Slovanská tradice (1) – úvod

Předmluva

V naší současné společnosti nazrává velmi hluboká krize. Na první pohled to zatím není zřejmé, ale to je důsledek pouze délky lidského života. Zásadní průšvih představuje skutečnost, že dnešní mladí lidé nezakládají rodiny. To znamená, že až zestárnou, nebude je mít kdo nahradit a ve společnosti nastane již otevřená a velmi těžká krize. Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá příprava nového pokolení, by taková krize neměla žádné jiné operativní řešení, než rozvrat této společnosti.

V tomto souboru článků předkládám čtenářům svoje zjištění o tom, čím je tato krize způsobena a kde hledat nápravu. Během mých studií jsem totiž zachytil řadu zpráv, které jsem původně ani nebyl schopen zařadit, ale namísto toho, abych je prostě nezohledňoval, jsem začal hledat jejich souvislosti. Ty jsem (dokonce i ke svému překvapení) nacházel a vedly mě zcela nepředpokládaným směrem. Pochopil jsem alespoň zhruba to, jak žila dřívější společenství a jak se jejich život lišil od společnosti současné. Pochopil jsem i to, že se budeme muset velmi pečlivě věnovat své vlastní prastaré minulosti. Toto je ve skutečnosti jediná cesta, která nás z nazrávající krize může vyvést.

Již ve své knize Bůh synergie jsem začal vnímat zcela odlišné pojetí vývoje lidské společnosti a základ, na němž stála tradiční společnost. Postupem času jsem pochopil i další záležitosti a celé toto nyní předkládám v ucelené podobě v tomto souboru článků. Dopředu upozorňuji, že se jedná o velmi hrubý pohled, jako kdybych v ruce měl jen malý střep z velkého hologramu. Promítám do něj svoje vzpomínky na moje prarodiče a jejich zvyky a promítám do něj svoje současná zjištění. Jsem si však jist, že tento obraz mohou doplnit i další – a tímto je vyzývám, aby tak v poznámkách učinili.

Nakonec upozorňuji, že s ohledem na povahu a v podstatě soudobou ‚neznámost‘ předmětu, jsem se mohl dopustit chyb. Již v těchto článcích přehodnocuji některé své dřívější názory a v budoucnu budu jistě přehodnocovat i obsah těchto článků.

Úvod

Nástupem liberalizmu někdy v 16.-17. století jsme ztratili celou řadu znalostí a celou řadu skutečností jsme si začali vykládat nesprávně. Protože liberalizace je až dosud v intelektuální rovině na postupu, chybné výklady stále ještě více a více ovlivňují naše vědomí a vedou nás do slepé uličky – dnes již velká část našich dětí není z řady důvodů schopna plnit svoje nejpřirozenější úkoly a není schopna převzít po nás štafetu života.

Výslovně zdůrazňuji, že tradiční společnost není nějakým ideálem, kde se lidé nacházejí ve stavu setrvalého štěstí, ale je živou společností, v níž si každý žije své radosti a strasti. Samotný stav společnosti je výsledkem působení vnějších i vnitřních tlaků, ustálených svátostí, tradice a mravního zákona. Tradiční společnost však lze považovat za ‚biogenní‘ – je zaměřená na přežití a stabilní život společenství. Taková společnost se stará o svoji svébytnost, čest a krytí svých potřeb ze svých zdrojů, které za tímto účelem udržuje.

Liberální společnost se zatím v zájmu malé skupiny ‚vyvolených‘ zaměřila na ‚právní čistotu‘ a odvrhla zájem o vlastní životaschopnost. Zaměření na ‚právní čistotu‘ znamená zájem na technice – proto je to společnost technogenní. Důsledkem chování liberální společnosti je kořistnický vztah ke zdrojům a jejich vyčerpávání a to vede k zániku své vlastní opory i ztrátě cti. Jelikož se společnost nezaměřuje na své přežití, ale na hmotné stimuly, lidé přestávají mít zájem zakládat rodiny, a společnost se stává společností zážitků. Mimoto tato společnost ničí i své vlastní zdroje a proto musí přecházet na využití cizích zdrojů. To vše znamená nestabilitu a z toho logicky vyplývá, že dříve, či později nastává rozvrat liberální společnosti. Jedinou otázkou je čas, kdy uzraje těžká krize.

Jelikož současný svět je již skoro celý navenek liberalizovaný, nastává i nedostatek vnějších zdrojů a to již znamená, že brzy bude muset nastat ‚lámání chleba‘.

Považuji proto za nezbytné zaměřit se na dnes již zapomenuté zásady tradiční společnosti a její obrodu. Přitom je potřeba věnovat pozornost tomu, že i nám nejznámější tradiční společnost naší minulosti byla silně zasažena a znetvořena liberalizmem (doba ‚socializmu‘).

Slovanská Tradice byla u nás zavedená ještě v 16. století a obrozovala se národním obrozením a vývojem po 2. světové válce – a stejně tak ruská Tradice představovala Ruskou říši a obrozovala se v sovětském zřízení. Na druhé straně západoevropská tradice v důsledku řady podmínek začala Tradici opouštět již před dávnými časy a s následky rozpadu Římské říše a následnými rozsáhlými válkami a nakonec i reformací Západ Tradici velmi tvrdě zcela opustil někdy ve 14.-16.století a nikdy ji neobrozoval. Ostatní podoby tradiční společnosti je sice také dobré mít ve vědomí, ale jsou nám již kulturně vzdálenější.

Proto bychom měli vynaložit velké úsilí na studium a znovupřijetí naší vlastní slovanské Tradice. To sleduje i název tohoto souboru článků.

Poznámky

Podle mých dosavadních zjištění má jazyk velmi velkou váhu při zpracovávání myšlenek – podstatně větší, než jsem se ještě nedávno domníval. Proto na toto výslovně upozorňuji a trochu rozvádím.

Používejme domorodý jazyk

Využívejme slova vlastního jazyka, jeho přirozenou stavbu a nepoužívejme ‚amébová‘ slova, učme se používat slova v plném významu a ve vazbě větných celků. (Amébová nebo prázdná slova jsou slova uměle zařazovaná do jazyka s cílem poztrácet bohatství jazyka a tím i schopnost uvažovat).

Mezi typická slova tohoto druhu patří například ‚progres‘, ‚region‘, ‚existuje‘, ‚produkce‘, ‚ekonomika‘ (ve svém deformovaném pojetí), ‚demokracie‘ a odvozeniny z tohoto slova (jako ‚demoislamisté‘ apod…) a spousty dalších.

Všechna tato slova se vyznačují tím, že nejsou v jazyce původní a vytěsňují z užívání vlastní původní slova – která jsou svým významem navázána na celý soubor dalších slov se svými vlastními významy a svým hodnocením. Toto je přitom zřejmě základní mechanizmus, zajišťující myšlení. Zavádění amébových slov do společnosti znamená ‚zhloupnutí‘ celé společnosti právě proto, že zbavuje jazyk bohatství těchto vazeb a významů.

Učme se používat jazyk obrozenců

Naučili jsme se ‚přesnému vyjadřování‘, ale jazyk tím ztratil srozumitelnost. Nepoužíváme silné vazební členy – přechodníky, a celkově jsme jazyk ‚zprimitivnili‘. To znamená, že úplně stejně jsme zprimitivnili i své myšlení – protože řeč je jeho projevem.

Pojmy

Tradice, Moderna a Postmoderna

Toto jsou pojmenování způsobů uvažování člověka. Tradice představuje ten způsob uvažování a pohledu na svět, jaký se vyvinul u živých tvorů. V průběhu 17.-18. století v důsledku tlaku bohatých, kteří měli zájem se vyvázat ze svých povinností, vznikl prací lidí, jako Locke, Montesquieu, Malthus ad. umělý způsob uvažování, označovaný jako Moderna. Jelikož Modernu můžeme považovat za metastabilní uspořádání (není ustálena samovolným vývojem, je to zcela umělý výtvor), má snahu přecházet do stabilnějších podob. Tou na jedné straně je Tradice, ale je možné i sklouznutí do (podle mého) zcela rozvratné Postmoderny. Zde se budeme zabývat pouze Tradicí a Modernou (s kterou nám Postmoderna splyne).

Realizmus a subjektivizmus

Přirozený vývoj a tlak prostředí vedl živé tvory k co nejpřesnějšímu a nejúspornějšímu vnímání světa – vedl je k Realizmu. Na druhé straně Moderna ve svém filozofickém pojetí musela některé stránky jevů skrývat a jiné zdůrazňovat – proto pohled Moderny vedl k přijetí Subjektivizmu.

Realizmus rozlišuje abstraktní modely a jejich výslovné projevy. (viz pozn. 2) To znamená, že realizmus vytváří ideál (vzor jevu) – ale ten nepředstavuje žádnou skutečnost. Na druhé straně skutečné projevy tohoto ideálu jsou pouze jeho přiblížením (viz pozn. 3). Je třeba si uvědomit, že toto pojetí šetří nervovou práci, neboť jednotlivé jevy přiřazuje pod nějaké obecné (ideální) popisy. Tak například pro kočku ideál myši (jako potravy) představuje každou myš a jí podobné tvory (rejsky, potkany i krysy).

Poznámka 2: Toto bude nejsnáze pochopitelné pro lidi, seznámené s programováním, jmenovitě s objektovým programováním. Zde jsou na jedné straně abstraktní třídy a na druhé straně jejich instance s dědičností, polymorfizmem atd.

Poznámka 3: Jako příklad vezměme jógové pozice jako ideál, a to, jak je zaujmeme jako projev tohoto ideálu ve skutečnosti.

Subjektivizmus toto pojetí ve skutečnosti ve filozofické rovině odmítá a staví na tom, že obecné pojmy nejsou (jsou prázdné) a jsou pouze jednotlivé jevy. Filozofové toto označují jako Nominalizmus.

Stavy jevů

Na první pohled většina lidí odpoví, že oni uznávají obecné pojmy tak, jak jsem výše popsal realizmus. Ale toto je pouze zdánlivé. Ve skutečnosti my nyní pro to nemáme ani filozofický aparát. My známe pouze stavy Bytí (jako vyjádření, že daný jev [projev] je) a Nebytí (jako vyjádření, že daný jev [projev] není). Tyto stavy vyjadřují pouze stav daného projevu, ale nemáme společné vyjádření pro stav ideálu a jeho projevu. Vzhledem k významu tohoto spojení musel Realizmus nějaký takový pojem mít.

Tento chybějící pojem nejspíše vyjadřovalo v ruštině slovo ‚Недобытие‘ (ve svém původním významu) – z nedostatku jiných údajů do češtiny přepisuji jako Nedobytí. Tento pojem nejspíše vyjadřuje ‚nedokonavé‘, nebo ‚nenaplněné‘ bytí. Je to stav, kdy ideál je, ale v daném případě se neprojevil (nenastal jeho projev). Uveďme příklady:

1. Virus jako živý tvor je ve stavu Bytí pouze v buňce, kterou napadl. Mimo ni nežije – je ve stavu Nedobytí (vniknutím do buňky se jeho stav změní na Bytí).
2. Kniha na polici je ve stavu Bytí jako hmotný výtvor. Ale jako výtvor kultury je ve stavu Bytí pouze v době, kdy se čte. V ostatním čase je ve stavu Nedobytí (ale čtením se její stav znovu změní na Bytí).
3. Hmotný předmět v regálu obchodu bezesporu je ve stavu Bytí. Ale zbožím se stane pouze v okamžik prodeje (přitom toto zboží dosáhne stavu Bytí). V regálu je zboží ve stavu Nedobytí.
4. Většina semen zhyne, aniž získá příležitost, aby z nich vyrostla rostlina. Stav Bytí je podmíněný prostředím. Semena (jako budoucí živí tvorové) tak jsou kratší, či delší dobu ve stavu Nedobytí.
5. Během života se uplatní jen malá část genů. Ostatní se nevyužijí – jsou z hlediska své funkce ve stavu Nedobytí (ale mohou se použít – jejich stav se může změnit na Bytí).

Nedobytí je Bytí bez nějakého svého vážného příznaku, zřejmě obvykle času. Virus mimo buňku nežije, kniha mimo společnost není kulturním výtvorem, neprodané zboží nenese svůj výnos, semena bez vláhy a půdy nerostou, gen bez svého spuštění nepracuje. Možnost se nemění na skutečnost. Rozdíl mezi Nedobytí a možností spočívá v tom, že možnost označuje budoucnost a Nedobytí současnost. Ale možnost obecně je výběr jedné možnosti a zánik ostatních (výhra v loterii), zatímco přeměna Nedobytí na Bytí nemění šance ostatních projevů. Je možný pouze zánik nositele Nedobytí. Dnešní fyzika říká, že velká část hmoty je ve skrytém stavu svého neprojevení – je tedy ve stavu Nedobytí. Pojem Nedobytí jde hluboko a lze jej asi považovat za základ tradičního vnímání světa, předpokládajícího nedělitelnost podmětu (subjektu) a předmětu (objektu). Toto ostatně poslední dobou potvrzuje i teoretický výzkum (viz chování částic v závislosti na tom, jestli se ‚pozorují‘). Zde se pravděpodobně nachází i řešení řady otázek (vakuum jako fyzikální jev) a otevírají se pro nás zcela nové obzory.

Další pojmy

• Dialogičnost – dohoda na významu pojmů mezi tím, kdo zprávu sděluje a kdo ji přijímá.
• Denotace – konotace Denotace – jak chápe zprávu sdělovatel zprávy (řečník, psaný text). Konotace – jak chápe zprávu příjemce.
• Lid – občina lidí spojená kulturními prvky a dějinnou pamětí. Má povahu ‚superorganizmu‘. Liberální společnost tento pojem nezná – s vážnými důsledky v kultuře (viz další díl).
• Ekonomie a chrematistika – pod pojmem ekonomie bychom měli chápat vedení hospodářství v jeho naturální podobě a nikoliv postupy zvyšování výnosnosti podnikání. Zato, u nás zcela neznámý, pojem chrematistika představuje hromadění hmotných statků nikoliv pro krytí potřeb společnosti, ale jako chorobný jev (jak na úrovni svých původců tohoto konání, tak i na úrovni společnosti, která toto zlo schvaluje).
• Kopné právo – právní institut tradiční společnosti. Vyjadřuje na jedné straně právo a na druhé straně i povinnost všech členů společnosti podílet se na rozhodování a vždy dospět ke všestranně přijatelnému řešení. Kopné právo zavazuje všechny ke kompromisům za účelem dosažení rozhodnutí, schopnosti konat a vylučuje opozici.
• Mravní zákon je soubor pružných pravidel vytvářející se usazováním zkušeností (tradic) do vědomí.
• Tradice – je 1) součást souboru kulturních prvků společnosti (viz další díl), 2) smluvené označení společenského zřízení zahrnujícího tradici a související kulturní prvky (viz dále) a 3) způsob uvažování, založený na realizmu.
• Svátost – nedotknutelnost základních stavebních prvků společnosti. Tyto pojmy (nepodmíněně) nepodléhají rozumovému hodnocení, protože leží v nejhlubších základech společnosti a není možnost, jak ověřit jejich správnost. Pokud dojde k jejich zpochybnění, má to obecně zhoubné dopady pro společnost. Svátosti jsou zřejmě většinou součástí tradice (případně legend), jako kulturních prvků. Svátostí jsou pouze nejvýznamnější prvky Tradice, ostatní prvky Tradice jsou ‚svaté‘ podmíněně – a proto nejsou svátostí.
• Tradiční společnost je společenská organizace živých tvorů, kde vztahy mezi živými jedinci se zakládají na mravním zákoně a tento se uznává i v právních záležitostech. Tradiční společnost se dále vyznačuje tím, že uznává Tradici, legendy ad. jako součást své kultury a má ve svém základě soubor nedotknutelných svátostí.
• Liberální společnost je společenská organizace (pouze) člověka, v níž vztahy mezi živými jedinci se zakládají na psaném zákoně a na mravní zákon se ve společenských, a natož právních záležitostech, nebere zřetel. (Viz např. rozhodnutí soudu ve věci Nagyové a Rittiga – ‚bylo to nemorální jednání, ale k tomu soud nepřihlíží‘.)

Dodatek

V tomto článku (a v mých poznámkách pod ním) jsem se sám dopustil víceznačného výkladu. Protože by to v dalších dílech vyvolávalo zmatky, ustoupím od pojmu ‚Nedobytí‘ a budu psát o Ideálu a jeho Projevu. Toto podání také bude pro nás srozumitelnější.

Tímto však diskuzi v tomto směru uzavírat nechci, naopak tyto pojmy považuji pouze za prozatímní a opisné. Je možné, že hledanou trojicí pojmů pro ideál, jeho projev a jeho nepřítomnost mohou být Jsoucno-Bytí-Nebytí. Zde by to opravdu chtělo vyjádření filozofa se znalostmi tak 15. století.

Autor: ŠIFRIN

Zdroj: kob-forum.sk

PODPORTE nezávislé médium.

Všetok obsah na tejto stránke je bezplatný. Vaša podpora bude použitá na rozvoj a propagáciu stránky, aby sa o nej dozvedelo čo najviac ľudí. 

Aj malá čiastka dostatočne pomôže.

Mame množstvo plánov, ako sa naďalej zlepšovať a ponúkať Vám čo najkvalitnejší žurnalistický obsah.

Bez Vašej pomoci sa však ďalej nepohneme.

IBAN: LT90 3250 0868 2837 7659 BIC: REVOLT21 do poznámky prosím uviesť “dar„

ďakujeme

Vyhlásenie: 

Názory autora sa nemusia zhodovať s názormi redakcie Slovanské Noviny. Zodpovednosť za obsah tohto článku nesie výhradne jeho autor. Redakcia Slovanské Noviny nie je zodpovedné za akékoľvek prípadné nepresné či nesprávne informácie v tomto článku. Slovanské Noviny dáva súhlas na zdieľanie našich pôvodných článkov na ďalších nekomerčných internetových stránkach, ak nebude zmenený ich text a názov. Pri zdieľanom článku musí byť uverejnený zdroj a autor. Ak chcete články z nášho webu publikovať v tlači či inými formami, vrátane komerčných internetových stránok, kontaktujte redakciu  redakcia@slovanskenoviny.sk

UPOZORNENIE

Vážení čitatelia – diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne.