Polská europoslankyně: „Ruský plyn, ropa, hliník, uhlí, uran a diamanty nepatří Rusům.“ Zahřmělo z Polska

„Ať už bylo Rusko carské, sovětské nebo vedené Putinem, v průběhu staletí se nezměnilo. Řídí se stejnými imperiálními instinkty, opakuje stejné schéma: dobývání, genocidu, kolonizaci a poté se snaží o tiché přijetí statu quo,“ napsala ve svém komentáři pro Euractiv.com polská europoslankyně evropských konzervativců a reformistů (ECR) Anna Fotygová.

Rozpad Ruské federace je dle ní „mnohem méně nebezpečný, než kdyby v ní vládli zločinci“ a mělo by se postupovat podobně jako u Třetí říše. „Putin a jeho banda válečných zločinců nejsou příčinou, ale důsledkem problému,“ míní. Existuje prý možnost na rozpad Ruska zevnitř.

Fotygová, jež je bývalou polskou ministryní zahraniční a aktuálně působí coby předsedkyně podvýboru Evropského parlamentu pro bezpečnost a obranu, pro server Euractiv.com shrnula, že se Rusko od carských dob příliš nezměnilo a stále opakuje dění, během nějž dobývá, páchá genocidy, kolonizuje a následně se snaží „o tiché přijetí statu quo“ a „uplácení mezinárodního společenství pomocí přeludu hospodářské spolupráce nebo iluze obrovského ruského trhu“.

„Nemůžeme si nechat namluvit, že Moskva je součástí řešení jakýchkoli globálních problémů. Měli bychom si uvědomit, že i když bylo Rusko falešně považováno za stabilizační sílu v Evropě, bylo to na úkor národů mého regionu, přičemž moje země byla rozdělena a okupována Ruskem. I tehdy Moskva plánovala další ‚odchod na Západ‘, vývoz své ‚stabilizace‘ v 19. století nebo své revoluce ve 20. století. Moskva se nestydí otevřeně opakovat tento imperialistický plán na Ukrajině v 21. století. Proto musí imperialismus Moskvy navždy skončit,“ upozorňuje, že se současnost dosti podobá dřívějšku, kdy bylo v područí Ruska i samotné Polsko.

„Putin a jeho banda válečných zločinců“ dle europoslankyně „nejsou příčinou, ale důsledkem problému, jehož kořenem je autoritářská a imperiální podstata Moskvy a fobie KGB či FSB, které se ruského státu zmocnily už dávno“.

„Ruský imperialismus má velmi hluboké kořeny. Dnes se však nenacházíme v 16. století Ivana Hrozného nebo v 18. století Kateřiny II, ale ve 21. století mezinárodního práva, společných organizací a sdílených hodnot,“ připojila a podotkla, že by „teroristická organizace“ měla zmizet, aby se neopakovaly hrozby od Moskvy i v budoucnu.

Postupovat bychom dle ní měli stejně jako v případě německé Třetí říše, jakožto existenční hrozby pro lidstvo a mezinárodní řád a Ruská federace by měla dle ní „projít drastickými změnami“. „Je naivní si myslet, že Ruská federace poté, co bude definitivně poražena, zůstane ve stejných ústavních a územních rámcích. Nikdy v historii se nestalo, aby tak centralizované říše, které si podmanily tolik národů, zůstaly po porážce v rozhodující válce beze změny. Mezinárodní společenství proto nemůže zaujmout pohodlnou pozici v postranní linii a čekat na vývoj, ale musí vyvinout odvážnou iniciativu, která podpoří opětovnou federalizaci ruského státu s ohledem na historii ruského imperialismu a respektování práv a přání jeho národů. Oběti ruského imperialismu by měly mít možnost obnovit svou vlastní státnost, uplatnit své právo na oslavu svého dědictví a určit svou vlastní budoucnost,“ míní polská konzervativní europoslankyně.

V područí Moskvy dle ní nechtějí žít ani mnohé národy zastoupené v Ruské federaci. „Neexistuje nic takového jako ruský plyn, ropa, hliník, uhlí, uran, diamanty, obilí, lesy, zlato atd. Všechny takové zdroje jsou tatarské, baškirské, sibiřské, karelské, oiratské, čerkeské, burjatské, sachské, uralské, kubánské, nogajské atd. Pro většinu obyvatel těchto regionů – ať už jde o etnické Rusy nebo domorodé obyvatelstvo – představuje Moskva pouze válku, útlak, vykořisťování a beznaděj,“ zní v textu dále s dodatkem, že „obtěžování a diskriminace etnických menšin je v Rusku běžná“ a na bojištích se často ocitají právě lidé z těchto menšin.

S ohledem na národnostní a etnickou mapu území Ruské federace bychom tak dle Fotygové „měli diskutovat o perspektivách vzniku svobodných a nezávislých států v postruském prostoru, jakož i o perspektivách jejich stability a prosperity“.

Že by rozpad Ruska přinesl „určité obtíže a rizika, jako ostatně každé přechodné období“, diplomatka nezakrývá. „Tato rizika však budou mnohem méně nebezpečná než ponechání této agresivní říše beze změny,“ míní však. Pokud „uvnitř Ruské federace vzniknou nové prozápadní státy“, pomůže to Evropě nejen bezpečnostně, ale výhody bychom prý mohli čerpat i v rámci energetiky či ekonomických vztahů.

Připomíná, že menšiny uvnitř Ruska by podobný návrh na konec útlaku uvítaly především samy. „Rozpad Sovětského svazu byl pro Putina a jeho kolegy z KGB katastrofou. Pro Pobalťany, Ukrajince a Gruzínce, ale také pro Kazachy či Kyrgyzy to bylo požehnání. Jsem přesvědčená, že to bude i případ Ruské federace, který přinese svobodu Ičkerům, Čerkesům, Buriatům, Čukotům a mnoha dalším,“ uvedla ve svém textu politička a podotkla, že se snaží o „perspektivách dekolonizace a deimperializace Ruské federace“ jednat se zástupci více než 20 národů Ruské federace, kteří se mají sejít v Bruselu v Evropském parlamentu.

Podobně jako diplomatka Fotygová hovoří o možném rozpadu Ruska zevnitř i jiní. Kdysi nejbohatší ruský podnikatel Michail Chodorkovskij a ruský šachový mistr světa Garri Kasparov pro Foreign Affairs v tomto za rozhodující označili letošní rok.

„Režim ruského prezidenta Vladimira Putina žije ve vypůjčeném čase. Dějiny se obracejí a vše od ukrajinských úspěchů na bojišti až po trvalou jednotu a odhodlání Západu tváří v tvář Putinově agresi ukazuje, že rok 2023 bude rozhodující. Pokud Západ vydrží, Putinův režim se pravděpodobně v blízké budoucnosti zhroutí,“ predikují.

Oba dva míní, že se zdrženlivý přístup k Rusku, který lze spatřit například v rámci pomalém dodávání zbraní Ukrajině, drží západních obav před nekontrolovatelným rozpadem Ruska, ruská exilová opozice, však dle nich má připraven plán, jak zemi spravovat po Putinově pádu.

Pokud Rusko na Ukrajině i přes podporu Kyjeva Západem nezvítězí, bude mít na výběr jen dvojici možností své následné orientace. „Po vojenské porážce bude muset Rusko učinit volbu: buď se stát vazalem Číny, anebo zahájit reintegraci s Evropou,“ jmenují. Dle obou Rusů by si v takovém případě jejich národ většinou raději vybral spojení s Evropou a Západem. V budoucím Rusku by dle nich měla být hlavní moc právě v regionech a hlavní úlohu by měly regionální elity a centrální moc by už neměla mít takovou sílu jako dnes.

K budoucnosti země se několikrát vyjádřil i diplomat a někdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger. Má však trochu odlišný pohled. Dle něj je důležité, aby nedošlo k eskalaci konfliktu mezi Ruskem a Západem. Rusko dle něj nesmí mít pocit, že jde o válku „proti Rusku samotnému“.

Právě něco takového by Rusko oddálilo od Evropy a Rusové by mohli přehodnotit „svůj historický postoj, který byl spojením přitažlivosti evropské kultury a strachu z nadvlády Evropy“.

Na změny v Rusku má odlišný názor v rámci toho, co může nastat v případě jeho rozkladu. „Zničení Ruska jako státu, který může provádět vlastní politiku, otevře rozsáhlou oblast jeho 11 časových pásem vnitřním konfliktům a vnější intervenci v době, kdy se na jeho území nachází 15 000 a více jaderných zbraní,“ varoval před rozpadem Ruska zevnitř podle CNBC v půlce ledna v Davosu.

Nejlepší cestou tak dle něj bude vedení dialogu se zemí a snaha o ukončení bojů, jakmile se dosáhne předválečných linií. Poté, co Rusko ustoupí na tyto linie, mělo by se místo pokračování bojů dle něj jednat společně s Evropou a Amerikou. Podmínky sankcí a dalších tlaků na Rusko by pak byly zachovány až do dosažení „konečného řešení“ daných jednání.

V čem by však dle Kissingera neměl už Západ nyní ustoupit, je podpora Ukrajiny v její snaze začlenit se do západních struktur. Ukrajinské členství v NATO bude jednoho dne podle legendárního diplomata i vzhledem k „hrdinskému chování ukrajinského lidu“ „vhodným vyústěním“. „Myšlenka neutrální Ukrajiny za těchto podmínek již není smysluplná,“ řekl podle rádia Svobodná Evropa.

ZDROJ