Také Čína se připravuje na konflikt s USA: Ukrajinská provokace Západu proti Rusku je pro ni varováním. Přibližuje se „hodina Nového světa“

Dmitrij Kosyrev na příkladech z amerického a čínského tisku ukazuje že touha Washingtonu obnovit ztracenou hegemonii je ztracená – a mnohem důležitější otázkou je, jak bude vypadat svět „poté“ (pokud ještě vůbec nějaký bude).

Každodenní „bombardování“ Ameriky čínskými médii nebývá pouze verbální. Někdy je také obrazné. Vykresluje třeba USA jako Voldemorta, který ničí světový řád, a jeho spojence jako tlupu zombie ve službách svého pána. Což vyžaduje nejen znalost příběhu Harryho Pottera, ale také mnoho hněvu. Čína se zlobí, protože si je dobře vědoma, že ukrajinská provokace Západu proti Rusku je namířena i proti Pekingu.

„Až budou lidé po letech zkoumat historii a hledat ty, kdo měli v rusko-ukrajinské krizi pravdu a kdo nikoliv, prohlédnou podstatu současné řeči Západu,“ začíná svůj komentář autor článku v čínském deníku Žen-min ž‘-pao. „Jednání USA je jedním z nejsměšnějších a nejnestoudnějších incidentů, jaké se ve světě staly od počátku 21. století.“ Pak podrobně analyzuje, jak si vede americký vojensko-průmyslový komplex, jehož akcie jsou nyní na vzestupu. 

Toliko o tom, co je na první pohled zřejmé. Méně viditelné ovšem je, že Západ a všichni ostatní začínají poté, co se vzpamatovali z prvního šoku z 24. února, uvažovat o tom, „co dělat dál a kdo je skutečný nepřítel“. A přes všechnu válečnickou protiruskou rétoriku se stále zřetelněji ukazuje, že hlavním protivníkem USA je Čína.

Jak postavit Čínu proti Rusku?

O tom vypovídá jiný článek, tentokrát v čín anglicky psaném deníku Global Times. Pojednává se v něm o záměrné politice USA prodlužovat ukrajinský konflikt a zejména o tom, že klíčové postavy Bidenovy administrativy nyní předpovídají, nebo spíše doporučují Ukrajině bojovat až do konce roku 2022 nebo ještě déle. Proč je to pro ně tak naléhavé? Potřebují čas na to, aby zmanipulovali svět do stavu, v němž se postaví Rusku nejen Evropané, ale i Asiaté – a pokud možno také Čína.

A to se zčásti skutečně děje. Global Times připomíná, že ministři zahraničí Japonska a Jižní Koreje, nyní poprvé pozváni na zasedání NATO, byli vystaveni tlaku vtáhnout Japonsko do vojenského bloku AUKUS a zároveň vyprovokovat Čínu k vojenské akci proti Tchaj-wanu, o níž Peking v žádném případě nestojí. Čínské noviny k tomu učinily jednoznačný závěr: Washington se stále více stává zdrojem světového chaosu a válek.

Proč byli dříve všichni pekingští komentátoři – oficiální i ti neoficiální – zdrženlivější? A co se děje nyní? Číňané prostě reagují na to, co přichází z Washingtonu.

Porazit Čínu znamená porazit Rusko

Lze předpokládat, že v únoru se věci nevyvíjely podle amerického scénáře. Rusko mělo podle něho zůstat v klidu a na Donbase – a nejen tam – byly plánovány (na březen) docela jiné válečné akce. Vedle toho se objevily scénáře pro Rusko ještě méně přijatelné. Jenže odstrašující reakce Moskvy byla pro Západ překvapením. Ten se v soudružské jednotě s Kyjevem pořádně vzpamatoval, až když uvalil na Rusko sankce a do éteru začal chrlit propagandistické fantomy. Směšné, ale za stavu cenzury nezávislých médiích na Západě zčásti účinný:

Ukrajina klade odpor a vítězí, Rusko páchá genocidu za genocidou, Putinovi neříkají pravdu atd.

Všechna „demokratická“ korporátní média tuto hloupou propagandu přebírala, jako by nic jiného ani neexistovalo. Časem se však začala objevovat i systémovější hodnocení – stejná, jaká můžeme číst v Pekingu: O světě, jaký bude, a komu má sloužit.

K tomu patří typický titulek charakterizující rostoucí vlnu podobných článků v USA: „Postavit se Číně znamená porazit Rusko.“ Autorem je Hal Brands, seriózní muž „realistické“ školy, který říká, že v únoru nejprve pozvedli hlavu ti ve Washingtonu, kteří rozhodli, že nyní je hlavním nepřítelem Rusko. Ale svých původních postojů se nevzdali, když připomenuli, že skutečnou výzvou pro existenci USA je nadále Čína.

Nová národní obranná strategie Pentagonu to potvrzuje: žádná válka ve východní Evropě by neměla odvádět pozornost od hlavní hrozby, která se nachází v Tichomoří. V každém případě je ukrajinský příběh neoddělitelně spjat s tímto faktickým bojem mezi dvěma giganty. A následně s otázkou, jaký by měl být svět zítřka.

Konec dominance Západu

Rusko si klade stejnou otázku. Dokonce ji samo formuluje: „Obecně panuje dojem, že prakticky všude, v mnoha regionech světa, kam Západ přichází nastolit svůj řád, zanechává za sebou krvavé nezhojitelné rány a nákazu mezinárodním terorismem a extremismem,“ jsou slova z projevu ruského prezidenta 24. února. Jde tudíž o to, jaký by měl být budoucí světový pořádek, nikoli pouze o Ukrajinu.

Ostatně už dlouho lze vnímat, že nějaký nový svět tu začíná. Pouze není jasné jaký. Speciální operace na Ukrajině vyvolala po první pauze podobnou vlnu úvah na dané téma – v USA, v Číně, v Rusku, zkrátka všude.

Ještě jeden článek na toto téma: autorka Stacie Goddardová není příliš známou osobností a působí v podstatě jako umírněná disidentka uprostřed zuřivých křečí, které nyní otřásají Evropou a Demokraty v USA.

Goddardová má jednoduchý názor: válečná situace dříve či později skončí. A někdo se bude muset zamyslet nad tím, jaká bude výsledná konstrukce světa.

Neříká přímo, že bude muset skončit i sankční válka. Taková slova si dnes na Západě nedovolí říct nikdo. Ale co jsou sankce ve své podstatě (a jsou jich proti Číně a Rusku už tisíce), když ne násilné vytváření dvou světů s odlišnými obchodními režimy a souvisejícími pravidly? Podle Stacie Goddardové si Čína vede velmi zdatně v mezinárodních institucích, jako je Světová obchodní organizace nebo Rada bezpečnosti OSN, a posiluje v nich svůj vliv. Tyto instituce je však třeba spíše zachovat, než je rušit.

Souboj o podobu zítřejšího světa se nikam nevytratí – měly by však existovat neutrální platformy, kde se budou muset různé velmoci na čemsi dohodnout. To znamená, že západní svět nebude existovat ve své dosavadní podobě a jeho současná hysterie za své zachování a posílení musí skončit.

Čína a Rusko pochopitelně tuto diskusi se zájmem sledují. Přestože emoce mají dosud navrch a obě strany by zmíněného Voldemorta nejraději rozcupovaly.

Ale to se zdaří pouze v pohádkách.

Zdroj: discred.ru
Preklad: protiproud.info