TAJNÁ VĚDA

„Žrecové stvořili tajnou vědu. Nazývala se věda obraznosti. Všechny ostatní vědy pochází z ní. Nejvyšší žrecové, aby utajili to hlavní, celou vědu obraznosti rozdělili a donutili ostatní žrece, aby přemýšleli různými směry.

Tak se zrodila astronomie,matematika a později i fyzika, a mnoho jiných věd, počítaje v to i okultní. Všechno tak vybudovali pouze proto, aby zajímaje se o detaily, nikdo nedokázal se dostat do hlavního učení.“

„Ale co je to za hlavní učení ? Co je to za vědu a v čem je její podstata, té vědy obraznosti, jak říkáš ?“

„Tato věda umožňuje člověku zrychlovat mysl a myslit obrazně, obsáhnout najednou celý vesmír a také proniknout do mikrosvěta, tvořit neviditelné, ale živé obrazy-substance a jejich pomocí ovládat velké společenství lidí. Pomocí této vědy vzniklo mnoho náboženství. Ten, kdo ji poznal alespoň částečně, vlastnil neuvěřitelnou moc, mohl dobývat státy, svrhávat z trůnů krále.“

„A copak, pouze jeden člověk si mohl podmanit stát ?“

„Ano, mohl. A plán je jednoduchý.“

„Znají dnešní dějiny alespoň jeden podobný fakt ?“

„Znají.“

„Pověz mi o něm. Nějak si na nic podobného nevzpomínám.“

„Proč bychom ztráceli čas vyprávěním ? Až se vrátíš, přečti si o Rámovi, Kršnovi,o Mojžíšovi. A uvidíš jejich výtvory, žreců, kteří poznali část tajné vědy obraznosti.“

„Tak dobře, přečtu si o jejich činech, jak ale pochopím podstatu vědy ? Zkus mi povědět o podstatě, co a jak se učili.“

„Učili se obrazně myslet, to jsem ti říkala.“

„Ano, říkala, jenom nechápu, jaká je spojitost, třeba matematiky nebo fyziky, s touto vědou.“

„Člověk, jenž ovládne tuto neuvěřitelnou vědu, nepotřebuje psát vzorce, rýsovat a vytvářet různé modely. Dokáže myšlenkou proniknout do hmoty, do jádra a rozštěpit atom. Ale to je pouze jednoduchý krůček na cestě k poznání jak ovládat lidské osudy a národy různých států.“

„No to je ale, o tom jsem nikdy ani nečetl.“

„A v Bibli ? Ve Starém zákoně je příklad, kdy žrecové mezi sebou závodili v tom, kdo je silnější v tvoření obrazů.

Žrec Mojžíš a faraónovi vyšší žrecové. Mojžíš před všemi házel hůl a proměňoval ji ve zmiji. Totéž opakovali i faraónovi žrecové. Potom zmije, kterou stvořil Mojžíš, pohltila jiné zmije.“

„Copak to všechno byla pravda ?“

„Ano.“

„Myslel jsem, že je to výmysl nebo nějaká alegorie.“

„Není to výmysl, Vladimíre, všechno bylo tak, jak se o tom závodu říká ve Starém  zákoně.“

„A nač potřebovali takhle závodit jeden s druhým ?“

„Aby ukázali, kdo může stvořit silný obraz, schopný přemoci ostatní. A Mojžíš všem ukázal, že je silnější. Po tom všem s ním bylo nesmyslné bojovat. Bylo třeba plnit jeho prosby, ne bojovat. Ale faraón ho neposlechl, snažil se zastavit Izraelce, jdoucí pod vedením Mojžíše a obrazu, který stvořil. A vojíni nebyli schopní zastavit národ, v kterém žil silnější obraz. 

Pak si můžeš přečíst, jak izraelský národ mnohokrát vítězil nad jinými kmeny, zdolával města. Jak stvořil své náboženství

a stát. Pohasla sláva faraónů. Ale když ještě egyptští žrecové ve tvoření obrazů byli silnější, když mohli předvídat, jaká konání národu vyvolá tvořený obraz, tehdy Egypt, řízený žreci, vzkvétal.

Ze všech proslulých států, které vznikly po poslední katastrofě na zemi, Egypt vzkvétal nejdéle.“

„Ne, počkej, Anastasie, všichni vědí, že Egypt byl řízený faraóny. Jejich pyramidy hrobky se uchovaly i dodnes.“

„Navenek byla role výkonné moci svěřena faraónům. Ale hlavním úkolem faraóna bylo zosobnění obrazu moudrého vládce. Důležitá řešení nepřipravoval faraón. Když se faraóni pokoušeli úplně přebrat moc do svých rukou, tak stát hned slábl.

Každý faraón byl vysvěcený na vládnutí především žreci. Od dětství se učil u žreců, snažil se poznat vědu obrazů. Pouze po osvojení jejích základů mohl být jmenován vládcem.

Strukturu vlády, jež tehdy byla v Egyptě, lze popsat následovně. Úplně nahoře stáli tajní žrecové, potom žrecové, kteří se zabývali vyučováním a vykonávali spravedlnost. Kontrolu nad státem prováděla rada složená z představitelů žreců všech stavů a faraón vládl podle jejich zákonů a pokynů. Náčelníci občin měli nemalou výkonnou moc, myslelo se, že jsou nezávislí. Všechno bylo přibližně tak jako dnes. V mnohých státech jsou prezidenti a vláda jako výkonná moc. Parlament, jako žrecové v minulosti, vydává zákony. Rozdíl je v tom, že v žádném státě není kde se naučit být prezidentem, jak se učil faraón u žreců. A pro ty, kteří zasedají v radě, dumě nebo v kongresu, není důležité, jakým termínem nazveme dnešní zákonodárce-žrece, důležité je něco jiného: oni se také nemají kde poučit před tím, než vydají platný zákon. Kde se zákonodárci mají učit moudrosti, když věda obraznosti je uchovaná v úkrytech ? Právě proto v mnohých státech je nepořádek.“

„Anastasie, copak chceš říci, že kdybychom jako základ vzali strukturu řízení státu,  jež byla v Egyptě, tak všechno by se zlepšilo ?“

„Struktura vlády málo změní. Nejdůležitější ze všeho je, co stojí za ní, A pokud mluvíme o egyptské struktuře, tak ne ona, ne faraóni a ani ne žrecové řídili Egypt.“

„A kdo ?“

„V starodávném Egyptě všechno řídily obrazy. Podřizovali se jim i žrecové, i faraón.

Ze starodávné vědy obraznosti tajná rada z několika žreců převzala obraz faraóna, spravedlivého vládce. Převzali ho takový, jaký si představovali v té době. Způsoby chování, vnější výzdoba a způsob faraónova života se dlouho projednávaly na té tajné radě. Potom učili jednoho z vybraných žreců, aby se podobal obrazu. Pretendenta se snažili vybrat z královských stavů. Ale pokud se zevnějškem nebo povahou nikdo z královské krve nehodil, žrecové mohli vzít kteréhokoliv z žreců a vydávat ho právě za faraóna. A žrec-faraón přede všemi vždy musel odpovídat vytvořenému obrazu, obzvlášť tehdy, když se objevoval před národem. Pak každý člověk ten neviditelný obraz nad sebou pociťoval a konal, jak chápal. Když národ uvěří v obraz, když se obraz zalíbí většině, každý ho bude následovat z vlastní vůle. A nebude potřeba budovat obrovskou strukturu dozorců-úředníků. Takový stát se upevňuje, vzkvétá.“

„Ale kdyby to byla pravda, tak dnes by se bez obrazu neobešel žádný stát. Ony se ale obejdou, žijí a vzkvétají. Amerika, Německo a náš Sovětský svaz do perestrojky byl obrovským státem.“

„Vladimíre, státy se dnes také nemohou obejít bez obrazů. Dnes pouze ten stát vzkvétá, ve srovnání s jinými, v kterém vládne obraz nejvíce přijatelný pro většinu lidí.“

„A kdopak ho dnes vytváří ? Vždyť dnes nejsou žrecové.“

„Žrecové jsou dnes také, jenom se jinak nazývají, a mají stále méně poznatků o vědě obraznosti. Současní žrecové nejsou schopní udělat dlouhodobé a nezaujaté výpočty. Určit cíl a stvořit důstojný obraz, jenž by byl schopný přivést stát k cíli.“

„O čem to mluvíš, Anastasie, jacípak žrecové, jaképak obrazy byly v našem Sovětském svazu ? Tehdy všechno řídili bolševici. Nejdřív Lenin, potom byl v čele Stalin. Potom další první tajemníci. Měli politbyro. Náboženství tehdy skoro úplně zlikvidovali, chrámy – zničily, a ty říkáš – žrecové.“

„Vladimíre, podívej se pozorněji. Co bylo před tím, než vznikl stát, kterému se říkalo Sovětský svaz ?“

„Jak co bylo ? Všichni to vědí. Byl carizmus. Pak se uskutečnila revoluce a šli jsme cestou socializmu, snažili jsme se vybudovat komunizmus.“

„Ale před tím, než se uskutečnila revoluce, v národě se intenzivně šířil obraz spravedlivého, šťastného státu s novým zřízením. A staré zřízení se demaskovalo.

Vždyť se nejdřív budoval obraz nového státu. A v národě se tvořil obraz vládce nejlepšího pro všechny. A to, jak šťastně bude žít každý člověk. Právě tyto obrazy vedly za sebou lidi, vyzvaly je za sebe bojovat s těmi, kdo ještě byl věrný starým obrazům. A revoluce, pak občanská válka, do které bylo vtaženo velké množství lidí, ve skutečnosti byla bitva dvou obrazů.“

„Samozřejmě, možná, že na tom něco je. Ale Lenin, Stalin – nejsou obrazy. Všichni vědí, že jsou to pouze lidé, vůdcové státu.“

„Uvádíš jména a myslíš, že za nimi stáli pouze lidé v hmotném těle.

Ve skutečnosti… Možná, že sám popřemýšlíš, pochopíš. Toto všechno zdaleka není tak, Vladimíre.“

„Jak to, že ne tak ? Vždyť ti říkám, všichni vědí, že Stalin byl člověk.“

„Pak mi řekni, Vladimíre, jakým člověkem byl Stalin ?“

„Jakým ? Jakým… No, ze začátku ho všichni považovali za dobrého, spravedlivého. Miloval děti. Na fotografiích a na obrázcích ho zobrazovali s malinkou holčičkou v náručí. Za války mnozí vojíni šli do boje a křičeli: „Za vlast, za Stalina !“ Když zemřel, všichni plakali. Má matka mi vyprávěla, že když Stalin zemřel, tak plakalo skoro celé obyvatelstvo státu. Také ho položili do mauzolea, vedle Lenina.“

„Takže mnozí lidé ho měli rádi a s jeho jménem vítězili v boji s nepřítelem. Psali o něm verše, ale co potom, co se říká o něm teď ?“

„Teď se myslí, že byl tyran, vrah a krvelačník. Mnohé lidi nechal shnít ve věznicích. Jeho tělo bylo z mauzolea vyndáno, zakopáno do země, byly zničené všechny pomníky a knížky, které kdysi napsal…“

„Teď to sám chápeš ? Před tebou jsou dva obrazy. Dva obrazy, ale vždyť člověk to byl jeden.“

„Jeden.“

„A jaký byl, teď mi to můžeš říci ?“

„Zřejmě to nedokážu… A ty bys to mohla říci ?“

„Stalin neodpovídal ani prvnímu, ani druhému obrazu a v tom byla tragédie státu.

Vždy se ve státech stávaly tragédie, když vládce ve značné míře neodpovídal svému obrazu. Z toho se začínaly všechny nepokoje. A lidé v těchto nepokojích bojovali za obrazy. Úplně nedávno všichni lidé usilovali o obraz komunizmu, ale tento obraz zeslábl, teď se ty a všichni lidé, žijící ve tvém státě, snažíte o co ?“

„Teď budujeme… No, možná, že kapitalizmus nebo něco podobného. Abychom žili tak, jak žijí lidé vyvinutých států Ameriky, Německa. No, zkrátka, aby byla demokracie, jako tam u nich, větší dostatek.“

„Teď se u vás obraz státu a spravedlivého vůdce ztotožňuje s obrazem těch zemí, které jsi pojmenoval.“

„No, řekneme s obrazem těch zemí.“

„Ale tohle vypovídá o tom, že se vědomosti žreců tvého státu úplně vyčerpaly. Nejsou vědomosti. Nemají sílu, aby stvořili důstojný obraz, schopný vést svou cestou. Obvykle v takových situacích všechny státy zanikaly, potvrzují to dějiny tisíce let staré.“

„Ale co je na tom špatného, jestli my všichni budeme žít, jako například žijí lidé v Americe nebo v Německu ?“

„Vladimíre, podívej se pozorněji, kolik je problémů ve státech, které jsi jmenoval.

A sám si odpověz: nač potřebují tak početnou policii a takové množství nemocnic ?

Proč v nich dochází ke stále většímu počtu sebevražd a kam jedou odpočívat lidé těchto bohatých měst a velkých států ? Potřebují stále větší množství úředníků pro sledování společnosti. Toto všechno vypovídá o tom, že u nich také obrazy

slábnou.“

„Takže to vypadá, že usilujeme o jejich slábnoucí obrazy ?“

„Ano, tak to vychází, čímž ne nadlouho prodlužujeme jejich životnost. Když se ve tvém státě ničily vedoucí obrazy, nový obraz nebyl stvořen. A proto obraz, žijící v jiném státě povolal všechny za sebou. Jestli mu podlehnou všichni lidé, tvůj stát –

stát ztrácející obraz – přestane existovat.“

„A kdo je dnes schopný ho stvořit ? Vždyť žrecové dnes nejsou.“

„Dnes také jsou lidé, kteří se zabývají právě pouze tvořením obrazů, propočítáváním schopnosti obrazů upoutávat lidi. A dosti často jsou jejich výpočty správné.“

„Nějak jsem o takových lidech ani neslyšel. Nebo se toto všechno udržuje v přísné tajností ?“

„Stejně jako všichni lidé se každodenně stýkáš s jejich konáním.“

„Kde, kdy ?“

„Vzpomeň si, Vladimíre, když ve státě přichází doba volení nových poslanců, nebo z několika kandidátů – jediného vládce, teď se mu říká prezident, tak se před všemi lidmi představuje jejich obraz. A tento obraz vytváří právě ti lidé, kteří si vybrali

jako profesi tvoření obrazů. Každý kandidát má několik takových lidí. A vítězí ten obraz, který se vydaří jako nejvíce příjemný pro většinu.“

„Jaký obraz ? Vždyť všichni jsou reální, živí lidé. Sami vystupují na schůzích před voliči a také v televizi.“

„Samozřejmě, že sami, ale vždy se jim radí, kde a jak se mají chovat, co říkat, aby odpovídali obrazu, příjemnému mnohým lidem. A často kandidáti uposlechnou rady. Také se jim dělá různá reklama, ve snaze spojit jejich obraz s lepším životem

pro každého člověka.“

„Ano, dělají reklamu. Stejně moc nechápu, co je důležitější: sám člověk, který chce být zvolen poslancem nebo prezidentem, nebo ten obraz, o kterém stále mluvíš ?“

„Samozřejmě, že člověk je vždy důležitější, ale vždyť pro něj hlasuješ, aniž by ses s ním setkal, nevíš přesně, jaký ve skutečnosti je, hlasuješ pro obraz, jenž ti vnutili.“

„Ale vždyť ještě každý z kandidátů má svůj program, a lidé hlasují pro program.“

„Jak často se splní tyto programy ?“

„No, předvolební programy se ne vždy splní a úplně je možná ani nikdy nelze splnit, protože se do toho míchají jiní se svými programy.“

„A tak se vždycky stává, že se vytváří mnoho obrazů, ale není mezi nimi jednotnost. Není jediný obraz, který by byl schopný plně uchvátit všechny lidi a přivést je k cílí. Není obraz a to znamená, že není nadšení, není jasná cesta, život

je momentální, zmatený.“

„Tak kdopak může stvořit ten obraz ? Znamená to, že moudří žrecové dnes nejsou. O vědě obraznosti, kterou tvůj praotec učil žrece, jsem také uslyšel poprvé, od tebe.“

„Už to nebude dlouho trvat, tvůj stát bude mít silný obraz. Zvítězí ve všech válkách a ve tvém státě se lidské touhy začnou vtělovat do překrásné skutečnosti, pak i po celé Zemi.“

Z knihy Stvoření

Autor: Vladimir Megre

Z edice knih Zvonící cedry Ruska

Arménia Vedrussa