru vzájemně propojených globálních problémů, jako je přelidnění, nedostatek potravin, vyčerpání neobnovitelných zdrojů [ropy – pozn. překl.], zhoršování životního prostředí a špatná správa věcí veřejných.“ [iii] Tvrdili, že,

„Je nutná „horizontální“ restrukturalizace světového systému… k vyřešení energetické, potravinové a dalších krizí jsou nutné drastické změny v normativní vrstvě, tj. v hodnotovém systému a cílech člověka, tj. k přechodu k organickému růstu jsou nutné společenské změny a změny v postojích jednotlivců.“ [iv]

Římský klub ve své zprávě Mankind at the Turning Point z roku 1974 dále uvedl:

„Rostoucí vzájemná závislost mezi národy a regiony se pak musí projevit jako pokles nezávislosti. Národy nemohou být vzájemně závislé, aniž by se každý z nich vzdal části své nezávislosti nebo alespoň uznal její omezení. Nyní je čas vypracovat hlavní plán organického udržitelného růstu a světového rozvoje, který bude založen na globálním rozdělení všech omezených zdrojů a novém globálním ekonomickém systému.“ [v]

Takto byly formulovány počátky Agendy 21 OSN, Agendy2030 a Velkého resetu v Davosu 2020.

David Rockefeller a Maurice Strong

Zdaleka nejvlivnějším organizátorem Rockefellerova programu „nulového růstu“ byl na počátku 70. let 20. století dlouholetý přítel Davida Rockefellera, ropný miliardář Maurice Strong.

Kanaďan Maurice Strong byl jedním z hlavních propagátorů vědecky chybné teorie, že emise CO₂ z dopravních prostředků, uhelných elektráren a zemědělství způsobené člověkem způsobují dramatický a zrychlující se globální nárůst teploty, který ohrožuje „planetu“, tzv. globální oteplování.

Jako předseda stockholmské konference OSN ke Dni Země v roce 1972 prosazoval Strong program snižování počtu obyvatel a životní úrovně na celém světě, aby „zachránil životní prostředí“.

Strong uvedl svůj radikální ekologický program:

„Není jedinou nadějí pro planetu, že se industrializované civilizace zhroutí? Není to naše odpovědnost, abychom to způsobili?“ [vi]

Právě to se nyní děje pod rouškou hypotetické globální pandemie.

Strong byl zvláštní volbou do čela hlavní iniciativy OSN, která měla zmobilizovat úsilí o ochranu životního prostředí, protože jeho kariéra a značné jmění byly vybudovány na těžbě ropy, stejně jako neobvykle mnoho nových zastánců „ekologické čistoty“, jako jsou David Rockefeller nebo Robert O. Anderson z Aspen Institute či John Loudon ze společnosti Shell.

Strong se s Davidem Rockefellerem seznámil v roce 1947 jako osmnáctiletý Kanaďan a od té doby byla jeho kariéra spjata se sítí rodiny Rockefellerů.Díky novému přátelství s Davidem Rockefellerem získal Strong ve svých 18 letech klíčovou pozici v OSN pod vedením pokladníka OSN Noaha Monoda. S finančními prostředky OSN dost příhodně nakládala Rockefellerova banka Chase. To bylo typické pro model „partnerství veřejného a soukromého sektoru“, který měl Strong použít – soukromý zisk z veřejné vlády. [viii]

V 60. letech se Strong stal prezidentem obrovského montrealského energetického konglomerátu a ropné společnosti Power Corporation, kterou tehdy vlastnil vlivný Paul Desmarais. Podle kanadské investigativní badatelky Elaine Dewarové byla Power Corporation údajně využívána také jako politický fond k financování kampaní vybraných kanadských politiků, například Pierra Trudeaua, otce davoského chráněnce Justina Trudeaua. [ix]

Summit Země I a Summit Země v Riu

V roce 1971 byl Strong jmenován náměstkem tajemníka OSN v New Yorku a generálním tajemníkem nadcházející konference ke Dni Země, Konference OSN o životním prostředí člověka (Summit Země I) ve švédském Stockholmu. Toho roku byl také jmenován správcem Rockefellerovy nadace – ta financovala zahájení jeho projektu Stockholmského dne Země.[x] Ve Stockholmu byl vytvořen Program OSN pro životní prostředí (UNEP), v jehož čele stál Strong.

V roce 1989 byl Strong jmenován generálním tajemníkem OSN do čela Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v roce 1992 (“Summit Země II v Riu“). Dohlížel na vypracování tamních cílů OSN v oblasti „udržitelného životního prostředí“, Agendy 21 pro udržitelný rozvoj, která tvoří základ Velkého resetu Klause Schwaba, a také na vytvoření Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Strong, který byl rovněž členem představenstva davoského WEF, zařídil, aby Schwab působil jako hlavní poradce na summitu Země v Riu.

Jako generální tajemník konference OSN v Riu si Strong také objednal zprávu Římského klubu První globální revoluce, jejímž autorem byl Alexander King a která přiznává, že tvrzení o globálním oteplování CO2 je pouze vymyšlená lest, která má vynutit změnu:

„Společným nepřítelem lidstva je člověk. Při hledání nového nepřítele, který by nás sjednotil, jsme přišli na myšlenku, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně by tomu odpovídaly. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidským zásahem a překonat je lze pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je tedy lidstvo samo.“ [xi]

Totéž připustil i Tim Wirth, delegát prezidenta Clintona v Riu, který prohlásil,

„Musíme řešit problém globálního oteplování. I když je teorie globálního oteplování mylná, budeme dělat správnou věc z hlediska hospodářské politiky a politiky životního prostředí.“ [xii]

V Riu Strong poprvé představil manipulativní myšlenku „udržitelné společnosti“ definovanou ve vztahu k tomuto svévolnému cíli, kterým je eliminace CO2 a dalších tzv. skleníkových plynů. Z Agendy 21 se v září 2015 v Římě s požehnáním papeže stala Agenda 2030 se 17 „udržitelnými“ cíli. V ní bylo mimo jiné deklarováno,

„S půdou, vzhledem k její jedinečné povaze a zásadní roli, kterou hraje v lidském osídlení, nelze zacházet jako s běžným majetkem, který ovládají jednotlivci a který podléhá tlakům a neefektivitě trhu. Soukromé vlastnictví půdy je také hlavním nástrojem akumulace a koncentrace bohatství, a proto přispívá k sociální nespravedlnosti… Sociální spravedlnosti, obnovy a rozvoje měst, zajištění důstojného bydlení a zdravých podmínek pro lidi lze ‚dosáhnout pouze tehdy, pokud je půda využívána v zájmu celé společnosti.“

Soukromé vlastnictví půdy se zkrátka musí socializovat pro „společnost jako celek“, což je myšlenka známá už z dob Sovětského svazu a klíčová součást davoského Velkého resetu.

V roce 1992 v Riu, kde byl předsedou a generálním tajemníkem, Strong prohlásil:

„Je zřejmé, že současný životní styl a spotřební vzorce bohaté střední třídy – zahrnující vysokou spotřebu masa, konzumaci velkého množství mražených a polotovarů, používání fosilních paliv, spotřebičů, klimatizace v domácnostech a na pracovištích a bydlení na předměstích – nejsou udržitelné.“ [xiii] (zvýraznění doplněno)

V té době byl Strong v samém středu přeměny OSN na nástroj pro skryté zavádění nového globálního technokratického „paradigmatu“, který pod rouškou „udržitelnosti“ využívá hrozivých varování před zánikem planety a globálním oteplováním a spojuje vládní agentury s korporátní mocí v nevolené kontrole prakticky všeho. V roce 1997 dohlížel Strong na vytvoření akčního plánu následujícího po Summitu Země, The Global Diversity Assessment (Hodnocení globální rozmanitosti), plánu na zavedení čtvrté průmyslové revoluce, soupisu všech zdrojů na planetě, způsobu jejich kontroly a způsobu, jakým by se této revoluce dosáhlo[xiv].

V té době byl Strong spolupředsedou Světového ekonomického fóra v Davosu Klause Schwaba. V roce 2015 zakladatel Davosu Klaus Schwab v souvislosti se Strongovou smrtí napsal,

„Od založení Fóra byl mým mentorem, skvělým přítelem, nepostradatelným poradcem a po mnoho let i členem správní rady naší nadace.“ [xv]

Předtím, než opustil OSN kvůli korupčnímu skandálu v souvislosti s dodávkami potravin za ropu v Iráku, byl Strong členem Římského klubu, správcem Aspen Institute, správcem Rockefellerovy nadace a Rothschildovy nadace. Strong byl rovněž ředitelem Chrámu porozumění Luciferova trustu (alias Lucis Trust) sídlícího v katedrále svatého Jana Božského v New Yorku,

„kde pohanské rituály zahrnují doprovod ovcí a dobytka k oltáři, aby jim bylo požehnáno. Viceprezident Al Gore zde pronesl kázání, zatímco věřící kráčeli k oltáři s miskami kompostu a žížalami…“ [xvi].

To je temný původ Schwabovy agendy Velkého resetu, podle níž bychom měli jíst červy a nemít žádné soukromé vlastnictví, abychom „zachránili planetu“. Agenda je temná, dystopická a má zlikvidovat miliardy z nás „obyčejných lidí“.

Poznámky

[i] Biografie 1001 členů Nature Trust, Gianni Agnelli

[ii] Klaus Schwab, Světové ekonomické fórum: Partner při utváření historie – prvních 40 let: 1971 – 2010, 2009, Světové ekonomické fórum, str. 15

[iii] Citováno ze zprávy Club of Rome, Mankind at the Turning Point, 1974

[iv] Tamtéž.

[v] The Club of Rome, Mankind at the Turning Point , 1974, citováno v Brent Jessop, Mankind at the Turning Point – Part 2 – Creating A One World Consciousness , dostupné na http://www.wiseupjournal.com/?p =154

[vi] Maurice Strong, Úvodní projev k summitu OSN v Riu Země, Rio de Janeiro, 1992

[vii] Elaine Dewar, Cloak of Green: The Links between key environmental groups, Government and big business , Toronto, James Lorimer & Co., 1995, pp. 259-265.

[viii] Brian Akira, LUCIFER’S UNITED NATIONS

[ix] Elaine Dewar, op cit. p. 269-271.

[x] Tamtéž, str. 277.

[xi] Co je Agenda 21/2030 Kdo za tím stojí? Úvod

[xii] Larry Bell, Agenda 21: Summit Země OSN má hlavu v oblacích, Forbes, 14. června 2011

[xiii] John Izzard, Maurice Strong, Climate Crook, 2. prosince 2015

[xiv] Co je Agenda 21/2030 Kdo za tím stojí? Úvod

[xv] Maurice Strong An Appreciation od Klause Schwaba, 2015

[xvi] Dr. Eric T. Karlstrom, OSN, Maurice Strong, Crestone/Baca, CO a „New World Religion“, září 2017

Autor: William Engdahl

Zdroj: globalresearch.ca
Preklad: zvedavec.news