Tajné SMS mezi Ursulou von der Leyenovou a šéfem Pfizeru Bourlou budou předány soudci

Dohody o vakcínách vyjednané prostřednictvím SMS mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem farmaceutického gigantu Pfizer Albertem Bourlou způsobily velké pozdvižení, v neposlední řadě proto, že mnozí právně informovaní tvrdí, že Evropská komise, která není volena občany, nemá mandát v těchto záležitostech vyjednávat.

Jak jistě víte, tak zkorumpovaná šéfka EK byla již z mnoha stran žalována za to, že odmítá zveřejnit tajné SMS, které si posílala s šéfem Pfizeru Albertem Bourlou.

A co víc, tato nikým nevolená byrokratka zřejmě uzavřela smlouvy na takzvané „covid vakcíny“ nezákonně, neboť k tomuto kroku podle všeho nemá kompetence.

Její případ tak nakonec neskončil u ledu, zřejmě i proto, že vyvolal příliš pozornosti. Bude tato loutka, která již zřejmě pod sebe hrabala přespříliš,  nakonec obětována? Nebo jí její nezákonné machinace opět projdou?

Po trestním oznámení v Belgii na předsedkyní Evropské komise nyní takzvaný případ SMS nabírá nový směr.

Soudce zodpovědný za vyšetřování pravděpodobně získá přístup k tajným zprávám, které si vyměnili Ursula von der Leyen a Albert Bourla, generální ředitel společnosti Pfizer, přinejmenším pokud nebyly smazány.

Dohody o vakcínách vyjednané prostřednictvím SMS mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem farmaceutického gigantu Pfizer Albertem Bourlou způsobily velké pozdvižení, v neposlední řadě proto, že mnozí právně informovaní tvrdí, že Evropská komise, která není volena občany, nemá mandát v těchto záležitostech vyjednávat.

Vzhledem k tomuto podezření z jednání „mimo rámec“ podepsaného megakontraktu na nákup vakcín by bylo trestným činem nepředložit tyto SMS zprávy, které jsou právně považovány za administrativní dokumenty, a proto by měly být zaznamenány.

Pokud byly vymazány, musí se předsedkyně Ursula von der Leyenová jako odpovědná hlava orgánu veřejné moci zodpovídat u soudu. Případ by podle francouzské právničky Diane Protatové mohl odhalit existenci „korupčního paktu“, ale v mainstreamových médiích se mu dostalo jen velmi malé pozornosti.

Také zde jste si mohli přečíst o administrativních peripetiích v případu, kdy poslanci Evropského parlamentu dvakrát neúspěšně pozvali generálního ředitele společnosti Pfizer, aby přišel a vysvětlil se před Evropským parlamentem.

První pozvání přijal, ale na poslední chvíli ho zrušil a místo něj poslal podřízenou Janine Smallovou. Když byla přímo dotázána, přiznala, že netestovali, zda je vakcína účinná proti přenosu, ale tvrdohlavě odmítala zveřejnit jakékoli finanční podmínky v dohodě.

Od října 2022 probíhá vyšetřování v rámci evropských orgánů. V prosinci pak sdružení BonSens zahájilo u soudu v New Yorku řízení o předání nechvalně známých textových zpráv, protože mají vážné podezření proti předsedkyni Evropské komise ohledně střetu zájmů nebo dokonce korupce.

Faktem je, že žádný oficiální dokument přesně nepopisuje oficiální podmínky dojednání gigantického třetího kontraktu na nákup vakcín Pfizer, pokrývajících 1,8 miliardy dávek, za částku více než 70 miliard eur.

Další věc, o které mainstreamová média nijak významně neinformovala, je, že New York Times zažaloval Evropskou komisi ze stejných důvodů, aby získal přístup k textovým zprávám 25. ledna 2023.

Dne 5. dubna 2023 podal lobbista Frédéric Baldan novou stížnost, tentokrát v trestním řízení v Belgii, vyšetřujícímu soudci Frenayovi v Lutychu. Jeho stížnost přímo odkazuje na otázku třetí smlouvy na nákup vakcín a na skutečnost, že jednání byla zjevně vedena mimo obvyklý rámec vyjednávání tohoto typu smlouvy, čímž se obešel řídící výbor odpovědný za hodnocení nabídek. Ursula von der Leyenová však nemá žádný mandát, který by jí dával právo zasahovat do tohoto typu vyjednávání o smlouvě.

Belgické právo má jednu zvláštnost. Provozovateli veřejné moci, který svévolně poruší ústavní zákon, hrozí trest odnětí svobody (článek 151 trestního zákoníku). V tomto případě jde o právo umožnit každému občanovi přístup ke správním dokumentům v souladu se zásadou zveřejnění.

Stížnost je tedy podána soukromou osobou a týká se občanskoprávní odpovědnosti za nesprávný výkon pravomoci, překročení pravomocí, zničení veřejných záznamů, nezákonnou podjatost a korupci. Stížnost si proto klade za cíl pokrýt všechny eventuality.

Tento případ je skutečným zemětřesením na evropské politické scéně, která již byla zasažena podezřeními z korupce proti komisařce EU pro zdraví Stellou Kyriakidou a skandálem KatarGate.

I když Evropská komise nechtěla, aby občané, nebo dokonce poslanci Evropského parlamentu, znali (drahé) ekonomické podmínky pro nákup vakcín, právní řešení by bylo možné nalézt na státní úrovni a její jurisdikci, v tomto případě v Belgii.

Kromě toho tucet evropských států, v čele s Polskem a Bulharskem, nyní zpochybňuje nákupní cenu dávek vakcíny a je znepokojeno povinností doporučovat produkty, které kromě rozšířených pochybností o jejich skutečné účinnosti již nejsou užitečné, protože fenomén epidemie Covid-19 skončil.

Ve Francii zůstává ve skladu zdravotní správy 46 milionů dávek, které půjdou do odpadu. V Itálii je to více než 30 milionů dávek a v Belgii více než 10 milionů. Skutečné plýtvání. Jak bylo možné podpořit myšlenku, že je třeba nakoupit ještě více dávek pod hrozbou žaloby za nedodržení obchodní smlouvy?

Tato situace dala všechny karty farmaceutickému průmyslu, především společnosti Pfizer, která získala více než tři čtvrtiny prodejních smluv.

Téma by se mohlo rychle změnit z mýdlové opery na velký právní a politický skandál. Předsedkyně Evropské komise, která má již bouřlivou minulost s německým soudním systémem z doby, kdy byla ministryní obrany země, projevila mnoho známek blízkého přátelství s Albertem Bourlou, v neposlední řadě prostřednictvím svého manžela, který pracuje ve farmaceutickém průmyslu.

Vyměněné textové zprávy musí být ukázány veřejnosti. Orgány EU trpí zjevnou znepokojivou strukturální slabinou, konkrétně tím, že jsou příliš vystaveny moci, která stojí za průmyslovými a finančními lobbistickými skupinami.

Od začátku „zdravotní krize“ v roce 2020 mainstreamová média ukázala v těchto otázkách jasnou nečinnost. Etická pravidla pro novináře stanovená Mnichovskou deklarací z roku 1971 mají za cíl zaručit občanům objektivní a věcné informace o nebezpečích ohrožujících veřejné záležitosti a společný zájem.

Zdá se, že dnešní „novináři“ na tato pravidla často zapomínají a namísto informování vedou jednostrannou propagandu.Toto mlčení má závažný význam pro demokracii a stabilitu v politické sféře v Evropě.

Zatímco nedůvěra občanů vůči médiím v Evropě nadále roste, tato situace také odkrývá skutečný obraz EU a jejích členských států, které nereagují na nedostatky v nadnárodních institucích, které nyní z velké části řídí členské země.

Zdroj: necenzurovanapravda.cz